Savior of my life 2- Kage Mirai- Kapitola 7- Karaoke

23. prosince 2015 v 21:30 | Alida
Z pohledu Katany:
Jak je to možné?
,,Jak je to možné?" Zopakovala Akage jako kdyby mi četla myšlenky. ,,Nevím..." Stoupla jsem si před zrcadlo a nevěřila svým očím. Vždyť to není tak dávno.
Vezmu si svůj, teď strašně dlouhý, pramen vlasů. Sjel mi po dlani.
,,To tak moc narostly přes noc? To není tak moc dlouho co jsem si je stříhala." Zavrtěla jsem nesouhlasně hlavou a znovu jsem se podívala na svůj odraz.
Jak? Pak mi před obličejem probleskl obrázek, té malé holčičky. Včera jsem ji potkala dvakrát a Fumito jednou. Já ji viděla v tom labyrintu kde jsme se ztratili.
,,No, ale stříhat si je asi nebudu" Akage přikývla. ,,D-dobré ráno..." Shiro se konečně vyhrabala z postele. Měla na hlavě vrabčí hnízdo a zívala si.
Pak zaostřila pohled na nás. Chvilinku koukala jako na zjevení. Měla v obličeji takový ten výraz, že ještě není úplně při smyslech. Poté sebou cukla. ,,Cože? Katano tv-tvoje v-v-vlasy..." Ukazovala na mě a prst se jí třásl.
,,Já vím je to divné" Pokrčila jsem rameny. ,,Raději půjdeme na snídani" Navrhla Akage.
Po pár minutách jsme se vydali do jídelny. Vlasy jsem si sepnula do culíku, ale i tak byly pořád strašně dlouhé. Byla jsem nervozní, ale lidi nijak nereagovali.
Chtěla jsem si oddechnout, když mi něco dalo ruku kolem pasu a já vyjekla. V té chvíli se na nás pár lidi podívalo. Jenom se nervózně zasmáli a šli si dál.
,,Ohayo" Ozval se mi u ucha Fumito. Jeho hlas byl plný energie. Teď se choval trošku jako Shiro.
,,O-ohayo" zakoktala jsem. Podívala jsem se mu do očí. Usmíval se od ucha k uchu. Taky jsem se pousmála. Pak, ale jeho úsměv zmizel.
,,Co to máš s vlasy" Vzal si pramen do rukou a prohlížel si ho. ,,Nevím, ráno jsem se probrala a už byli takhle dlouhé" vysvětlila jsem. ,,Možná to souvisí s tou dívenkou..." Zašeptala jsem. Fumito se tvářil, že si to taky myslí.
,,O čem si to povídáte? Pojďte vy dvě hrdličky" Smála se Shiro a mávala na na nás. Fumito mi nechal ruku kolem pasu a my se vydali do jídelny. Bylo tam hodně lidí a spousta z nich ještě byla ospalá.
,,Dneska máme volno. Co budeme dělat?" Zeptala se Shiro. Zamyslela jsem se a ostatní taky. ,,Tu jste!" Ozvala se Asashi. ,,Nechali jste mě tam spát" smála se.
Sakra, úplně jsem na ni zapomněla. Akage se ji začínala omlouvat, ale ta jenom mávla rukou.
,,Ahoj, Katano" Ozval se známý ženský hlas. ,,Mami!" Otočila jsem se na ni. Trošku se začervenala, nebyla na to zvyklá, že ji tak oslovuji.
Posadila se k nám. ,,Máte něco v plánu?" zeptala se a nabrala si lžičku ovesných vloček. Všichni jsme zavrtěli hlavou, že ne.
,,No tak, pár lidí jde na Karaoke a já jdu jako dozor. Chcete jít s námi?" Zeptala jsem. ,,Jasně! Chci už konečně slyšet Katanu jak zpíva" Shiro vyskočila ze židle a nalepila se na mě, takže já jsem spadla.
Je sice jedno, že jsem spadla, ale spadla jsem Fumitovi přímo do klína.Zrudla jsem jako rajče. On na tom nebyl nijak lépe. Vyskočila jsem na nohy a zakryla si rudé tváře.
,,Manžílci, tady ne!" přikázala Shiro a zasmála se.
Na Karaoke:
Z pohledu Katany:
,,No tak běž a zpívej" Shiro se mě snažila vytlačit ze židle. Já se ale vzpouzela a držela se opěrátka. ,,Ne zpívám falešně!" Křičela jsem po ní. ,,Bráško, pomoc!" Zavolala Shiro. Fumito se zvedl. A chytil mě za pas. Hodila jsem po něm naštvaný pohled. Odnesl mě až před tabuli. Tam jsem se mu vykroutila. ,,Zrádce..." zamumlala jsem. Dal mi pusu na líčko. Zrudla jsem. ,,Hej-" Usmíval se. ,,No tak" Prosil. Poraženě jsem si povzdechla. Začala jsem si vybírat písničku. Vzala mikrofon a začala zpívat.
Všichni začali tleskat. ,,A to říkáš, že zpíváš falešně..." Vrtěla nesouhlasně hlavou Shiro.
Po hodině, venku:
Bylo to divné zpívat přede všemi těmi lidmi, ale nakonec to dopadlo dobře.
Rozhodli jsme se projít po nákupní čtvrti. Moje mamka šla s námi. Zašli jsme do obchodu s oblečením. Kluci vypadali otráveně.
,,Víte co. Netvařte se jako kdyby jsme vás vedli před soud. A běžte si kam chcete." Přikázala jim Shiro. Všichni tři se na sebe podívali a odešli někam pryč.
Začala jsem si prohlížet oblečení. Rozhodla jsem si koupit nějaké nové šaty, ale ten výběr. Ten byl tak velký, že jsem se nemohla rozhodnout.
,,Chceš pomoct?" Zeptala se mě moje mamka. Přikývla jsem na souhlas.
Prohrabovala se v jedné řadě a já v druhé.
,,Ty by ti mohly slušet" Podala mi modré šaty na ramínka a bílým lemováním. Byla dlouhé nad kolena. Kolem pasu byla bíla stužka a sukeň byla skládací.
Vzala jsem si je a podívala se na moji mamku. Usmívala se. Ale poté trochu znervózněla a já taky. Tohle jsou naše první společné nákupy. S mou nevlastní mamkou jsem nikdy dříve nenakupovala, ale byl to krásný pocit.
Šla jsem si je vyzkoušet. Padly mi jako ulité. Otáčela jsem se před jedním zrcadle a dívala se na sebe ze všech stran. Zrovna jsem se prohlížela sukni, když za mnou někdo vešel. Otočila jsem se a zrudla. Stál tam Fumito a vypadal překvapeně.
Poté si všiml jak jsem rudá. ,,S-sluší ti to" Nervózně se drbal na hlavě a díval se na mě po očku. ,,D-díky" zakoktala jsem.
Večer, zpátky na ubytovně:
Z pohledu Katany:
,,Studenti, toto jsou vaši noví spolužáci." řekl jeden učitel. Všichni jsme se podívali tím směrem. Stáli tam nějací dva lidi. Odněkud jsem je znala, ale nemůžu si vzpomenout.
,,Já jsem Nozomi Taida a toto je můj bratr Yukito Taida" představila se dívka s dlouhými zelenými vlasy a nefritovýma očima. Představila tak svého bratra, který vypadal podobně. Došlo mi to a mým spolužákům taky.
,,Ty jsi ta modelka!" Vykřikla nějaká holka. Usmála se a zamávala ji. Dívka se usmála a vypadla šťastně. Nozomi se rozhlédla po všech. Pohled se ji zastavil naším směrem. Vypadala překvapeně.
Přišla k nám blíž. Zajímalo nás co udělá. Ale byla bych radši kdybych to nevěděla. Vzala Fumita za ruce a podívala se na něj svýma zelenýma očima.
,,Páni ty jsi moc hezký. Nechceš se mnou chodit?" Zamrkali jsme. ,,Co????!!!" Vykřikla celá naše skupina. Cítila jsem jak se mi zastavil svět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama