Savior of my life 2- Kage Mirai- Kapitola 3- Návrat

23. prosince 2015 v 20:33 | Alida
Z pohledu Akage:
,,Můžu se přidat?" Ozval se hlas ode dveří. Všichni jsem se tam podívali. Nikdo z nás nemohl uvěřit, že tam stojí. Čas jako by se zastavil. Usmála se na nás. Nemohla jsem tomu vůbec uvěřit.
Cítila jsem jak se mi nohy daly do pohybu. Se slzami v očích jsem ji objala. A přitiskla ji k sobě, jako kdyby se každou chvíli mě rozplynout.
Cítila jsem jak mě taky objala. Poté se k nám přidala i Shiro a kluci.
Objímali jsme se, smáli se a plakali. Když jsme se konečně od sebe odtrhli. Vzala jsem ji za ruce.
,,Vítej zpátky" Usmála se a přikývla. ,,Tak můžu se přidat?" Zeptala se znovu. ,,Jasně!" zařvali jsme všichni. Pak jsme se zasmáli.
Z pohledu Fumita
,,Onii-san!" Uslyšel jsem za sebou známý hyperaktivní hlas. Shiro ke mě běžela. Mávala na mě oběma rukama, a vlasy za ní jenom vlály. Měla i jiný účes. ,,Tady jsi, pojď se mnou!" Chňapla mě za ruku a táhla pryč.
Neměl jsem sílu, abych se bránil. Dotáhla mě na ubytovny a ke svému pokoji.
,,Máš to hezký, krátké vlasy ti sluší" Uslyšel jsem Iruku za dveřmi. ,,Vážně?" Akage mluvila stydlivě.
Shiro otevřela dveře tak, až sebou třískli o zeď. ,,Mám ho" Zvedla mi ruku a mávala s ní ve vzduchu.
Odtáhla mě k sedačce a posadila na ní. ,,Teď si oficiálně náš zajatec." Usmála se od ucha k uchu. ,,Onii-san, teď ji laskavě řekni, že ji to sluší" Ukázala prstem na Akage. Ta byla červená až za ušima. Vlasy měla na krátko a v nich sponku ve tvaru kytičky. ,,Jo má to hezké" Zašeptal jsem sklesle.
Byl jsem úplně mimo. V uších jsem slyšel šumění. V noci jsem spal v pořádku, ale i tak se na mě podepsaly, ty ostatní dny. Dal jsem si ruce do kapes a více ze zachumlal do pohovky. Shiro vypadala ustaraně. ,,No tak, onii-san, přestaň se tak tvářit. A navíc máme pro tebe dárek" Dala palec na horu a podala mi ruku, aby mi pomohla vstát.
Koukal jsem na svoje boty. Chtěl jsem sebou prásknout a nikdy se neprobudit.
Ubíhali vteřiny, něž jsem si povzdech a vzal Shiro za ruku. Ta mě odvedla do vedlejší místnosti. Teď jsme byli v malém obýváku. Ucítil jsem závan z venku bylo otevřené okno. Když jsme vešli dovnitř zvedl se vítr. Musel jsem zavřít oči. Byl trochu moc prudší. Když jsem je otevřel. Myslel jsem, že mám halucinace. První jsem spatřil konečky stříbrných vlasu vlát ve větru. Pak i celou postavu. Byla otočená zády a opírala se o okno. Vteřiny tikali. Pak sebou trhla a otočila ke mě hlavu. Její tvář se vůbec nezměnila. Měla modré oči jako oceán, ve kterých bylo vepsáno, štěstí i smutek. Byla oblečená do červených šatů a vlasy měla o něco kratší. Ale byla to ona.
,,Ahoj" řekla jemným hlasem. Cítil jsem jak mi slzy tečou po tvářích. Udělal jsem krok do předu. Otočila se celým svým tělem ke mně. Červené šaty ji perfektně padly, vypadala v nich nádherně.
,,Ka-Katano!" Rozběhl jsem se a objal ji. Přitiskl jsem se k ní a ucítil její známou vůni. Cítil jsem jak zhluboka dýchá, pak mi položila ruce kolem krku a zabořila hlavu na mé rameno. Modlil jsem se ať to není jenom sen.
,,Jsem zpátky" Zašeptala mi do ucha. Bez ohledu na Shiro a ostatní co nás pozorovali. Jsem ji vzal hlavu do dlaní a políbil ji. Přidala se.
Odtrhli jsme se od sebe. Ale hlavu jsem nechal u té její blízko. Dal jsem ji čelo na čelo. ,,Miluji tě" Zašeptal jsem ji. Usmála se a slza ji stekla po tváři. ,,Já tebe taky." Ozval se potlesk.
Koukli jsme se za sebe. Všichni nám tleskali. Akage a Shiro dokonce i brečeli. Shiro ukázala palec na horu. ,,Konečně vy dva" Říkala mezi vzlyky. Šíleně ji teklo z nosu. Aru ji podal kapesník a ona si ho utřela. Pak se vysmrkala. Udělala u toho takový randál, že se všichni zasmáli. Vzal jsem Katanu za ruku a stiskl stisk mi oplatila. Byl jsem moc šťastný, že ji mám zpátky.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama