Prosinec 2015

Šťastný nový rok 2016!

31. prosince 2015 v 23:59 | Alida
Zdravím!
Moc bych chtěla všem poděkovat! Hlavně mým SB. Bývalým, či stálým!
Arie děkuji za to, že čtě mé povídky a vždy mě okomentuje :D Její komentáře mě vždy nabudí k tomu ať píšu dále. Taky jsem ráda, že taky píše. Vždy si ráda něco nového přečtu. A navíc tvé povídky čtu strašné ráda :D
Sasumi děkuji za to, že mi občas něco okmentovala. Vždy mě tvoje články zaujmou, i když jsou na anime, která neznám :D Samozřejmě i tvé spolublogerce Mizu děkuji:D
Koudikeee děkuji že si taky občas něco přečetla. Mám rádá tvé NaLu povídky. Piš dále! Moc se těším na další tvé povídky :D
Shiore děkuji za to že někdy navštívila můj blog. Strašně krásně kreslíš! Vždy si ráda prohlédnu tvé obrázky na Devianttaru :D
Koko_chan ráda se vždy podívám na tvůj blog a prohlédnu si spoustu krásných obrázků, které tam dáváš :D

No a tady máte každý diplomek :D Omlouvám se, že jsem se nezeptala co na něj chcete, prostě jsem zapomněla. Tak doufám, že se vám busou líbít :D

Aria

Sasumi a Mizu


Koudinkaaa


Shiora


Koko_chan


Pokud chcete diplom změnit tak napište!
Přeji všem šťastný nový rok 2016!


Savior of my life- Rei story- Kapitola 3- Pravá tvář

28. prosince 2015 v 20:16 | Alida
Zdravím! Tak máme tu pokračování :D Předem se omlouvám za pravopisné chyby.

Z pohledu Rei:
Uběhly dva dny. S Kazukim jsem už nepromluvila, vlastně jsem ho už neviděla. Jako kdyby se propadl do země, ale ostatní se tvářili, jako že se nic neděje. Jako kdyby žádný Kazuki neexistoval.

Když jsem jedno ráno šla do třídy, nečekala jsem že ho tam uvidím sedět. Ale stalo se.
Kazuki tam seděl a nepřítomně koukal z okna. Netušila jsem, že chodí do naší třídy. Podle toho jak se tvářili mí spolužáci, a co si mezi sebou říkali, to vypadalo tak, že školu fláká a do hodiny přijde když se mu zachce.
Prošla jsem kolem něj a snažila jsem se na něj nedívat. Ani se nepohnul, prostě jenom dále zíral z okna.
Posadila jsem se na židli a položila si ruce i hlavu na stůl. Nevěděla jsem co dělat. Měla bych být ráda, že už od něj mám pokoj, ale.... Cítila jsem se hrozně a tak nějak... osaměle.
,,Ahoj! Trošku života do toho umírání!" ozval se hlas.
Zvedla jsem hlavu a zahlédla Eien. Usmívala se a ruce měla překřížené přes hrudník. ,,Co se ti proboha stalo?" zeptala se a posadila se na moji lavici.
Povzdechla jsem si. ,,Ale to nic..." pokusila jsem se o normální úsměv, ale můj obličej mě zradil.
Eien se zatvářila ustaraně. ,,Ať se děje cokoli, řekni mi to, jsme přece kamarádky" položila mi ruku na tu mou a snažila se mě utěšit.
Vděčně jsem se na ni podívala. Otevřela jsem pusu, ale v tom zazvonilo. Do třídy vešel učitel a Eien se musela jít posadit na své místo.
,,Zdravím studenti" učitel se postavil před tabuli a my se postavili, poklonili a zase si sedli. ,,Udělám docházku" řekl a otevřel třídní knihu. ,,Aika Mirai" začal postupně číst. Najednou se zastavil a upřel pohled na Kazukiho. ,,Taio Kazuki" řekl trochu překvapeně. ,,Tak jste se konečně ukázal?" zeptal se a do třídnice něco zapsal. Kazuki mu vůbec nevěnoval pozornost.
Učitel ho nechal tak a pokračoval dále v docházce. Můj pohled zůstal na Kazukim. Nevím proč, ale vypadal jako by ho něco bolelo. Dalo se mu vyčíst z očí.
Najednou s sebou cukl a otočil se mým směrem. Všiml si mého pohledu a jeho oči zůstali viset na mě. Měla jsem nejspíš odvrátit pohled, ale nešlo to. V těch jeho očí se něco skrývalo a bylo to hodně hluboko.
,,Yurin Rei" uslyšela jsem svoje jméno. Trhla jsem sebou a podívala se na učitele. ,,Tady!" Vykřikla jsem, trošku moc nahlas. Celá třída se rozesmála. ,,Yurin-san. Musel jsem na vás volat třikrát. Měla by jste dávat větší pozor" řekl učitel. Přikývla jsem, že chápu a poté se začervenala. Celá třída se znovu zasmála, bylo mi trapně.

Když den skončil, tak jsem se vydala na nádvoří. Zase jsem musela zametat listí. Kazuki tam samozřejmě zase nebyl. Stejně jako předchozí dva dny. A to nám ještě trest nevypršel.
Vzala jsem si koště a začala zametat. Listí tu bylo snad více než včera. Ale obloha dnes nebyla čistě modrá, jako v posledních dnech. Pokrývaly ji šedivé mračna a v dálce se ozvalo zahřmění.
Po nějaké době jsem uslyšela kroky. Neotočila jsem se. Kazuki kolem mě prošel a vzal si koště a odešel o kus dále. Bylo strašné ticho, šlo jenom slyšet a zametáme.
Chtěla jsem mu něco říct, ale co? Omluvit se? Nebo se tvářit jako by nic? Bylo mi hrozně.
,,Zdravím Yurin-san. Tak vypadá, že máte zase plno práce" ozval se za mnou přátelský hlas. Otočila jsem se. ,,Manzo-sensei, zdravím vás" řekla jsem s úsměvem na tváři. Ty dva dny co Kazuki zmizel jsem si z Manzo-senseiem mockrát povídala. Začala jsem ho pomalu brát jako nevlastního otce, vždy mi dobře poradil. I s Eien jsem se hodně sblížila, byla to moje nejlepší kamarádka.
,,Jak vám to jde?" Manzo-sensei se usmál a přišel blíže. ,,Blíží se bouřka" dodal.
,,Jo, to jo..." řekla jsem a v tom jsem se zase vrátila ke svým úvahám.
,,Trápí vás něco?" Manzo-sensei se zatvářil ustaraně. ,,Neměla by jste se trápit."
Povzdechla jsem si. ,,To nic není" sevřela jsem pevněji koště a začala znovu zametat.
,,Chtěla by jste si promluvit?" navrhl. Cítila jsem úlevu. ,,Moc ráda. Stavím se k vám do kabinetu, až to tu dokončím" řekla jsem a usmála se. Manzo-sensei souhlasně přikývl. ,,Dobře" a potom odešel.
Když už to vypadalo na pořádný déšť, tak jsem toho nechala. Koště jsem vrátila na své místo a vydala se do kabinetu Manza-sensei. Najednou mě někdo chytil za zápěstí a já se zastavila. Otočila jsem se a uviděla dvě rudé oči.
,,Kazuki?" řekla jsem dost překvapeně. ,,Být tebou bych tam nechodil." řekl a pustil mi ruku. Jeho hlas zněl nepřátelsky.
,,Buď ticho" řekla jsem. Znělo to hnusněji, než když jsem původně chtěla.
Otočila jsem se a vydala se ke kabinetu. Kazukiho jsem nechala za sebou. ,,Tak za mnou potom nechoď!" Zakřičel ještě. ,,To si piš!" zařvala jsem. S čím má problém?
Zastavila jsem se pře kabinetem a zaklepala. ,,Pojďte dále" ozval se velmi přátelský hlas. Otevřela jsem dveře a vešla dovnitř.
,,Vítejte Yurin-san" Manzo- sensei se na mě usmál a podal mi čaj. S radostí jsem si jej vzala.
,,Tak co vás trápí?" zeptal se podíval se na mě. Napila jsem se čaje a zhluboka se nadechla. Ale najednou jsem se cítila strašně nervózně. Nevěděla jsem jak mám začít.
,,Mě můžete říct cokoli. Můžete mi věřit"
,,Dobře" řekla jsem a uvolnila se. ,,Popravdě, jsem se s někým pohádala. A ta osoba řekla, že na mě už nepromluví. Po pravdě, měla bych být ráda, že mám od něj pokoj. Ale cítím se nějak...." zrovna mě nenapadlo dokonalé slovo. Zamyslela jsem se a dodala: ,,...divně"
,,Jedná se o Taia-san?" Dost mě to překvapilo. Pomalu jsem přikývla.
,, Myslím, že by jste tomu neměla věnovat pozornost. Taio-san vždy působil potíže" řekl.
,,Asi máte pravdu" trošku se mi ulevilo. Ale i tak ten tíživý pocit nezmizel. ,,Moc vám děkuji" poděkovala jsem a dopila čaj.
,,Rádo se stalo, můžete se kdykoli stavit. Rád si znovu popovídám" Manzo-sensei se na mě usmál. Ten jeho úsměv mi připomněl jak se na mě jednou usmál Kazuki.
Nemysli na něj! Okřikla jsem se vevnitř.
,,Tak ještě jednou děkuji. A na shledanou." Rozloučila jsem se s Manzem-sensei a odešla.
Cestou jsem přemýšlela o tom co řekl. Měl pravdu, měla bych to prostě pustit z hlavy. Hned se mi udělalo lépe a já se musela usmát.
,,Viděli jste to? Taio byl dneska ve škole" uslyšela jsem a přinutilo mě to zastavit. Nějací spolužáci seděli na schodech a něco si povídali.
,,Jak se tu může ukázat? Po tom co udělal Eien" řekl jeden z nich. Našpicovala jsem uši a schovala se za roh.
,,Máš pravdu. Nejlepší by bylo kdyby prostě zmizel." Potom se všichni rozesmáli. ,,Jo. Měl by se propadnou do země"
,,Ale no tak, nemusíte se mě zastávat" dost mě překvapilo, že jsme zaslechla Eienin hlas. ,,Ale musím přiznat, že je to milé." Chtěla jsem se za ní vydat, ale musela jsem se zastavit. Protože řekla něco co mě zasáhlo do srdce. ,,Možná bychom mohli využít Rei, vypadá to s ním tráví hodně času. Navíc mi totálně sežrala tu moji milou tvář" Eien se rozesmála a ostatní se přidali. Byla to jako rána do žaludku. ,,Jo Eien, máš pravdu, trapáci by měli zůstat spolu" ,,Reiji zlato, čteš mi z duše" řekla Eien.
Slzy se mi nahrnuly do očí. Cítila jsem se jako by mi někdo probodl hruď. Strašně mě to bolelo.
,,Myslím, že si s ní ještě pohraji. Alespoň bude zábava" Eien se znovu rozesmála.
Objevil se blesk a ozářil školu, potom se ozval hrom. Venku se spustil liják. ,,Ale prší?" ozvala se Eien. ,,Jestli chceš můžeš se jít zahřát ke mně" uslyšela jsem hlas nějakého kluka. ,,Fajn, bude zábava" Eien se zasmála.
Nemohla jsem to vydržet a rozběhla jsem se pryč. Nohy mě zanesly zpátky do kabinetu. Nevím proč, ale Manzo-sensei mi připadal jako dobrá možnost, kde si vylít srdce.
Otevřela jsem dveře. Manzo-sensei se otočil a když mě uviděl usmál se. ,,Děje se něco Yurin-san?" zeptal se a jeho úsměv povadl, když si všiml, že brečím. ,,Co se vám stalo?" Přišel ke mě a zavřel za mnou dveře. Potom mě přivedl k židli a posadil mě.
,,Tu máte" podal mi kapesníky. Jeden jsem si vzala a vysmrkala se. ,,Co se vám stalo?" zeptal se a posadil se na proti mně.
,,Eien, ona mi lhala a já ji věřila...." Z hrdla se mi vyšel vzlyk.
,,To je mi líto" Manzo-sensei mě něžně vzal za ruku a potom mě objal. Nechala jsem se ukonejšit. Najednou jsem se cítila strašně dobře.
Tedy až do chvíle než se Manzo-sensei odtáhl a setřel mi slzy. Vzal mě něžně za tváře a přitáhl si mě blíže.
,,Co to děláte?!" Vykřikla jsem a odtrhla se od něj. Rychle jsem vyskočila na nohy a udělal několik kroků dozadu.
,,Ale Yurin-san, vy jste tak důvěřivá" Manzo-sensei se usmál. Byl to tak slizký úsměv až se mi zvedl žaludek. ,,Eien měla pravdu, jste až moc důvěřivá" pomalu se postavil. ,, Měla pravdu také v tom, že potřebujete rodinu. Vypadáte jak opuštěné štěně." pomalu se ke mě naklonil. ,,Ale něco vám řeknu, žádná rodina není. Žádný pocit domova taky neexistuje. Každý je tu sám za sebe" potom se zase narovnal. ,,A teď budete zticha" Natáhl ke mě ruce, ale já se mu vyhla.
,,Já vám věřila!" Zakřičela jsem na něj. Ale on se jenom slizky usmál.
Rei, jak jsem řekl. Nikomu nevěř. Lidi mají rádi různé masky. V hlavě mi zazněla Kazukiho slova. Připadala jsem si tak pitomě.
Chtěla jsem utéct, ale dveře byla zamknuté. Kdy je zamkl? Pak mi to došlo, když ke mě přišel a zavřel ty dveře.
,,Jestli se nebudete vzpouřet tak to nebude bolet" Manzo-sensei mě chytil za zápěstí a odtáhl ode dveří.
Rychle jsem se mu vyvlékla a kopla ho do břicha. On se sehnul a bolestně zasyčel. Uslyšela jsem cinkání a klíče mu vypadly z kapsy. Rychle jsem je sebrala a odemkla. Potom jsem vyběhla pryč.
Všichni jsou lháři! Slzy mi kanuly po tváří. Žádná rodina není, žádný pocit domova taky neexistuje, každý je tu sám za sebe. Ozývaly se mi v hlavě ty slova. Pak se mi v hlavě objevil obraz mého nevlastního otce jak a na mě křičí. Na mou bezmocnou matku, která se mě ani nezastane. Všichni jenom lžou!
Pak se mi v hlavě zjevila Kazukiho tvář. Měl pravdu! Měl jsi pravdu! Křičela jsem v duchu. Pršelo a déšť mi máčel vlasy a oblečení.
Nohy mě někam nesly a já nevím ani kam. Nakonec jsem skončila u toho jezírka. Celá udýchaná jsem se zastavil a překvapeně koukala před sebe.
Kazuki se díval do vody v jezírku. Seděl v pod malým přístřeškem, kterého jsem si předtím nevšimla. Nevěděla jsem co udělat. Než jsem stačila udělat krok zpět, tak se otočil. Vypadal dost překvapeně a taky si všiml mých slz. Postavil se.
Najednou jsem se k němu rozběhla a objala ho. Dost mě to překvapilo a jeho taky.
,,Měl jsi pravdu! Všishni jsou lháři! Omlouvám se!" řvala jsem a u toho brečela.
Kazuki se nepohnul jenom tam tak stál a poslouchal můj pláč.
Po chvilce jsem cítila jeho teplé ruce na mých zádech a druhou na mé hlavě. ,,To je v pořádku. Neměl jsem být tak hrubý" zašeptal. ,,Měl jsem ti říct pravdu"
Tak jsme tam stáli a já brečela a pořád se omlouvala a on mě nepustil. Srdce mi z jeho přítomnosti splašeně bilo.

Předchozí/Další

Tak doufám, že se vám díl líbil. A taky chci vysvětlit, proč je ten obrázek černobilý. Prostě jsem nemohla najít ten správný, takže jsem nakonec dala černobílý. :D

Noragami: Aragoto- recenze

27. prosince 2015 v 20:51 | Alida
Název: Noragami: Aragoto
Počet dílů: 13
Žánry: Akční, Chladné zbraně, Náboženství, Krev, Podsvětí, Supersíla, Yokai, Tragédie, Komedie, Romantika
Věkové omezení: bez omezení
Příběh:
Pokračování Noragami. V téhle sérii se dozvíme něco o Bishamon a o její společné minulosti s Yatem. Bishamon kvůli tomu Yata nenávidí a chce ho zabít. Kam toto povede?
Opening: The Oral Cigarettes: Kyouran Hey Kids!!!!
Ending: Ryo (supercell)- Nirvana
Mé hodnocení:
Moc hezké pokračování. Hodně jsem se bavila a celá série mě bavila. Konečně jsem se dozvěděla něco o Yatově minulosti. Taky jsem se dozvěděla spoustu nových věcích. Díky této sérii jsem si anime oblíbila ještě více. A Yato je absolutně k sežrání, ta jeho občasná najivita. No jo Yato je Yato. Navíc to vypadá, že se nám Yato zaláskoval do Hiyori. Za co jsem moc a moc a moc rááááááááááááda :D
Opening a ending nezklamal, stejně jako u předešlé série.
A doufám, že bude další pokračování :D

Hodnocení 10/10
Doporučuji lidem co mají rádi boje, bohy, komedii a chladné zbraně.

Akagami no Shirayukihime- recenze

27. prosince 2015 v 20:50 | Alida
Název: Akagami no Shirayukihime
Počet dílů: 12
Žánry: Romantika, Fantasy, Historický, Chladné zbraně, Komedie, Minulost, Shojo
Věkové omezení: bez omezení
Příběh:
Shirayuki je mladá dívka s velmi rudými vlasy. Právě proto se ji princ Ranji rozhodne vzít. Shirayuki uteče z domu a vydá se na cestu. Tam potká Zena, o kterém se dozví, že je princem země kam utekla. Zen ji vezme k sobě na zámek a Shirayuki se tam stane bylinkářkou. Jak toto dopadne?
Opening: Hayami Saori- Yasashii Kibou
Ending: eyelis- Kizuna ni Nosete
Mé hodnocení:
Hodně roztomilé a sladké anime. Takové s historickým a romantickým nádechem. A to se mi právě moc líbilo. Jsem taky moc ráda, že Zen a Shirayuki skončili spolu a anime mělo šťastný konec. Navíc se chystá další série, takže moc těším.
Hodnocení 10/10
Doporučuji lidem co mají rádi romantiku, historická anime a fantasy.

Owari no Seraph: Owaranai Seraph- recenze

27. prosince 2015 v 20:31 | Alida
Název: Owari no Seraph: Owaranai Seraph
Počet dílů: 9
Žánry: Akční, Chladné zbraně, Komedie, Upíři, Krev, Náslilí, Postapokalyptické, Supersíla, Záhadný
Věkové omezení: 15+
Příběh:
Zabavné speciály, které jsou součástí série Owari no seraph

Mé hodnocení:
Moc hezké. Hodně jsem se nasmála. Hlavně u toho posledního dílu. o bych do Gurena neřekla. Vážně toto hodně pobaví.
Nebo jak se z Yua a Kimizukiho stali psi a jak se potom snažili udělat dojem na Yoichiho. No jo Shinoa tomu zase dala. Všechny díly byly vážně moc zábavné :D
Hodnocení 10/10
Doporučuji lidem co mají rádi upíry, zbraně, akci a taky příběh, který se odehrává v apokalyptickém prostřed a komedii.

Owari no Seraph: Nagoya Kessen Hen - recenze

27. prosince 2015 v 20:22 | Alida
Název: Owari no Seraph: Nagoya Kessen Hen
Počet dílů: 12
Žánry: Adventura, Akční, Fantasy, Supersíla, Romantika, Chladné zbraně, Postapokaliptické, Upíři, Záhadný, Tragédie, Krev, Násilí
Věkové omezení: 15+
Příběh:
Po bitvě v Shinjuku se Yuu rozhodně přijít na to jak změnit upíra zase v člověka. Musí totiž zachránit Mikaela a zároveň se bude snažit zesílit.
Později bude Yu a jeho skupina posláni do Nagoyi, aby tam zabily místní šlechtice. A také tam založit základnu pro válku, která přichází.

Opening: fripSide- Two souls- Toward the truth-
Ending: Yanagi Nagi- Orarion
Mé hodnocení:
Za pokračování Owari no seraph jsem moc ráda! Toto anime jsem si moc oblíbila a strašně mě baví!
Příběh mě zaujal hned na začátku a všechny díly jsem si užívala. Moc se mi tam líbil všechno. A konec byl naprosto nejlepší. Jsem ráda, že se k nim Mika přidal a že už tak nenávidí lidi. Ale nejvíce mě naštvalo to co se stalo Gurenvi. Proč musel být posednutý démonem?
A taky mě hodně zajímá co se stalo s Krul. Moc jsem si ji oblíbila a to jak ji ten , už nevím jak se jmenuje, kousl mě hodně dostalo.
Samozřejmě jsem se i hodně nasmála. Shinoa je prostě best!
A opening a ending opět nezkalamal. Moc jsem za toto anime ráda! Doufám, že bude pokračování :D
Hodnocení 10/10
Doporučuji lidem co mají rádi upíry, zbraně, akci a taky příběh, který se odehrává v apokalyptickém prostředí.

Savior of my life- Rei story- Kapitola 2- Podzimní větřík

26. prosince 2015 v 21:50 | Alida
Zdravím! Tak po hoooooooooooodně dolouhé době vám přináším další díl Rei story! Doufám, že se vám bude líbit :D


Z pohledu Rei:
Naštvaně jsem procházela chodbou. A ani jsem svůj vztek nehodlala zakrývat.
Lidé mi uhýbali z cesty a jenom se na mě zvědavě dívali. Bylo mi to fuk. Stejně je to všechno jeho vina. Kdybych za ním nešla a neuvízli bychom v té místnosti, tak bych si teď nemusela prožívat tyhle muka.

Před pěti minutami:
,,Já za to nemůžu ty dveře se prostě zabouchly!" Vysvětlovala jsem naštvaně učiteli. Ten si povzdech a vzhlédl od papíru. ,,Dobře chápu vás, ale i tak vás, slečno Yurin, trest nemine" učitel se podíval za mě a kývl hlavou na Kazukiho. ,, A jeho taktéž. Musíte si to odpykat, takže budete celý týden zametat listí v areálu školy" řekl.
,,Ale-" učitel zvedl ruku, aby mě umlčel. ,,Je vám to jasné, slečno Yurin" opřel se do mě kazatelským pohledem.
Poraženě mi poklesla ramena. ,,Ano sensei" zamumlala jsem. ,,Tak jsem domluveni" učitel na nás kývl hlavou. ,,Už můžete jít."
Kazukimu to nemusel říkat dvakrát. Jenom se otočil a vyběhl za kabinetu. Poklonila jsem se učiteli, na rozloučenou, a rozběhla jsem se za ním.
Když za mnou zaklaply dveře od kabinetu, probudil se ve mně vztek. Kazuki nikde nebyl. Naštvaně jsem se vydala na dvůr, kde měla naše práce začít.

Tak toto se všechno stalo. Měla jsem takový vztek. Ne na to, že si mám zametat, to mi nevadí. Ale to, že mi všichni pořád rozkazují. To jsem si toho užila doma od svého otce. Nový začátek, no to určitě tati.
Dorazila jsem na dvůr. Ukázalo se že jsem tam sama. Kazuki se neodvážil ani přijít.
Vzala jsem naštvaně smeták a začala jsem zametat. Šlo to stěží, protože foukal slabý vítr a vždy mi pár listů odfoukl pryč.
,,To vypadá dost otravně" ozvalo se za mnou. Otočila jsem se. Stála tam Eien a usmívala se na mě. ,,Ahoj" pozdravila mě.
,,Ahoj, jo a je to otrava. Navíc ten Kazuki mi má pomáhat a ani se neuráčil přijít" odsekla jsem naštvaně.
,,No tak Rei, klid" Eien mi položila ruku na rameno a snažila se mě uklidnit. ,,Je to blbec, nech ho být."
Povzdechla jsem si. ,,Jo asi máš pravdu" zavrtěla jsem nesouhlasně hlavou. ,,A co ty tu děláš?" zeptala jsem se ji.
,,Jenom tu procházím, právě teď mířím za angličtinářkou, říkala, že potřebuje s něčím pomoct" vysvětlila mi rychle. Přikývla jsem, že chápu. ,,Tak já mizím, užij si zametání" řekla a zasmála se.
Nevím proč, ale taky mě to přinutilo k úsměvu.
Než Eien zmizela za rohem, tak mi ještě zamávala. Hned jsem se díky ní cítila lépe.
,,Nechápu co proti ten blbec má" mumlala jsem si pro sebe a při tom zametala. ,,Vždyť je to prima holka"
Soustředila jsem se na zametání a poslouchala to ticho, které nastalo. Slabý větřík foukal a hrál si s mými vlasy.
Ticho přerušili kroky. Povzdechla jsem si a otočila se. ,,To ti to trva-" zasekla jsem se. A zírala před sebe.
,,Omlouvám se. Myslela jsem, že jste někdo jiný" začala jsem se omlouvat.
Muž se jenom mile usmál a spravil si černé vlasy stažené do culíku. ,,Nic se neděje. Každý se jednou zmýlí" muž na měl upřel černé oči. ,,Copak tu děláte tak sama slečno?" Zněl tak přívětivě a tak mile. Jeho oči se do mě vpíjeli a já se cítila nějak uvolněná.
,,Musím tu zametat" řekla jsem. ,,Jako trest. A ten co mi měl pomáhat se ani neukázal" řekla jsem naštvaně a pokračovala v zametání. Na koště jsem tlačila tak moc, že se div nezlomilo. Ale divně praskalo.
,,Tak to není žádný gentleman" muž se usmál. Přišel ke mě blíže a vzal mě za ruku. ,,Tak jemné ruce" přejel mi po dlani. Dívala jsem se na něj s šokovaným výrazem. Všiml si toho. ,,Ach, omlouvám se" pustil mou ruku a omluvně se usmál.
Odtáhla jsem ruku pryč. ,,To nic."
,,Chtěla by jste pomoc?" zeptal se náhle.
,,Ne to nemusíte... ehm?" uvědomila jsem si, že se nepředstavil.
,,Naoto Manzo, učitel japonské kultury. K vaším službám" a poklonil se mi.
,,Já jsem Rei Yurin" představila jsem se rychle. Natáhl ke mě ruku a já si s ním potřásla.
,,Tak vy jste ta nová?" usmál se a pustil mou ruku. ,,Jak se vám tu zatím líbí?" zeptal se mě.
,,Jo, ujde to, ale jeden člověk mi leze na nervy. Nejradši bych ho praštila do obličeje" řekla jsem bez rozmyšlení. Rychle jsem si zakryla pusu. ,,Promiňte, tak jsem to nemyslela."
Ale Manzo- sensei se usmál. ,,To nevadí. Klidně vás vyslechnu" řekl a posadil se na lavičku. Naznačil ať si přisednu.
,,Jestli vám to nevadí" řekla jsem a posadila se vedle něj. Koště jsem opřela o lavičku a ruce si položila na klín.
,,Povídejte, možná vám poradím" řekl a usmál se. Cítila jsem jak mi začal věnovat celou svou pozornost.
,,No, jak začít?" Zamyslela jsem se. ,,Jsem tu sice druhý den, ale nemůžu ho vystát. Je otravný a někdy nepředvídatelný." začala jsem povídat. ,,Pořád mě pozoruje, jako bych mu něco provedla, nebo, já nevím. Chová se jako moje máma" podívala jsem se na oblohu kde teď nebyl ani mráček. Větřík zase začal foukat a několik neposlušných vlasů mi zavál do obličeje. Rukou jsem si je strčila za ucho a povzdechla si.
,,Hmm... Zajímavé" Manzo-sensei se zamyslel. ,,Myslím, že by jste ho měla ignorovat. A on vás určitě nechá na pokoji" navrhl.
,, Možná máte pravdu...." otočila jsem se k němu a můj pohled něco zachytil. Moje dobrá nálada se roztříštila jako sklo. Nahromadil se ve mě vztek. Rychle jsem vyskočila na nohy. ,,Hej! Kde se loudáš?! To mě tu necháš makat samotnou!" Kazuki se líně opíral a jeden trám, který držel střechu. A samozřejmě mě zase propaloval ledovýma očima. Odvrátil pohled a otočil se.
,,Kam si myslíš, že jdeš!" Sehla jsem se a chytla jsem co mi přišlo pod ruku a hodila to po něm. Malý kamínek ho trefil do hlavy. Naštvaně se na mě otočil.
,,Hej! Co děláš?!" zařval na mě a třel si místo, kde ho kamínek zasáhl.
,,Spíše co děláš ty? Máme tu práci!" Křikla jsem po něm. Bože musím něco praštit.
,,Když se tak dívám, tak už máš náhradu" ukázala na Manza-sensei. Ten nasadil překvapený výraz. ,,Já?" ukázal učitel na sebe prstem. ,,Raději půjdu Yurin-san. Rád jsem si s vámi popovídal" učitel se ladně postavil a odešel směrem k budově.
Když procházel kolem Kazukiho, tak se jejich pohledy střetly. Z Kazukiho číšila nenávist. Manzo- sesnsei se tvářil poklidně. ,,Měl by jste pomoc dámě, Taio-san" a odešel.
,,Jo jasně...." zavrčel Kazuki. Potom hodil po mě naštvaným pohledem. Co jsem mu zase provedla?
,,Ty snad přitahuješ špatný lidi. Máš na sobě nějaký magnet, nebo co?" zeptal se.
Malém jsem vybouchla jako sopka. ,,Jediný špatný jsi tu ty. Nechápu co proti ostatním máš" překřížila jsem si ruce přes hrudník.
,,Jde poznat že jsi nová." Kazuki zavrtěl nesouhlasně hlavou a přišel blíže. Naklonil se nade mnou. ,,Být tebou, nikomu, nikomu, nevěřím" dívali se mi rovnou do očí. Jeho oči byli zblízka tak rudé, jako květy růží co jsme měli na zahrádce. Než je můj nevlastní otec vytrhal a vyhodil. To místo je teď zarostlé plevelem. Měla jsem ty růže moc ráda, zasadily jsme je spolu s maminkou.
,,A ty nejsi moje máma" zavrčela jsem. Sebrala jsem koště a hodila ho po něm. ,,Raději makej"
Vzala jsem si druhé koště a už se na něj nepodívala.
,,Jak chceš, ale pak za mnou nechoď" řekl. ,,To víš že ne" zavrčela jsem. Sevřela jsem pevně koště v rukou až mi zbělely klouby. Já ho nesnáším! Zakřičela jsem v duchu.
Nastalo ticho. Každý si zametal svoje a nepromluvil.
Bože, ten mě tak vytáčí! Cítila jsem jak ve mně vře vztek. Já něco, nebo někoho, brzy zmlátím!
,,Rei" ozval se za mnou. Otočila jsem se. ,,Co je!" Vyštěkla jsem a zamračila se na něj. Tvářil se normálně. Už nebyl naštvaný. Dost mě to překvapilo.
,,Asi jsme nezačali nejlíp" začal. Tak teď ho to mrzí! Co si o sobě sakra myslí? Bože, ten mě vytáčí! Cítila jsem jak mě vztek dostává. Já mu vrazím! A bude pokoj! Rozhodla jsem se. Ale něž jsem stačila udělat krok promluvil.
,,Nerad si dělám nepřátele. Nechceš to zkusit znovu?" řekl a usmál se. Srdce se mi splašilo. On se tak kouzelně usmívá. Bylo to jiné, než když se na mě usmál Manzo-sensei, od něj byl úsměv spíše takový starostlivý. Ale tenhle, byly v něm nějaké emoce, ale nemohla jsem určit jaké.
Ale i tak. Nedám mu co chce. ,,Trhni si" zavrčela jsem. Jeho úsměv mu zmizel. Tvářil se jako nakopnuté štěně. Bylo mi to jedno. Se mnou si nikdo hrát nebude!
Otočila jsem se a pokračovala v zametání. Už jsem se na něj nepodívala.

Večer:
Z pohledu Rei:
Převalovala jsem se v posteli. Nemohla jsem spát. Pořád se mi v hlavě přehrávala ta hádka a taky ten jeho ublížený pohled.
To jsem přehnala. Pomyslela jsem si. Svědomí mě hlodalo a mě hrozilo, že asi zešílím.
,,Bože" zašeptala jsem a posadila se. Musím na čerstvý vzduch, jinak se zblázním.
Vyšla jsem z pokoje a nakoukla na chodbu. Nikde nikdo nebyl. Přešla jsem na druhou stranu chodby a otevřela dveře od ubytoven. Čerstvý vzduch se mi dostal do plic. Cítila jsem jak se uvolňuji a nálada se mi zlepšuje.
,,To je příjemný" nadechla jsem se a podívala se na oblohu. Měsíc zářil a osvětloval vše okolo. Hvězdy si na nebi blikaly. Znovu vál ten příjemný podzimní větřík. Dala jsem si vlasy za ucho a zaposlouchala se do nočních zvuků. Po chvilce jsem otevřela oči. Rozhlédla jsem se a spatřila postavu. Zaostřila jsem pohled. Vlasy se mu leskly ve měsíčním světle a vypadaly jako ze stříbra. Pohled měl sklopený a díval se do knížky.
Nejspíš na sobě ucítil můj pohled, protože se podíval mým směrem. Na nose měl brýle v červených očích se značilo překvapení.
Zavřel knížku a vydal se za mnou. Nic jsem neříkala, jenom jsem sledovala jak se přiblížil.
,,Já..." začala jsem když byl u mě. Ale on se jenom smutně usmál. ,,To nic, neomlouvej se. Chápu. Nejsem tvoje máma, nemám ti co rozkazovat. Neboj už na tebe nepromluvím" otočil se k odchodu.
,,Počkej" řekla jsem náhle. Samotnou mě to překvapilo. Neotočil se jenom řekl: ,,Rei, jak jsem řekl. Nikomu nevěř. Lidi mají rádi různé masky" a potom odešel.
Větřík začal zase vát a hrál si s mými vlasy. Dívala jsem se na místo, kde byl ještě před chvílí. Neměla jsem tušení co se právě stalo, ale budu mít konečně pokoj. Tak proč se citím tak opuštěná? Řekla jsem si pro sebe v duchu.


Oficiální spuštění!

25. prosince 2015 v 19:21 | Alida |  Mé kecy
Yo, Zdravím!
Tak konečně máme hotovo. A už nikdy, nikdy toto nehodlám zopakovat. To kopírování mě zabije:D
Tak a jak to je:
1) Zkopírovala jsem jenom povídky ve kterých hodlám pokračovat. Můžete je najít v rubrice ,,Povídky". No a možná se tu ještě nějaké znovu objeví. Uvidím později.
2) Ruším povídky na přání! Už je nebudu psát. Za a) mě to nebaví. Za b) žere to čas :D Doufám že mě chápete.
3) Při kopírování a opravování SOML jsem někde něco připsala, bohužel já už zapomněla kde :D Ale myslím že to nevadí. Další je že jsem změnila Voice Actora u Akage. A Kapitoly už mají své názvy, stejně jako jednotlivé série :D
4) Změnila jsem vzhled u Manami Finuki z Present and We
5) SB: Vydala jsem (zase) nový nábor na SB, tak se prosím později zapište. Hlavně prosím mé bývalé SB :D Mám ráda vaše blogy :D
7) jestli máte otázky ptejte se :D
Tak zatím!
Alida se s vámí loučí!

SB

25. prosince 2015 v 19:18 | Alida |  Blog
Chceš být můj SB?
Tak vyplň toto:
1) adresa blogu
2) přezdívka

Moc děkuji :D Už se na vás těším :D

Animelist

25. prosince 2015 v 19:10 | Alida

Některé odkazy jsou na můj starý blog!










Angel Beast





Bishoujo Senshi Sailor Moon Crystal Season III











Diabolik Lovers

Diabolik Lovers: More Blood


Fairy tail

Fairy tail OVA

Fairy tail: Houou no Miko


Fullmetal alchemist










Jigoku Shoujo



Kamigami no Asobi





Kimi no Na wa

Kuroshitsuji

Kuroshitsuji II


Mahiro-iro Symphony: The Color of Lovers





Mirai Nikki






Noragami OAD

Norn9

Mayoiga














Shingeki! Kyojin Chuugakkou








Watashi ga Motete Dousunda

Yuri!!! on Ice







Maho no Gadian- Kapitola 1- Vlčí vytí

25. prosince 2015 v 19:03 | Alida
Z normálního pohledu:
Začíná nový den a studenti se po dlouhých prázdninách vrací do školy. Někteří přestupují do dalšího ročníku, jiní zase přicházejí na novou školu.
Nacházíme se v malém městečku Yokogi, kde se několik nových studentů chystá na nový školní rok.
,,Shinju, dělej! Přijdeme pozdě!" ozvalo se z jednoho pokoje, na ubytovnách. ,,Už jdu Eri!" Dvě dívky vyběhly z pokoje. Vyběhly z ubytoven ven směrem k tělocvičně, kde se konal zahajovací ceremoniál.
Na druhé straně školy, kde se nacházely klučičí ubytovny, vyšli dva kluci. Ti šli naopak pomalým krokem a cestou si povídali. ,,Nesnáším raní vstávání" jeden z nich si zívl. ,,To mi povídej, navíc jsem ráno tak ospalý, že jsem málem zakopl." Jeho kamarád po něm střelil pohledem. ,,Nemáš tam mít takový binec, Naoto. Navíc to tam začíná smrdět" zacpal si nos a druhou rukou začal mávat před obličejem, jako kdyby se snažil odehnat nějaký zápach.
,,Tak promiň, že nenávidím uklízení, Kento" dal si ruce křížem přes hruď a otočil se k němu zády.
Kenta si povzdech ,,Někdy si připadám, jako když se starám o malé dítě" potom zavrtěl nesouhlasně hlavou.
,,Co jsi to říkal?" Naoto se k němu otočil a ukázal na něj pěst. Kenta na to nic neříkal a už si ho nevšímal.
,,Dělej Eri!" Před nimi se ozval řev. K tělocvičně běžela nějaká holka s fialovými vlasy a za ní se jenom prášilo. ,,Zpomal Shinju!" Zavolala na ni dívka, která běžela kousek za ní.
Dívka se světle fialovými vlasy se rozesmála a otočila hlavu směrem k té druhé. ,,Eri! Jsi pomalá jako šnek!" posmívala se ji a nedávala pozor na to co je před ní. Druhá dívka ji dohnala a chytla za ruku.
,,Shinju! Pozor!" Druhá dívka se podívala před sebe, ale už bylo pozdě. Ozvala se rána a z cesty se zvedl prach. Několik zvědavých studentů se zastavilo, aby zjistilo co se děje.
,,Eri, kde jsi?" Shinju si odkašlala a snažila se najít svou sestru. Začala se rozhlížet, jestli ji někde nezahlédne. Chtěla se postavit, ale do něčeho kopla.
,,Au" ozvalo se. Shinju se podívala na zem a uviděla nějakou siluetu. ,,Co to je?" řekla a trošku se k tomu naklonila. Znovu do toho kopla. ,,Můžeš do mě přestat kopat?" ozval se naštvaný hlas. Shinju polekaně odskočila.
,,Kdo jsi?" dívala se na siluetu. Když už prach zmizel, uviděla modrovlasého kluka jak se drží za hlavu. Měl tam malou bouli. ,,Dívej se kam běžíš!" kluk se na ni zamračil a oprášil si kalhoty.
,,Ne- ne-" Ozvalo se kousek od nich. Erika se ležela na nějakém jiném klukovi a obličej měla rudý. ,,Nesahej na mě!" Zařvala a odhodila ho pryč. Kluk narazil do lavičky a zaskučel bolestí. Erika se krčila a nenávistně ho probodávala pohledem.
Kluk se trochu probral a začal se rozhlížet co se stalo. Potom mu padl pohled na Eriku jak si kryje hrudník. Celý zčervenal a podíval se na svou ruku.
,,Co jsi udělal mojí Eri!" Shinju k němu napochodovala a chystala se mu jednu ubalit, ale zazvonilo. ,,Sakra!" Shinju zanadávala a rychle se rozběhla ke svojí sestře. ,,Jdeme!" Obě dvě vběhly do tělocvičny. Ti dva se na ně dívali a netušili co se právě stalo.


Z pohledu Eriky:
Zahajovací ceremoniál skončil a všichni měli pro dnešek volno. Shinju musela odejít na zahajovací setkání roztleská vaček a sportovců. Museli probrat plán na celý rok.
Zůstala jsem sama, tak jsem se rozhodla, že se projdu. Škola byla pořád stejná, od minulého roku se nezměnila. Po celém areálu rostly sakury, které byly momentálně v plném květu, takže škola dostala růžový nádech. Noví studenti mě míjeli a prohlíželi si školu.
,,Slečno?" Ozvalo se za mnou. Otočila jsem a spatřila nějakou učitelku jak nese hormadu papírů.
,,Prosím mohla by jste to donést do studentské rady? Nějaká studentka spadla ze schodů a má něco z nohou, musím tam jít, takže..." Prosepbně se na mě podívala.
,,Dobře, spolehněte se" řekla jsem a převzala od ní papíry. ,,Děkuji jsem vám moc vděčná" řekla a odběhla pryč.
Pomalým krokem jsem se vydala k místě, kde se měla nacházet studentská rada. Najednou začal foukat silný vítr a polovina papíru se mi rozletěla pryč. Snažila jsem se je pochytat, ale výsledkem bylo že se mi rozsypal i ten zbytek. ,,Sakra" zanadávala jsem.
Sehnula jsem se a začala je sbírat. Vítr díky bohu ustál, takže to nebylo tak těžké.
Zrovna jsem se natáhla pro jeden list papíru, ale objevila se tam něčí ruka a zvedla papír dřív než já. Podívala jsem se na tu osobu. Byl to ten kluk, do kterého jsem narazila a potom ho odhodila.
V rukou měl zbylé papíry a podal mi je. ,,To je tvoje, že?" usmál se na mě, ale se mnou to nic neudělalo. ,,Jo" řekla jsem a papíry si vzala.
,,Děkuji" řekla jsem mu a otočila se k odchodu. ,,Počkej!" ozvalo se za mnou. Přinutilo mě to zastavit, natočila jsem k němu pohled. ,,Ano?" zeptala jsem se.
,,Omlouvám se za to před tím" trošku se mu začervenaly líčka a nervózně se podíval na zem. Dívala jsem se na něj a nic neříkala. Když jsem se otočila, tak se mě zeptal jestli s tím nechci pomoc. Znovu jsem se na něj otočila a nechápavě na něj koukala. Ukázal na hromadu papírů. Pochopila jsem ,,Ne, to zvládnu" než jsem stačila odejít tak mi polovinu papírů sebral. Odskočila jsem od něj a málem to zase vysypala. ,,Kam s tím jdeš?" zeptal se a čekal na to kam půjdu.
Věděla jsem, že se ho už nezbavím, poraženě jsem si povzdechla. ,,Musím to donést do studentské rady."
,,Dobře" usmál se na mě. ,,A mimochodem jsem Masyui Kenta." Otočila jsem se směrem ke knihovně. ,,Já jsem Yukiko Erika" řekla jsem s nezájmem. ,,Rád tě poznávám Eriko." Dost mě překvapilo, že mě oslovil křestním jménem. ,,Já taky Masyui-san" popravdě bych se ho nejraději zbavila. ,,Kenta, stačí Kenta, nemusíš tak formálně" řekl mi. ,,Kento" řekla jsem, aby mi dal pokoj.


Z pohledu Shinju:
,,Děkujeme za vaši účast. Na nástěnce můžete zítra uvidět seznam vybraných" tělocvikář ukončil zapisování na různé sporty a odešel.
Když to skončilo tak jsem se vydala pryč. Rozhodla jsem se porozhlédnout po Eri. Rozhlížela jsem se po školním areálu, jestli ji někde nezahlédnu.
Jenom jsem zahlédla toho kluka z rána. ,,Hej ty idiote!" zavolala jsem na něj a rozběhla se za ním. Otočil se mým směrem a udělal krok dopředu. Já jsem to neubrzdila, takže jsem do něj zase narazila. Díky bohu, jsme tentokrát nespadli.
,,Co po mě chceš?" zeptal se mě s nezájmem.
Odskočila jsem od něj a ukázala na něj ukazováčkem. ,,Kde je ten tvůj kámoš? Co provedl mojí sestřičce?" zařvala jsem na něj.
,,Mě se neptej" dal si ruce do kapes. ,,Taky ho hledám" dodal.
Potom se otočil a chystal se k odchodu. To mě naštvalo. Rozběhla jsem se k němu a vyskočila mu na záda. ,,Z toho se nevyvlíkneš! Kde je?" ruku jsem mu dala kolem krku a začala ho škrtit.
,,Co děláš?" chtěl na mě zařvat, ale měl nedostatek vzduchu. ,,Pust mě" zachroptil. Zvedl ruce a snažil se osvobodit, ale já mu to nedovolila. V tom jsem si všimla něčeho na jeho zápěstí. Rychle jsem ho pustila. Pořádně se nadechl a hodil po mně naštvaný pohled.
,,Ty posloucháš Sky Yume?" zeptala jsem se ho a ukázala mu na zápěstí kde měl náramek s jejich iniciály.
,,A co je ti do toho?" zavrčel. ,,Máš problém?"
,,Ne, právě naopak, já je taky poslouchám" pověděla jsem mu.
Koukal na mě nevěřícně, ale potom se usmál. ,,Fakt? A jaká písnička je tvoje nejoblíbenější?" zeptal se mě.
,,No nejspíš...." zamyslela jsem se. ,,Nevím, všechny jsou boží"
,,Vážně? No já nejspíše taky"
Pak jsme si začali povídat o všem možném. Lidi se na nás dívali jako na blázny. Několik dokonce nesouhlasně zavrtělo hlavou.
,,Počkat" zastavila jsem ho. ,,Nepůjdeme najít mojí sestru a toho tvého kámoše. Musím ho potrestat"
,,Tak fajn. Myslím, že jsem ho viděl jít ke budově studentské rasy." Pomalým krokem jsme se vydali ke budově studentské rady a cestou se bavili o naší oblíbené kapele.


Z pohledu Eriky:
Nemůže mi dát pokoj? Já se o jeho pomoc neprosila. Říkala jsem si sama pro sebe v duchu. Vážně to bylo otravné, celou cestu byl ticho, ale i tak mi to vadilo.
Trvalo věčnost než jsme došli ke budově kde sídlila studenská rada. Zastavila jsem se před vchodem a otočila se k němu. ,,Tu to stačí, zbytek zvládnu" naznačila jsem mu ať mi vrátí zbytek papírů.
,,V pohodě já ti ještě pomůžu" usmál se na mě a jednou rukou otevřel dveře, do budovy. Povzdechla jsem si a stoupla si na jeden schod. Když jsem zvedla druhou nohu, tak jsem zakolísala a převrátila se dozadu. Kento si toho všimnul. Rychle se po mně natáhl. Ozvala se rána, papíry vyletěly do vzduchu a dopadly na zem.
,,Au" řekla jsem a otevřela oči. Uviděla jsem modré nebe a koruny sakur, jejichž okvětní padali na zem a na nás.
Najednou jsem něco ucítila, to samé co ráno. Cítila jsem jak se červenám a zároveň se ve mě vzedmul odpor. ,,Nesahej na mě!" Vyjekla jsem a odkopla ho. Kenta odletěl o pár metrů dále. Rychle jsem se posadila a zakryla si hrudník.
,,Au. Co se stalo?" Ketna se pomalu posadil a třel si hlavu. Když mě uviděl zčervenal. ,,Já,se omlouvám, už jsem to zase udělal..." Provinile se na mě podíval.
Chtěla jsem po něm něco zařvat, ale někdo mě předběhl. ,,Nech moji Eri!!!" Shinju k nám běžela jako šílená.


Z pohledu Shinju:
Pomalým krokem jsme šli ke budově studentské rady. Cestou se nám parádně povídalo.
,,Nesahej na mě!" Ozval se známý hlas a potom velká rána. Rychle jsem se rozběhla ke knihovně, odkud zvuky přicházely. Uviděla jsem Eri a toho druhého kluka. Eri se na něj vražedně dívala a zakrývala si hrudník. Ten na ni jenom přiblble zíral.
Vzedmul se ve mě vztek. ,,Nech moji Eri!" zařvala jsem a rozběhla se naproti nim. Oba dva se na mě podívali. ,,Shinju?" ozvala se Eri. Ten druhý kluk jenom na mě koukal a když mu došlo na co se chystám, chtěl se dát na útěk. Neutekl.
,, Hřích a trest!" zařvala jsem a jednu mu ubalila přímo do obličeje. Kluk odletěl k budově a narazil do ní. Vítězně jsem se usmála a pak se vydala k Eri, která se snažila posbírat papíry, které ležely všude kolem. Pomohla jsem ji je posbírat. ,,Jdeme, nechme toho úchyla být" vzala jsem ji za zápěstí a spolu se vydaly k do budovy. ,,Měj se Naoto!" Křikla jsem ještě na Naota a on mi zamával.


Z pohledu Kenta:
Strašně mě bolela hlava, to je už dneska po třetí. Co jsem komu udělal?
,,Jsi celý?" Naoto si ke mě klek a usmíval se od ucha k uchu. Nabídl mi ruku aby mi pomohl na nohy.
,,Co se stalo? " zeptal jsem se když jsem zase stál na pevné zemi. ,,Málem mě zabila" zamumlal jsem si jenom tak pod vousy.
,,Osahával si její sestru to se stalo" řekl Naoto a blbě se u toho usmíval.
,,Byla to nehoda" začal jsem se bránit. ,,Jo, jo jasně" Naoto mi poklepal na rameno.
,,Buď s ticha" sykl jsem po něm. Pokrčil rameny a podíval se směrem kde odešly ty dvě holky.


Večer:
Z pohledu Kenta:
Nemohl jsem spát. Bylo to tím, že měsíc svítil jako šílený, ale i tím že jsem pořád myslel na to co se stalo. Bůh mě asi nenávidí. Zanaříkal jsem v duchu a schoval hlavu pod peřinu. A ona mě taky nejspíš nenávidí. Tohle jsem nechtěl, abych si tu hned v první den udělal nepřátele.
Najednou se ozvala rána. Vyskočil jsem z postele. V pokoji byla tma. Ta rána se ozvala znovu, ozývalo se to zvenčí. Oddělal jsem závěs a podíval se na chodník. Uviděl jsem nějakého černého psa, kterému zářily červeně oči. Čenichal a snažil se něco zavětřit.
,,Co tam děláš?" Naoto se posadil na postel a ospale se na mě díval.
,,Je tam nějaký pes, ale je divný" řekl jsem mu a ukázal ven. Naoto otráveně vstal a přešel k oknu. Když uviděl psa, tak se trochu probral.
,,Páni, vypadá jak z hororu" řekl ironicky a zasmál se. Drkl jsem do něj lokem ať je ticho. Zmlkl, ale hodil po mně naštvaný pohled.
,,Vypadá to, že větří" sdělil jsem mu. ,,To psi dělávají" řekl výsměšně. ,,nech ho být" zívl si a šel si zase lehnout.
Podíval jsem se na psa. Nejspíš má pravdu, řekl jsem si v duchu a chtěl jsem pustit závěs, ale v tom se pes prudce otočil a podíval se mezi stromy. Vycenil zuby a začal vrčet. Z lesa vyšly dvě postavy v pláštích, přes hlavu měly kapuci. V rukou měli katany, které se v měsíčním svitu leskly.
,,Naoto" sykl jsem. Naoto cosi zabručel a novu vstal. ,,Co zase?" protřel si oči a podíval se z okna. ,,Děláš si srandu?" upřel pohled na postavy. ,,To jak sci-fi" zašeptal.
Než jsem stačil něco dodat, pes se dal na útěk a postavy ho jako stín následovaly. ,,Jdeme" řekli jsme oba dva naráz. Obuli jsme si boty a vzali na sebe mikiny. Vyběhli jsme ven. Zastavili jsem se na tom místě, kde se před tím nacházel pes a se dvěma postavami.
,,Kam zmizeli?" Naoto se rozhlížel a čekal až něco uvidí. Ale spíše jsme uslyšeli zavití. Beze slova jsme se rozběhli ke zdroji.
Našli jsme je před školním klášterem. Pes ležel na zemi a nehýbal se, ale oči mu pořád nebezpečně svítily. Nad nim stály ty dvě postavy a ani se nepohnuli. Když zaznamenali naši přítomnost, tak se k nám otočili. Zvedl se silný vítr a kapuce ji spadla z hlavy.
,,Cože?" nechápali jsme ani jeden. Byli to Erika a ta její sestra, myslím že Naoto říkal Shinju.
,,Co tu děláte?" zavrčela Erika a natáhla k nám nebezpečně meč.
,,No slyšeli jsme nějaké zvuky tak..." začal jsem před ní couvat.
,,Nem-" nedořekla to. Zůstala zírat kamsi za nás. ,,Pozor!" zařvala po nás. Ozvalo se hluboké zavití a potom jsem přestal vnímat.


Naoto Kyo

25. prosince 2015 v 19:00 | Alida
Jméno: Naoto Kyo
Věk: 16
Karma: Kladná
Pohlaví: Muž
Povaha
Naoto je přátelský, rád vtipkuje a mluví ironicky. Také si rád z každého střílí. Nemá rád uklízení a v jeho pokoji to vypadá jako na skládce.
Vzhled
Naoto má tmavě modré vlasy a oči.
Rodina a přátelé
Naoto utekl od své rodiny, protože mu rodiče domluvili snoubenku. Od té do s nimi nepromluvil. Má nejlepší kamaráda Kenta.
Koníčky
Rád posiluje a chodí běhat.

Kenta Masuyi

25. prosince 2015 v 18:58 | Alida
Jméno: Kenta Masuyi
Věk: 16
Karma: Kladná
Pohlaví: Muž
Povaha
Kenta přátelský, ale dokáže lechko vybouchnout a nic si nenechá líbit. Nerad vytváří s lidmi špatné vztahy a snaží se s každým dobře vycházet. Taky má velkou odvahu a ničeho se nebojí.
Vzhled
Kenta má hnědé vlasy po uši, a hnědé oči.
Rodina a přátelé
Kento si nerozumí se svou rodinou a odstěhoval se od ní. Jeho rodiče se soustředí více na práci než na něj. Jeho nejlepším kamarádem je Naoto.
Koníčky
Rád sportuje a hraje videohry.

Shinju Yukiko

25. prosince 2015 v 18:55 | Alida
Jméno: Shinju Yukiko
Věk: 16
Karma: Kladná
Pohlaví: Žena
Povaha
Shinju je veselé a energické povahy. Je hodně hyperaktivní a moc neposedí, pořád musí něco dělat.
S každým si rozumí a chce se s ním kamarádit. Snaží se zapojit do kolektivu svou sestru, ale moc ji to nejde.
Vzhled
Shinju má dlouhé fialové vlasy a fialové oči.
Ve vlasech ráda nosí různe ozdoby.
Rodina a přátelé
Jejich rodiče zemřeli když byly mladé. Od té doby žije se svou starší sestrou a navzájem jsou si oporou.
Koníčky
Je součástí týmu roztleskávaček.

Erika Yukiko

25. prosince 2015 v 18:54 | Alida
Jméno: Erika Yukiko
Věk: 17
Karma: Kladná
Pohlaví: Žena
Povaha
Erika není moc přátelská a moc s ostatními nevychází. Jediná osoba, které říká skoro všechno je její mladší sestra Shinju. Nenávidí kluky a je vůči nim chladná a odtažitá.
Erika je dobrá studentka a také vždy ráda poradí studentům. Je předsedkyní své třídy.
Vzhled
Erika má dlouhé tmavé vlasy a hnědo-červené oči.
Rodina a přátelé
Jejich rodiče zemřeli když byly mladé. Od té doby žije se svou mladší sestrou a navzájem jsou si oporou.
Koníčky
Má ráda bojové umění a chodí do kenda.

Maho no Gadian

25. prosince 2015 v 18:49 | Alida




Název: Maho no Gadian (Magičtí strážci)
Žánry: Romantika, Komedie, Nadpřirozeno, Magie, Randění, Adventura, Chladné zbraně, Fantasy, Bohové, Monstra, Krev, Horror
Příběh:
Kenta a Naoto jdou do prváku na střední školu. Setkávají se se spoustou nových lidí. Mezi ně patří dvě sestry Erika a Shinju Yukiko. Shinju je s velkým elánem přivítá a bude s nimi chtít trávit spoustu času, Erika bude spíše více odtažitá a ani jednoho z nich si neoblíbí.
Několik dní po začátku roku se v noci bude po venku pohybovat neznámá osoba. Kluci se ji rozhodnou pornásledovat, ale neznáme stvoření zmizí a na místě kde zmizelo najdou Eriku a Shinju.
Oba dva se dozvídají, že dívky hlídají něco co se nesmí dostat na svět, jinak by to znamenalo konec....


Present and we- Kapitola první- Hlas větru

25. prosince 2015 v 18:47 | Alida
Z normálního pohledu:
Město Enkai, malé přímořské městečko s malým počtem obyvatel. Nachází se několik kilometrů od nejbližšího velkého města.
Z jedné strany je obklopen lesy a přírodu, z té druhé modrým oceánem. Spousta lidí se tu živí rybolovem, protože rybaření je zde bohaté.
Začalo léto a slunce svítí vysoko na obloze. Vypadá to na normální den, ale nastane jistá změna. Kterou samozřejmě nikdo neví.
,,Odcházím!" Dívka zavolala na své rodiče a vyběhla z domu. Rukou si přidržovala tašku ať ji nespadne. Věděla, že nesmí přijít pozdě.
,,Taio!" Ozvalo se za ní. Dívka se zastavila a otočila se. Běžela k ní její kamarádka. Dívka se usmála a začala ji mávat. ,,Kimiko!" zvolala radostně.
Kimiko k ní přiběhla a opřela se o nohy, aby popadla dech. Chvíli oddechovala a potom se narovnala. ,,Jdeš špatně. Máme se sejít v kavárně Jiro" dívka ji chytla za zápěstí.
,,Aha, promiň" Taio se ji začala omlouvat. Ale na to nebyl čas. Obě dvě se rozběhli opačnou cestou.
Dveře se otevřely a pokladní je přivítala. Rozhlédly se a když zahlédly ostatní vydaly se k nim.
,,Jdete pozdě" vynadal jim Toma. Ruce měl na stole a mračil se na ně.
,,Promiň, ale šla jsem špatně" Taia se začala omlouvat a vzala všechno na sebe. ,,Kimiko mě viděla, takže mě zastavila. Před tím jsem ještě pomáhala rodičům, takže jsem ztratila pojem o čase" zvedla ruce před sebe a pleskla s nimi o sebe, sklopila hlavu. ,,Vážně, promiňte."
,,Už ji netrapte" zastal se ji Takao. ,,Nevidíte, že je ji to líto" Takao ji poplácal po rameni a usmál se na ni. Manami začala šíleně kývat hlavou, že s ním souhlasí. ,,Má pravdu. Netrapte ji" dodala Manami a ochranářsky si před ní stoupla.
,,Dobře, ale příště přijďte v čas" Toma si založil ruce za hlavu. Taia si oddechla a posadila se vedle Kimiko. ,,Promiň za potíže" řekla ji. Kimiko na to jenom mávla rukou, že to nevadí.
,,Co si dáte?" vedle nich se objevila servírka a v ruce držela blok a tužku.
,,Já chci ledový čaj s citrónem" Taia zvedla ruku. ,, Já taky!" přidaly se k ní Kimiko a Manami. Servírka si to zapsala.
,,A vy pánové?" zeptala se kluků. ,,Já chci Colu s ledem" řekl Takao a podíval se na Tomu. ,,Já si dám ledovou kávu."
Servírka si zapsala, uklonila se a odešla. Všichni se podívali na Tomu. ,,Co je?" zeptal se jich a zanechal neutrální výraz.
,,Kafe? Tak dospělé" Kimiko se zasmála a rýpla do něj loktem. Trošku se začervenal. ,, A co má být" odvrátil od ní pohled a podíval se z okna.


Z pohledu Taii:
Servírka přede mě postavila sklenku s ledovým čajem. ,,Děkuji" poděkovala jsem ji. Ostatní udělali totéž. Servírka se poklonila a potom odešla obsluhovat další zákazníky.
Vzala jsem sklenku do ruky. Kostky ledu cinkly o sklo. Napila jsem se z brčka, zaplavila mě sladká chuť s příchutí citrónu. ,,Výborné!" zvolala jsem a znovu se napila.
Manami se podívala na sklenku a změřila ji pohledem. Vzala ji do ruky a zkoumala její obsah, tak že to málem vylila, ale ani to nezaregistrovala. Pomalu ji přiložila sklenku k ústům a napila se. ,,Máš pravdu" úžasně se na nápoj podívala a usmála se.
,,Vážně?" zeptal se Takao a naklonil se k ní. ,,Jo" Manami mu dala sklenku před obličej. ,,Chceš?" zeptala se. Přikývl a napil se. Manami se přes něj natáhla a upila mu Coly. ,,Hej!" řekl naštvaně Takao. ,,Hmm, myslím, že to nechutná dobře" Manami se podívala na sklenku a položila ji na stůl. ,,To není pravda" začal se bránit Takao. Potom začala jejich vášnivá konverzace o tom, který nápoj je lepší.
Kimiko se vedle mě natáhla pro tašku a vytáhla z ní mobil.. Blikalo ji zelené světélko, že ji přišla esemeska. Přečetla si ji a potom se usmála. ,,Taťka má velký úlovek" ukázala nám displej. Byl na ni její táta a jeho pomocník. Společně drželi obří rybu. Všichni jsem zalapali po dechu.
,,Budu mu muset pomoc ji naporcovat" odtáhla od nás telefon a dala si ho do tašky. ,,To bude zábava" zasmála se a vzala sklenku s pitím.
,,Budeš vytahovat střeva?" Manami to hned zaujalo. Rychle se k ní přisunula a dívala se na ni s očekáváním. Takao se k ní přidal. ,,Jo, je to nechutný" Kimiko se celá otřásla. Manami a Takao na sebe významně pohlédli. Potom se ji začali vyptávat na podrobnosti. Chovali se jako blázni.
Kimiko a její rodina vlastní obchod z rybami. Kimiko je taková naše modelka, ale špinavá práce ji nevadí. Tedy až na kuchání střev. Jednou jsem ji u toho viděla, byla celá bledá. Její bráška Jiro si s ní rád střílí a vždy po ni ty střeva háže. Chudák Kimiko, jednou málem omdlela.
Její otec je rybář a ona mu ráda pomáhá.. Její matka je herečka a hraje v divadle. Momentálně je v Tokiu, měla by se vrátit za pár týdnů.
,,Tak ji nechte" Toma se nemohl dívat jak ji ti dva mučí otázkami ohledně kuchání ryb. Manami a Takao si zklamaně povzdechli a posadili se zase na svoje místa. Kimiko se na něj děkovně podívala.
,,Omezuješ svoji sestřičku" Manami do Tomy drkla loktem a on se zajíkal. ,,Jsi moje sestra, ale ne doopravdy" začal se bránit a rozcuchal ji vlasy. Manami začala máchat rukama a snažila se ho odehnat, jako otravnou mouchu. On se jenom přilbě usmíval.
Manami a Toma jsou nevlastní sourozenci, jejich rodiče se vzali před patnácti lety. Oba dva spolu dobře vychází a občas se chovají jako opravdoví sourozenci.
,,Takao! Pomoc!" Manami zavolala na Takau, který se okamžitě postavil a snažil se Tomu odtáhnout. ,,To není fér, vy dva!" Toma si naštvaně překřížil ruce na hrudi. Manami a Takao si na vítězství pleskli rukama. ,,První za druhého!" začala Manami. ,,A druhý za prvního!" dokončil Takao. Tihle dva jsou vážně zajímavá dvojka. Jsou stejně akční a chovají se jako dvojčata.
Nás pět se zná už od malička a vždy jsme byli spolu. Hodně si rozumíme a držíme při sobě. Ale kdysi nás bylo šest. Můj nejlepší kamarád Kazuki Seiji, musel před deseti lety odjet pryč z Japonska. Od té doby jsem ho neviděla a každý den mi chybí. Když odjel připadala jsem si sama a opuštěná, ale tihle mě vytáhli na nohy a stáli při mě. A právě proto je mám tak ráda.
,,Fajn!" Manami z ničeho nic zařvala a praštila rukou o stůl. Pár zákazníků se na nás podívalo. Manami se rozzářila a otevřela pusu. ,,Jsou prázdniny! A my musíme ten čas nějak využít!" Zvedla ruce nad hlavu a rozesmála se. Zákazníci se taky usmáli a potom si zase všímali svého.
,,Za A potřebujeme základnu" Manami přejel prstem po místnosti. ,,Tahle kavárna se mi líbí. Co vy na to?" dala ruku dolů a přejel nás pohledem.
Všichni jsme se na sebe podívali. ,,Jsme pro" řekla za nás Kimiko. Manami spokojeně kývla hlavou a posadila se.
,,A dále aktivity. První aktivita: Výlet na pláž! Pozítří!" Všichni jsem okamžitě souhlasili. Bylo strašné vedro a zchlazení nám nebude vadit. ,,Domluveno" Manami vzala sklenku a na jeden hlt to vypila. ,,Další" zvedla sklenku a zavolala na servírku ta na ni mávla, že za chvilku.
,,Těšíš se?" Takao se ke mně přisunul a jednu ruku položil na stůl. ,,Jasně" usmála jsem se na něj. ,,Napadlo mě že koupím meloun. Abychom mohli zahrát tu hru se zavázanýma očima" řekl mi.
,,Dobrý nápad Takao!" Manami ho plácla po zádech a on se zakuckal. Potom se na ni otočil. Měla ruce dané v pas a křivě se usmívala.
,,Tak já ho koupím" řekl ji a ona přikývla, div ji hlava neuletěla.
,,Měla bych si koupit plavky" Kimiko se vedle mě zavrtěla a podívala se do peněženky. ,,Asi bych měla říct taťkovi o příplatek" Schovala svou peněženku a její obsah zpátky.
,,Můžu jít s tebou?" naklonila jsem se k ní. Moje plavky mi už byly malé a já si musela koupit další. ,, Jo, bude větší zábava. A pomůžeš mi vybrat" Kimiko s radostí souhlasila. ,,Spíše to bude naopak" řekla jsem a usmála se na ni. Kimiko se vyznala v módě a její oblečení vždy bylo krásné. Vždy mi pomáhala, ať vypadám dobře.


O hodinu později:
Z pohledu Taii:
Mávala jsem ostatním na rozloučenou a společně s Kimiko jsem se vydala domů. Cestou jsme si povídali a domlouvali se na čase kdy se zítra sejdeme. Moc jsem se na to těšila a čekala jsem co si vyberu.
,,Ah!" Kimiko se najednou zastavila a otočila se. ,,Promiň zapomněla jsem něco koupit" mávla mi na rozloučenou a rozběhla se pryč.
Zůstala jsem sama a tak jsem se vydala dále. Cestou jsem se dívala na oceán a naslouchala jeho šumění. Zastavila jsem se u zabrádlí a dívala se na něj. Celý se třpytil jako kdyby se na hladině nacházelo tisíce diamantů.
Zaplavily mě vzpomínky. Na staré časy, když jsem ještě byla malé dítě.
,,Taio!" můj kamarád Kazuki na mě mávala z druhé strany mostu. Já se za ním rozběhla. U prostřed cesty jsem zakopla a spadla. Začala jsem plakat. Kazuki se ke mě vy dal a klekl si. Rukou mě pohladil po hlavě. ,,To bude dobré" uklidňoval mě.
Posadila jsem se a plakala.On na mě mluvil a mě to uklidňovalo, pomohlo to.
,,Ukaž" řekl a podíval se na moje zraněné koleno. Prohlédl si odřeninu a opřel si moji nohu o jeho klín. Potom sáhl do kapsy a vytáhl kapesník a obvázal mi ránu.
,,Vidíš, už to nebolí" usmál se na mě klukovským úsměvem. Položil mi nohu na zem.
,,Jo" řekla jsem a oči jsem měla uslzené. Popotáhla jsem, ale tváře jsem měla mokré. Do očí se mi hrnuly další slzy.
,,Nebreč" vytáhl další kapesník, vždy jich nosil hodně, protože věděl že jsem nemehlo. Přiložil mi kapesník k nosu. ,,Smrkej" řekl mi. Nadechla jsem se a pořádně se vysmrkala. Odtáhl kapesník a přeložil ho. ČIstým okrajem mi utřel tváře. ,,Vždy ti strašně teče z nosu, když brečíš" říkal u toho a nesmál se, já mu byla vděčná. Vím, že vždy když brečím tak vypadám strašně a nos mám celý červený a vždy mi bylo hrozně, když se mi lidé smáli. On se jako jediný nesmál, spíše vypadal ustaraně.
,,Pojď" Kazuki mi nabídl ruku a já ji přijala. Pomohl mi na nohy. Usmál se a já mu úsměv oplatila. ,,No vidíš, takhle ti to sluší, když se usmívaš" zatáhl mě za ruku a já šla za ním.
Obdivovala jsem ho, byl odvážný a hodně veselý. Vždy se mě zastal a vždy při mě stál. Já ho naslédovala kamkoli a chtěla jsem být pořád s ním.
Vždy byl přede mnou, ale vždy se otočil a nabídl mi ruku. Nevadilo mu tahat se s takovým nemehlem jako jsem já.
Kde asi je? Co dělá? Ptala jsem se sama sebe každý den, ale odpověď jsem nikdy neznala. Znovu a znovu jsem si připomínala jak vypadal a co jsme spolu prožili. Moc mi chybí. kéž by tu byl.
Sáhla jsem do kapsy šatů a vytáhla kapesník, který jsem nosila jako poklad. Přejela jsem po něm rukou, byl na doték hebký. Ještě na něm zůstali fleky, z mého odřeného kolena. Byl i trochu špinavý, ale mě to nevadilo.
Najednou se zvedl silný vítr a opřel se o mě. Kapesník mi vyletěl z ruky. ,,Počkej!" zavolala jsem a rozběhla se za ním.
Vítr ho nesl dál a mě šíleně vlály vlasy, takže jsem přes ně skoro neviděla. Neměla jsem tušení kde se tak najednou vzal ale hučel mi v uších a připadalo mi jako když mi něco chce říct.
Pronásledovala jsem kapesník přes polovinu města. Vítr šíleně fičel a zpíval mi v uších.
Kapesník se snesl na zem. Stála jsem na mostě, které spojovalo město s autobusovým nádražím. Bylo tu hodně lidí a všichni spěchali.
Zvedla jsem kapesník a oprášila ho. Chtěla jsem si ho schovat, ale něco jsem zahlédla. Mezi davem lidí jsem uviděla něco, co mi něco silně připomínalo, ale nevěděla jsem co. Pak jsem uslyšela hlas. ,,Jo už jsem tady" poznala jsem ho.
,,Ne to není..." zašeptala jsem a mé nohy se vydaly za tou postavou. Prodírala jsem se davem a snažila se každému uhnout.
Pomalu jsem ho ztrácela z dohledu, až mi zmizel v davu. Rozhlédla jsem se a trošku popošla v před, nakonec jsem ho uviděla jak jde pomalu ke zástavce.
Dohonila jsem ho a poklepala mu na rameno. Otočil se ke mě a... ,,Promiňte s někým jsem si vás spletla" rychle jsem se tomu muži omluvila. Něco zamumlal a potom se rychle vydal ke zastávce, kde už čekal autobus.
Asi se mi to zdálo. Zmáčkla jsem si sukni od šatů a potlačila slzy. Ta naděje tak rychle zmizela. Nechápu v co jsem doufala, on už se nevrátí. Odešel a mě tu nechal.
Kazuki, pomyslela jsem. Kde jsi?
,,Taio? Jsi to ty?" za mnou se ozval hlas. Trhla jsem sebou a vyvalila oči. Ten hlas...
Pomalu jsem se začala otáčet. Musela jsem zvednou hlavu, protože postava byla o něco vyšší než já. Ty hnědé oči bych poznala všude. Není o tom pochyb.
,,Kazuki?" řekla jsem kostrbatě.
Jenom tak jsme na sebe zírali a nevěděli co říct.