Maho no Gadian- Kapitola 1- Vlčí vytí

25. prosince 2015 v 19:03 | Alida
Z normálního pohledu:
Začíná nový den a studenti se po dlouhých prázdninách vrací do školy. Někteří přestupují do dalšího ročníku, jiní zase přicházejí na novou školu.
Nacházíme se v malém městečku Yokogi, kde se několik nových studentů chystá na nový školní rok.
,,Shinju, dělej! Přijdeme pozdě!" ozvalo se z jednoho pokoje, na ubytovnách. ,,Už jdu Eri!" Dvě dívky vyběhly z pokoje. Vyběhly z ubytoven ven směrem k tělocvičně, kde se konal zahajovací ceremoniál.
Na druhé straně školy, kde se nacházely klučičí ubytovny, vyšli dva kluci. Ti šli naopak pomalým krokem a cestou si povídali. ,,Nesnáším raní vstávání" jeden z nich si zívl. ,,To mi povídej, navíc jsem ráno tak ospalý, že jsem málem zakopl." Jeho kamarád po něm střelil pohledem. ,,Nemáš tam mít takový binec, Naoto. Navíc to tam začíná smrdět" zacpal si nos a druhou rukou začal mávat před obličejem, jako kdyby se snažil odehnat nějaký zápach.
,,Tak promiň, že nenávidím uklízení, Kento" dal si ruce křížem přes hruď a otočil se k němu zády.
Kenta si povzdech ,,Někdy si připadám, jako když se starám o malé dítě" potom zavrtěl nesouhlasně hlavou.
,,Co jsi to říkal?" Naoto se k němu otočil a ukázal na něj pěst. Kenta na to nic neříkal a už si ho nevšímal.
,,Dělej Eri!" Před nimi se ozval řev. K tělocvičně běžela nějaká holka s fialovými vlasy a za ní se jenom prášilo. ,,Zpomal Shinju!" Zavolala na ni dívka, která běžela kousek za ní.
Dívka se světle fialovými vlasy se rozesmála a otočila hlavu směrem k té druhé. ,,Eri! Jsi pomalá jako šnek!" posmívala se ji a nedávala pozor na to co je před ní. Druhá dívka ji dohnala a chytla za ruku.
,,Shinju! Pozor!" Druhá dívka se podívala před sebe, ale už bylo pozdě. Ozvala se rána a z cesty se zvedl prach. Několik zvědavých studentů se zastavilo, aby zjistilo co se děje.
,,Eri, kde jsi?" Shinju si odkašlala a snažila se najít svou sestru. Začala se rozhlížet, jestli ji někde nezahlédne. Chtěla se postavit, ale do něčeho kopla.
,,Au" ozvalo se. Shinju se podívala na zem a uviděla nějakou siluetu. ,,Co to je?" řekla a trošku se k tomu naklonila. Znovu do toho kopla. ,,Můžeš do mě přestat kopat?" ozval se naštvaný hlas. Shinju polekaně odskočila.
,,Kdo jsi?" dívala se na siluetu. Když už prach zmizel, uviděla modrovlasého kluka jak se drží za hlavu. Měl tam malou bouli. ,,Dívej se kam běžíš!" kluk se na ni zamračil a oprášil si kalhoty.
,,Ne- ne-" Ozvalo se kousek od nich. Erika se ležela na nějakém jiném klukovi a obličej měla rudý. ,,Nesahej na mě!" Zařvala a odhodila ho pryč. Kluk narazil do lavičky a zaskučel bolestí. Erika se krčila a nenávistně ho probodávala pohledem.
Kluk se trochu probral a začal se rozhlížet co se stalo. Potom mu padl pohled na Eriku jak si kryje hrudník. Celý zčervenal a podíval se na svou ruku.
,,Co jsi udělal mojí Eri!" Shinju k němu napochodovala a chystala se mu jednu ubalit, ale zazvonilo. ,,Sakra!" Shinju zanadávala a rychle se rozběhla ke svojí sestře. ,,Jdeme!" Obě dvě vběhly do tělocvičny. Ti dva se na ně dívali a netušili co se právě stalo.


Z pohledu Eriky:
Zahajovací ceremoniál skončil a všichni měli pro dnešek volno. Shinju musela odejít na zahajovací setkání roztleská vaček a sportovců. Museli probrat plán na celý rok.
Zůstala jsem sama, tak jsem se rozhodla, že se projdu. Škola byla pořád stejná, od minulého roku se nezměnila. Po celém areálu rostly sakury, které byly momentálně v plném květu, takže škola dostala růžový nádech. Noví studenti mě míjeli a prohlíželi si školu.
,,Slečno?" Ozvalo se za mnou. Otočila jsem a spatřila nějakou učitelku jak nese hormadu papírů.
,,Prosím mohla by jste to donést do studentské rady? Nějaká studentka spadla ze schodů a má něco z nohou, musím tam jít, takže..." Prosepbně se na mě podívala.
,,Dobře, spolehněte se" řekla jsem a převzala od ní papíry. ,,Děkuji jsem vám moc vděčná" řekla a odběhla pryč.
Pomalým krokem jsem se vydala k místě, kde se měla nacházet studentská rada. Najednou začal foukat silný vítr a polovina papíru se mi rozletěla pryč. Snažila jsem se je pochytat, ale výsledkem bylo že se mi rozsypal i ten zbytek. ,,Sakra" zanadávala jsem.
Sehnula jsem se a začala je sbírat. Vítr díky bohu ustál, takže to nebylo tak těžké.
Zrovna jsem se natáhla pro jeden list papíru, ale objevila se tam něčí ruka a zvedla papír dřív než já. Podívala jsem se na tu osobu. Byl to ten kluk, do kterého jsem narazila a potom ho odhodila.
V rukou měl zbylé papíry a podal mi je. ,,To je tvoje, že?" usmál se na mě, ale se mnou to nic neudělalo. ,,Jo" řekla jsem a papíry si vzala.
,,Děkuji" řekla jsem mu a otočila se k odchodu. ,,Počkej!" ozvalo se za mnou. Přinutilo mě to zastavit, natočila jsem k němu pohled. ,,Ano?" zeptala jsem se.
,,Omlouvám se za to před tím" trošku se mu začervenaly líčka a nervózně se podíval na zem. Dívala jsem se na něj a nic neříkala. Když jsem se otočila, tak se mě zeptal jestli s tím nechci pomoc. Znovu jsem se na něj otočila a nechápavě na něj koukala. Ukázal na hromadu papírů. Pochopila jsem ,,Ne, to zvládnu" než jsem stačila odejít tak mi polovinu papírů sebral. Odskočila jsem od něj a málem to zase vysypala. ,,Kam s tím jdeš?" zeptal se a čekal na to kam půjdu.
Věděla jsem, že se ho už nezbavím, poraženě jsem si povzdechla. ,,Musím to donést do studentské rady."
,,Dobře" usmál se na mě. ,,A mimochodem jsem Masyui Kenta." Otočila jsem se směrem ke knihovně. ,,Já jsem Yukiko Erika" řekla jsem s nezájmem. ,,Rád tě poznávám Eriko." Dost mě překvapilo, že mě oslovil křestním jménem. ,,Já taky Masyui-san" popravdě bych se ho nejraději zbavila. ,,Kenta, stačí Kenta, nemusíš tak formálně" řekl mi. ,,Kento" řekla jsem, aby mi dal pokoj.


Z pohledu Shinju:
,,Děkujeme za vaši účast. Na nástěnce můžete zítra uvidět seznam vybraných" tělocvikář ukončil zapisování na různé sporty a odešel.
Když to skončilo tak jsem se vydala pryč. Rozhodla jsem se porozhlédnout po Eri. Rozhlížela jsem se po školním areálu, jestli ji někde nezahlédnu.
Jenom jsem zahlédla toho kluka z rána. ,,Hej ty idiote!" zavolala jsem na něj a rozběhla se za ním. Otočil se mým směrem a udělal krok dopředu. Já jsem to neubrzdila, takže jsem do něj zase narazila. Díky bohu, jsme tentokrát nespadli.
,,Co po mě chceš?" zeptal se mě s nezájmem.
Odskočila jsem od něj a ukázala na něj ukazováčkem. ,,Kde je ten tvůj kámoš? Co provedl mojí sestřičce?" zařvala jsem na něj.
,,Mě se neptej" dal si ruce do kapes. ,,Taky ho hledám" dodal.
Potom se otočil a chystal se k odchodu. To mě naštvalo. Rozběhla jsem se k němu a vyskočila mu na záda. ,,Z toho se nevyvlíkneš! Kde je?" ruku jsem mu dala kolem krku a začala ho škrtit.
,,Co děláš?" chtěl na mě zařvat, ale měl nedostatek vzduchu. ,,Pust mě" zachroptil. Zvedl ruce a snažil se osvobodit, ale já mu to nedovolila. V tom jsem si všimla něčeho na jeho zápěstí. Rychle jsem ho pustila. Pořádně se nadechl a hodil po mně naštvaný pohled.
,,Ty posloucháš Sky Yume?" zeptala jsem se ho a ukázala mu na zápěstí kde měl náramek s jejich iniciály.
,,A co je ti do toho?" zavrčel. ,,Máš problém?"
,,Ne, právě naopak, já je taky poslouchám" pověděla jsem mu.
Koukal na mě nevěřícně, ale potom se usmál. ,,Fakt? A jaká písnička je tvoje nejoblíbenější?" zeptal se mě.
,,No nejspíš...." zamyslela jsem se. ,,Nevím, všechny jsou boží"
,,Vážně? No já nejspíše taky"
Pak jsme si začali povídat o všem možném. Lidi se na nás dívali jako na blázny. Několik dokonce nesouhlasně zavrtělo hlavou.
,,Počkat" zastavila jsem ho. ,,Nepůjdeme najít mojí sestru a toho tvého kámoše. Musím ho potrestat"
,,Tak fajn. Myslím, že jsem ho viděl jít ke budově studentské rasy." Pomalým krokem jsme se vydali ke budově studentské rady a cestou se bavili o naší oblíbené kapele.


Z pohledu Eriky:
Nemůže mi dát pokoj? Já se o jeho pomoc neprosila. Říkala jsem si sama pro sebe v duchu. Vážně to bylo otravné, celou cestu byl ticho, ale i tak mi to vadilo.
Trvalo věčnost než jsme došli ke budově kde sídlila studenská rada. Zastavila jsem se před vchodem a otočila se k němu. ,,Tu to stačí, zbytek zvládnu" naznačila jsem mu ať mi vrátí zbytek papírů.
,,V pohodě já ti ještě pomůžu" usmál se na mě a jednou rukou otevřel dveře, do budovy. Povzdechla jsem si a stoupla si na jeden schod. Když jsem zvedla druhou nohu, tak jsem zakolísala a převrátila se dozadu. Kento si toho všimnul. Rychle se po mně natáhl. Ozvala se rána, papíry vyletěly do vzduchu a dopadly na zem.
,,Au" řekla jsem a otevřela oči. Uviděla jsem modré nebe a koruny sakur, jejichž okvětní padali na zem a na nás.
Najednou jsem něco ucítila, to samé co ráno. Cítila jsem jak se červenám a zároveň se ve mě vzedmul odpor. ,,Nesahej na mě!" Vyjekla jsem a odkopla ho. Kenta odletěl o pár metrů dále. Rychle jsem se posadila a zakryla si hrudník.
,,Au. Co se stalo?" Ketna se pomalu posadil a třel si hlavu. Když mě uviděl zčervenal. ,,Já,se omlouvám, už jsem to zase udělal..." Provinile se na mě podíval.
Chtěla jsem po něm něco zařvat, ale někdo mě předběhl. ,,Nech moji Eri!!!" Shinju k nám běžela jako šílená.


Z pohledu Shinju:
Pomalým krokem jsme šli ke budově studentské rady. Cestou se nám parádně povídalo.
,,Nesahej na mě!" Ozval se známý hlas a potom velká rána. Rychle jsem se rozběhla ke knihovně, odkud zvuky přicházely. Uviděla jsem Eri a toho druhého kluka. Eri se na něj vražedně dívala a zakrývala si hrudník. Ten na ni jenom přiblble zíral.
Vzedmul se ve mě vztek. ,,Nech moji Eri!" zařvala jsem a rozběhla se naproti nim. Oba dva se na mě podívali. ,,Shinju?" ozvala se Eri. Ten druhý kluk jenom na mě koukal a když mu došlo na co se chystám, chtěl se dát na útěk. Neutekl.
,, Hřích a trest!" zařvala jsem a jednu mu ubalila přímo do obličeje. Kluk odletěl k budově a narazil do ní. Vítězně jsem se usmála a pak se vydala k Eri, která se snažila posbírat papíry, které ležely všude kolem. Pomohla jsem ji je posbírat. ,,Jdeme, nechme toho úchyla být" vzala jsem ji za zápěstí a spolu se vydaly k do budovy. ,,Měj se Naoto!" Křikla jsem ještě na Naota a on mi zamával.


Z pohledu Kenta:
Strašně mě bolela hlava, to je už dneska po třetí. Co jsem komu udělal?
,,Jsi celý?" Naoto si ke mě klek a usmíval se od ucha k uchu. Nabídl mi ruku aby mi pomohl na nohy.
,,Co se stalo? " zeptal jsem se když jsem zase stál na pevné zemi. ,,Málem mě zabila" zamumlal jsem si jenom tak pod vousy.
,,Osahával si její sestru to se stalo" řekl Naoto a blbě se u toho usmíval.
,,Byla to nehoda" začal jsem se bránit. ,,Jo, jo jasně" Naoto mi poklepal na rameno.
,,Buď s ticha" sykl jsem po něm. Pokrčil rameny a podíval se směrem kde odešly ty dvě holky.


Večer:
Z pohledu Kenta:
Nemohl jsem spát. Bylo to tím, že měsíc svítil jako šílený, ale i tím že jsem pořád myslel na to co se stalo. Bůh mě asi nenávidí. Zanaříkal jsem v duchu a schoval hlavu pod peřinu. A ona mě taky nejspíš nenávidí. Tohle jsem nechtěl, abych si tu hned v první den udělal nepřátele.
Najednou se ozvala rána. Vyskočil jsem z postele. V pokoji byla tma. Ta rána se ozvala znovu, ozývalo se to zvenčí. Oddělal jsem závěs a podíval se na chodník. Uviděl jsem nějakého černého psa, kterému zářily červeně oči. Čenichal a snažil se něco zavětřit.
,,Co tam děláš?" Naoto se posadil na postel a ospale se na mě díval.
,,Je tam nějaký pes, ale je divný" řekl jsem mu a ukázal ven. Naoto otráveně vstal a přešel k oknu. Když uviděl psa, tak se trochu probral.
,,Páni, vypadá jak z hororu" řekl ironicky a zasmál se. Drkl jsem do něj lokem ať je ticho. Zmlkl, ale hodil po mně naštvaný pohled.
,,Vypadá to, že větří" sdělil jsem mu. ,,To psi dělávají" řekl výsměšně. ,,nech ho být" zívl si a šel si zase lehnout.
Podíval jsem se na psa. Nejspíš má pravdu, řekl jsem si v duchu a chtěl jsem pustit závěs, ale v tom se pes prudce otočil a podíval se mezi stromy. Vycenil zuby a začal vrčet. Z lesa vyšly dvě postavy v pláštích, přes hlavu měly kapuci. V rukou měli katany, které se v měsíčním svitu leskly.
,,Naoto" sykl jsem. Naoto cosi zabručel a novu vstal. ,,Co zase?" protřel si oči a podíval se z okna. ,,Děláš si srandu?" upřel pohled na postavy. ,,To jak sci-fi" zašeptal.
Než jsem stačil něco dodat, pes se dal na útěk a postavy ho jako stín následovaly. ,,Jdeme" řekli jsme oba dva naráz. Obuli jsme si boty a vzali na sebe mikiny. Vyběhli jsme ven. Zastavili jsem se na tom místě, kde se před tím nacházel pes a se dvěma postavami.
,,Kam zmizeli?" Naoto se rozhlížel a čekal až něco uvidí. Ale spíše jsme uslyšeli zavití. Beze slova jsme se rozběhli ke zdroji.
Našli jsme je před školním klášterem. Pes ležel na zemi a nehýbal se, ale oči mu pořád nebezpečně svítily. Nad nim stály ty dvě postavy a ani se nepohnuli. Když zaznamenali naši přítomnost, tak se k nám otočili. Zvedl se silný vítr a kapuce ji spadla z hlavy.
,,Cože?" nechápali jsme ani jeden. Byli to Erika a ta její sestra, myslím že Naoto říkal Shinju.
,,Co tu děláte?" zavrčela Erika a natáhla k nám nebezpečně meč.
,,No slyšeli jsme nějaké zvuky tak..." začal jsem před ní couvat.
,,Nem-" nedořekla to. Zůstala zírat kamsi za nás. ,,Pozor!" zařvala po nás. Ozvalo se hluboké zavití a potom jsem přestal vnímat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama