Savior of my life 2- Kage Mirai- Kapitola 4- Po návratu

23. prosince 2015 v 20:44 | Alida
Z pohledu Katany:
Byla jsem zpátky z nemocnice. Doktor říkal, že je zázrak, když jsem se probudila. Povídal, že kdybych se do týdne neprobudila, zemřela bych. Ta rána, prý byla hodně hluboká a ztratila jsem hodně krve.
Když jsem se probrala, první koho jsem spatřila, byla Rei, tedy moje máma. Okamžitě mě objala a brečela. Byla jsem šťastná, že je má opravdová mamka.
První mi udělali různé testy, poté jsem zkusila chůzi. Chvíli to trvalo, než jsem našla rovnováhu. Po pár hodinách mě pustili, venku sněžilo, všude byli lidé. Bylo to jiné, něž když jsem tu byla jako duch. Pamatuji si na to. Sledovala jsem lidi. Párkrát jsem byla aji se Shiro a ostatními.
Nejvíce mě, ale bolelo, že jsem nemohla pomoct Fumitovi. Pořád se díval do neznáma. Tolikrát, tolikrát, jsem s ním mluvila, ale on mě neslyšel. Ani nevěděl, že jsem přímo vedle něj. V noci nespal, probouzel se zpocený a udýchaný. Pořád si mumlal: ,Další noční můra?'. Párkrát, jsem si všimla, že jo pozoruje nějaká holka. Byla jsem z toho nešťastná. Párkrát jsem se sama sebe ptala. ,Co když se neproberu?' nebo ,Co kdyby na mě zapomněl?' Tak či tak, jsem si přála, ať je šťastný. A jestli si najde holku, tak ať je milá a má ho ráda, tak jako já.
V ten den, kdy jsem přišla za Akage a ostatníma, on tam nebyl. Akage se topila v slzách, když mě spatřila. I Shiro a jako vždy ji teklo z nosu.
Nikdy v životě jsem nebyla tak šťastná. Shiro mě potom nepustila z dohledu. Dokonce na mě narvala červený šaty. Nechápala jsem proč, povídala, že je to překvapení. Později jsem pochopila.
Přivedla Fumita. Nejdřív jsem netušila, že je za mnou, koukala jsem se z okna, jak bílý sníh padá z nebe a venku fouká studený vítr. Snila jsem o tom, že jsem jednou z těch vloček. Jaké to asi je padat pomalu k zemi?
Z mého snění mě vytrhlo, že jsem za sebou ucítila něčí přítomnost. Nevím jak je to možné, prostě jsem to cítila.
Když jsem se otočila. Koukal na mě jako na přízrak, ani se mu nedivím. Musel si mysle, že je to jenom sen. Když mě objal, bylo mi teplo, ale takový to příjemný teplo.
Od té chvíle se ode mě nehnul, ani na krok. Pořád mě držel za ruku. A tulil se ke mně. Shiro se přitom skoro vznášela. Měla málo od toho, aby omdlela na místě. A pořád řvala. ,,Už jsou spolu!" A poskakovala. Byla až moc hyperaktivní. K večeru už odpadla. Aru ji vzal a odnesl do jejího pokoje. Spala jako malé dítě.
Z pohledu Katany:
,,Ale já se musím jít koupat!" smála jsem se a snažila se mu vyvlíknout. ,,Já ti nevěřím" Fumito mě nechtěl pustit. ,,No tak!" Konečně mě pustil.
Oddechla jsem si. Půl hodiny jsem se mu snažila utéct, kdo by čekal, že to bude trvat tak dlouho? Rozhodla jsem se jít na odchod do koupelny.
V polovině kroku mě chňapl za ruku. Otočila jsem se na něj. ,,Vrať se brzy" zatlemil se. ,,Hai" Pustil mě.
V koupelně jsem za sebou zavřela dveře, opřela jsem se o ně. Vydechla jsem. Cítila jsem jak mi buší srdce. Bylo mi taky příjemné teplo a mysl jsem měla plnou radostných myšlenek.
Když jsem se osprchovala. Všimla jsem si, že jsem si zapomněla pyžamo. Cukla jsem sebou. Jak jsem mohla zapomenout pyžamo! Co mám dělat! Chytla jsem se za hlavu.
,,Uklidni se...." Zašeptala jsem si pro sebe. Přišla jsem ke dveřím a pootevřela je. ,,F-fumito?" Cítila jsem jak se červenám. ,,Co? Stalo se něco?" Slyšela jsem jak jde ke dveřím. ,,Ne nechoď sem" Zabouchla jsem dveře. ,,Katano?" Slyšela jsem jeho ustaraný hlas.
Sakra, asi mu dělám problémy.... Polkla jsem. ,,Z-avři o-či, zapomněla jsem si p-py-pyžamo...." Vykoktala jsem ze sebe.
,,To je všechno? Nemám ti ho donést?" Zrudla jsem ještě více. Sakra, já mám pyžamu v šuplíku se spodním prádlem. ,,To nepůjde...." Začal se mi chvět hlas.
,,Dobře, nekoukám" Pomalu jsem otevřela dveře a ujistila se. Měl zakryté oči a byl otočený ke stěně. Po špičkách jsem se přiblížila ke skříni. Otevřela jsem šuplík a chňapla pyžamo. Pak jsem utekla zpátky do koupelny. Navlékla pyžamo a vyšla ven.
,,Hotovo" Otočil se na mě. První na mě zíral. Pak se usmál. Přišel blíže a chytil mě za ruku. Cítila jsem jak se mi zavírají oči.
,,Měl by jsi už jít, chce se mi spát." Protáhla jsem se. Otočila jsem se k němu zády a šla si lehnout.
Když jsem si chystala peřinu, chytil mě zezadu za pas. Vyvalila jsem oči. ,,F-Fumito?" Zakoktala jsem. ,,Zítra ráno se pro tebe stavím" Zašeptal mi do ucha. Otočila jsem se k němu čelem.
,,Jo" Pak jsem si stoupla na špičky a políbila ho. Chvíli jsme tam takhle byli, poté odešel a já sledovala jak se za ním zavírají dveře.
Z neznámého pohledu:
Západ slunce mi splýval s vlasy. Kolem nebyl žádný člověk. Položila jsem kufr na zem a koukla se na bránu školy. Konečně jsem dorazila na místo. ,,Zajímá mě jestli si mě pamatuješ,..." řekla jsem si pro sebe. Ze školní budovy se ke mně blížil ředitel. ,,..že, Akage?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama