Savior of my life 2- Kage Mirai- Kapitola 8- Vidina

23. prosince 2015 v 21:48 | Alida
Z pohledu Katany:
,,Nechceš se mnou chodit?" Zopakovala svou otázku.
Udělala jsem jeden krok dozadu. Fumito mlčel. Ve tváři měl vyděšený výraz. Nozomi se k němu přiblížila, jejich obličeje byly tak blízko... Tohle jsem nechtěla vidět.
Otočila jsem se a rozběhla se pryč. Za sebou jsem slyšela jak na mě Fumito řve. Nereagovala jsem, běžela jsem dál. Zastavila jsem se někde na mítině. Sedla jsem si pod strom. Vál jarní vánek a poblíž byl slyšet šum vody.
Zavřela jsem oči a přehrála si co se teď stalo.
,,Jak to, že nereagoval?" Šeptala jsem si pro sebe. Chytla jse se za nohy a opřela si hlavu o kolena. Nevěděla jsem co dělat... Brečet? Smát se? Brečet z toho, že nic neřekl? Smát se, protože jsem tušila, že nám to tak dlouho nevydrží? Nakonec jsem neudělala ani jedno. Opřela jsem se hlavou o kmen stromu a vydechla páru. Koukala jsem bezmyšlenkovitě na nebe.
,,Lidi dokážou zomit srdce, že?" Uslyšela jsem vedle sebe hlas. Cukla jsem sebou a podívala se tím směrem. Vyvalila jsem oči, byl tam ten duch. Otevírala jsem pusu, že zakřičím, ale zakryla mi ji. ,,Nekřič, nic ti neudělám." Pusu jsem zavřela a koukala na ni.
Po chvilce jsem se uklidnila úplně. Povolila jsem svaly a uvolnila se.
,,Lidská důvěra je křehká..." řekla jemným hláskem. ,,Asi máš pravdu" Mluvila jsem s ní, jako bychom se znali celá léta. ,,Co budeš dělat?" zeptala se. ,,Nevím. Co bych měla udělat?" Otočila jsem k ní hlavu. Dívenka vstala a podala mi ruku. ,,Pojď" řekla. Vzala jsem ji za ručku a ona mě zavedla směrem do lesa.
Po chvilce jsme došli k ubytovně. Zastavila se a naznačila mi ať se schovám za strom. Pak ukázala na verandu. Zvědavě jsem se tam podívala. Byl tam Fumito. Měl skloněnou hlavu. Z toho pohledu mě bolelo u srdce. Chtěla jsem se za ním rozběhnout, ale ta dívenka mě zastavila. Zavrtěla nesouhlasně hlavou. Naznačila mi ať se k ní nakloním. Sehnula jsem se. ,,A teď... Je řada na tobě..." Nepochopila jsem co tím myslí. Než jsem se jí stačila zeptat, ztratila jsem vědomí....
Z pohledu Fumita:
Nozomi se ke mě naklonila blíže. Jako by mi zamrzla pusa. Nedokázal jsem nic říct. Z mého transu mě vytrhly běžící kroky. Podíval jsem se tím směrem. Katana běžela pryč.
,,,Katano, počkej!" zavolal jsem na ni. Neotočila se, ani nezastavila. Vytrhl jsem se Nozomi. ,,Promiň, ale já mám přítelkyni" Ozval se dětský smích.
Rychle jsem zatřepal hlavou. A rozběhl se tím směrem co Katana. Ale nemohl jsem ji najít. Nakonec jsem se posadil na verandu a svěsil hlavu. Jak se to takhle může pokazit? Jak? Kde jsi Katano?
Z lesa se ozvalo šustění. Otočil jsem se tam. K mému překvapení od tama vyšla Katana. Vyskočil jsem na nohy a přiběhl k ní. Měla svěšenou hlavu.
,,Katano, já...." Zvedla ke mě modré oči. Byla to jako rána, byl v ní takový chlad, že jsem cítil jak vzduch chladne. ,,Katano...?" Polkl jsem na sucho. Usmála se. ,,Tak co?" zeptala se chladným hlasem. Nevěděl jsem co myslí. Po chvíli mi to docvaklo. ,,Samozřejmě, že jsem ji odmítl!" řekl jsem ji.
Katana se ani nehla. Pořád se tvářila chladně. Čekal jsem, že něco řekne. Ale nic. Prošla kolem mě a vešla do ubytovny. Šel jsem rychle za ní. ,,Co se stalo?" zeptal jsem se jí. Nic neříkala.
Vešla do svého pokoje. Akage ani nikdo jiný tam nebyl. Asi šli na tu večerní hru.
Katana se posadila na zem a zavřela oči. Zůstal jsem stát ve dveřích. Po chvilce se na mě podívala.
,,Co ty tu ještě chceš?" její hlas byl tak jiný. Zavřel jsem dveře a posadil se před ní. Nespouštěla ze mě pohled. ,,Katano..." Natáhl jsem k ní ruku. Odrazila ji pryč. ,,Nešahej na mě!" Byla to jako facka. Podívala se na mě. ,,Už nikdy! Nenavidím tě!" řvala na mě. Bylo mi hrozně. Chtěl jsem něco říct. Ale ona mě nenechala.
,,Odejdi!" řvala na mě. Nehnul jsem se. ,,Jdi pryč!" Stále jsem se nehl. ,,Vypadni!" Napřáhla se. Chyti jsem ji za ruku. ,,Kat!" Už si nevzpomínám, kdy jsem ji takhle oslovil. Ale zastavilo ji to. Přitiskl jsem si ji k sobě a pevně ji objal. Cítil jsem jak ztuhla. ,,Co se to s tebou děje?" stišil jsem hlas. Mlčela.
,,Kat." Oslovil jsem ji jemně. Cítil jsem jak se v mém objetí trošku uvolnila. ,,Gomene...Nevím co se to stalo" Fňukala a měla na krajíčku. ,,To je v pořádku jsem tady." Zašeptal jsem ji do ucha.
,,Takž si ji odmítl?" V jejím hlase byl slyšet strach. ,,Jo." Odtáhl jsem ji od sebe, abych se jí mohl podívat do očí.
,,Miluji jenom tebe. Nikoho jiného. Na to nezapomeň" Usmála se tím milým úsměvem. ,,Jo, děkuji ti. Já tě taky miluji" Natáhla jsem se k němu, naše rty se začaly přibližovat. V tom polibku byl život a touha. Tak dlouho jsme k sobě, byli přitahováni, ale já idiot jsem si toho nevšiml....
Z pohledu Shiro:
Viděla jsem jak bráška běží za Katanou. Chtěla jsem ji taky hledat, ale Aru mě zastavil. ,,Musejí si to vyřídit." Dívala jsem se tím směrem.
Začala večerní hra. Spíše to bylo povidání u táboraku a hraní písniček. Katana ani bráška se nevrátili. Smutně jsem si povzdechla.
,,Děje se něco?" Zeptal se mě Aru. ,,Nic, jenom...." Objal mě jednou rukou a přitáhl k sobě. ,,Jsou v pořádku" Zašeptal. ,,Jo, máš pravdu" Nechala jsem se kolébat v náručí.
Do té doby, než jsem znovu slyšela ty hlasy. Lekla jsem se převrátila se do zadu.
Aru se na mě vyděšeně podíval. Hlasy mi něco šeptaly. Prokletí, dívka, konec. Tohle se mi ozývalo v hlavě. Chytla jsem se za hlavu.
,,Přestaňte" zašeptala jsem hlasem. Aru se ke mě naklonil a volal mé jméno. Viděla jsem i své spolužáky. Pak jsem jenom cítila jak mě Aru bere do náručí a nese někam pryč. Došli jsme na menší ošetřovnu tam mě položil na postel. Poté jsem ztratila vědomí.
Z pohledu Katany:
Políbili jsme se. Zahřálo mě u srdce. Nevím co se před tím stalo, ale bylo to pryč. Cítila jsem jak se na mě Fumito začal tisknout. Pomalu jsem si doléhala na podlahu. Zmáčkla jsem mu košili. ,,Ne..." řekla jsem mezi polibky.
Odtáhl se ode mě. ,,Promiň" zašeptal. ,,To nic" řekla jsem trochu nervózně.
,,Katano?" ozal se jeho hlas. ,,Hmmm?" otočila jsem se k němu.
,,Vezmeš si mě?" řekl. Celá jsem zrudla.
,,Víš škola za rok končí a tak jsem myslel...." ,,Jo" skočila jsem mu do řeči. Vyvalil oči, ale potom se usmál.
Zašmátral po kalhotách a vyndal malý prstýnek s modrým kamínkem. Nasadil mi ho na ruku.
Usmála jsem se na něj. Jemně mě objala a mi si lehli na podlahu. Propletli jsem si prsty. Něžně mě políbil na čelo. ,,Měli bychom se vyspat" zašeptal.
Přikývla jsem a zavřela oči. Slyšela jsem jak se natáhl pro deku a přikryl nás. Rukou jsem se chytla jeho košile a zavřela oči.
Z pohledu Akage:
Nevěděla jsem co se děje, ale vypadalo to, že Aru někam odnáší Shiro.
Drkla jsem Asashi do ramene. Podívala se na mě. Ukázala jsem tím směrem.
,,Neměli bychom jít za nimi?" zeptala jsem se jí. ,,Je s ní Aru, takže bude v pořádku" Položila mi ruku na rameno.
Nejdřív se nevrátí ani Katana, ani Fumito a teď tohle? Bylo to k neuvěření...
Z pohledu Shiro:
Probrala jsem se. První co jsem cítila byla ostrá bolest v hlavě.
,,Shiro!" Uslyšela jsem vedle sebe hlas. Bylo to, jako by mi někdo do hlavy vrazil kolík.
,,Ticho!" zařvala jsem dříve, něž jsem si to uvědomila.
Posadila jsem se a stále se držela za hlavu. Podívala jsem se po očku na tu osobu. Aru vypadal překvapeně, ale byl rád, že jsem vzhůru. Položil mi ruku na záda.
,,Co se to tam stalo?" zeptal se mě potichu. Zavrtěla jsem hlavou. Před očima jsem měla rozmazaný obraz. Prokletí, dívka, konec. Zatočil se mi celý svět. Dopadla jsem zpátky do postele.
,,Co se to ksakru děje!" zasyčela jsem bolestí. Aru mě chytl za ruku. Jako by do mě něco strčilo vyvlékla jsem se mu. A ztratila vědomí.
Z prázdnoty se ozval pláč. Objevilo se jasné světlo.
Co se to sakra děje? Hrála mi v hlavě ta a samá otázka. Objevila se nějaká místnost. No nebyla to místnost, stěny byly poničené a něco tu strašně páchlo. Rozhlédla jsem se, nikde nikdo.
Prokletí, dívka, konec. Tohle jsou slova osudu. Ozval se mi v hlavě hlas.
Ozvala se rána. Otočila jsem se. Byl tam Aru, ale... Byl celý od krve a v očích měl prázdnotu. Chtěla jsem zaječet, ale než jsem stačila cokoliv stačila udělat vše zmizelo.
Tohle je osud.... Ozval se ještě hlas. Rychle jsem se nadechla. Bolest hlavy zmizela. Co to mělo znamenat? Trošku se mi nadzvedl žaludek, ale přešlo to.
,,Jsi v pořádku?" Ozval se vedle mě hlas. Podívala jsem se tam. Aru se na mě usmíval. Podívala jsem se na své ruce a zklopila pohled.
,,Odejdi" řekla jsem. Teď jsem potřebovala být sama.
,,Co?" nechápal. ,,Prostě jdi pryč" Bolelo mě to, ale musela jsem to říct. ,,Shiro..." řekl jemně. ,,Vypadni odsuď! Nechci tě vidět!" zaječela jsem.
Chvíli seděl, ale poté vstal. Ozvalo se zaklapnutí dveří. Podívala jsem se tím směrem. Na tváři jsem měla smutný pohle. Prokletí, dívka, konec. Tohle jsou slova osudu. Sice nevěřím na nadpřirozeno, ale tohle bylo tak
skutečné.... Nevím co to znamenalo. To nás čeká konec světa? Nevím.... Musím na to přijít co nejdříve.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama