Savior of my life 2- Kage Mirai- Kapitola 5- Asashi

23. prosince 2015 v 20:54 | Alida
Z pohledu Akage:
Proč zrovna já musím zaspat.
Běžela jsem směrem do třídy a cestou si spravovala vlasy. V dálce jsme už zahlédla ostatní. Trochu jsem přidala do kroku. Už jsem byla skoro u nich, když jsem se mi zapletly nohy a já spadla na obličej. Ozvala se rána jak mi spadla taška a z ní se vysypaly učebnice a sešity.
Pomalu jsem se zvedala. A chytla se za loket. Měla jsem ho spálený. ,,Akage, jsi v pořádku?" Zvedla jsem hlavu. Vypadá to, že ostatní se rozběhli ke mně, když viděli jak jsem spadla. ,,Jo" Pomalu jsem vstala. Iruka mě podepřel.
,,Na" Shiro mi podala tašku. ,,Díky" Napřímila jsem se. ,,Radši půjdeme do třídy" Ozvala se Katana. Byl to nezvyk, že tu s námi byla, ale byla jsem za to ráda. Svět se jakoby hned zase vyjasnil, když se objevila. I Fumito vypadal o dost lépe. Už mu pomalu mizeli kruhy pod očima a zase se usmíval.
A Shiro, ta se mohla zbláznit z toho, že jsou Katana a Fumito spolu.
Ozvalo se zazvonění a my se vydali do třídy. Do třídy vešel učitel a za ním nějaká nová studentka. Trochu jsem zaostřila pohled. To snad..... To nemůže být ona.... Zavrtěla jsem hlavou.
,,Milí studenti, toto je vaše nová spolužačka. Doufám, že k ní budete milí." Nová studentka postoupila do předu a uklonila se. ,,Dobrý den. Ráda vás poznávám. Jmenuji se Asashi Mori. Doufám, že spolu budeme dobře vycházet" Asashi M-mori? Nemohla jsem tomu vůbec uvěřit.
Asashi si šla pomalu sednout. Rychle jsem se zvedla. Pár lidí se na mě podívalo. ,,Děje se něco? Mori-san?" Zeptal se mě učitel.
,,Ne, omlouvám se." Pomalu jsem se posadila, všimla jsem si, že se na mě Asashi usmála. Chtěla jsem si s ní promluvit, ale muselo to počkat do přestávky.
Někdo mi poklepal na rameno a já se otočila. Spolužačka mi podala papírek. ,,Ty ji znáš?" Stálo na něm a dole podpis Iruky.
Otočila jsem se na něj a pokrčila rameny. Myslela jsem si, že hodina snad nikdy neskončí. Jakmile se ozvalo zazvonění, vstala jsem a šla za Asashi. Bohužel mě předběhl učitel a Asashi s ním někam odešla. Sakra, zmeškala jsem šanci.
Seděli jsme venku na lavičce. Už bylo po škole a já si zatím nepromluvila s Asashi. Je to vážně ona? Zvedla jsem pohled. Slunce zapadalo a obloha se zbarvovala do oranžové a žluté. Zavřela jsem oči. Ale jestli je to vážně ona. Co budu potom dělat? Co když je na mě naštvaná, protože jsem jí nekontaktovala?
,,Aka-chan" Ozval se hlas v mé hlavě a obrázek, mě a mé sestřenky. Vždy jsme si hráli na zahradě. Byla jsem s ní už od kolébky. Bohužel, když mi bylo 5 let. Můj otec zemřel, když letěl do Anglie kvůli nějakému jednání. Od té doby, jsem byla zavřená doma a nechtěla jsem jít vůbec ven.
Po pár dnech za mnou přišel sluha a oznámil mi, že moje sestřenka odjela do Paříže. Strašně mě to ranilo a poté mi moje matka, svými sladkými řečičkami namluvila, že ona mě nikdy neopustí. Nebýt Katany a ostatních. Kde bych teď byla? ,,Asa-chan" Zašeptala jsem a vydechla.
Z těch vzpomínek se mi začali slzet oči. Rychle jsem si je utřela.
,,Stalo se něco Akage?" Iruka mě jemně vzal za ruku. Teplo té ruky mi pomohlo, abych se uklidnila. ,,Jsem v pořádku" Pousmála jsem se na něj, úsměv mi oplatil.
,,Aka-chan?" Ozval se hlas, myslela jsem si, že si to jenom představuji. Trochu jsem zavrtěla hlavou. ,,Aka-chan?" Ten hlas se ozval, ale byl blízko.
Zvedla jsem se a otočila se. Stála tam a usmívala se jako vždy. ,,Už je to dlouho, co?"
Nemohla jsem promluvit. Jako by mi v krku něco uvízlo. Cítila jsem jak brečím. ,,Ale no tak" Přišla ke mě blíže a objala mě.
,,Chyběla si mi." Zašeptala mi do ucha. ,,Asa-chan? T-ty mě taky" Objetí jsem ji oplatila. ,,Promiň, že jsem odešla" Trochu se ode mě odtáhla. ,,V pořádku, nikdy jsem ti to nedávala za zlé." Přikývla a usmála se.
,,Hmm?" koukla se za mě. Úplně jsem zapomněla, že tam jsou i ostatní. ,,Kdo to je?" Zeptala se.
,,To jsou mojí přátele" Otočila jsem se na ně. Postupně jsem je představila. Nakonec jsem se zastavila u Iruky. ,,Toto je Iruka Taki, on je můj p-přítel" Vykoktala jsem ze sebe.
,,Páni ty máš kluka?" Asa-chan ho sjela pohledem od hlavy až k patě. Pak k němu přišla blíže a potřásla si s jeho rukou. ,,Postarej se o Akage dobře." Iruka rozpačitě přikývl. Trochu na ni koukal jako na přízrak. Vypadal jako omámený. Takhle občas Asashi působila na lidi.
,,A toto je moje sestřenka Asashi Mori. Ona je dcerou tety Sayi" Asashi se uklonila. ,,Ráda vás poznávám." Všichni se na ni usmáli a hned začaly zasypávat otázkami. Asashi s úsměvem odpovídala. Jak se dalo čekat, hned si s nimi padla do oka. Shiro trochu využila Kataniny nepozornosti. Pomalu se k ni přiblížila zezadu a jemně ji polechtala na zádech, jako kdyby po ní lezl pavouk. Katana vyjekla a skočila rovnou do náruče Fumita. Ten nebyl připravený, takže se oba převrátili. Shiro měla jenom záchvat smíchu.
Taky jsem se tomu musela zasmát. Trochu z toho vznikl záchvat smíchu. Asashi ke mě stočila tázavý pohled. ,,Toho si nevšímej, to je prostě naše Shiro" Trochu jsem se nadechla abych nabrala vzduch do plic.
Shiro se ušklíbla a vzala trochu sněhu, ze které vytvarovala kuličku. Napřáhla se a hodila ji po mě. Já se ji ale vyhla. K její smůle tam stál Aru. Schytal to rovnou do obličeje.
Kousek sněhu mu spadl z obličeje. Shiro se trochu ušklíbla. ,,T-ty, mrňavá!" Nabral si sníh a chtěl ho po Shiro hodit. Ta se dala na útěk a při tom se smála a řvala ,,Néééé!" Ucítila jsem, že po mě něco někdo hodil. Asashi se šklebila a v očích ji jiskřilo. To ji nedaruji!
Později to vypuklo v koulovačku, přidalo se k nám i pár jiných studentů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama