Savior of my life 2- Kage Mirai- Kapitola 10- Záchrana

23. prosince 2015 v 22:08 | Alida
Z neznámého pohledu:
Když se na to tak podívám, tak to všechno začalo v téhle době. Nechápu jak mi to nemohlo dojít. Kvůli mě je ona pryč.... Nedokážu si to odpustit. Nechápu jak se na mě může dívat a milovat mě. Ona byla jeho rodina. Takže to nedokážu pochopit. Kéž bych se tehdy rozhodla jinak....
Z pohledu Katany:
Shiro nám řekla vše co viděla.
Když skončila, koukali jsme na ni s otevřenou pusou.
Bylo to něco podobného jako se stalo mě. Chtěla jsem něco říct, ale jako by mně někdo praštil do břicha. Musela jsem mlčet.
,,Nevěříte mi?" Shiro se na nás podívala štěněčíma očima.
,,No nevím co si o tom mám myslet. Ale jak tě znám, ty by jsi na nám nelhala? Ne?" Akage se ozvala jako první. Shiro přikývla. Zase bylo ticho.
Fumito to ticho přerušil. ,,No.... Já ti samozřejmě, jako tvůj velký bratr, věřím. Ale nemůžeme tu sedět jak trubky, příští týden jsou zkoušky musíme se učit." Všichni souhlasili.
Vytáhli jsme učebnice a začali se učit. ,,Musím si pro něco zajít" ohlásila Akage a zmizela za dveřmi.
Z pohledu Akage:
Když jsem zavřela dveře, opřela jsem se o ně.
Před hodinou jsme se všichni strachovali o Shiro. Teď se všichni chovají jako by se nic nestalo.
Usmála jsem se. Takhle je to v pořádku. Mám na nich ráda, že si dokáží udržet srandu za každých okolností. Rukama jsem se trošku odrazila ode dveří. Otočila se a vydala se do svého pokoje. Vyhrabala jsem svoje poznámky a šla zpátky za ostatními.
,,Hej ty!" zastavil mě cizí hlas. Otočila jsem se. Stál tam cizí muž.
,,Můžu vám pomoct?" zeptala jsem se. ,,Ano. Prosím, kde se tu nachází kabinet ředitele?" ,,No musíte vyjít z téhle budovy a jít rovně, poté doprava a po schodech nahoru. Kabinet je v druhém patře." Mile jsem se usmála. ,,Děkuji" poté se otočil a odešel. Zahnul za roh a byl pryč.
Zajímá mě kdo to je? Pokrčila jsem rameny. Otočila se a uviděla, že se pár metrů od mně, opírá nějaký člověk. Zaostřila jsem pohled. Byl to ten nový kluk. Yukito Taida mám pocit. Řekla jsem si v duchu.
Raději jsem si ho nevšímala. Podle toho jak se chová jeho sestra, on je určitě stejné číslo. Málem jsem kolem něj úspěšně prošla.... Málem....
,,Ahoj! Ty jsi Akage že?" Zastavila jsem se a podívala se na něj. ,,Jo. Potřebuješ něco?" Zeptala jsem se rychle, ať to mám za sebou.
,,Jo, pořebuji s něčím pomoct, ale nemůžu to říct nahlas. Můžeš jít blíž?" Naznačil prstem ať se přiblížím. V duchu jsem si povzdechla a přišla blíže.
,,No c-" Chytil mě za zápěstí a přimáčkl ke stěně. Poté mi dal ruku přes ústa. ,,Jak bláhové" zasmál se tak trochu hystericky. ,,Ženská mysl se dá tak lehko oklamat." Naklonil se ke mě. Nevěděla jsem co dělat. Co se mnou chce dělat? Mysl mi zčernala. Vůbec nemůžu jasně uvažovat. Co bych měla udělat?
,, Teď půjdeš se mnou..." Dal mi ruce za záda a pořád držel pusu.
Pomalu jsme někam šli. Nohy jsem měla jak ze dřeva.
,,Hej! Pusť ji!" Uslyšela jsem hlas. Yukito se otočila a pak odletěl o pár metrů pryč.
Když jsem byla volná spadla jsem na zem a sedla si na zadek. Měla jsem vyvalené oči. Vůbec jsem se nemohla vzpamatovat.
,,Akage? Hej Akage!" Slabý hlásek se mnou vůbec nehnul. ,,Akage!!!" Trhla jsem sebou a vzhlédla. Oči jsem měla furt vyvalené šokem. Jak? Jak? Proč? Vůbec jsem se nemohla vzpamatovat.
,,Akage?" Cítila jsem jak mi někdo zacloumal rameny. Konečně se mi rozjasnila mysl. Začala jsem vnímat vše. Zvuky, pachy a .... Fumita? Co ten tu? Všimla jsem si, že se třesu.
,,F...Fu-mito?" Vykoktala jsem ze sebe jen tak tak. ,,Ty! Jak se opovažuješ." Yukito se ozval. Měl na tváři rudý flek, který si třel rukou.
Fumito se zamračil a kolem něj se objevila strašná aura, že jsem se začala i více třást. ,,TY! Jak se opovažuješ! Měl bych tě zmlátit do bezvědomí!"
Fumito vstal a ruce měl sevřené v pěsti. ,,Vy! Ty i tvá sestra od té doby co tu jste. Jsou jenom problémy!" Fumito udělal jeden krok do předu. Yukito ucouvl dozadu. Vypadal hodně vyděšeně. Rychle jsem ho chytla za zápěstí. ,,Nech ho! On za to nestojí!" Nechtěla jsem vidět už žádně další násilí.
Fumito se uvolnil a podíval se na mě. Křivě se usmál a pak střelil znovu pohledem po Yukitovi. ,,Vypadni!" Yukito se otočil a vzal nohy na ramena. Fumito se znovu podíval na mě.
,,Jsi celá? Nechápu co si to ten parchant dovolil." Zase se trochu naštval, ale pak si oddechl.
,,Pojď půjdeme za ostatníma." Pomohl mi na nohy a šli za ostatníma. ,
,A kde jsi se tu vzal?" Fumito se na mě s úsměvem podíval. ,,No dlouho ses nevracela tak jsem se šel podívat. Iruka tam cosi beznadějně vysvětloval mé sestře..."Zasmál se. Musela jsem se taky usmát.
,,Aha, chápu. Jo a děkuji" Mávl jen nad tím rukou.
Z pohledu Shiro:
Bráška s Akage nám vyprávěli o tom, jak nakopali Yukitovi zadek. Málem jsem se udusila smíchy, když předváděl jak se tvářil. Všichni jsme se smáli. Akage byla ještě trochu mimo, ale už se trošku vracela do reality.
Najednou se mi do zad opřel chladný vítr. Chtěla jsem zavřít okno, ale v hlavě se mi ozval hlas. Vše je falešné. Mezi vámi je někdo kdo do světa živých nepatří. Celou mě zamrazilo. Podívala jsem se na nebe.
Po chladném vánku nezbylo nic. ,,Děje se něco?" Na rameni jsem ucítila teplou ruku. ,,Ne to nic?" Usmála jsem se na Arua. Zavřela jsem okno a podívala se na ostatní. Všichni dělali blbosti. Asashi se mohla smíchy udusit. A Katana s Akage se díky tomu ještě více smáli. Musela jsem se taky rozesmát na celé kolo.
Z neznámého pohledu:
Kéž bych tehdy tušila, že toto bude naposledy co ji uvidím takhle se smát. Pořád přemýšlím nad tím, proč jsem ji nechala. Proč se ke mě otočila zády a já to jenom takhle nechala. Kéž bych se rozhodla jinak. V této době to vše začalo. Období, které ničilo nás všechny. Pomalu, ale jistě nás ničilo.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama