Savior of my life 2- Kage Mirai- Kapitola 11- Před sletem událostí

23. prosince 2015 v 22:18 | Alida
Z pohledu Rei:
Proč musím zrovna já přijít pozdě. Já učitelka. Nadávala jsem si v duchu. Není přece normální, abych přišla pozdě. Že? Zahnula jsem za roh. Málem jsem uklouzla, ale udržela jsem rovnováhu. A to má dneska přijít ten nový pomocník. Budeme společně vyučovat tělocvik.
Přede mnou se objevili dveře do tělocviku. Rychle jsem je otevřela.
,,Omlouvám se, že jdu pozdě, ale nereagoval mi budík." Celá udýchaná jsem si opřela ruce o kolena.
,,V pořádku, už jsem se tu se všemi seznámil" Ten hlas mnou projel jako šíp. Cukla jsem sebou a podívala nahoru. Málem jsem omdlela. Co to? Co to sakra? Už jsem se zbláznila? Rychle jsem zatřepala hlavou. Narovnala jsem se a znovu se podíval. Nic se nezměnilo.
Ale to není možně? Jak to? Nemohla jsem přestat tak blbě zírat.....
,,Děje se něco?" Zeptal se trochu nervózně. ,,Ne to nic. Já.... Omlouvám se" Odtrhla jsem pohled.
Ale jak to. Vždyť je mrtvý! Asi jsem se fakticky zbláznila...
,,Tak můžeme začít hodinu, ne?" Zeptal se. Rychle jsem přikývla.
Z pohledu Shiro:
,,Knighte! Na čičiči!" Kam ten kocour zmizel.
,,Hledáme ho celé hodiny.... Možná čeká před pokojem" Naštvaně jsem se otočila na bráchu. ,,Hele. Je někde venku já to vím!" Otočila jsem se zpátky. Fumito si povzdech. ,,Co se dá dělat..." Zamumlal si pro sebe.
,,Knighte! Ať si kde si vylez!" Fumito začal znovu hulákat. Vítězně jsem se usmála. Venku bylo poustů kaluží. Musela jsem si dávat ať do nějaké nespadnu. Sníh už konečně roztál, ale v dálce jsou vidět bouřkové mraky.
Jestli ho nenajdu dokud nezačne pršet. Zmokne jako slepice a bude mrzutý. Říkala jsme si v hlavě.
Po cestě jsme se ptali různých lidí, ale nikdo ho neviděl.
,,Takhle ho nenajdeme. Víš co? Já půjdu na druhou stranu a ty tam." Chtěla jsem na něj zařvat, ať mi nedává rozkazy, ale uslyšela jsem známý hlas. ,,Prosím, nech mě jít!" Hrklo ve mně a dala jsem se do běhu. Fumito si všiml, že běžím pryč a tak se vydal za mnou.
,,Nech mě být!" ozvala se rána. Zahnula jsem za roh.
Z pohledu Asashi:
V téhle knihovně mají dobré knihy. Nejspíš si pučím další.
S velkou hromadou knih jsem kráčela po chodbě. Jen tak tak jsem přes ně viděla. Studenti mi uhýbali a dávali pozor ať do mě nedrknou. Vděčně jsem se na ně usmívala.
Stála jsem přede dveřmi knihovny, ale nevěděla si rady jak otevřít. Ani jsem nevěděla jak zaklepat. Rozhlédla jsem se, ale nikdo nikde nebyl. Povzdechla jsem si a chystala se je položit na zem.
,,Počkej otevřu ti" Ozval se zvuk otevírajících dveří.
,,Moc ti děkuji. Zachránil si mě" Vešla jsem dovnitř, aniž bych se podívala na tu osobu.
Knížky jsem dala knihovnici a šla si dívat po dalších. Projížděla jsem názvy. Pak se vedle mě někdo objevil. Nadskočila jsem.
,,Iruko! To mi nedělej" Zasmála jsem se. Zakřenil se na mě. ,,Co tu děláš?" Zeptala jsem se ho. Moc mi nepřipadal jako čtenář... Tak mě to zajímalo.
,,Jaké co tu děláš? Pře chvíli jsem ti otevřel dveře a tak mě zajímalo, jestli nebudeš chtít zase pomoc" Cítila jsem jak jsem zamrzala.
,,To jsi byl ty?" ukázala jsem na něj prstem. Přikývly. ,,Tak to děkuji" Poděkovala jsem mu znovu. ,,Je mi ctí" Ze srandy se mi poklonil. ,,Hej! Klaň se jedině Akage" plácla jsem ho po hlavě. Chytl se za ni a podíval se na mě. Dívali jsme si do očí a poté se rozesmáli. Chtěl mě na oplátku polechtat, ale já mu podkopla nohy.
,,Tak ty takhle jo?" Dala jsem si ruce přes prsa a smála se. Pak jsme si povídali a smáli se. Byla to zábava.
,,Tak mám všechny, myslím, že mi budou stačit."
Iruka se podíval na hromadu knížek. ,,Hmmm... A na jak dlouho?" Podíval se na mě.
Začala jsem počítat na prstech. ,,Tak plus mínus čtyři dny?" Málem mu spadla pusa až k podlaze. ,,No co je?" Zatřepal hlavou. ,,Nic, tak já je vezmu..." Šel ke knížkám.
,,Ne to je dobré. Já si poradím" Chtěla jsem je vzít, ale naše ruce se setkaly. Poté i naše oči. Naše obličeje se začaly přibližovat. Ne tohle není správné, ale.... Zachránilo nás to, že do knihovny vtrhl Aru.
,,Pojďte se mnou. Je to naléhavé...." Zůstali jsme na něj zírat.
Z pohledu Arua:
Pře půl hodinou:
Seděl jsem v pokoji a hrál na mobilu.
,,Takhle ho nenajdeme. Víš co? Já půjdu na druhou stranu a ty tam." Z venku se ozval Fumitův hlas. Vykoukl jsem ven. Vypadalo to, že s Shiro někoho hledají. Rozhodl jsem se jim jít pomoct, ale do náruče mi skočila bílá chlupatá koule. ,,Yuuki!" Zasmál jsem se. Začal příst jako motorka a položila mi hlavičku na hruď. Dívala se na mně modrýma očima. Podrbal jsem ji po hlavě. Něco se mi otřelo o nohy.
,,Knighte? Co ty tu?" Už mi došlo koho hledají. ,,Ach jo. Knighte..." Zasmál jsem se. Najednou mi začal vyzvánět telefon. Zvedl jsem ho.
,,Ano?" Drbal jsem Knighta za ušima. ,,Aru je to zlý! Já... Já..." Shiro zněla hodně vystrašeně. ,,Shiro klídek. Nadechni se a pověz mi co se děje" Shiro mě poslechla. Bez zaváhání jsem vyběhl z pokoje.
Z pohledu Katany:
,,Katano!" otočila jsem se. Ke mně běželi Aru, Asashi a Iruka. ,,Ahoj, co se děje?" zeptala jsem se. ,,Je to zlý!" Málem jsem omdlela když mi řekli co se děje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama