Prosinec 2015

Savior of my life 1- Hajimari no ima- Kapitola 5- Zázraky se dějí

12. prosince 2015 v 21:00 | Alida
Z pohledu Katany:
Dorazili jsme do ubytoven. Bylo akorát po osmé večer. Vylezla jsem z auta. A nebýt Fumita asi bych spadla. Byla jsem vysláblá. ,,Dávej pozor, Katano." Narovnala jsem se a šla kupředu. Ale podlomily se mi nohy. Spustila jsem vodopád slz. ,,Ale no tak." Objala mě sensei. ,,Jen se vyplač." Fumito stál opodál a sledoval nás.
,,Vezmu ji na ubytovny, vy musíte vyřešit nějaké papíry, jestli se nemýlím." Navrhl a položil mi ruku na rameno. Sensei přikývla. ,,Už neplač, vše dobře dopadne. Možná" Zašeptala to poslední slovo.
,,Děkuji Sensei" Slabě jsem se usmála. Fumito mě vzal kolem pasu a pomalu jsme se dobelhali do mého pokoje. Tam mě posadil na postel.
Dívala jsem se na nohy. Fumito stál přede mnou a nic neříkal, jenom mě pozoroval. Bylo ticho. Co se stane? Neměla jsem ho ze začátku ráda, ale kvůli Shiro jsem si ho oblíbila. Co se bude dít? Co bude s Shiro? Hlavou se mi honily otázky.
,,Ale no tak." Fumito se vedle mě sedl. ,,Lehni si a spi. Počkám jestli Shiro zavolá, neboj vzbudím tě." Přikývla jsem a lehla si. Stočila jsem k němu pohled. Vypadal vážně.
,,Ty nebrečíš?" Otázala jsem se. Stočil ke mě pohled. ,,Slzy nic nezmůžou." řekl vážně. Koukla jsem se do stropu a zavřela oči. Fumito mě pohladil po vlasech a usnula jsem.
Z pohledu Fumita:
Seděl jsem na posteli a v duchu se modlil. Katana už usnula a při to mělce oddychovala. Tváře měla uslzené a mokré. Nikdy jsem si nevšiml, že vypadá tak roztomile když spí. Pohladil jsem ji po tváři.
Proč? Proč jsem si nikdy nevšiml, že je tak hezká. Naklonil jsem se nad ní. Voní po levanduli. Tahle vůně měla uklidňující účinky. Něco zamumlala cosi ze spaní. Přinutilo mě to k úsměvu. Vypadla tak klidně, úplně vytuhla.
Ležela tam a tvář měla uvolněnou. Nevím proč a jak, ale najednou jsem se začal přibližovat k jejímu obličeji. Naštěstí zazvonil mobil. Okamžitě jsem se odtrhl, když otevřela oči. Zrudl jsem jako rajče a zvedl mobil jako by nic.
,,Haló?" řekl jsem roz klepně. ,,FUMITO!!!! NĚCO SE STALO, OKAMŽITĚ PŘIJĎTE!!!!"Z druhého konce se ozvala má sestra a řvala tak moc, že jsem si ten mobil musel dát půl metru od ucha. ,,Dobře, jsme na cestě" řekl jsem a dal si mobil zase blíže k uchu. Poté zavěsila.
Bože, co se stalo? Katana na mě koukala a já si vzpomněl na tu trapnou chvíli. Snad mě neviděla.
,,Tak jdeš?" řekla. Uf, asi myslela na tohle. Přikývl jsem a vydali jsme se pryč ven. Cestou jsme narazili na Rei-Sensei a když jsme ji řekli co nám Shiro řekla. Nabídla se, že nás odveze.
Seděl jsem ve předu a Katana vzadu. ,,Poté, vám dám peníze na benzín" řekl jsem učitelce. ,,Ale, to ne. Dělám to proto, že mám o něj strach." Rei-sensei sevřela volant a klouby ji zbělely. ,,Připomíná mi to totiž něco co jsem zažila už hodně dávno"
Dívala se před sebe a nic neříkala. Křečovitě držela volant. Raději jsem se neptal na co narážela, nebo vypadala velmi smutně.
,,Tak jsme tady" Zastavila auto na parkovišti a my jsme vystoupili. Kataně se klepali nohy. Museli jsme ji podepřít. Pomalým krokem jsme se vydali do nemocnice. Shiro už čekala u hlavního vchodu. Když nás uviděla, tak se rozběhla a chytla mě za ruku. ,,Pohněte si" zatáhla a začala utíkat jako blesk. Málem jsem zakopl. Sensei a Katana se na sebe podívali a poté se taky rozběhli. Shiro zastavila tak prudce, že jsem spadl na obličej. Zvedl jsem hlavu, ale praštil jsem se o roh postele. ,,Au" chytil jsem se za hlavu a postavil se. Pohled mi padl na muže ležícího na posteli. Koukal jsem se na něj jako na zjevení. Katana se za mnou prudce zastavila. ,,A-A-Ar-Aru, o-o-n- ži-ži-je" koktala ze sebe. Sensei k nám došla a zakryla si ruce pusou. ,,Zázrak" řekla nadšením. Shiro se tvářila jako sluníčko.
Z pohledu Katany:
Na další den jsem se vyloudala z postele. Bíle dlouhé vlasy mi trčely do všech stran. Trvalo mi pěkně dlouho než jsem je rozčesala. Oblékla jsem se do uniformy a otevřela dveře.
,,Ahoj, Kat!" Pozdravil mě Fumito. ,,Ahoj" Pozdrav jsem mu oplatila. ,,Tak, jak je mu?" otázala jsem se cestou na první hodinu. ,,Shiro mi napsala, že ho zítra pustí z nemocnice" Přikývla jsem.
Včera se Shiro rozhodla, že s ním zůstane v nemocnici dokud ho nepropustí. Fumito a já jsme byli proti, ale sensei to povolila, řekla že ji omluví ve škole. My jsme se, ale nedali, až nám nakonec Shiro řekla toto: ,,Promiň, mami a tati, ale já zůstanu" To nás umlčelo.
Povzdechla jsem si. Vážně se někdy chováme, jako manželé?
O přestávce na oběd, odešel Fumito do jídelny a já šla do knihovny vrátit nějaké knížky. Šla jsem po chodbě. Když v tom jsem uslyšel hlas. ,,CO SI TO DOVOLUJEŠ, TO UŽ JE PO NĚKOLIKÁTÉ!"Stála tam Akage a s někým telefonovala. Zastavila jsem se. ,,Promiň, mami, už se to nestane" Omluvila se. Takže telefonovala s matkou. ,,TO BYCH SI PROSILA! TAK A BUĎ HODNÁ HOLČIČKA A NEZAPOMEŇ JAK SE MÁŠ CHOVAT!" podle toho že si Akage uleveně povzdechla, jsem poznala, že její mamka zavěsila.
Nakoukla jsem za roh. Akage, byla opřená o zeď a ruce na očích. ,,Chci zemřít. Proč je ke mě svět tak nespravedlivý. Tati pomoz mi" Vzlykala. Ustoupila jsem k odchodu, ale vypadla mi kniha. Spadla na zem a Akage se bleskově otočila. Vypadla vyděšeně, poté sklopila oči.
,,Slyšela jsi to?" řekla klidným hlasem. Pomalu jsem přikývla. Šla mým směrem, ale místo toho, aby mi vrazila šla kolem mě. Mé tělo nějak zareagovalo a chytlo ji za zápěstí. Otočila se. Nadechla jsem se. ,,Máš to těžké viď?" . Nechápala co říkám, takže na mě koukala jako na zjevení.
,,Co ty o tom můžeš vědět" byla jiná, klidná, nechovala se jako vždy. ,,Vím a to hodně mí rodiče mě nenávidí" Uchechtla se. ,,Tak to jsme na tom stejně" pustila jsem zápěstí, protože mě její slova ochromila. Stáli jsem tam na prázdné chodbě a dívali jsem se do očí.

Savior of my life 1- Hajimari no ima- Kapitola 4- Nehoda

12. prosince 2015 v 20:17 | Alida
Z normálního pohledu:
Uběhl měsíc. Katana se nepřidala k rozstleskávačkám, ale se Sensei si začala hodně rozumět. Trávily spolu čas.
Fumito vyhrál další zápas. A v basketbalu se mu dařilo lépe a lépe. Trenér z něj udělal kapitána a on měl teď všechny na starost.
A Shiro byla pořád s Aruem. Byl sice povyk kvůli tomu že se s ním baví, ale po pár týdnech to ustálo. Nikdo to neřešil. Shiro a Aru zrovna seděli pod stromem a pozorovali padající okvětní lístky sakur. Ani ne před měsícem tu vždy seděl sám a ignoroval vše kolem. Ale teď už sám není.
,,Co děláš zítra?" zeptal se.,,Zítra? Hmmm.... Jo, jedu do města. Mám sraz s tetou. Chtěla bych jí něco koupit k narozeninám." Shiro se na něj usmála a mírně naklonila hlavu. Miloval ho nade vše. Vždycky ho jemně zahřálo u srdce. Mohl se na něj dívat hodiny ba i dny, roky, prostě celou věcnost.
Koukal na ni tak dlouho, že znervózňovala. ,,Promiň, měl si něco v plánu?" Uchopil ji za ruce. Překvapením zamrkala. Usmál se na ni. Z ničeho nic se čas zastavil. Jenom ji vlály vlasy a padaly lístky sakury. Jejich obličeje se začali přibližovat. Její fialové oči se zavřeli. Cítil její dech na tváři. Poté se to stalo. Všechno se podělalo.
,,Shiro!!!" Běžela k nám Katana a mávala na nás. V patách měla Fumita.
,,Co je?" Doběhla k nám, chtěla popadnout dech, ale nešlo jí to. Nakonec se slova ujal Fumito. ,,Všude jsme vás hledali. Nechcete zajít do školního bufetu na kafe?" Shiro vstala. ,,Kdo tam bude poslední dá brachovi pusu." A byla pryč, jenom se za ní prášilo.
Stáli jako opaření. Až jim to došlo tak vyběhli. Fumito nadával. Cestou zakopla Katana takže tam dorazila poslední i s Fumitem, který se pořád ptal, jestli ji fakt nic není. Ale k jeho smůle. Nechtěl, aby ho Katana líbala tak se ujal toho že polibí sám sebe. Neměli tušení jak to udělá. Ale nakonec šel před zrcadlo a musel políbit vlastní odraz (Shiřin nápad).,,Ale, ale tvůj manžílek tě podvádí sám že sebou." zasmála se Shiro. ,,Nech toho!!!!!!!!" zařvali naráz. Shiro z toho dostala záchvat smíchu. Skvěle se bavili.
Z pohledu Shiro:
Druhý den jsem vylezla z postele. Konečně víkend.
Šla jsem do koupelny a rozčesala jsem si své dlouhé modré vlasy. Oblékla se a vydala se na autobusovou zastávku.
Cestou mě doprovodil Aru a povídal si se mnou. A páni, on má tak kouzelný úsměv.
Když se autobus rozjel. Tak jsem mu ještě zamávala z okna.
Ve městě mě už teta Elie čekala na smluveném místě. Řekla jsem ji naprosto o všem. A když jsem se zmínila o tom, že brácha políbil svůj vlastní odraz, neuvěřila mi. Takže jsem ji ukázala fotku, kterou jsem tajně pořídila včera. Malém se udusila smíchy. Při nákupech mi slíbila že přijede na festival. Po nákupech jsem se rozloučila s s ní rozloučila. A šla na autobus. Zavolala jsem Aruovi ať jde čekat. Zavěsila jsem koukal se na hodiny a čekala.
Z pohledu Arua:

Nedočkavě jsem chodil před telefonem. Kdybych měl tachometr tak bych se divil.
Shiro mi měla zavolat kdy se mám dostavit na zastávku pro ni. Už jsem to chtěl vzdát když v tom zazvonil. ,,Aru? Tady Shiro. Čekám na autobus, pojedu číslem 9. Mohl by ses už vydat na zastávku?" ,, Jo. Budu čekat." Zavěsila a já se šel obléct. Dnes bylo celkem chladno.
Chtěl jsem vypnout televizi, když v tom přišli rychlé zprávy. ,,Omlouváme se za vyrušení, ale v ulici Mori ve městě Toshi, naboural autobus číslo 9 do domu. Byly v něm 2 cestující a nikdo nepřežil. Důvod je že řidič byl pod vlivem alkoholu. Prosím jestli je to možné. Vyhněte se této ulici. Z důvodů uzavření. Děkujeme." ovladač mi vypadl z ruky. Pojedu číslem 9. Ta věta se mi odehrávala v hlavě.
Vytáhl jsem mobil a vytočil Shiro. Zvedni to. ,,Omlouváme se ale volaný není dostupný, nebo je mimo naše služby. Zkuste to prosím později." mobil se rozpadl o podlahu. Couvl jsem dozadu až jsem narazil si skříně. Sjel sem na.podlahu. A přitom vysypal šuplík. Stěží jsem dýchal. Autobus číslo 9. Pojedu číslem 9. Vedle mě ležela krabička s injekcemi a v ní tekutá marihuana. Uchopil jsem ji. Před očima se mi objevil úsměv. Její úsměv. Slzy mi padaly z očí. ,,Proč si mi ji musel vzít? " Zašeptal jsem do ticha. Neměl jsem ba výběr. Bez ni nechci už být. A začal jsem si píchat dávky.
Z pohledu Shiro:

Pitomá nehoda. Musela jsem čekat na další autobus.
Nemohla jsme se Aruovi dovolat, protože se mi vybila baterka. Přijela jsem o hodinu později. Na zastávce nebyl tak jsem se vydala na ubytovny. Před dveřmi seděla Katana. Brečela a můj bráška ji objímal.
,,Co se děje?" Katana zvedla oči. A měla v nich údiv. Okamžitě vyskočila a objala mě. ,,Ty žiješ!!" Mačkala mě silně. Brácha mě taky objal. ,,Ale Aru." Zašeptal mi do ucha. ,, Co?" ,,Myslel si že jsi mrtvá. Autobus byl celý na kousky. Nikdo nepřežil. Takže se předávkoval. Našel jsem ho v jeho pokoji na zemi. Odvezli ho do nemocnice. "
Před očima mi setmělo kdyby za mnou nebyl Fumito asi bych spadla. ,,Shiro!" řvala Katana. ,,Chci za ním." Vydechla jsem. ,,Zajdu za sensei. Odveze nás do nemocnice."
Za třicet minut jsme dorazili do nemocnice. Byl to děsivý pohled. Ležel na lůžky. K němu připojené přístroje. Doktor mi sdělil že bude zázrak když se s toho dostane.
Rozhodla jsem se tam s ním zůstat. Seděla jsem v křesle a nepřítomně zírala z okna. Sensei s Katanou a Fumitem se vrátily do školy. Přešla jsem k lůžku. Položila mu ruku na tvář a sklonila se. Vždy mi voněl jako moře.
Trošku sebou cukl. Pootevřel oči. ,,Shiro?" Zamumlal. ,,Ano. Jsem to já jsem skutečná v tom autobuse jsem nebyla. Protože měl zpoždění a přejel naši stanici. Takže jsem nenastoupila" ,,To jsem rád." Přitáhl si mě. Chtěla jsem mu říct že to bude v pořádku, ale nešlo to.
Tak jsme se jenom objímali. Jeho stisk začal zpomalovat.,, Ne prosím ne. Zůstaň.,, Slabě se usmál.,, Promiň. To nejde" Slzy se mi začaly sbírat v očích. Brečela jsem. Objímala ho. Ne já už ho nechci jenom objímat. Alespoň teď. Naposledy. Dívala jsem se mu vzpřímeně do očí. A přitiskla svoje rty na jeho. Bylo to krásné. Můj první polibek. Naposledy mě objal. ,,Z bohem jsem rád že jsem tě poznal." Zašeptal a poté přístroj začal hlásit že mu přestalo bít srdce. Rozbrečela jsem se. Držela ho za ruku. Nechtěla ho nikdy opustit. Ale držela jsem jenom bezvládnou ruku. ,,Prosím. Nespouštěj mě" Slza mi ukápla a dopadla na zem. Bylo hrobové ticho.



Savior of my life 1- Hajimari no ima- Kapitola 3- Vzpomínky

12. prosince 2015 v 19:45 | Alida
Z pohledu Katany:
Druhý den proběhl normálně. Po škole jsem zašla do tělocvičny.
,,Ach, Katano. Tak chceš se k nám přidat?" Sensei ke mě přistoupila oblečená ve cvičebním úboru a usmívala se. ,,Ne, jenom jsem se přišla podívat. Doufám že to nevadí." Odpověděla jsem ji.,,Ne vůbec ne."Pousmála se. Měla jsem divný pocit z toho úsměvu. Ne špatný, ale hezký. Sensei mě odvedla na pozemek za tělocvičnou. Kde už čekaly roztleskávačky na Sensei.
Z pohledu Shiro:
Vesele jsem si chodila po pozemcích školy. Nudila jsem se. Můj bratr trénuje basketbal a Katana šla někam do neznáma. Když jsem šla kolem školního bufetu, do jsem někoho vrazila.
,,Gomene..."Okamžitě jsem se začala omlouvat. Osoba neodpovídala. Zvedla jsem halvu. Stál tam Arukoru Tengoku. Chtěl se otočit a odejít, ale nenechala jsem ho utéct. ,,Počkej." Chytla ho za zápěstí. ,,Řekl jsem nech mě NAPOKOJI!!!" To poslední slovo zařval tak hlasitě až se stala ozvěna. Nepustila jsem ho. Škubl z rukou a hodil mě na stěnu. Tvrdě jsem dopadla. Ucítila jsem bolest v hlavě a omdlela jsem.
Když jsem se probrala tak jsem uslyšela hlas: ,,To jsem nechtěl!" Probrala jsem se mu na klíně. Málem jsem dostala infarkt s vyjeknutím jsem nadskočila. Ale píchlo mě v hlavě takže jsem zase spadla.
,,Pomalu!" Bolestně jsem otevřela oči. Zjistila jsem, že se nacházím v nějakém pokoji, asi to byl jeho. ,,Máš na hlavě bouli. Měla jsi mě nechat!"
Nic jsem nechápala. Hlava mi tříštila. ,,Bolí mě hlava.",,Řekl jsem že tam máš bouli!" Zopakoval.
,,Jo klid," uklidnila jsem ho. Popřemýšlela jsem a zachichotala se. ,,Co je?" Arukoru po mně střelil pohledem.
,,Víš o tom, že dokážeš být i milý. A navíc mohl si mě tam nechat." Šokovaně sebou škubl. ,,Nemohl jsem. Já mám pocit že tě znám." Zamrkala jsem. Podívala jsem se na něj, uhnul pohledem.
,,To je jedno. Odejdi a nech mě." Pomalu mě posadil. Bolest z hlavy zmizela. Byla jsem šokovaná z toho co řekl. Mám pocit, že tě znám.
Arukoru odešel a vrátil se s balíčkem ledu. Podal mi ho. Položila jsem si led na hlavu. Sykla jsem bolestí. Bolest tam pořád byla, ale mě pořád mátla ta věta.
,,A teď běž." Řekl mi. ,,Ne. Chci toho vědět víc. Koho ti připomínám a proč si tak protivný?" Nedala jsem se. Prostě jsem tvrdohlavá jako bráška.
Odvrátil pohled. ,,Ne. Jsem prostě takový." ,,Ale, lidé takoví nejsou. Prosím pověz mi to."Naléhala jsem dál. ,,Já se tě nezbavím že ne?" Přikývla jsem. ,,Tak fajn." A začal vyprávět.
,,Určitě víš z jaké rodiny pocházím. Kvůli tomu mě šikanovali na základce a nikdo se se mnou nebavil.
Jednoho dne mě oslovila dívka. Nevím jak vypadala a jak se jmenovala, ale vím že byla milá. Začala se se mnou kamarádit. Nedívala se na to kým je má rodina. Ale jednoho dne, se její rodiče o mě dozvěděli. Neřekla jim o tom. Byl jsem známy jako rváč. Přestala se mnou mluvit. Po několika týdnech jsem se dozvěděl že měla těžkou nemoc. Její rodina a bratr se odstěhovali a já nevím co se s ní stalo."
Během vyprávění se občas zakoktal. ,,Je mi to líto. Ale neber to, kým je tvá rodina, na své bedra. Máš svůj život tak žij jinak, Aru." Mrkla jsem na něj. ,,Co? Jak jsi mi to řekla?" ,,Aru...." Zopakovala jsem . ,,Promiň to jsem neměla, ani nevím jak mě to napadlo." Omluvně jsem mávala rukama. ,,Ne tak mi říkala o...." Zastavil se. Svěsil hlavu. Nastalo pár minut ticha. Kruci zase jsem něco pokazila, pomyslela jsem si.
Pomalu začal zvedat hlavu. ,,Shiro?" Oslovil mě. ,,Jo to jsem já...." Šokovaně jsem zalapala po dechu. V jeho očích se objevilo něco, něco jako, nevím... Ale bylo to hřejivé, na srdci.
,,Ne, tak se jmenovala, Shiro Kasaia." ,,Huh?" Zamyslela jsem se a cvak. ,,Vzpomínám si že mi maminka vyprávěla o tom, že jsem jako mála prodělala těžkou chorobu a ztratila paměť." V tom mě rozbolela hlava. Slzy mi vyhrkly do očí. Vzpomínky byly jako obrazy. Všechny vzpomínky se mi vraceli. Na kluka ze základky, kterého jsem potkala. ,,Vzpomínám si." Slzy mi kanuly po tváři. Kluka ze základky, do kterého jsem se možná i zamilovala. Ta rána do hlavy, mi musela vrátit paměť. Rozplakali jsme se a objali se. Brečeli jsme a smáli se. Bylo to nádherné, všechny vzpomínky se mi vrátili. Na to jak jsem se poznali, jak jsem se do něj zamilovala a jak jsem ho ztratila. Teď už ho nehodlám pustit, je tady a já s ním.
,,Teď už nebudeš sám" řekla jsem a položila mu hlavu na rameno. Pohladil mě něžně po vlasech. Chtěl něco říct, ale z hrdla mu vyšel vzlyk. Cítila jsem to stejně, chtěla jsem toho tolik říct, ale nevěděla jsem jak.
,,Děkuji ti, děkuji" zašeptal. Objal mě pevněji. ,,Děkuji" opakoval pořád dokola. Odtáhla jsem se od něj. Oči měl plné slz. Klekla jsem si na postel- Ruce jsem mu něžně položila na lícní kosti. Položila jsem si ji na hrudník a objala ho. Jeho paže mě ovinuly. ,,Už je to dobré, už tě nenechám o samotě" pohladila jsem ho po vlasech a nechala ho ať se vypláče.
Takhle uběhly dva měsíce, trávili spolu spoustu času a city ze základky se vracely. Ale jedna událost mohla vše změnit.

Savior of my life 1- Hajimari no ima- Kapitola 2 - Setkání

12. prosince 2015 v 19:16 | Alida
Z pohledu Katany:
Upustila jsem tašku a rozběhla se k němu.
Když jsem u něj byla tak jsem mu skočila do náruče a objala ho rukama.
,,Hej Katano klid." Položil mi ruku na vlasy. ,,Oj, Fumito běž se se svou holkou cukrovat jinam." Za námi se ozvaly hlasy jeho kamarádu zakončené smíchem.
Okamžitě jsem se odtrhli, já zrudla jako rajče on se bránil. ,,Není to moje holka. Běžte si za svým, udělala to protože se asi něco stalo."
Jeho kamarádi pokrčili rameny a odešli, ještě jsem je slyšela jak si mumlají.
,,Tak co se děje." Otočil se ke mně. Vzhlédla jsem a nevěděla jsem, že mi slzy tečou po tvářích dokud mi nepodal zmuchlaný kapesník. ,,Nesmíš mě tu nechat samotnou. Nezvládám to." Pověděla jsem mu. Povzdech si a chytl za zápěstí. ,,Pořád tak slabá." Šok který se mi potom dostavil nezapomenu. Objal mně kolem ramen a slíbil, mi to co před desíti lety v tom parku. Po chvilce si zvedl tašku a já sním vešla od ubytovny.
Z pohledu Shiro:
Vykračovala jsem si po cestě vedoucí na ubytovny. V ruce jsem nesla tašku plných sušenek a pískala si. Bráška už bude zpátky. Nemůžu se ho dočkat.
Najednou jsem se zastavila uprostřed kroku. U sakury pod stromem se opíral zase on. Několikrát jsem ho tu viděla. A také jsem se už mnohokrát zastavila a koukla na něj.
Rozhodnutým krokem jsem změnila směr a vydala se za ním. Stála jsem přímo vedle něho, ale on si mě ani nevšiml. ,,Ehm, nechceš si dát?" Z tašky jsem vytáhla sušenku. Kluk trhl hlavou a podíval se na mě. Asi jsem ho vytrhla ze přemýšlení. ,,Ne nechci." Otočil se k odchodu. ,,Ale no tak." Nevzdávala jsem se. Byla jsem stejně tvrdohlavá jako bráška.
Ignoroval mě a šel někam, bůh ví kam. Okamžitě jsem ho dohnala a zeptala se. ,,A ty se jmenuješ jak? Promiň zapomněla jsem tvé jméno." Výmluvně jsem se podrbala na hlavě. ,,To tě nemusí zajímat!! Jen se mi vysmívej , jako všichni ostatní!!" Vykřikl tak nahlas až jsem se lekla.
Nehybně jsme tam stáli asi 2 minuty. Kolem nás foukal vítr a ptáci zpívali v korunách stromu. ,,J-já se ti nevysmívám, jenom se s tebou bavím." Hlas se mi klepal a kolena chvěla.
,,Stojíš mi v cestě." Strčil do mě rukou až vrazila do stěny vedle sebe. ,,A-au." Chytla jsem se za pravé rameno. Cítila jsem v něm pichlavou bolest. Asi je odřené.
On zatím někam zmizel. Nechápu to já se s ním bavím a on mi ublíží. Vlastně to dělá všem. Stále jsem si držela ruku a začala zvedat rozsypané sušenky a vydala jsem se kulhavým krokem k ubytovně.
Otevřela jsem dveře, a nohou do nich strčila. Tašku jsem hodila na postel a šla si pro lékárničku do koupelny. Hrabala jsem se tam nějakou tu dobu než jsem našla dezinfekci, náplast a vatu.
Přistoupila jsem k zrcadlu, sundala si kabátek i košili. Rameno jsem si natočila na zrcadlo. Mám tam škrábance a srub, na košili je trocha krve.
Uchopila jsem vatu a namočila ji do dezinfekce. Když jsem se vatou dotkla rány tak bolestí ucukla. Nadechla jsem se a přimáčkla si ji silně na ránu. Měla jsem zavřené oči a zuby zaťaté. Po chvíli jsem ji sundala a zalepila.
Přešla jsem ke skříni a oblékla se do šatů. Oblečení dala do pračky a nechala jej vyprat. Přešla jsem k posteli a sebrala si tašku aby si mohla dělat úkoly. I když moc nerada... Své dlouhé tmavé vlasy jsem si zapletla do dvou copánků.
Z tašky jsem vytáhla pár sešitů a papírů. Nasadila jsem si brýle a začala dělat své úkoly.
Po 2 hodinách mi někdo zaklepal na dveře. ,,Dále." Z poza dveří vykoukla Katana. ,,Ahoj, jenom jsem ze za tebou přišla podívat." Zavřela za sebou dveře a sedla si na postel.
,,Co to máš na rameni?" Její bystrý pohled si toho všiml. ,,Ale nic." Podívala jsem se na ni.
,,Já netušila že máš brýle." Zajímavě se na mě koukla s těma jejíma modrýma očima. ,,No mám je asi tak 2 měsíce."Pousmála jsem se na ni. Když v tom ze rozletěly dveře. ,,Tohle je přepadení!! K zemi." Vyděšeně jsme nadskočili a přikrčili se na podlahu.
Ta osoba, s nevím čím na hlavě, se začala smát. ,,Měly byste se vidět holky." Neznámý si sundal tu věc s hlavy a já měla chuť ho zabít. ,,FU-MI-TO!!!" Vykřikla jsem a skočila po něm až se svalil. ,,Prosím vás neperte se." Katana se je snažila roztrhnou od sebe. ,,Ale, ale tvá žena tě brání." Teď jsem se zase smála já. ,,Nech toho." Vykřikli jednohlasně a studem zrudli. To mě ještě více rozesmálo.

Z normálního pohledu:
Nic netušící trojice seděla v pokoji. Modrovlasá dívka byla na milost nemilost odsouzená k lechtání. Ale jednou věc netušili, že se pod Shiřiným oknem opírá kluk a usmívá se.

Savior of my life 1- Hajimari no ima- Kapitola 1- Začátek

12. prosince 2015 v 19:01 | Alida
Z pohledu Katany:
Otravný zvuk mně vytrhl z hlubokého spánku. Zašmátrala jsem po zdroji a vypnula ho. A zase usnula.
Po chvíli jsem se probudila a otráveně se posadila a zamžourala do prudkého světla. Nějakou dobu jsem zírala před sebe, koukla jsem se na hodiny. Ručičky ukazovaly tři čtvrtě na osm. Najednou jsem vyjekla jako myš a začala se škrábat a lítat po pokoji jako střela.
Oblékala jsem si ponožky a zároveň jsem se snažila učesat. Když jsem si oblékala školní uniformu, a zároveň jedla snídani, tak jsem si všimla, že mám naopak košili.
,,Katano už jsi hotová?" Ozvalo se zaklepání na dveře a za ním Shiřin hlas. ,,J-jo" zakoktala jsem sebrala tašku a vyšla na chodbu.
,,Ohayo" pozdravila mně Shiro. ,,Ohayo"
Vyšly jsme ke východu z ubytovny. ,,Už jsi zase zaspala?"zeptala se mě. ,,Jak to víš?" Omámeně jsem pochodovala vpřed. ,,Máš totiž marmeládu na tváři a boty přehozené."Koukla jsem se na svoje nohy. Vyjekla jsem a spravila si je. Shiro dostala záchvat smíchu. Zahanbeně jsem otevřela dveře. Shiro se stále smála.
Smála se až ke Sakuře, pod kterou byly lavičky na sezení. Když jsme kolem nich procházeli, tak se zastavila, jako by ji něco zarazilo. Koukla jsem se na ni. Dívala se přímo k tomu stromu. Nechápala jsem, tak jsem se koukla taky. Pod stromem byl opřený Arukōru Tengoku. Tenhle kluk působil jenom problémy. S nikým se nebavili, na každého házel nezajímavý pohled a jenom se rval. Byl to školní poflakovač. Nikdo netuší proč se tak chová.
Položila jsem ruku na Shiřino rameno. Cukla s sebou. ,,Gomene jen jsem se zamyslela." Usmála se a vydal se dál po cestě do školy. Nechápala jsem co ji na něm zaujalo, ale nechala jsem to.
Do třídy jsme vešli se zvoněním. Posadili jsem se na svá místa a čekali na učitelku.
O přestávce na oběd jsem omylem vrazila do naši nejpopulárnější holce na škole: Akage Mori. ,,Promiňte mi to." Ale já už věděla, že mně čeká peklo. ,,Dávej pozor na cestu." Strčila do mně až jsem málem narazila do stěny za sebou. ,,Aha, to jsi ty že? Katana Saberu? Jestli se nemýlím." Koukla se mi vzpřímeně do očí ve kterých bylo pobavení.
,,J-jo" Před jejím pohledem jsem se schoulila. ,,Z takovými jako ty se nebudu bavit. Děláš ostudu své rodině víš to. Ani se nedivím že tě vykopli z domu a poslali sem." Teď sem se naštvala. Postavila jsem se ve své výšce a zamračila se na ni. ,,Ne. To já jsem odešla." ,,Ale no tak všichni ví že si mrcha a nikdo se s tebou radši nebaví. Jenom ta ubohá holka Shiro. Nechápu co na tobě Fumito vidí." Roz chechtala se svým otravným smíchem, zněl jako hijéna.
Tak a dost, nikdo se nebude navážet do Shiro. Napřáhla jsem se a vrazila ji takovou facku, až se to rozneslo přes celou chodbu.
,,Ty mrcho." Vystartovala, ale já se vyhnula a podkopla ji nohy. Dopadla tvrdě na zem. Pár spolužáků se k nám seběhlo. Aby zjistili co se děje. Akage se začala zvedat a chystala se mně drápnut do stehna, ale já byla rychlejší a chytla jsem ji a znovu hodila na zem.
,,Co se to tu děje?!!!" Taio-Sensei se k nám přiřítila. Akage využila situace a zafňukala, že jsem ji z ničeho nic napadla. Slečna Taiyo- sensei mně popadla za ruku. A odvedla mně do svého kabinetu. Koukla jsem se na tu zrzku a zašeptala, ,,Ještě jsem neskončili." Poníženým úsměvem na mně koukala.
,,Katano máš co vysvětlovat." Sensei si opřela ruce o stůl a koukla se mi hluboko do očí.
,,Ona mi nadávala." Řekla jsem a koukla se na svoje ruce na kolenou.
Sesnei si povzdechla. ,,Víš že tohle už je po třetí?" Kývla jsem hlavou na souhlas. ,,Možná, by jsi toho mohla aji využít." Překvapeně jsem se i koukla do očí. ,,Ano, umíš se skvěle hýbat, máš atletickou postavu a sílu. Co takhle kdyby si zašla zítra na konkurz roztleskávaček? Já je trénuji a byla bych ráda za posilu do týmu. Popřemýšlíš o tom?" Pokrčila jsem rameny.
,,Ach jo, půjdu se kouknout na Akage." Sensei odešla.
Seděla jsem u ní v kabinetu. Ruce složené na klíně. Proč? Proč tu není když potřebuji pomoc?
Seděla jsem tam celou přestávku. Někdo poklepal na dveře. Z poza dveří vykoukla Shiro. ,,A tu jsi. Už jsem si říkala po té rvačce. Pojď jdeme do hodiny." Vytáhla mě na nohy.
,,Myslím že si to zasloužila, protože....." Shiro něco povídala, ale já byla myšlenkami někde jinde.
Takhle jsem strávila až do konce vyučování. Shiro šla na hodinu vaření. A já jsem bez duchně odcházela na pokoj. Když už jsem stála u vchodu do ubytoven uslyšela jsem na příjezdové cestě školní autobus. Zatavil tak 50 metrů za mnou. Otočila jsem se čekala. První vystoupily všechny roztleskávačky a poté naši basketbalisté. Jako poslední vystoupil Fumito. Rozhlížel se do všech stran a když mně zahlédl tak mi zamával. Pustila jsem tašku a rozběhla se k němu.


Savior of my life- úvod- Kdysi dávno

12. prosince 2015 v 18:44 | Alida
Z pohledu Katany:
Nenávidím je, všechny je nenávidím.
Horké slzy mi kanuly po tváři a vítr mi čechral dlouhé vlasy. Proč? Proč já? zněla mi v hlavě tato dvě slova.
Přes slzy jsem se nedíval pod nohy a ,,Au" zakopla jsem o kamínek. Cítila jsem bodavou bolest v koleni, pomalu jsem se na něho koukla, měla jsem ho odřené. Rána nebyla moc hluboká, ale i tak to bolelo. Schoulila jsem se do klubíčka. a položila si hlavu na kolena. Z hrdla se mi vydral vzlyk, další horká slza mi sklouzla po tváři. Vpustila jsem se v pláč a řvala jsem vzteky.
Něco v mém oku se zalesklo. Leželo to přímo přede mnou. Byl to kousek skla. Třesoucíma rukama jsem ho uchopila, zjistila jsem že je ostrý. Nasměrovala jsem ho k tepně na krku. Zavřela jsem oči a chystala se na svůj čin.
Víte proč? Protože můj život nestál za nic. Kamarádky mně opustily kvůli tomu, že jsem jim nepověděla nic o své rodině. Ale jak bych mohla? Moje rodina je bohatá, hodně bohatá, určitě by se ke mně chovali jako k princezně, určitě by se na mně začalo lepit hodně lidí co by jenom předstírali, že jsou mí kamarádi , ale to já nechci. Chci jenom opravdové přátelé.
Sklo jsem přiblížila blíž. Srdce mi šíleně bušilo, ale já jsem to chtěla, neměla jsem už žádnou naději. A najednou se něco stalo.
,,To nesmíš!" jeden kluk mi ho vytrhl z ruky. ,,Co to děláš? Nech mně na pokoji!" vykřikla jsem a podkopla mu nohy, takže se svalil na zem, sklo se rozbilo na malé kousíčky. Pomalu se začal zvedat do sedu a zopakoval: ,, To nesmíš!" Koukl se mi do očí.
,,Je to můj život tak toho nech a odejdi." rychle jsem se odvrátila zády.
,,Proč pláčeš?" V jeho hlase jsem slyšela starost.
,,To není tvoje věc odejdi." Hlas se mi klepal a cítila jsem další slzy na tváři. Neudržela jsem je a znovu vypukla v pláč. Neznámý kluk mi položil ruku na rameno. ,,Co se děje." Nedal se. ,,Nic" odsekla jsem. ,,Nic? Kdyby se nic nedělo tak tu nepláčeš." Otočila jsem hlavu.
Jeho se nezbavíš. Nech ho ať ti pomůže. Ozval se mi v hlavě něžný hlásek. Souhlasně jsem kývla hlavou a otočila se k němu. ,,Víš co se děje? Moje Rodina mně nenávidí a kamarádky též nemám důvod k životu." Hlas se mi třásl a vzlykala jsem.
,,Pověz mi to." Vybídl mně. Vypadalo to že si o mně nedělá starost. Trošku jsem se pousmála a začala povídat co se stalo.
,,Ze školy jsem přišla unavená. Studuji sice v první třídě Juniorské střední, ale to nebyl ten důvod. Moje kamarádky mně opustily, kvůli tomu že jsem jim nic neřekla.
Moje rodina už byla dávno doma. Maminka hrála na piano svoji oblíbenou skladbu a táta si četl noviny v křesle. Pomalinku jsem k nim přistoupila a řekla: ,Maminko, můžu s tebou mluvit?' Koukla se na mně svýma jedovatýma očima. ,Co se děje?'
Nadechla jsem se ,Kamarádky se se mnou přestali bavit.' A koukala jsem se do jejích očí se smutkem, ale ona to přehlédla. ,A proč?' ,Protože jsme se pohádali.' Vydechla jsem. ,Katano, měla by si se zamyslet. Dáma jako ty se nehádala!' řekla jízlivě. ,Já vím ale...' nedořekla jsem. Začal zvonit telefon. Táta se elegantně zvedl z gauče a zvedl sluchátko. ,Prosím?' Něco se odehrálo. Po 10 minutách ho naštvaně zavěsil. ,Katano, tohle nám musíš vysvětlit.' Jeho hlas mně šlehl po zádech. ,Ano otče. Co mám vysvětli?' Vyplašeně jsem k němu zvedla hlavu. ,No ten nápis na školní budově. Tvoje kamarádky tě viděli jak to tam sprejuješ. Bylo tam napsané ,Škola je hnůj a má rodina je ta největší blbost na světě.'
Mamka mně ani nenechala odpovědět a hned mi jednu vrazila. V očích se mi objevily slzy, chytla jsem si líčko jednou rukou.
Jak mi to mohly udělat? Já je pokládala za kamarádky a oni na mně hodí takový hnus. Jak to vím? Jedna z nich vlastní krabici plnou sprejů. A obě jsou vandalky, už několikrát je honila policie za popisování městských budov.
,J-já to nebyla' vykoktala jsem ,Nehraj si na neviňátko. Co jsme ti udělali? Vždyť jsme tvá milovaná rodina nebo ne?' matka na mně hleděla chladným pohledem, až mně to mrazilo v zádech.
Zhluboka jsem se nadechla. Teď nebo nikdy. ,Ne, chováte se ke mně strašně. Tati ty mně ignoruješ, ale když něco provedu tak si mně všimneš. Mami ty jsi ke mně chladná a hnusná. Vím jak mě nenávidíš. Ale víte co? Oba vás nenávidím!' Rychle jsem se vyhnula mamině další facce. Rychle jsem utekla z domu a nechala nohy ať mne zanesou tam kam mám. Jediné co jsem slyšela byl otec co za mnou řval ,Okamžitě se vrať mladá dámo!' Ale já ho ignorovala a utíkala až sem."
Skončila jsem a zase vypukla v pláč. Z nenadání mne objal.
,,To je strašné." Rychle jsem se mu vyvlíkla. A koukala vyděšeným pohledem. ,,Promiň neměl jsem...",, V pořádku." Kluk se na mně pousmál. ,,Ale já už nikoho nemám tak by jsi měl raději odejít." Kluk zakroutil nesouhlasně hlavou. ,,Víš co? Budu tvým kamarádem a nikdy tě neopustím. Jsem Fumito Kasaia."Podal mi ruku. Překvapeně jsem zamrkala. ,, Slibuješ." Kývl hlavou. Také jsem mu ji podala ,,Jsem Katana Saberu a ráda tě poznávám."
Tu noc jsem poznala co to je nová naděje. Díky němu tu stále sem. Stal se zachráncem mého života.



Další (staré) / Další (nové)


Rei Taio (SOML1)

12. prosince 2015 v 14:24 | Alida
Rei Taio
Věk: 36 (19.března)
Pohlaví: Žena
Titul: Učitelka na střední škole
Karma: Kladná
Rei je milá, hodná a spolehlivá. Ale když musí tak dokáže být i hodně přísná, ale své studenty má moc ráda. Svou práci hodně zbožňuje.
Hodně si rozumí s Katanou a má ji ze všech nejraději. Vždy ji poradí ve špatných chvílích a spíše ji bere jako vlastní dceru, než pouhou studentku.
Vzhled
Rei měla jako mladá purpurové vlasy, ale ty si obarvila na hnědou. Má modré oči. Její nejčastější oblečení je košile a dlouhá bíl sukně.
Rodina
Rei nemá rodinu ani děti. Kdysi dávno byla vdaná a čekala dítě. Oba dva čekal smutný osud. Manžel ji zemřel před porodem, při auto havarii. A Když porodila, tak po pár hodinách ji řekli že její dcera zemřela. Ze smutku a truchlení se dostala po 2 letech. Rozhodla se že si splní svůj sen a stane se učitelkou.

Koníčky
Rei ráda učí studenty. Také umí úchvatně hrát na klavír a je trenérkou týmu roztleskávaček.


Iruka Taki (SOML1)

12. prosince 2015 v 14:14 | Alida
Iruka Taki
Věk: 16 let (19.července)
Pohlaví: Muž
Titul: Student
Karma: Kladná
Iruka, pochází s Ameriky. Do Japonska se vrátil kvůli své nemocné babičce.
Iruka je trochu plachý, ale i při tom strašně milý. Rád si ale stojí pevně za svými rozhodnutími a těžko mění názor.
Hned první den ve škole si padne do oka s Akage, ale kvůli menší nehodě si bude myslet, že má ona ráda Fumita, ale přitom se do něho taky zamilovala. Ale díky, Kataně se dají do hromady.
Vzhled
Iruka má černé vlasy a oči.
Rodina
Iruka pochází z Ameriky, ale je to čistý Japonec. Do Japonska přijel aby se mohl starat o svou nemocnou babičku (Mitaka Taki). Jeho rodiče zůstali v Americe, aby se mohli starat o jejich obchod s rybami.
Koníčky
Rád hraje Fotbal a jezdí na motorce. V budoucnu chce pracovat jako profesionální fotbalista.

Arukoru Tengoku (SOML1)

12. prosince 2015 v 14:04 | Alida
Aru Tengoku
Věk: 17 let (5.dubna)
Pohlaví: Muž
Titul: student, delikvent
Karma: Kladná
Arukōru vypadá na první pohled jako pouliční kluk, který chodí po diskotékách a fláka školu. Ale když ho poznáte zblízka, tak se dozvíte že je přátelský a rád žertuje. Jenom kvůli svojí rodině se tak chová. Postupem času se změní díky Shiro a její dobré náladě. První to nebude chtít, ale Shiro nedokáže vidět lidi jak se trápí. Dala mu přezdívku Aru. kterou si velmi oblíbil. Tak mu také budeme říkat Postupem času vznikne mezi nimi silné poutu a něco víc než přátelství.

Vzhled
Aru má tmavé modré vlasy a modré oči, skoro až černé.
Rodina
Jeho rodina je známa tím že prodává drogy, cigarety a alkohol nezletilým. Arukoru znamená v překladu alkohol, jméno mu dala matka která na něm je do dnes závislá. Kvůli jeho rodině a jménu se mu začali ve škole vysmívat a tak ho to přivedlo k jeho samotařskému životu. Až díky Shiro poznal co to je radost života.
Koníčky
Rád píše básně a skládá hudbu a opravuje auta. V budoucnu nechce pracovat v rodinném podniku, ale chtěli by být mechanik.

Akage Mori (SOML1)

12. prosince 2015 v 13:46 | Alida
Akage Mori
Věk: 17 let (10.ledna)
Pohlaví: Žena
Titul: Studentka, členka rodiny Mori
Karma: Kladná
Akage je trochu nafoukaná a ráda se povyšuje nad ostatní. Nemá tohle chování zrovna ráda, ale musí, protože ji k tomu nutí její matka. Nutí ji k tomu, protože ji říká jenom, že ji dělá ostudu a kdyby nebylo ji, tak nemá nikoho.
Popravdě je to, ale milá a laskavá dívka, která si připadá strašně osaměle. Závidí všem ostatním, ale nejvíce Kataně, takže občas ji řekne něco co nechce. Ale později se z nich stanou nejlepší kamarádky, protože ji Katana vezme mezi sebe.

Vzhled
Akage má zrzavé vlasy a fialové oči. Ve vlasech ráda nosí květiny ve formě sponek.

Rodina
Akage patří do jendé z nejbohadších rodin Japonska. Má matku (Kurimu Mori) a staršího bratra (Haru Mori) a mladší sestru (Fuyu Mori).
Její otec zemřel při havárii letadla když jí bylo 5 let. Od té doby se bojí letadel a výšek. Její otec ji nejvíce miloval a byl s ní v jejich nejhorších chvilkách. Právě proto ji jeho smrt ranila a toho využila její matka. Právě proto se tak Akage chová.
Má ještě tetu (Saya Mori), kterou bere jako svou pravou matku. Dále má sestřenku (Asashi Mori), která momentálně studuje v zahraničí.

Koníčky
Ráda dělá pokusy a studuje léčivé byliny. V budoucnu by chtěla najít nějaký nový lék. Mezi její další koníčky patří pěstování květin, i když ji vždy všechny uhynou.


Shiro Kasaia (SOML1)

12. prosince 2015 v 11:32 | Alida
Shiro Kasaia
Věk: 16 (27. listopadu)
Pohlaví: Žena
Titul: Studentka
Karma: Kladná
Shiro je hyperaktivní a střelená dívka, která se pořád jenom směje a dělá si ze všeho srandu. Je taky pořádná optimistka.
Chodí na střední školu v městě Toshi v Japonsku, kde je ubytována na koleji.
Vzhled
Shiro má dlouhé modré vlasy a fialové oči. Vlasy ráda nosí různě sepnuté a vymýšlí si i vlastní účesy.
Rodina
Shiro má matku (Hana Kasaia) a otce (Juhi Kasaia), kterému říká Jui. Má bratra Fumitu, kterého by za nic na světě nevyměnila a strašně ho má ráda, takže si z něj pořád dělá srandu.
Pochází z Tokia, ale v městě Toshi se cítí víc doma. Takže má v plánu tu bydlet a pracovat jako dospělá. Její rodiče ji to nechtějí dovolit. Jako výmluvu si vymyslela, že s ní Fumito zůstane.
Občas do Fumita naráží s tím že si vezme Katanu a budou mít děti. Katana je pro ni jako sestra.
Koníčky
Shiro chodí do kroužků vaření, takže ráda peče a vaří. V budoucnu by si chtěla otevřít vlastní cukrárnu. Taky by se ráda usadila a měla rodinu.
Dále se ráda mazlí se svým černým kocourkem Knightem a bere ho jako svého největšího miláčka.
Shiro si také ráda hraje s vlasy a vymýšlí všemožné účesy.

Fumito Kasaia (SOML1)

12. prosince 2015 v 11:21 | Alida
Fumito Kasaia
Věk: 17 (25. října)
Pohlaví: Muž
Titul: Student
Karma: Kladná
Fumito studuje na střední škole v městě Toshi v Japonsku.
Fumito je milý a přátelský, ale má občas přehnanou ochranářskou povahu ohledně Katany.
Od té doby jsou nejlepší přátelé.
Vzhled
Fumito má krátké hnědé vlasy a světle hnědé oči.
Rodina
Fumito žije se svou matkou (Hana Kasaia) a otcem (Juhi Kasaia) a o rok mladší sestrou (Shiro Kasaia). Jeho rodiče ho velmi milují a jeho sestra ho někdy až moc bere za svého staršího brášku. Takže se ji nikdy nezbaví a pořád do něj musí rýpat. Jeho nejlepší kamarádka Katana je taky součástí jeho rodiny a moc dobře si spolu rozumí.
Koníčky
Fumito rád hraje Basketbal a chodí na dlouhé procházky. Na škole je velmi populární, protože je nejlepší hráč basketbalového týmu. Plány do budoucna zatím nemá.

Katana Saberu (SOML1)

12. prosince 2015 v 11:12 | Alida
Katana Saberu
Věk: 17 (13. srpna)
Pohlaví: Žena
Titul: Studentka
Karma: Kladná
Katana je studentka na střední škole v Japonsku ve městě Toshi, kde je ubytována na koleji. Její rodné město je Tokyo. Její povaha je velmi milá, přátelská a laskavá. Moc si rozumí se svými přáteli a chce s nimi pořád být a nikdy je nechce opustit.
Katana nemá moc ráda, když se někomu ubližuje. Právě proto se snaží s každým vycházet a vyřešit jeho problém. Nejvíce se ale bude snažit Akage, když se od ní dozví, že jsou na tom stejně co se týká rodiny.Později se z nich stanou nerozlučné kamarádky.
Vzhled
Katana má dlouhé stříbrně- bílé vlasy a modré oči. Pár vlasů u uší má vždy zapletené do dvou copků.
Rodina
Katana je jedináček. Její rodiče se jmenují Eien Sāberu a Bei Sāberu. Pochází s velmi bohaté rodiny. Její rodiče ji nikdy neměli moc v lásce. Matka na ni neustále řve a otec ji ignoruje.
Jako malá utekla, když na ni rodiče řvali,za něco co neudělala. Tak utekla do parku, kde chtěla svůj život ukončit, protože ji její kamarádky opustily (kvůli tomu že zjistili, že jim lhala o tom že je z bohaté rodiny). Tam se setkala s Fumitem. První ho žádala ať odejde. Ale on zůstal a utišil ji. Poté co ji slíbil, že bude její kamarádem tak je pro ní jediná opravdová rodina, společně s jeho sestrou Shiro.
Postupem času se do něj zamiluje, ale Fumito to neví.
Koníčky
Katana má ráda různé léčivé bylinky a zajímá se o medicínu. V budoucnu by chtěla studovat na zdravotní škole a stát se lékařkou.






Savior of my life 1- Hajimari no Ima

12. prosince 2015 v 10:19 | Alida




Příběh:
Patnáctilétá Katana Saberu pochází z bohaté rodiny a svoje rodiče nemá moc v lásce. Právě proto se rozhodla jít do školy, která je daleko od jejího rodného města Tokia, Školu navštěvuje společně se svým nejlepším kamarádem Fumitem a jeho sestrou Shiro.
Dny plynou normálně, ale po chvilce začnou dít změny, které povedou k jedné tragédii. Katana se dozvídá, že celý její život možná není takový jako si původně myslela.

Žánry: Romantika, Komedie, Střední škola, Tragédie