Savior of my life 3- Anata no Unmei- Kapitola 1- Nový školní rok

25. prosince 2015 v 13:31 | Alida
Nádraží Tokia:
Začátek školního roku:
Z pohledu Shiro:
,,Tak dávejte na sebe pozor" mamka mě objala a políbila na čelo.
Zakřenila jsem se na ni. ,,Neboj" snažila jsem se ji utěšit.
Takhle je to vždy, když jedeme do Toshi. Mamka brečí tak, že může klidně vzniknout moře.
,,Shiro" Taťka stál za ní. Trošku jsem se otřásla. Občas byl hodně přísný.
,,Hai" řekla jsem nevině. ,,Nezapomeň na naši dohodu."polkla jsem. Přišel blíže. Pak mě objal. ,, Já tě nikám nepustím!" A začal brečet. Fumito i mamka se začali smát.
,,Musíme jít" řekl Fumito. Otočila jsem se, ale šlo se mi těžce. Taťka se mě odmítal pustit. Nakonec ho musela mamka odtáhnout. Taťka se ji snažil vytrhnout. ,,Ne! Moje malá holčička!" řval.
Pár lidí se zastavilo, aby přišli na to co se děje. Chtěla jsem nastoupit, ale taťka se vytrhl mamce a objal mě. ,,Moje holčička"
Chytla jsem se Fumita. ,,Pomoc!" řvala jsem.
Fumito mě chytil za ruce a zatáhl. Mamka chytla taťku. Než mě vyprostili uběhlo pět minut. Cestující už byli naštvaní.
Rychle jsem vběhla do vlaku a sedla si na své místo. Taťka venku hrál tragédii. Mamka ho hladila po hlavě a utěšovala jako malé dítě.
,,Ach jo" povzdechla jsem si. ,,Víš o tom, že jsi celý on" řekl Fumito s úsměvem na tváři. ,,Hej!" Kopla jsem ho do nohy. Fumito se nepřestal smát.
Podívala jsem se z okna. Vlak se dal do pohybu. Mamka nám se slzami v očích mávala. A taťka brečel jak mimino. Za chvíli jsem je už neviděla.
Posadila jsem se rovně a podívala se na Fumita. Ach jo, už zase. Takhle to bylo celé prázdniny. Pořád někam nepřítomně koukal. Teď se díval z okna a vypadal to, že je ve svých myšlenkách.
,,Už se těším na ostatní" Protáhla jsem se. Nereagoval.
Vedle mě se ozvalo zamňoukání. Z přepravky jsem vytáhla Knighta. Usmála jsem se na něj. Ten mi na oplátku kýchl do obličeje. ,,Tak to díky"zasmála jsem se a utřela si obličej. Posadila jsem si ho na klín. Stočil se do klubíčka a začal příst. Začala jsem ho hladit.
Zajímá mě jak se všichni měli. A co asi dělali? No nevím, ale čeká nás poslední rok. Teď mi došlo, že uvidím Arua. Ušklíbla jsem se. Pořádně ho přivítám...
Z pohledu Asashi:
Oblečení, hygiena, knihy... Začala jsem si kontrolovat věci. Vše bylo na svém místě, byla jsem připravená vyrazit.
,,Slečno. Přišli jsme pro vaše zavazadla." Ozval se za mnou hrubý hlas. ,,Dobře" řekla jsem. Sebrali moje kufry a vynesli je ven. Já si vzala knížku a menší taštičku a šla taky ven. Tam už čekala limuzína a moje mamka.
Když jsem k ní přišla objala mě. ,,Měj se hezky zlatíčko" zašeptala mi do ucha. obětí jsem ji oplatila. ,,Díky" Poté jsem si sedla do limuzíny. Auto se rozjelo. Chtěla jsem si číst, ale nešlo to. Pořád jsem musela přemýšlet nad Akage...
Z pohledu Arua:
Vyšli jsme z domu. Iruka se rozloučil se svou babičkou a vzal si kufry. Šli jsme po cestě. Kolem nás jely auta.
,,Nevadí tvé babičce, že budeš bydlet na koleji?" zeptal jsem se Iruky snad po desáté.
,,Ne. Mamka večer přijede a postará se o ni." Poté se zamyslel. ,,Myslíš, že mě Asashi nenávidí?" vyhrkl. ,,Ne určitě ne. Je jen trochu mimo. Víš, kvůli Akage." Cestou jsem se snažil nezašlápnout bílou chlupatou věc, která se mi motala pod nohama.
Jak se má asi Shiro?
Z pohledu Akage:
,,Slečno. je čas vyrazit" ozvala se moje služebná.
Vzala jsem si klobouk a dala si ho na hlavu. Vyšla jsem z domu. Nasedla jsem do auta. Řidič chvíli čekal. ,,Jste v pořádku Slečno?" Podívala jsem se na něj do zpětného zrcátka. ,,Ano. Prosím jeďte" Na tváři měl ustaraný výraz.
Potom nastartoval a auto se hladce rozjelo po cestě. Když jsme vyjeli z hlavní brány zmocnil se mě stesk.
Jak se na ně můžu podívat?
Z pohledu Katany:
S mamkou jsme přišli před vstupní bránu. Tam jsme se měli s ostatními sejít.
Všude byli studenti, kteří se vítali a povídali se. Dokonce jsem našla pár prvňáků, kteří se nervózně rozhlíželi.
Jako první přijela černá nablýskaná limuzína. Z ní vystoupila Asashi. Byla začtená do knížky. Nějací chlápci ji vytáhli kufry. Asashi zvedla pohled od knihy. Když mě spatřila zamávala mi. Taky jsem ji zamávala. Přišla k nám a pozdravila nás. Potom zase sklouzla pohledem ke knížce.
V dálce se objevili Iruka a Aru. Vypadali, že se o něčem bavili. Když k nám přišli pozdravili nás a potom si dál povídali. Iruka se dokonce po očku koukal na Asashi, ale ta mu nevěnovala pozornost.
Z druhé strany přijel žlutý taxík a z něj vystřelilo modrovlasé stvoření. Aru nebyl připravený. Shiro po něm skočila a objala ho kolem krku. Ten neudržel rovnováhu a spadl, takže mu vše vyletělo z rukou. Shiro pořád dokola mlela: ,,Už tě nepustím! Zůstanu s tebou až dokonce života, ať chceš nebo ne!" Aru se trošku z toho šoku klepal, ale na obličeji měl šťastný výraz.
Potom z taxíku vyskočila černá kočka a přicupitala k Yuuki. Kočky se otřely čumáčky a pak se začali navzájem umývat. Musela jsem se nad tím usmát.
Pak z auta vyšel Fumito. Tahal se s kufry. Ještě zaplatil taxikáři a vydal se k nám. Pustil kufry na zem a objal mě. Taky jsem ho objala. Poté jsem ho ještě políbila.
Když jsem se rozhlédla všimla jsem si, že se mamka baví s nějakými studentkami. Pak se k nim připojil ten nový učitel.
Aru se začal sbírat ze země, ale Shiro mu visela na krku, takže zase spadl.
,,Ahoj Asashi" pozdravil ji Iruka. Zvedla pohled od knížky a podívala se na něj. ,,Ahoj" potom se zase začetla. Chudák byl celý nešťastný.
Naše bouřlivé přivítáni přerušil příjezd další limuzíny. Ozvalo se lapání po dechu od prvňáku. Někteří zůstali s otevřenou pusou zírat. Z auta vystoupila Akage. Měla dlouhé vlasy, které ji spadaly do pasu. Na sobě krásné zelené šaty a bílý klobouk s zelenou stuhou a růží. Za ní stáli bodyguardi a nesli její zavazadla.
Akage vypadala úžasně, ale její pohled byl skleslý. Vydala se k ubytovně.
,,Ahoj Akage" Uniklo mi s pusu. Slabě se na mě usmála a šla pryč. Všichni jsme se na ni dívali.
Z pohledu Katany:
Přišli jsme k novým ubytovnám. Od tohoto roku se zavedlo, že pokoje budou po 3-4 osobách. Kvůli velkému nárostu studentů.
Podívala jsem se na stěnu. Byli tam napsané jména. Asashi Mori, Shiro Kasai, Katana Taio a.... Akage Mori.
Trhla jsem sebou. Otevřela jsem dveře. Vevnitř byl gauč a televize v rohu byl počítač. Pak dvoje dveře. Otevřela jsem jedny, vedly do koupelny. Zavřela jsem dveře.
Shiro běhala tam a zpátky. Vypadá to že máme pokoj s balkónem. Otevřela jsem vedlejší dveře. Byla tam. Vytahovala si oblečení a skládala ho na postel. Všechny tři jsme zůstali stát ve dveřích a koukali se na ni. Akage se zastavila a podívala se na nás. Potom se otočila a pokračovala ve vybalování.
,,Snad nevadí, že jsem si vzala tuhle postel." Řekla aniž by se na nás podívala. V pokoji byly čtyři postele. každá v jednom rohu. potom velké skříně. Potom ještě menší místnost a v ní pracovní stoly a knihovna na knížky.
Položila jsem kufr na jednu z postelí. Nikdo z nás nepromluvil.
Z pohledu Fumita:
Díky bohu máme pokoj jenom my tři.
Začali jsme si vybalovat. Byli jsme ticho. Iruka ho přerušil. ,,Všimli jste si toho že se na nás ani nepodívala?" Nechápali jsme. Dívali jsme se na něj. Potom nám to došlo. ,,Akage" řekli jsme společně.
,,Hodně se změnila" řekl Iruka. Vypadal nešťastně. Sice se rozešli v dobrém, ale potom nás opustila. ,,A Asashi mě nenávidí" řekl sklesle.
Před prázdninami se nám svěřil, že se do ní zamiloval. Ale ona ho prý nechce.
,,Ne. Jenom si dává velkou vinu, za to co se stalo" Aru se ho snažil utěšit. ,,To jo, ale...." povzdech si. ,,Už to asi nebude jako dříve." Položil další hromadu oblečení na postel. Museli jsme s ním více než souhlasit. ,,No, ale vy buďte rádi za váš románek" ukázal na nás. Museli jsme se zasmát. ,,Shiro mě málem uškrtila" Aru zavrtěl hlavou.
,,Viděl jsem. A Katana se taky změnila" Teď mi připadala jiná. Byla více sebevědomá. A za to jsem byl rád.
,,Ale no tak! Yuuki můžeš se šoupnout" Aru mluvil na Yuuki, která si pochrupovala na jeho oblečení. ,,Tak ji sundej" navrhl jsem. ,,Jestli chceš slyšet jak bude nadávat tak klidně. Ale nedoporučuji to." Aru se na ni podíval. Snažil se ji přemluvit, ale ona se ani nehla. Podívali jsme se na sebe.
,,Ženy" řekli jsme jednohlasně.
Z pohledu Katany:
,,Mám nápad" leknutím jsem nadskočila. Shiro přímo zářily oči. ,,Co takhle se jít projít od města?" zeptala se.
Znělo to jako dobrý nápad takže jsme všechny souhlasily. Teda ne všechny. Jediná Akage se na nás ani nepodívala. ,,Akage?" Chceš jít s námi?"První zareagovala Asashi.
Akage se otočila od skříně. ,,Ne, mám něco na práci." Vypadala vážně hodně sklesle.
Raději jsme ji nepřemlouvali, bylo by to na nic. Vyšli jsme z pokoje. Koutkem oka jsem se podívala na Akage. Měla skleslou hlavu a něco si mumlala.
,,Kde mají pokoj kluci?" napadlo mě okamžitě když jsme zavřeli dveře. ,,Vytáhla jsem to z brášky. Pokoj číslo 24" Shiro se ušklíbla.
,,Moment, my jsme dvacet pětka že?" Shiro se zlomyslně usmála. Chystala jsem se zaklepat, ale Shiro prostě otevřela a vletěla do vnitř. Vešli jsme za ní.
Pohled na kluky byl komický. Fumito se beznadějně snažil otevřít kufr. Iruka se tam nad něčím vztekal. A Aru... Ten mluvil na Yuuki ať se šoupne. Ta ho ignorovala. Takže Aru nevěnoval Shiro pozornost.
Do pokoje vcupital Knight a lehl si vedle ní. Aru si zanadával.
,,Hodný kluk!" pohladila Shiro Knighta po hlavě. Ten si jenom zívl a položil hlavu Yuuki na záda.
,,Hej na čí straně stojíš?" Aru zněl uraženě. Shiro se jenom ušklíbla.
Šla jsem pomoc Fumitovi s kufrem. Asashi tála v rohu a zase byla začtená do knihy.
Z pohledu Akage:
,,Tohle si zasloužím.... Tohle si zasloužím..."Mumlala jsem si když odcházeli.
Když se zavřeli dveře rozbrečela jsem se. Už jsem to nemohla vydržet. Spadla jsem na kolena. Bylo mi mizerně.
Ne! nesmím brečet! Utřela jsem si slzy a dál skládala oblečení do skříně. Po chvilce jsme slyšela jak se Shiro něčemu směje. Bylo mi jasné, že už odcházeli.
Skončila jsem s vybalováním. Vše bylo na svém místě.
Podívala jsem se na hodiny. Bylo 17:25. Co bych mohla dělat? Rozhodla jsem se projít. venku byl čerstvý vzduch.
Všude byli lidi a ti se spolu smáli a bavili. Připadala jsem si jako duch.
Nemohla jsem to vydržet. Vydala jsem se do města. Tam to ale nebylo o nic lepší. Dívala jsem se do země a snažila se vše ignorovat.
,,Slečno? Nechcete nějaký šperk?" Zastavila jsem se. Byla jsem před stánkem a za pultem stála stará paní. Podívala jsem se co tam má. Strašně se mi zalíbily fialové sponky ve tvaru růže.
,,Vezmu si tohle" snažila jsem se na ni usmát, ale marně. ,,Skvělá volba." Paní mi je zabalila. Podala jsem ji peníze a chtěla si vzít sponky, jenomže jsem uslyšela známý smích. Otočila jsem se. Stáli tam. Shiro se tam nad něčím vztekala a ostatní se smáli. Nemohla jsem odtrhnout oči. Slzy se mi tlačily do očí.
Po chvilce jsem si uvědomila, že se na mě někdo dívá. Můj pohled se střetl s Fumitovým. Chystal se na mě zamávat. ,,Ne" Zašeptala jsem.
Pevně jsem zavřela oči a otočila jsem. Dala jsem se na útěk. Lidé se mi vyhýbali. Slzy mi stékaly po tvářích.
Z pohledu Fumita:
Akage se dala na útěk. Paní od stánku na ni volala.
,,Děje se něco?" trhl jsem sebou. Katana měla ustaraný výraz. ,,To nic. omluvíš mě"usmál jsem se. Pustil jsem její ruku. ,,Paní. Co se tu stalo? Ta slečna je má spolužačka." Stará paní se na mě podívala. ,,No slečna se najednou někam zahleděla. Poté něco zašeptala a dala se na útěk. Bohužel si tu zapomněla sponky" Podíval jsem se na balíček.
,,Tak já ji to vezmu. Zaplatila?" Paní přikývla a předala mi balíček.
Akage. Co to sakra děláš?
Z neznámého pohledu:
V té době bylo všechno už v pohybu. Nemohla jsem to zastavit. Začaly se otevírat dveře které měli zůstat zavřeny.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama