Savior of my life 2- Kage Mirai- Kapitola 1- Yuuki

23. prosince 2015 v 20:00 | Alida
Z pohledu Shiro:
Od té nehody, co stala na festivalu, uběhl podzim. Bylo 1. prosince a Katana se stále neprobudila. Fumito, byl pořád mimo, když nebyl ve škole, nebo na tréninku basketbalu, tak byl v nemocnici. Dneska, ale byla vy jímka na celý den, jel totiž na před vánoční turnaj, později o vánocích, bude závěrečný okresní turnaj. Aru a Iruka, jeli do Ameriky, kvůli součástkám na motorku. Takže jsme tu zůstali jenom já, Akage a Rei.
Já a Akage jsme seděly u mě v pokoji. Koukali jsme ven, kde to ani náhodou nevypadalo na prosinec. Na nebi nebyl ani mráček a svítilo slunce.
,,Myslíš, že bude letos sněžit?" Akage se opřela o okno a naklonila se ven. ,,Nevím" Zavrtěla jsem hlavou.
,,Je tu nuda, když nejsme, všichni spolu." Nahlas jsem si povzdechla a plácla sebou na postel. ,,Pane jo, nuda!!!" Křikla jsem do prázdna.
,,Nepůjdeme za Katanou?" Akage se přede mě postavila a nabídla mi ruku, aby mi pomohla vstanout. Usmála jsem se a vzala ji za ruku abych vstala. ,,Vezmeme sebou Rei?" ,,Jasně" Kývla s radostí.

Dojeli jsme do nemocnice. Vystoupili z auta a vydali se k recepci.
,,Dobrý den" Pozdravili jsme všichni. ,,Dobrý den" Přes obroučky brýlí se na nás podívala mladá žena. ,,Přejete si?" Usmála se na nás.
,,Přišli jsme někoho navštívit. Jméno: Katana Taio" Začala něco hledat ve svém počítači. ,,Ano. Dobře můžete jít. Druhé patro pokoj 12" Zapsala něco do počítače. A znovu se na nás podívala. ,,Všechno?" ,,Ano, mockrát děkujeme" Rei za nás poděkovala.
Otočili jsme se ke schodům. Po chvilce jsme byli nahoře. Došli jsme k dveřím s číslem dvanáct. Zhluboka se nadechli, Rei vzala za kliku a dveře se otevřely. Vešly jsme dovnitř.
Vevnitř byl pach smutku a bolesti. Pípali tam přístroje. A Katana....Ta ležela na posteli. Měla zavřené oči a na puse takovou tu dýchací masku. Její hrudník se pomalu pohyboval, jak tiše dýchala. Z toho pohledu se mi znovu chtělo brečet.
Potlačila jsem vzlyk a přišla k ní blíže. ,,A- ahoj" Hlas se mi třásl, tak moc jsem si přála ať na mě promluví. Chtěla jsem slyšet její hlas. Bylo mi těžko.
Nebyla jsem jediná, kdo se takhle cítil. Dokonce i Rei a Akage. Všude byly kytice, od různých spolužáků, plyšáky a podobně. Všichni doufáme, že se probudí. A nejvíc, asi můj bráška. Strávil tu tolik hodin. Byl pořád mimo. Když jsem se ho na něco zeptala. Pokrčil rameny a nic neřekl. V hodině nedával pozor. I prý na basketbalu stál a nic nedělal. Ale na zápas jel. Pořád je nejlepší hráč basketbalu na škole. A taky myslím, že to dělá pro ní. Nevím to jistě, ale mám takový pocit
Asi po hodině jsme odešli. Rozloučili jsem se s Katanou, ale odpovědí nám zůstalo ticho.
Venku mi zazvonil mobil. ,,Prosím?" Zvedla jsem ho a dala znak ať Akage s Rei počkají. ,,Shiro, jsem na letišti v Toshi a ztratil jsem Arua." Z druhého konce se ozval Iruka. Chvíli mi trvalo než mi to došlo. ,,Co????!" Zařvala jsem do toho mobilu. ,,No povídal si s někým na mobilu a když skončil, tak mi řekl něco o tom, že se omlouvá a že musí jít. A než jsem ho mohl zastavit. Ztratil se mi v davu. Hledal jsem ho po celém letišti a nemůžu ho nikde najít...."
,, Takže podruhé: Cože????????!!!!!!" Nemohla jsem tomu uvěřit. ,, V Americe mi taky zmizel na pár hodin. Když se vrátil tak se tvářil jako sluníčko." Iruka si povzdechl. ,,A než jsme odjeli tak se pořád tvářil nervózně a ustaraně." Vysvětlil mi.
Řekla jsem mu, že jsme hned tam a zavěsila.
,,Musíme na letiště!" Chytla jsem ty dvě za ruce. Nasedli do auta a rozjeli se pryč. Cestou jsem jim to vysvětlila.
Když jsme dojeli na místo. Otevřela jsem dveře a vyletěla z auta jako střela. Běžela jsem sprintem, mezi lidmi, kufry a vším možným.
Doběhla k místu kde se nastupovalo do letadla. A rozhlídla se. Nikde nic. Přimáčkla jsem si ruku na hruď a rozhlídla se ještě jednou. Už jsem chtěla zklamaně odejít, když jeden pán odjel s nějakým vozíkem kde byly na hromadě kufry. A uviděla ho, jak se s někým domlouvá. Ten muž přikývl a odešel.
Automaticky jsem se rozběhla k němu. A objala ho zezadu. Nadskočil, a když se otočil zjistil, že jsem to já. ,,Shiro?" Začala jsem se vydýchávat. ,,S- t-ihla j- jsem to...." Řekla jsem udýchaně.
,,Co?" Nechápal. ,,Ne..odjí..žděj...." Pořád jsem nemohla popadnout dech.
,,Co?" zopakoval. ,,Ale já nikam nejdu" Odtrhla jsem se od něj. ,,Co?" Teď jsem to zopakovala zase já. ,,No v Americe, jsem něco koupil a zapomněl na to. Proto jsem tady." Vysvětloval nervózně.
Pak se k nám vrátil ten pán s přepravkou. ,,Mělo to být překvapení, ale co....." Převzal si od něj přepravku a dal mu znamení, že může jít.
,,Co?" To slovo za chvíli bude přestávat dávat smysl, jestli ho pudu pořád opakovat.
,,No, napadlo mě, že Knightovi pořídím kamarádku." Koukla jsem se do přepravky. Koukala na mě bílá kočka jako sníh. ,,Páni, ta je roztomilá" ,,To je" Položil přepravku na zem a podíval se na mě. ,,Blbý co?" Pokrčil rameny.
Zamračila jsem se na něj. A dala si ruce v bok. ,,Teď ti něco řeknu" Zněla jsem jako něčí máma. Nahlas polkl. Nastalo tíživé ticho a já se do něj zavrtávala pohledem. Vypadal nervózněji a nervózněji.
,,To je ten nejlepší nápad!" Skočila jsem mu do náruče. A políbila.
Zaskočilo ho to. Chytil mě kolem pasu a přitiskl k sobě. Když jsme se od sebe odtrhli. Zjistila jsem, že sněží. Sníh se snášel z nebe a dopadal na zem.
Aru mě celou dobou sledoval a tvářil se zaujatě. ,,Jo měla by jsi být herečka" Zamrkala jsem. A pak ho píchla loktem do boku. ,,Myslíš?" Přikývl.
Vzal přepravku do jedné ruky a tou druhou mi chytl mou ruku. Vydali jsme se zpět před letiště. ,,A jak ji pojmenuješ?" Zajímalo mě. ,,Nevím..." Zamyslel se.
,,Tak co Yuuki? Je bílá jako sníh ne?" Přikývl na souhlas. Najednou jsem uslyšela známý dívčí smích. Otočila jsem se a koukala na průhlednou dívku s bílými vlasy. Mávala mi. A druhou rukou si dala ukazováček na ústa. Ať nic neříkám. Do očí se mi hrnuly slzy. Pak zavál vítr a ona se proměnila na bílá světýlka, která zmizela v dáli.
,,Děje se něco?" Aru se zastavil. ,,Ne nic, jenom mi něco spadlo do oka." Usmála jsem se a šla dál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama