Savior of my life 2- Kage Mirai- Kapitola 9- Déšť

23. prosince 2015 v 22:01 | Alida
Z pohledu Katany:
V noci, díky bohu, nás nikdo nehledal. Když jsem otevřela oči. Sluneční paprsky ozařovaly místnost rozhlédla jsem se. Oči mi padly na tělo ležící vedle mě. Pousmála jsem se. Natáhla jsem ruku. Položila jsem ji na jeho tvář.
Vzpomínám si, že jsem ho viděla jenom jednou spát. A to když jsem byla duch. Přidal mi strašně roztomilý.
Naklonila jsem se nad něj. Otevřel oči, lekla jsem se a zkameněla. Když se už úplně probral, překvapila jsem ho. Ale usmál se tím svým úsměvem a já cítila jak taju.
,,Ohayo" Zašeptal. ,,O-ohayo" Vykoktala jsem ze sebe.
Po chvíli dorazili ostatní. Museli jsme se rychle zabalit.
Neprohodili jsme moc slov. A Shiro mi připadla nějaká divná.
Za chvíli jsme seděli v autobuse. Akage, Iruka a Asashi o něčem vášnivě diskutovali. Aru koukal z okna a Shiro taky tak. Ptali jsme se Arua co se stalo. Ale nechtěl to probírat.
Když jsme dojeli zpět do školy. Shiro vystřelila z autobusu směrem k ubytovnám a tam zmizela. Já musela jít za mamkou. Takže jsme se všichni rozdělili.
Z pohledu Akage:
Když jsem si vybavila věci. Šla jsem se projít po škole. Začínalo jaro, všude roztával sníh.
Strašně mě zajímalo co se stalo Shiro. Byla nějaká skleslá a s nikým nemluvila. Měla bych se ji zeptat. Ale až za chvíli. ,,Akage-chaaan!" ozvalo se za mnou. Otočila jsem se.
,,Reiki-san. Potřebuješ něco?" Reiki Sai. Můj bývalý přítel. Z té doby, než mě Katana změnila.
,,Akage-chan, vrať se ke mě" řekl rázně. Hrklo ve mě. Omluvně jsem se mu podívala do očí. ,,Já mám přítele, takže ne" omluvně jsem se usmála.
Podíval se dolů. Asi jsem mu ublížila. Chtěla jsem ho uklidnit. Ale zvedl pohled. Zamračil se na mě a v očích měl vztek. ,,Jsem lepší než ten ,Iruka' nebo jak se jmenuje.' Přišel blíže a naklonil se ke mě.
Snažila jsem se jej odstrčit, ale nedal se. Říkala jsem mu ať odejde. Nechtěl. Čekala jsem na pomoc, ale nikdo tu nebyl. Moje záchrana se objevila, ve chvíli kdy jsem to nejméně čekala.
,,Nech ji být." ozval se naštvaný hlas. Všechno se odehrálo jako by zpomaleně. Někdo mě odtáhl pryč. A praštil Reika do obličeje, až spadl. Podívala jsem se na svého zachránce. Překvapením jsem zalapala po dechu.
,,Fumito!" řekla jsem. Otočil se na mě a usmál. ,,Jo, Akage. Neboj vše je v pořádku." usmál se na mě. Cítila jsem zvláštní pocit. Nedokázala jsem jej popsat.
Fumito se otočil zpátky na Reika. Jeho pohled se změnil. ,,Vypadni a nikdy už na ni nešahej." Byl naštvaný a to pořádně. Úplně z něj vyzařovala zloba. Reiko vstal a uchechtl se. Nakonec, ale odešel.
,,Sakra!" nadával Fumito. Přišel blíže ke mě. ,,Jsi v pořádku?" Už byl zase ten starostlivý Fumito jakého znám. Přikývla jsem. Oddech si.
,,A co po tobě chtěl?" v jeho hlase se zase ozval vztek, ale přešlo to. ,,Nechci o tom mluvit" uhnula jsem mu pohledem. Pochopil a dál se nevyptával. Pověděla jsem mu, že jsem se procházela, než mě Reiki začal otravovat. Navrhl, že bych mohla v procházce pokračovat. Souhlasila jsem. Alespoň se uklidním.
Šel se mnou. Povídali jsme si o všem možném. Procházeli jsme se asi 15 minut. Než nás někdo vyrušil.
,,Kasaia-san!" ozvalo se za námi. Otočili jsme se. Byl tam nějaký kluk, nejspíš prvňák. ,,Co potřebuješ?" zeptal se ho. ,,Trenér chce s tebou mluvit." Fumito přikývl, že rozumí. ,,Tak zatím Akage." zamával mi.
Kývla jsem na něj. Otočila jsem se, ale nedošlo mi, že jsou tam schody. Špatně jsem stoupla a nechytla rovnováhu.
Před pádem mě zachránily silné paže. Už po druhé mi pomohl. ,,Děkuji" poděkovala jsem, když jsem se postavila. Mávl rukou a odešel. Přitiskla jsem si ruku k hrudi, znovu jsem měla ten pocit.
Podívala jsem se na nebe. Slunce se schovalo za šedé mraky. Ve vzduchu byl pach deště.
,,Akage!" otočila jsem se. ,,Konečně jsem někoho našel" popadal dech.
,,Co se děje Aru?" zeptala jsem se. ,,Shiro, ona... Ona zmizela!" projel mnou strach. Na nebi se objevil záblesk blesku.
Z pohledu Katany:
Mamka mě poprosila, jestli bych jí nepomohla rozdělit nějaké papíry. S radostí jsem souhlasila.
Seděla jsem u stolu a rovnala papíry podle abecedy. Mamka mezitím něco psala na papír. Bylo tu příjemné ticho, až do chvíle...
,Nedokážeš mě ignorovat.' rychle jsem zatřásla hlavou. Hlas i její přítomnost zmizela.Ale.....
,,Musím si zajít na záchod" řekla jsem mamce. Ta mávla rukou. Na záchodě jsem se postavila před zrcadlo.
,,Dobře, co chceš?" řekla jsem otráveně. Za mnou se objevil stín. Poté se tam zhmotnilo neviditelné tělo.
,,Chci ti něco ukázat" Naznačila ať jdu za ní. Následovala jsem ji. Zastavila se u stěny a naznačila, ať se podívám za roh. To co jsem viděla, mě naštvalo, ale hlavně hodně bolelo. Nozomi a Fumito stáli u sebe. Problém byl, že až moc blízko. Schovala jsem se za roh. Stěží jsem dýchala.
Zavřela jsem oči a chtěl se tam podívat znovu, jenomže mi zazvonil mobil. Rychle jsem ho zvedla. Koutkem oka jsem zahlédla, že se na mě Fumito dívá. Byl vyděšený. Nechala jsem ho.
,,Prosím?" řekla jsem do sluchátka. To co Akage řekla.mě vyděsilo. Řekla jsem, že ji pomůžu. Zavěsila jsem telefon. Nozomi mezi tím někam odplula.
,,Kat, já..." začal Fumito. ,,Ticho. Shiro zmizela, musíme ji najít" otočila jsem se a už se na něj nepodívala.
Z pohledu Asashi:
Rozhodla jsem se zajít do knihovny. Byl tu ale jeden problém. Nevěděla jsem kde se nachází... Bezmocně jsem bloudila po školním pozemku. Nakonec jsem poraženě usedla na lavičku. Vzdychla jsem. To je poprvé, co nemůžu najít knihovnu. ,,Hledáš něco?" vzhlédla jsem. Byl tam Iruka.
,,Knihovnu" řekla jsem sklesle. ,,Tak já tě tam zavedu." Řekl s úsměvem. Rozzářil se mi obličej. ,,Děkuji!!!" S radostí jsem mu poděkovala. Naznačil ať ho následuji.
Cestou jsme spolu moc nemluvili. Zahnuli jsme za roh. Moje oči padly na dveře s nápisem ,knihovna'.
Chtěla jsem poděkovat. Ale na obloze se objevil záblesk blesku. Poté rána. Nadskočila jsem a chytla se jeho paže.
,,Ty se bojíš blesků?" zeptal se.
Když jsem chtěla odpověďet, zazvonil mi mobil. Rychle jsem ho zvedla. ,,Ano?" řekla jsem. Ze sluchátka se ozval vyděšený hlas. Patřil Akage. ,,Shiro zmizela! Aru je tu se mnou. Musíme ji najít!" zmocnila se jí panika.
,,Uklidni se. Iruka je tu se mnou taky budeme hledat. A ty nepanikař!" přikázala jsem ji. ,,Dobře" poté zavěsila. Podívala jsem se na Iruku.
Vypadal že je zmatený. ,,Shiro se ztratila. Musíme ji najít" přikývl.
Hledali jsme po celé škole. Nikdo ji neviděl.
,,Co budeme dělat?" zeptal se Iruka. ,,Na parkovišti jsme ještě nehledali." navrhla jsem.
Vydali jsme se tam. Ale dokonce i tam nebyla.
,,Možná bude na druhé straně parkoviště. Půjdu se tam podívat." rozběhla jsem se tím směrem. Když jsem přecházela cestu. Ozvalo se troubení. Otočila jsem se tím směrem. Ke mě se přibližoval nějaký šílenec ve sporťáku. Cítila jsem, jak jsem hrůzou zkameněla. Moje nohy se nedokázaly pohnout.
Z cesty mě odtáhl Iruka. Přitáhl si mě do náruče a odskočil stranou. Spadli jsme na zem. No já spíše na něj. ,,De****il" nadával.
,,Jsi v pořádku?" zeptal se. ,,Jo, děkuji" řekla jsem. Postavil se a mi pomohl na nohy. V obličeji měl úlevu. Počkat.... Nestalo se to už někdy? Rychle jsem tu myšlenku zahnala.
,,Mori-san?" otočila jsem se. Byly tam nějaké dívky. ,,Ano?" usmála jsem se na ně.
,,Jestli hledáte Kasaiu-san. Tak tu jsme viděli vycházet do lesa" řekla jedna ta druhá přikyvovala. ,,Děkujeme." přikývli a odešly.
,,Musíme to říct ostatním" řekl Iruka. Vytáhla jsem telefon.
Z pohledu Katany:
Sešli jsme se u místa, kde naposledy viděli Shiro. Vešli jsme cestičkou do lesa. Pak jsme se rozdělili.
,,Kat...." promluvil na mě Fumito. ,,Teď musíme najít Shiro, pak budeme řešit nás" ani jsem se na něj nepodívala. Neodpověděl. Z nebe začali padat kapky deště.
Z pohledu Shiro:
Déšť mi máčel vlasy a oblečení. Bylo mi to jedno. Něco mě volalo. A já to musela následovat. Najednou jsem pocítila, jak mi ochabují svaly. Svalila jsem se na chladnou zem. Najednou bylo všude ticho. Něco se dotklo mých vlasů.
,Tvá kamarádka je v nebezpečí. Ta druhá se jen tak nevzdá. Doufejme, že už není pozdě.' koutkem oka jsem zahlédla příjemný úsměv. Poté jsem zavřela oči. Její přítomnost zmizela.
,,Shiro,Shiro...." někdo mě volal. Otevřela jsem oči. Aru se nade mnou skláněl. Chvíli trvalo, než mě mé svaly poslechly. Rychle jsem ho objala kolem krku. Chvíli trvalo, než zareagoval. Poté mě, ale taky objal. Cítila jsem jak mi tečou slzy po tváři.
,,Gomene, Aru.... Honto gomen." začala jsem na plno brečet. Cítila jsem jak mě někdo objal ze zadu. Do obličeje mě zašimraly krátké zrzavé vlasy.
,,Akage..." Zašeptala jsem. ,,Vše je v pořádku." pohladila mě po vlasech. Mám pocit, že ten dotek jsem už zažila. ,,Shiro!" ozvalo se. Vzhlédla.
,,Bráško..." zafňukala jsem. Vstala jsem a objala ho.
Z pohledu Katany:
Jsem tak ráda, že ke v pořádku. Celí promočení jsme se vydali zpět do školy. Shiro se opírala o Arua. Byla celá zesláblá. ,,Kat" promluvil na mě Fumito.
,,Víš, Fumito. Já ti věřím. Důkaz toho mám tady na ruce." zvedla jsem ruku a na ní se zaleskl modrý kamínek. Fumito si oddechl a chytl mě kolem pasu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama