Savior of my life 1- Hajimari no ima- Kapitola 10- Lež

20. prosince 2015 v 18:06 | Alida
Z pohledu Katany:
,,Kde jsou?" Řekla jsem netrpělivě.
,,Nevím" řekl Fumito.
Po chvilce vešli dovnitř ruku v ruce. Málem nám vypadla pusa z pantu. Jediná Shiro zaječela a skočila po nich. ,,Konečně!!! Vám to trvalo!!!" Dost se na ně mačkala, takže ji Fumito s Aruem museli odtáhnout. A použili k tomu snad všechnu energii.
,,Uklidni se, ty mimozemšťane" řekl Fumito Shiro.
Shiro se zhluboka nadechla. ,,Tak a je to, teď už zbýváte jenom vy dva." Ukázala na mě a na Fumita. Koukli jsme se na sebe a poté odvrátili pohledy. Shiro se z toho rozesmála.
Z pohledu Akage:
Vrátili jsme se zpět do školy. Všude visely konfety, ozdoby a balónky. Vypadá tu, že studenti, kteří nikam o prázdninách nejeli, se činili a připravili vše na festival. Dneska večer se měl konat. Všichni jsme byli tak moc nedočkaví.
Došla jsem do svého pokoje a všimla si něčeho na posteli. Hromada kimon si tam ležela a na ní dopis. Vzala jsem ho. Otevřela a přečetla:
Užij si festival, bohužel sem nedorazím. Tvoje teta, Saya.
Byla to škoda, ale dobře. Na každém bylo napsané něčí jméno. Já jsem měla zelené s žlutými květy. Katana modré a k rukávům vystínované. Shiro fialové s lístky sakury. Aru modré, Fumito hnědé a Iruka tmavě zelené. Odnesla jsem je. Katana byla moc šťastná. A chovala se jinak, jako by cosi plánovala. Shiro si ho prohlédla. A poté mě objala, že děkuje. Kluci si ho vzaly beze slova.
Ještě jsem si musela vybalit a než jsem se nadála byla noc. Musela jsem se přepravit. Zrzavé vlasy jsem si sepnula do drdolu. Dala si kimono. A vyrazila ven. Všichni už tam čekali. Dokonce i Sensei, pardon Rei. Zapomněla jsem vám o tom říct. Cestou do školy, nám řekla ať ji oslovujeme jménem, že jí to vadit nebude.
,,Milí studenti, učitelé a rodičové s dětmi, s radostí vám oznamujeme že festival zakladatelů, je oficiálně zahájen, prosím užijte si ho. A kupujte věci ze stánku, peníze potom půjdou na opravu naší školy a nového vybavení." Ozvalo se v rozhlase. Zvedl se jásot a potlesk.
Z pohledu Katany:
Byla jsem nervózní, ale musela jsem to udělat. Problém byl v tom, že jsem s ním nebyla ani chvilku sama, protože Shiro chtěla pořád hrát hry a soutěžit. Docházela mi už trpělivost.
,,Na Katano, teď ty" Shiro mi podala míček. Vzala jsem ho a vší silou ho hodila na terč. Terč spadl a ozval se zvonek. ,,Já to zvládla" začala jsem poskakovat a Shiro se mnou. Jedna paní mi podala mou výhru, modrého méďu.
,,Fumito, koukni jak je roztomilý." Otočila jsem se na místo, kde jsem si myslela, že stojí, ale nebyl tam. Otočila jsem se za sebe a viděla ho jak flirtuje s nějakou černovlasou holkou. Poklesly mi ramena a úsměv zmizel s tváře. Sklopila jsem hlavou dolů.
,,Hej, brácha! Nástup!" zařvala na něj. Slyšela jsem kroky jak přišel blíže.
,,Kdo to je?" zeptala se. ,,To je Amy, nastupuje tu příští rok" ,,To není důvod, aby jsi s ní flirtoval" Shiro poklepávala nohou.
,,Hej, Shiro přestaň! Pořád mi říkáš co mám dělat, jsi panovačná a všechny pořád prudíš! Přestaň mi řídit život!" Shiro mlčela, pak začala vzlykat. Slova se ujal Aru. ,,Co to do tebe vjelo!" zakřičel na něj. ,,Do mě? Nic. To ona si začala!" ,,To není důvod , aby jsi ji říkal tak strašné věci." hájil Shiro Aru. ,,Ty mě taky nech na pokoji. Z ničeho nic si přijdeš a začneš rozkazovat!"
Vypukla hádka. Všichni přes sebe řvali. Jediná já jsem stála a cítila jak brečím. Akage se taky dívala ne dvakrát šťastně. Bylo mi čím dál hůře.
,,DOOOOOOOOOOST!!!!" zařvala jsem. Pár lidí se zastavilo a kouklo se na nás. Přestali se hádat. Otočila jsem se na patě a utekla někam pryč. Cestou jsem pustila méďu. Slyšela jsem jak na mě volají. Ale, já je neposlouchala.
Doběhla jsem do školní zahrady. Tam jsem spadla na kolena. A rozbrečela se. Bylo mi hrozně. Proč se hádají? Jsou přece přátelé, nebo ne? Nevěděla jsem co dělat.
Uslyšela jsem kroky. Otočila jsem se. Určitá osoba tam stála a rozhlížela se po mě. Pak si mě všiml. Vstala jsem na nohy. A rozběhla se pryč. Byl rychlejší. Chytl mě zezadu za pas otočil ke mě a objal.
,,Pust mě..." řekla jsem po tichu.+
,,Ne, dokud se neuklidníš" ,,To ty by jsi se měl uklidnit, to si Shiro nezasloužila, byl jsi hodně zlý Fumito."
Cítila jsem jak se zhluboka nadechl. ,,Já vím, ale už mi ruply nervy."
,,Já vím, že občas leze na nervy, ale myslí to dobře. Shiro má dobrý instinkt, komu věřit" Stále jsem brečela a nemohla zastavit slzy.
,,Všichni tě teď hledají, když jsi utekla vzpomněl jsem si na to co se stalo před desíti lety a měl strach, že tentokrát tě nikdo nezastaví" Zesílil své objetí. Rozbušilo se mi srdce. Teď jsem měla možnost.
,,Vadí mi to" začala jsem. ,,Co ti vadí?" ,,Vadí mi, že flirtuješ s jinýma holkami. Vadí mi, že mě bereš pořád jako nejlepší kamarádku." Polevil sevření a podíval se mi do tváře. Nic neříkal. ,,Moc mi to vadí, protože...." umlčel mě svými rty. Zatočil se mi svět. Modlila jsem se, ať to není sen. A jestli je tak se nechci probudit. Zavřela jsem oči a zapojila se do polibku.
Po chvilce jsme se od sebe odtrhli. Stála jsem a bušilo mi srdce. ,,J- já" koktala jsem. Položil mi prst na rty. a objal mě. ,,Miluji tě." zašeptal mi do ucha. ,,Já tebe taky."
KONEC


Dělám si srandu:D
Z pohledu Katany:
Objímali jsem se. Pak jsem ucítila jak s pozorněl. Odsunul se ode mě.
,,Co se děje?" zamrkal a hodil po mě úsměvem.
,,Nic, měl bych říct ostatním, že jsi v pořádku, běž se zatím převléct, si celá špinavá" Pohladil mě po vlasech, jemně políbil a odešel.
Ještě chvíli jsem tam stála. Pak jsem se usmála a koukla se na nebe. Všimla jsem si, že se objevili mraky. Snad nebude pršet?
Vydala jsem se k ubytovnám, ale pak jsem si všimla, že na zemi cosi leží. Byl to Fumitův mobil. Vzala jsem ho. A šla za ním. Ale nikde jsem ho neviděla. Nebyl ani s Shiro.
Kde je? Šla jsem kolem uličky a tam se ozývaly hlasy. Uslyšela jsem, že někdo řekl mé jméno. Radši jsem se tam vydala. Uviděla jsem něco hrozného. Rychle jsem se schovala za popelnici.
Byla tam má matka, se svými bodyguardy. Před ní klečel on.
,,Jak se opovažuješ? Nevíš co bylo v naší domluvě? Dali jsme ti peníze na uzdravení tvé sestry. A ty jsi nám slíbil, že ji pohlídáš a nic víc. A teď jsem uviděla tohle." Byla naštvaná a to dost. ,,Omlouvám se. Neovládl jsem se, už se to nestane. Postarám se o to, aby to vypadalo jako omyl."
,,Dobře, to jsem chtěla slyšet" řekla a pokynula ať vstane. Fumitovy oči byly prázdné a koukali na mou matku.
,,Ještě jednou se omlouvám" Poklonil se Fumito.
Měla jsem zlomené srdce. Vyplížila jsem se od tama a poté utíkala pryč. Zahnula jsem. Přes slzy jsem nic neviděla. Pak jsem se zastavila, před zadním vchodem do školní kuchyně. Tam jsem se opřela o dveře.
Začalo pršet. Cítila jsem jak moknu.
V mém oku se zaleskla ostrá věc. Vzala jsem střep, stejně jako před 10 lety. Stejně jako v ten den kdy jsem jeho potkala. Ale byla to další lež.
Sevřela jsem střep a bodla se do boku. Bolelo to, ale ne tak moc jak mě bolelo srdce. Kapky krve dopadly na zem. Vytáhla jsem střep a hodila ho na zem.Vzala jsem mobil a vytočila číslo jedné osoby, se kterou jsem musela mluvit.
,,Katano? Kde jsi za chvíli bude ohňostroj. A jsi v pořádku?" Akage zněla ustaraně. ,,Jo, to jsem já. A neboj, budu v pořádku" Měla jsem slabý hlas.
,,Co se děje?" ,,Vyřiď ostatním, že jim děkuji, a že je mám moc ráda, že jsem je potkala. Byla s vámi zábava." Pak mi mobil vypadl z ruky a já padla k zemi. Voda vytřískal i s kapičkami krve. Pak mě objala chladná temnota.
Z pohledu Akage
Pak se ozvalo pípnutí. Katana zavěsila. Chtěla jsem říct ostatním co se stalo, ale nebyl čas. Rozběhla jsem se pryč. ,,Akage! Kam běžíš?" řval za mnou Iruka, neodpověděla jsem. Rozhlížela jsem se. Ale nikde jsem ji neviděla. Když volala tak se neozýval žádný hluk.
Přes déšť, který najednou nastal, jsem špatně viděla. Zahnula jsem k zadní straně školy. A uviděla ji jak leží na zemi. Vedle ní krvavý střep a i tak bok. Ležela i v kaluži krve.
,,Katano!" Padla jsem k ní na kolena. Neodpovídala. Nevím co se stalo, ale potřebovala pomoct. Stěží dýchala a byla v bezvědomí.
,,Pomoc!!! Pomoc!! Pomozte ji někdo!!" Ke mě doběhl muž ve strážnickém obleku. ,,Co se stalo?"
,,Moje.... M-moje kamarádka potřebuje pomoct!" Kývl a zavolal se své vysílačky. Nevěděla jsem co říká. Klepalo se mi celé tělo a přes slzy jsem skoro neviděla. Objala jsem ji pevněji.
Po chvilce dorazila záchranka. Jela jsem s nimi. V nemocnici mi dali nějaké zapomenuté oblečení. Katanu odvezli na sál. Pak dorazil i zbytek. Shiro měla rudé oči a tekly ji nudle z nosu. Aru taky brečel, ale ne tak moc. Rei vypadla, že se sesype. Iruka ke mě přišel a položil mi ruku na tu mou. Snažila jsem se usmát, ale nešlo to. Pak jsem si uvědomila, že tu není Fumito, ale nemohla jsem vydat ani hlásku. Teď jsem se jenom modlila. Ať je Katana v pořádku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama