Savior of my life 3- Anata no Unmei- Kapitola 10- Chladná minulost

25. prosince 2015 v 16:33 | Alida
Z pohledu Katany:
S Akage a Shiro jsme se krčila za jedním stromem.
Na menším náměstí probíhala velká bitva. Mori-san útočila se magii. Teď jsem viděla opravdového mága. Vůbec nepotřebovala amulety.
Aru jim tam pomáhala a Shiro mu držela palce. Aru patří do pašerácké rodiny, takže ho jako malého učili bojovat.
Fumito se úplně změnil. Odrážel všechny útoky a zraňoval lidi jako kdyby nic. Tohle s ním udělala má nevlastní matka. Vytrénovala z něj zbraň, aby mě a moji bývalou rodinu ochraňoval. Cítila jsem se za to strašně. Částečně je to moje vina. kdybych ho tehdy nepotkala tak... Možná by tu dneska nebyl.
Dívala jsem se jak rozdává rány a nepřátelé padají do bezvědomí. Z kostela se ozývaly rány, jak se Iruka snažil zastavit Shikiho.
Uslyšela jsem jak Akage za mnou vyjekla. Vběhl k nám nějaký muž a chytil ji za zápěstí.
Sakra. Pomyslela jsem si. S Shiro jsme se snažili ho odrazit, ale nešlo to . Pokoušela jsem se ho trefit různými technikami, které mě naučil Fumito, ale nešlo to, je moc silný.
Muž už toho měl dost, tak pustil Akage a vrhl se na mě. Srazil mě k zemi, ale já se mu rychle vyvlekla. Postavila jsem se na nohy a on taky. Chystal se znovu zaútočit, ale Shiro mu skočila na záda.
,,Nech mou budoucí sestřičku!" Zařvala mu do ucha a držela se ho na zádech.
Muž ji ale chytil jako kdyby nic a odhodil ji na kmen stromu. Shiro zalapala po dechu.
,,Shiro!" zavolala jsem její jméno. Shiro se chytla za poraněný bok.
Muž se otočil zpátky na mě a vytáhl zbraň. Zamířil mi přímo na hlavu. Vyvalila jsem oči a zakryla se rukama. Amulet jsem ztratila, když nás vyhnali zpátky ven z kostela.
Ozvala se rána jak muž zmáčkl spoušť. Čekala jsem velkou bolest, ale nic se nestalo. Pomalu jsem otevřela oči a ruce dala dolů. Vytřeštila jsem oči. ,,Fumito!" cítila jsem jak mi srdce poskočilo štěstím.
Fumito se mračil a mířil mečem na muže. Ten se pod jeho pohledem skrčil. Fumito byl jako šelma a on jako kořist.
,,To jsi neměl" zavrčel a hlas mu zahřměl. Muž se dal na útěk a prosil o milost. Fumito ho ignoroval a mečem mu usekl ruku. Vyjekla jsem a zavřela oči.
Paralyzující magie, která byla součástí našich zbraní, začala působit a muž dopadl na zem. Ruka mu přestala krvácet, protože pro případ tam byla i léčivá magie.
Chtěla jsem Fumitovi poděkovat, ale on se beze slova otočil a rychlostí blesku se vrátil do zuřící bitvy.
Dívala jsem se na jeho obíhající postavu. Přestala jsem vnímat okolí a to se mi vymstilo. Bitva se rozrostla a z dohledu mi zmizela Akage Shiro. Vyděšeně jsem se rozhlížela nevěděla jsem co dělat.
Nakonec jsem kolem pasu ucítila chladnou ruku. Druhá mi zakryla ústa. Bitva se mi začala vzdalovat až zmizela. Osoba mě zavlekla do obřího domu.
Z pohledu Fumita:
Bylo to jako za starých časů. Byl jsem úplně klidný. Ignoroval jsem křičící hlasy a lidi litující o milost.
Nikdy jsem si nepomyslel, že se mojí největší a zároveň nejhorší tajemství odhalí. Ale stalo se to a já ji vyděsil. Chtěl jsem na všechno zapomenout, ale osud mě nikdy nenechá. Život mi pořád hází klacky pod nohy. Jediná výhra byla ona a teď má ze mě strach.
Jak jsem se vlastně stal touhle zrůdou? Začalo to tím, že Shiro měla tu nehodu.Vzpomínám, si, že jsme se strašně pohádali. Poté vyběhla z domu.
Později jsme se dozvěděli, že ji srazilo auto a rozdrtilo nohy na padrť.
Tenkrát jsme na tom byli špatně. Taťku vyhodili s práce a mamka pracovala na částečný úvazek. Byli jsme přinuceni požádat rodinu Saberu o pomoc.
Pomohli nám a Shiro zachránili. Nikdy jsme jim to nebyli schopni vrátit. Také nám půjčili peníze ať se dostaneme z dluhů.
Měli jsme u nich velký duch. Když jsme jim párkrát nezaplatili, tak vtrhli do našeho domu.
Nic jsme nemohli dělat. Shiro byla na vozíčku a mi byli závislí na jejich pomoci.
Nakonec mě jednou zavolali, abych utěšil jejich dceru. Vydal jsem se za ní jak mi přikázali.
Katana byla chladná jako led a nechtěla se mnou mít nic společného. Ale později se se mnou začala sbližovat. Shiro byla taky šťastná, že má kamarádku.
Když mohla Shiro zase chodit, nedokázali jsme rodině Saberu vrátit částku, kterou nám poskytla. Nakonec si stanovili cenu v tom, že budu jejich dceru hlídat. Mamka to odmítala, ale neměla na výběr. Začali ji vyhrožovat, že ji vyhodí z práce. V té době u nich pracovala jako sekretářka. Nemohli jsme si to dovolit, aby ji vyhodili.
Museli jsme souhlasit, ale Shiro a Katana se o tom nikdy nesměly dozvědět. Shiro by se za to vinila a v té době ještě nebyla doslova vyléčená. A Katanu jsem musel hlídat.
Když mi jednou zavolali, abych v létě provedl výcvik, musel jsem souhlasit. Byl jsem teprve v předposledním ročníku na zakládce.
Večer před odjezdem jsem slyšel rozhovor od rodičů.
,,Jak se to mohlo stát? Náš syn se nám ztrácí před očima.... Už se ani nesměje. S Shiro vždy byli stejné povahy, byli oba dva strašně hyperaktivní a teď..." Uslyšel jsem jak se mamka rozbrečel.
,,Hano, vím jak se cítíš, ale prostě..... Nemůžeme si s nimi zahrávat" otec matku objal a snažil se ji utěšit.
Seděl jsem tam před jejich dveřmi a přemýšlel. Změnil jsem se?
Druhý den ráno jsem měl vyrazit. Shiro jsme namluvili, že jedu na chlapecký tábor. Chtěla jet se mnou a strašně vyváděla.
,,Já chci jet s bráškou!" Taťka ji držel za ruku a nechtěl ji pusti. Shiro se dokonce rozplakala. ,,Chci s ním zůstat..."
Nakonec jsem k ní přistoupil a dřepl si před ní na koleno. Pohladil jsem ji po hlavě. Zvedla ke mně pohled.
,,Dohlídni na náš dům. Až se vrátím zajdeme si na zmrzku a neboj něco ti přivezu, slibuji" zavřel jsem oči a usmál se na ni.
,,Dobře..." otevřel jsem oči a Shiro mě objala. ,,Dobře, počkám na tebe!" Objetí jsem ji oplatil. V té době byla o něco menší než já.
,,Mami, tati. Pohlídejte ji za mě." Postupně jsem se s nimi rozloučil. Potom jsem nasedl do auta a ono se rozjelo pryč. Ve zpětném zrcátku jsem ještě zahlédl jak mi Shiro mává. Vykoukl jsem z okna a zamával ji na zpátek.
Výcvikem jsem strávil celé dva měsíce. Bylo to tvrdé. Učili mě ti nejlepší.
Vzpomínám na to jak jsem poprvé v ruce držel zbraň. Vyděsil jsem se a začal to odmítat. Nechtěl jsem se s ní naučit zacházet. Proti mé vůli mě přinutili.
Když jsem se vracel domů byl jsem vyčerpaný. Cítil jsem jak jsem zesílil, ale vyžadovalo to svou cenu.
,,Jsem doma!" Otevřel jsem dveře od našeho domu a kolem krku mi skočila Shiro a za ní Katana.
,,Vítej doma!" řekly na ráz a s pořádnou vervou mě objaly. Shiro okamžitě spustila co s Katanou zažili, ale já ji zastavil.
,,Jsem unavený... Půjdu se prospat" zdělil jsem jim. Obě dvě se mě pustili a já odešel nahoru.
Zavřel jsem za sebou dveře od pokoje a padl na postel. Snažil jsem se prospat, ale probouzeli mě noční můry s tréninku.
Když jsem se jednou probral, celý zpocený a udýchaný, ucítil jsme ,že někdo vedle mě leží. Podíval jsem se na ležící postavu, byla to Shiro. Když jsem se na ni tak díval, taky vypadala jinak. Před tím měla vlasy po pas a teď ji sahaly nad zadek. Byla i o něco vyšší.
Shiro se zavrtěla ,,zmrzlina s bráškou..." zamumlala ze spaní. V tu chvíli jsem si vzpomněl na svůj slib. Shiro se znovu zavrtěla. Přikryl jsem ji dekou a lehl si vedle ni.
Když jsem se ráno probral, Shiro byla pryč. Jenom po ní zůstal důlek na matraci. Vyhrabal jsem se z postele a vyhrabal z tašky malou krabičku.
,,Ohayo!" pozdravil jsem když jsem vešel do kuchyně.
,,Ohayo" mamka se na mě otočila od plotny. ,,Snídaně je na stole" usmívala se na mě, úsměv jsem ji oplatil.
Posadil jsem se ke stolu. Shiro koukala na svůj talíř a vrtala se v jídle. To u ní bylo nezvyklé.
,,Ohayo, jak si se vyspal?" Taťka položil noviny a podíval se na mě.
,,Jo dobře" znovu jsem se podíval na Shiro, která se vrtala v jídle.
,,Budeš to jíst?" ukázal jsem na talíř. Až teď si všimla, že tam sedím. Oči se ji rozzářily. ,,Bráško!" Zvolala šťastně a objala mě. Židle se s námi vyvrátila.
Zaskučel jsem bolestí a mamka vběhla do jídelny, vyděšena co se stalo. Podívala se na mě a na Shiro a usmála se.
,,Bráško, chyběl si mi..." slyšel jsem jak fňuká.
Usmál jsem se a pohladil ji po hlavě. ,,Ty mě taky." Zvedla ke mě udiveně hlavu. Potom se pustila v pláč. Objal jsem ji.
Když ze mě slezla spravil jsem si tričko.
,,Tak Shiro. Co takhle po obědě na zmrzku a půjdeme na nějaký film?" zeptal jsem se ji.
Ještě více se rozzářila, znovu po mě skočila a já zase skončil na zemi. ,,Ano bráško!"
Před tím, než jsem nastoupil na střední, tak jsem měl svou první misi. Nevlastní matka Katany říkávala, že jsem nejlepší. Tak mě poslala se speciální jednotkou. Nechtělo se mi, ale musel jsem.
Rodina Saberu, měla obchodní jednaní s jednou mafiánskou rodinou. Bylo to nebezpečné, tak jsem tam musel jít. Zástupci rodiny Saberu šli dovnitř a já s dalším ochráncem šel dovnitř.
,,Nechápu co tu dělá takové děcko jako ty" vysmíval se mi můj společník. Ignoroval jsem ho. ,,No, až dojde na nejhorší, a to dojde, tak padneš hned" začal se mi smát. Zástupce se na něj naštvaně otočil a on zmlkl.
Ze začátku šlo všechno v pořádku, ale potom mafiánská rodina vystavila podmínku, kterou jsme nemohli přijmout. Naštvaný zástupce chtěl odejít, ale mafiánská rodina vytáhla zbraně.
V té chvíli jsem se okamžitě napřímil a vytáhl zbraň. Nikdo se neopovážil hnout.
,,Vy na mě vytahujete zbraň?" zástupce se na něj otočil. V očích měl pobavení. ,,To vás bude stát hodně" vysmál se mu.
Vůdce mafiánské rodiny se zamračil. ,,Mě nikdo vyhrožovat nebude" zavrčel na něj. Nastalo tíživé ticho. Zástupce a vůdce se probodávali pohledy.
Nakonec se zástupce otočil a odešel ke dveřím, ale než stihl otevřít, ozval se výstřel. Vůdce měl zvednutou ruku, na znak útoku. Vystřelená kulka zasáhla zástupce do lopatky. Krev se mu valila ven. Dovnitř okamžitě vběhli naši muži.
Lidé se začali zabíjet. V místnosti na zem padaly těla. Já jsem zkoprněl hrůzou. Otočil jsem se a uviděl muže který se mi před tím vysmíval. Byl zahnaný do kouta a ruku měl ošklivě zraněnou. Nepřítel mu mířil hlavní na čelo.
Ani jsem nemrkl a zvedl jsem zbraň. Na jeden výstřel jsem nepřítele zasáhl. Ten padl k zemi, čekal jsem, že bude bolestně dýchat, ale ani se nepohnul. Uvědomil jsem si, že je mrtvý. Pod ním se objevila velká kaluž krve.
,,Skvělá rána! Zachránil si mě, zelenáči. Děkuji jo a mimochodem, jsem Atsuki" Atsuki popadl zbraň a dal se do boje. Já koukal na mrtvolu a nevěděl jsem co dělat. Cítil jsem se hrozně, vinil jsem se.
Po chvilce jsem se uklidnil a mysl jsem měl čistou. Nechtěl jsem na nic myslet. Dovnitř vtrhli další nepřátelé. Já se otočil a namířil na ně pistolí. Ozvalo se pět ran a padli k zemi. Dovnitř vběhli další a další nepřátelé, já je sundával u vchodu a neuvěřitelnou rychlostí jsem nabíjel. Vše mi bylo jedno.
Když jednou zabiješ, zabiješ podruhé. Tuhle větu mi pořád opakovali na mém výcviku. Prvně budeš vyděšen a máš dvě možnosti. Buď se na místě zabiješ, protože to neuneseš, nebo se uklidníš a stane se s tebe dokonalá zbraň. Jestli tím projdeš, Fumito, tak budeš nejlepší. Takhle mi to vysvětlovali odmítal jsem jim věřit. Zabíjet je nelidské, ale já už nejsem člověk jsem zrůda.
V té chvíli se ve mě probudili instinkty, které do mě vkládali na výcviku. A teď, když jsme jeli zachránit Asashi se znovu probudili. Nikdy nebudu schopen své minulosti uniknout. Je to můj trest za mou slabost. Kdybych se tenkrát na Shiro nenaštval a ona nemusela jít domů sama, nic z toho by se nestalo. Možná by nebyla nešťastná a dávala by pozor na cestu. Je to můj trest.
Rozhlédl jsem se a hledal ji. Našel jsem ji s Akage jak se krčí za kostelem. Ale něco tu nesedělo. Nebyla tam Katana.
Okamžitě se mě zmocnil děs. Hrudník se mi bolestně stáhl. Rozhlížel jsem se jestli ji někde nenajdu. Nikde nebyla.
,,FUMITO!!!!" Ozval se výkřik. Poznal jsem její hlas a vyběhl jsem za ní.
Z pohledu Katany:
Nějaký muž mě vtáhl dovnitř. Cítila jsem jak se strašně třesu. Bylo mi na omdlení.
,,Sakra!" Uslyšela jsem jeho hlas. Poznala jsem, že je straší než já. ,,Jak se to tak zvrtlo... No co, alespoň si vezmu trofej a užiju si s ní."
Muž mě odtáhl do nějaké místnosti. Tam mě hodil na zem. Zalapala jsem po dechu, narazila jsem do rohu skříně.
Muž zavřel dveře a zamkl je. ,,Teď si s tebou užiju." Chlípně se na mě usmál. Postavila jsem se a odběhla jsem na druhou stranu místnosti.
,,Utíkat nemá cenu. Pojď ke mně..." Natáhl ke mě ruce. Začala jsem před ním couvat. Zády jsem narazila do stěny, už byl skoro u mě. Rychle jsem uskočila stranou a dala se na útěk, ale dveře byly zamčené. Sakra!
Muž mě chytil a odtáhl ode dveří.
V té chvíli mě napadlo, že zavolám o pomoc, ale kdo přijde? Mori-san má moc práce, Aru určitě chrání Akage a Shiro. Iruka je v kostele a snaží se zastavit Shikiho. Kdo přijde? Fumito je ze mě nešťastný, protože si myslí, že se ho bojím. Co mám dělat?
Muž mě shodil na postel. Snažila jsem se mu ubránit. Chytil mi ruce a upocenou rukou mi roztrhl tričko.
Zavřela jsem oči a pořádně se nadechla. Prosím, přijdi... ,,FUMITO!!!!" zařvala jsem jak jsem nejvíce mohla.
Muž se lekl a zamračil se na mě. ,,Ty malá mrcho! Říkal jsem ať neřveš!" Strhl ze mě poslední cáry trička.
Nikdo nepříjde.... Zase jsem sama... Cítila jsem jak se mi do očí derou slzy.
Muž mi strhl podprsenku, v tom se dveře rozletěly. Muž vyskočil na nohy a díval se ke dveřím. ,,Kdo tam je?"
Využila jsem jeho nepozornosti a odtáhla se pryč. Hrudník jsem si zakryla rukama.
Z temné chodby vystoupila postava. Fumito se rozhlédl, když mu pohled padl na mě, zamračil se. ,,Co jsi ji udělal?" jako šelma se na něj otočil. Muž polkl.
,,No?" Fumito vytáhl zbraň a zamířil na něj.
,, Nic pane... Prosím slitování..." Muž si klekl a prosil o milost. S Fumitem to ani nepohnulo.
,,Milost? Já vidím, že si ji nezasloužíš... Ji si milost nedal" Fumito mu namířil na hlavu.
,,Počkej!" Snažila jsem se ho zastavit, ale pozdě. Zmáčkl spoušť a ozvala se rána. Muž padl k zemi a z čela mu tekla krev. Zakryla jsem si ústa, abych nevykřikla.
Fumito dal ruku dolů a potom se podíval na mě. Pocítila jsem strach a vyvalila oči. Fumito se na mě mračil, ale po chvilce se jeho obličej uvolnil. Přistoupil ke mě a natáhl ruku. Couvla jsem před ním a on vyděšeně vyvalil oči.
Pomalu dal ruku dolů. ,,Jsi v pořádku? Neudělal ti nic?" zeptal se mě.
Pomalinku jsem zavrtěla hlavou. ,,Jsem v pořádku, přišel si v čas" ucítila jsem na těle chlad. Uvědomila jsem si, že mám vršek zcela odhalený. Rychle jsem se zakryla.
Fumito si sundal koženou bundu a podal mi ji. Vzala jsem si a naše prsty se dotkly. Ucukla jsem, bylo to tak známe, ale taky jiné.
Zapnula jsem si bundu kam jsem mohla. Prsa mi v tom překážela abych se zapla až ke krku, ale zakryla jsem se.
,,Pojďme" otočil se a vyšel z místnosti. Vyšla jsem za ním a než jsem odešla otočila jsem se na mrtvolu.
Po chvilce jsem se otočila k odchodu. Do něčeho jsem narazila. Fumito stál přede mnou.
,,Jsi vážně v pořádku?" zeptal se ustaraně. Přikývla jsem, že ano. Zvedl ruku a chytil mě za mou, Trhla jsem sebou a vyděšeně se na něj podívala.
Sklopil zrak a pustil mě. ,,Půjdeme, budou míst strach" S těmi slovy odešel Rozběhla jsem se za ním.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama