Savior of my life 3- Anata no Unmei- Kapitola 11- Souboj

25. prosince 2015 v 16:57 | Alida
Z pohledu Asashi:
,,Shiki... Zlobil si. Zasloužíš si trest..."
Shiki na mě zíral jako na zjevení. ,,Jak to?" Byl úplně zmatený. ,,Rituál nebyl dokončen..." jednou rukou se zapřel a postavil se přede mě.
Zamračila jsem se na něj a začala ho propalovat pohledem. Ve mě se hromadil vztek. Takový vztek, že chci z něj vymlátit duši.
Natáhl ke mě ruku a já uskočila dozadu. Narazila jsem do Iruky, který byl ochromený. Otočila jsem se na něj a cítila a jak se chvěji štěstím, že je v pořádku.
Očima otevřenýma dokořán se na mě díval a snažil se něco říct, ale asi nenacházel správná slova.
,,A-" Dala jsem mu prst na ústa, aby nic neříkal. Trochu se uvolnil a pokusil se úsměv, ale vypadalo to, že se spíše rozbrečí.
Spustila jsem ruku dolů a otočila se na Shikiho. Servala jsem prstýnek z prstu a hodila ho po něm. ,,Prohrál si."
Potom jsem se otočila k odchodu a propletla si prsty s Irukou. Překvapením sebou cukl, ale uchopil mě pevně.
,,Jdeme" usmála jsem se na něj. Přikývl a udělal krok ke mě. Ozvala se ohlušující rána a on vyvalil oči. Potom jsem jenom viděla jak padá k zemi. Rychle jsem ho podepřela a klesla s ním na zem. Oči jsem měla vytřeštěné a nechápala co se stalo.
Iruka se přestal hýbat a slabě dýchal. Ucítila jsem jak mi po prstech teče tekutina, která dopadala na zem. Červená tekutina se začala hromadit.
,,I-ru-ko..." řekla jsem trochu sekavě.
Shiki se vítězně usmívala a v ruce držel zbraň a vítězně se usmíval. ,,Myslím že jsem vyhrál já..." dal ruku dolů se zbraní dolů.
Do očí se mi nahrnuly slzy. Přitiskla jsem si Iruku blíže k tělu. ,,Ne..." Slzy mi kanuly po tvářích. Nemohla jsem tomu uvěřit. Shiki se za mnou vítězně smál a šel k nám.
,,NEEE!!!!!" Zařvala jsem z plných plic. Kolem mě se objevila fialová záře. Shiki vylekaně uskočil až zakopl o spadlý kámen.
Světlo se rozzářilo po celé místnosti a kostel vybouchnul. Uslyšela jsem křičet lidi. Cítila jsem velký tlak v hlavě a po chvilce pominul.
Pevně jsem objala Iruku a zabořila mu obličej do vlasů. Fialová záře kolem mě nebezpečně svítila nikdo se ke mně neodvážil přiblížit.
Nadechla jsem se Irukovy vůně a položila ho opatrně na záda. Potom jsem ho ještě pohladila po tiché a uvolněné tváři.
Pevně jsem zavřela oči a postavila se. Vlasy se mi rozpustily a teď mi vlály do obličeje. Otočila jsem se na Shikiho, otevřela jsem oči a zamračila se. Vylekaně se posunul o kus dál.
Pravé oko se mi rozjasnilo a já konečně viděla. Ale ne normálně. Viděla jsem Shikiho Auru. Byla červená, jako kdyby nasáklá krví.
Vydala jsem se ke Shikimu a zmáčkla pevně ruku. Kolem ruky se mi objevila záře.
Shiki se snažil couvnout co nejdál, ale narazil zády do oltáře, kde jsem před tím ležela. Vylekaně se přikrčil.
Začal řvát rozkazy, ale jeho vojáci se dali na útěk. Já uviděla vyděšené výrazy svých přátel.
Natáhla jsem ruku ke Shikimu a v ní se objevil meč, který mi mamka tenkrát ukázala. Ale jeho čepel fialově zářila.
,,Shiki" zahřměl můj hlas po celém areálu. Shiki se pod tím hlasem přikrčil.
,,Tohle je konec" napřáhla jsem ruku a zvedla meč do vzduchu. Chystala jsem se mu uříznout hlavu, ale meč odrazilo neviditelné rudé pole.
Shiki se postavil. ,,Nemyslím." Jeho vyděšený výraz zmizel. Teď mu nebezpečně červeně žhnuly oči. Natáhl ruku a do stehna mi pronikla ostrá bolest. Vyjekla jsem bolestí a padla na zem. Mečem jsem se opřela, takže jsem padla jenom na kolena.
Shiki se rozesmál a ze zad mu vyrostly něco jako netopýří křídla. Podíval se na mě a očekával děs v mých očích. Ale já se pořád mračila a dokonce jsem se usmívala. Můj nový instinkt mi říkal ať se nebojím.
Postavila jsem se a rána na mé noze se zahojila. Uchopila jsem meč pevněji a zapřela se do země nohama.
,,Pojď!" zařvala jsem na něj.
Zamračil se a udělal co jsem řekla. Hbitě jsem ho odrazili a on se zastavil ve vzduchu.
,,Useknu ti křidélka" jízlivě jsem se zasmála a vyskočila do vzduchu. Chtěla jsem ho seknout , ale přemístil se za mě a do zad se mi opřela bolest. Odletěla jsem k velké budově na druhé straně dvorku.
Shiro rychle uskočila z cesty. Zvedl se prach a já se rychle postavila a vyběhla z něj. Shiki to nečekal, takže jsem ho sekla do paže. Vystříkla krev. Bolestně zařval.
Odletěl trochu dozadu a já dopadla z obří ranou na zem. Znovu jsem se odrazil a zaútočila mu tentokrát na rameno. Vyhnul se a praštil mě do břicha. Oba dva jsem dopadli na zem a zvedla se tlaková vlna. Katana a Akage vyděšeně zařvaly a zakryly si obličej. Ozval se zvuk tříštícího skla.
Shiki na mě obkročmo seděl. Chystal se mě praštit, ale já to zastavila mečem. Čepel se mu zaryla do masa a na obličej mi dopadly kapky krve. Ale ruku nedal pryč. Snažil se čepel zlomit.
Zatlačila jsem a snažila se ho odrazit, ale nešlo to. Proto jsem se začala soustředit a představila si jak se přemístím za něj.
Povedlo se. Shikiho poraněná ruka se dotkla rozdrceného betonu.
Zvedla jsem ruku do vzduchu a zaměřila se na jeho krk. Než se čepel dotkla krku zmizel a objevil se za mnou. Hbitě jsem jeho pěsti unikla.
Začali jsme se znovu prát. Já se vyhýbala jeho ranám a on mým. Byl to nerozhodný boj.
Celý udýchaní jsme se postavili na zem. Nehodlala jsem to vzdát a on taky. Polkla jsem a chystala se vystartovat, ale něco mě zastavilo. Nemohla jsem se hnout. Pravé oko mě strašně rozbolelo a měsíc zašel za mraky. V hlavě mě začalo třeštit. Celý svět se mi mlžil před očima. Nohy a ruce jsem měla najednou slabé.
Shiki to zaregistroval a využil toho. Pěstí mě praštila a já narazilo do stromu, ten se pod tlakem zlomil. Z pusy mi vystříkla krev. Šaty jsem měla celé potrhané a špinavé od krve a prachu.
Mamka vyjekla a chtěla se ke mě rozběhnout, ale Shiki mávl rukou a ona odletěla dozadu. Aru a Akage ji rychle podepřeli. Katana mi taky chtěla pomoct, ale Fumito si přede ní stoupl. Shiro se nemohla hýbat, strach ji ochromil.
,,Asashi..." Slyšela jsem šeptat svou mamku. Dívala se na mě a oblečení měla od krve.
Zapřela jsem se a snažila se postavit. Ale nohy se mi roztřásly a já dopadla zpět na zem.
,,Asashi, má milá. Jaký to má smysl?" Slyšela jsem hnusný hlas od Shikiho. ,,My jsme si přece souzeni, nebo ne?" Jeho kroky začaly doléhat k mým uším. Vytáhl mě za vlasy na horu a natočil si můj obličej ke jeho.
Jeho obličej se přiblížil a políbil mě. Kousla jsem ho do rtu. Odstrčil se a naštvaně mě hodila na zničenou zeď kostela.
Pokusila jsem se zase vyvolat tu sílu, ale nešlo to. Pravé oko mě pálilo a neviděla jsem na něj.
,,Jak chceš vybrala si si sama. Mohli jsme být šťastní..." Shiki se sehnul a sebral můj meč ze země. Přišel ke mě a chytil čepel oběma rukama. ,,Sbohem, lásko."
Prudce jsem zavřela oči a ozvalo se praskání kostí a trhání masa. Na obličeji jsem ucítila další krev. Ale bolest nebyla nikde.
,,Ani se ji nedotkneš. Nebo tě zabiji vlastníma rukama" uslyšela jsem velmi známý hlas. Prudce jsem otevřela oči. Slzy se mi draly z očí když jsem ho uviděla.
Chystala jsem se říct jeho jméno, ale vyděsila jsem se. Oči mu nebezpečně červeně žhnuly a kolem něj byla oranžová aura. Na jedné straně obličeje a krku měl značky.
Ale to co mě nejvíce vyděsilo byla špička čepele, která mu trčela ze zad. Krev mu stékala pod košilí a vpíjela se do látky, ale on se tvářil jako kdyby nic.
,,Iruko!" Zvolala jsem. Nepodíval se na mě. Pořád pozoroval Shikiho nenávistným pohledem.
Rukou sevřel čepel a z ruky mu stékala krve. Pomalu meč vytáhnul. Vůbec se nepohnul, vůbec ho to nebolelo. Pustil meč na zem a ráda na zádech mu znovu srostla. Slyšela jsem jak se mu spojují potrhané žíly, svaly a tkáně. Dokonce i křupání kostí.
Rána zarostla a kůže byla čistá. Jediný důkaz ranění byla krev na oblečení.
Iruka pustil meč na zem. Zvedl zraněnou ruku od krve do vzduchu a ranka zase zmizela. Potom si olízl krev z ruku.
Vsadím se, že jsem právě viděla... Nedokončila jsem myšlenku, protože Iruka napřáhl ruku před sebe a Shikimu doslova vybouchla ruka. Uslyšela jsem ječet Katanu a Akage.
Shiki se podíval překvapeně na místo kde mu upadla ruka. ,,Zajímavé..." Zasmál se. Protočil ramenem, které mu jako jediné z ruky zůstalo, a ruka mu znovu dorostla. Prvně se objevili kosti, potom svaly a šlachy a nakonec kůže. Jeho původní ruka zůstala ležet na zemi.
Shiki prudce mávl křídly a vzlétl. ,,Tak pojď! Chceš ji! Tak mě musíš porazit!" Řekl vyzývavě.
,,Iruko, ne..." Zašeptala jsem. Nevšímal si mě. Na zádech se mu objevila stejná křídla jako Shikimu. Vyletěl za ním.
Nemohla jsem uvěřit tomu co vidím. Iruka bojuje se Shikim a Iruka má schopnosti.
Mamka ke mě s pláčem přiběhla a prudce mě objala. Katana a ostatní taky. Shiro se rozbrečela tak moc, že ji zase tekly nudle z nosu. Přitom na mě mluvila takže jsem ji nerozuměla.
Přikovaná pohledem na ty dva jsem se nemohla ani pohnout. Utočili na sebe tak přirozeně, jako kdyby spolu bojovali celý život.
Ale něčeho jsem si po chvilce všimla. Iruka byl silnější a rychlejší. Kde se to v tobě vzalo? Napadlo mě.
Iruka praštil Shikiho a ten spadl na zem. Iruka přistál vedle něj a křídla mu zmizela. Shiki ležel na zemi a nedokázal se pohnout. Podle toho jak ležel, jsem usoudila, že má polámané snad všechny končetiny. Také šlo vidět, že je nedokáže vyléčit.
Bylo po všem, tedy alespoň jsem si to myslela. Iruka si před něj stoupl a chystal se ho zabít.
Rychle jse vyskočila na nohy. ,,Iruko!" Vyprostila jsem se maminčinu a Shiřinému objetí a rozběhla se k němu.
Neslyšel mě.
,,Iruko!!!!" Zařvala jsem z plných plic. Iruka se ke mně otočil a v očích měl prázdnotu. Natáhl ruku a chystal se na mě zaútočit, ale já ho rychle objala. Ruce měl pořád natažené a nepřítomně koukal před sebe a ruku nechal před sebou.
,,Probuď se! Otevři oči!" řvala jsem na něj. Nereagoval. Zvedla jsem ruce a objala ho kolem paží. ,,Prosím! Iruko!" Volala jsem a srdce mě bolelo.
Za tohle můžu já. Kdybych se do něj jenom nezamilovala.... Ale teď se musí probudit!
,,Iruko, prosím! Probuď se!" Před tím řekl, že jestli mi Shiki ublíží tak ho zabije. Byl to částečně on, ale teď ho to posedlo. ,,Iruko!" Snažila jsem se ho probudit.
Ostatní nás pozorvali z dálky. Shiro brečela jako mimino a smrkala do kapesníku. Akage i Katana taky brečeli. Mamka se na nás dívala lítostivým pohledem. Aru se tvářil hodně smutně a Fumito jenom stál a pozoroval nás.
,,Iruko! Slyšíš mě! Musíš se probudit!" Musíš jinak to nejde! Řvala jsem na něj v duchu i nahlas. ,,Iruko! Chceš to slyšet?!" Já... ,, Já..." Já... tě... ,, Já tě miluji! Prosím! Nechci tě ztratit!" Když uslyšel to co jsem řekla překvapeně sebou trhl.
Cítila jsem jak mě ho paže objímají a hlavu mi položil na rameno. ,,Asashi..." zamumlal.
Pevně mě k sobě přitiskl. Zajela jsem mu rukou do vlasů a nechtěla ho pustit.
Trošku se odtáhl a obličej dal před můj. Usmíval se a také brečel. Zvedla jsem ruku a položila jsem mu dlaň na tvář a on zavřel oči. Pohladila jsem ho po tváři.
,,Jak romantické!" Nadskočila jsem a on prudce otevřel oči. Shiro se usmívala od ucha k uchu a hypnotizovala nás pohledem. Všimla si, že na ní zíráme a couvla.
,,Mě si nevšímejte! Já tu nejsem!" Otočila se a schovala se za Arua. Před tím jsem si nevšimla že k nám ostatní přišli.
Usmívali se a Katana s Akage si utíraly slzy. Katana měla na sobě Fumitovu bundu, nevím co se jí stalo, ale vypadlo to, že s ní někdo serval oblečení.
Fumito stál o kousek za ní a smutně ji pozoroval. Moje mamka se na nás šťastně dívala.
Došlo mi, že jsme k sobě pořád nalepení tak jsem se rychle odtáhla, ale on mě nechtěl pustitPřekvapeně jsem se na něj podívala.
,,Pusu... pusu... Poslouchej mě, jsem tvé svědomí... Polib ho..." Shiro na mě šeptavě mluvila. Otočila jsem se ni. Uskočila a nasadila výraz: Já to nebyla. Taky si začal pískat. Problém byl v tom, že ona pískat neumí, takže ji z pusy šel jenom vzduch.
Otočila jsem se na Iruku, který pozoroval jenom mě a nehodlal mě pustit. ,,Pustíš mě?" zeptala jsem se ho.
Nic neříkal jenom se ke mě naklonil. Jeho rty byl těsně u mých. Chtěla jsem uhnout, ale znehybněla jsem. Nakonec jsem zavřela oči. Jeho rty se dotkly mých. Shiro radostně zavřískala.
Potom se ode mě odtáhl a já byla rudá jako rajče.
,,Jedeme domů" řekla moje mamka.
Z pohledu Katany:
Vrátili jsme se k Akage domů. Každý odešel někam jinam. My holky jsme se šly o koupat.
Vracela jsem se do pokoje a hlavu jsem měla mokrou. Vešla jsem do svého pokoje. Než jsem ale stihla zavřít tak jsem si vzpomněla, že jsem v koupelně zapomněla prstýnek.
Rychle jsem se otočila a běžela zpátky. Vběhla jsem do koupelny, ale nenašla jsem ho. Celá vyděšená jsem se rozběhla do pokoje.
Po půl hodině hledání jsem se rozhodla jít za Fumitem. Vběhla jsem do jeho pokoje, ale nebyl tam. Zklamaně jsem sklopila pohled.
Uslyšela jsem za sebou jak se otevírají dveře. Otočila jsem se. Fumito stál ve dveřích jenom v kalhotách a sušil si hlavu ručníkem.
Překvapeně se na mě podíval a vešel. Zavřel za sebou dveře. ,,Děje se něco?" zeptal se.
Polkla jsem. Jak mu to mám říct? Strach se mi vkradl do tváře a on si to vyložil špatně. Zatvářil se smutně.
,,Musím ti připadat jako monstrum" začal. Chtěla jsem to zapřít, ale nenechal mě. ,,Chápu jestli se se mnou chceš rozejít. Ale toto je mé pravé já" obešel mě a přešel k posteli. Otevřel šuplík a vytáhl prstýnek. ,,Chápu, že ho už nechceš" podíval se na dlaň, kde měl prstýnek, a sevřel ji v pěst.
,,Nechtěl jsem aby jsi se o tom dozvěděla" zašeptal.
Přišla jsem k němu a stoupla si vedle něj. Nepodíval se na mě. Pochopila jsem, že by ho to zlomilo. Ale já potřebuji aby se na mě podíval.
,,Fumito..." Odlovila jsem ho.
,,Odejdi!" Zařval. ,,Než ublížím i tobě" uslyšela jsem jak potlačil vzlyk.
,,Nevadí mi to. Já ti věřím, neublížíš mi..." Snažila jsem se ho uklidnit. Zavrtěl nesouhlasně hlavou.
,,Já ho zabil Katano. Prosil mě o slitování. Sama to víš. Ale já si jenom představoval co vše ti mohl provést. Neovládl jsem svůj hněv." Ramena mu poklesla. Moc ho nevidím plakat, ale nebyl to pro mě šok. Slzy dopadaly na zem.
,,Fumito." Oslovila jsem ho. Otočil ke mě pohled a já ho objala. Jeho hlavu jsem si položila na hrudník a sedla si na postel.
,,Je mi to jedno. Ty jsi ty a já tě miluji takového jaký jsi" snažila jsem se ho utěšit. Pevně mě objal a rozbrečel se. Snažila jsem se ho co nejvíce utěšit.
,,Katano..." Šeptal moje jméno.
,,To nic... Je v pořádku plakat" Připadal mi jako malé dítě a já jako jediná ho dokážu utěšit. Teď už to vím.
Odtáhl se ode mě a podíval se mi do očí. ,,Miluji tě..." Zašeptal a pohladil mě po tváři. Potom mě políbil. Jeho tělo mě přimáčklo na matraci.
Zvedla jsem ruku a odtáhla ho pryč. Překvapeně se na mě díval. ,,Ne..." Zalapala jsem po dechu.
,,Ty jizvy... Nikdy jsem si jich nevšimla..." Na hrudi měl samé jizvy. Byly staré, ale našla jsem i jednu novou. Dotkla jsem se té nové.
,,Hnusí se ti to?" Zeptal se.
Zavrtěla jsem hlavou, že ne. ,,Ty jsi ty, říkala jsem ti to."
Znovu se ke mě naklonil a chystal se mě políbit.
,,Lidi! je to naléhavé!" Dveře se prudce otevřel a narazili do zdi. Tak moc, že zeď popraskala.
Shiro celá udýchaná se zastavila ve dveřích. Vlasy měla z jedné poloviny učesané a z druhé ne.
,,Ah! omlouvám se za vyrušení!" otočila se a s úsměvem na tváři chtěla odejít.
,,Počkej!" Zastavila jsem ji. Nuceně se otočila zpátky.
Fumito ze mě slez a já se posadila. ,,Co se děje?" zeptala jsem se ji.
,,Naléhavá schůzka!" řekla vytáhla mě na nohy. Potom Fumita a ten cestou sebral tričko ze židle. Rychle si ho přetáhl pře hlavu.
Z pohledu Akage:
Shiro dotáhla Fumita a Katanu do společenské místnosti. Všichni jsme tam už seděli.
Katanin pohled dopadl na Asashi a vyvalila oči. ,,Tvoje oko!" Ukázala na ni.
Všichni jsme si toho všimli. Asashi měla jedno oko zelené a druhé fialové.
,,Posaďte se" nařídila teta Saya a oni se posadili. ,,Musím vám něco důležitého zdělit, ale nejdříve vám něco řeknu" Teta Saya přešla doprostřed místnosti a dala si ruce křížem přes hruď.
,,Jak víte, naše rodina má velkou moc. A dokonce zasahujeme i do věcí o kterých se vám ani nesnilo. To jste zažili na vlastní kůži." Odmlčela se a podívala se na mě a potom na Asashi. ,,V naší rodině je jedna zajímavost. Dokážeme používat magii. Jsme mágové. Nejsilnější mágové se určují podle barvy očí. Každý v naší rodině má fialovou barvu očí. Čím tmavší, tím silnější mág je." Zaměřila se na Asashi. ,,Ty jsi se narodila se zelenýma očima. Nevíme proč, ale teď máš jedno oko fialové. To znamená, že jsi se tvá magie probudila, ale je omezená to jsi zažila na vlastní kůži."
Asashi přikývla a Iruka ji konejšivě pohladil po ruce. Propletla si s ním prsty.
,,A ty Iruko" Iruka se podíval na tetu Sayu. ,,Tvůj rodokmen je součástí rodiny Miyori. Vy nejste mágové, tedy částečně. Jste něco jako upíři." Všichni v místnosti zalapali po dechu.
,,Vím na co myslíte. Ale řeknu vám toto. Historky o upírech, že jsou nesmrtelní a žijí věčně je lež. Samozřejmě, dokáží se vyléčit za jakéhokoliv zranění, ale platí za to cenou. Iruko, čeká tě zkouška. budeš prahnout po krvi, protože aby jsi se vyléčil používáš svou krev a musíš ji potom doplnit." Iruka polkl a vypadal vyděšeně. Asashi se na něj ustaraně dívala.
,,Rodina Mori a rodina Miyori jsou odjakživa nepřátelé. Ale vy dva jste jiní. A právě proto, že se vaše schopnosti probudili." Zavřela oči a potom je otevřela s vážným výrazem. ,,Já a můj ochránce Kaito, vás vezmeme na výcvik. Musíte se naučit schopnosti ovládat." Shiro se chystala něco odmítnout, ale teta Saya zvedla ruku. ,,Nepotrvá to dlouho, jestli budete pilní a budete tvrdě dřít. Můžete to zvládnout do konce léta. Ale něco vám řeknu, nemáte na výběr. Jestli se neovládnete můžete ohrozit okolí" Poslední dvě věty řekla tak hrůzostrašně, že mi projel mráz po zádech.
Asashi a Iruka přikývli, že chápou. Teta Saya se usmála. ,,Dobře, odjedeme za dvě hodiny sblate se" Iruka se zvedl, ale Asashi zůstala sedět.
,,A co Akage?" ukázala na mě. ,,Ona je taky z naší rodiny. A říkala si čím tmavší tím silnější. A ona má nejtmavší oči v rodině." Překvapeně jsem se podívala na tetu Sayu.
,,Víš, Asashi" Podívala se střídavě na mě a potom na Asashi. ,,Nevíme proč, ale ona nemá v sobě žádnou magii. Nikdy ji v sobě neměla" omluvně se na mě podívala. Ale já přikývla, že chápu.
,,Aha..." Asashi se zvedla a všichni se chystali na odchod.
Zazvonil mobil a všichni se zastavili. ,,Promiňte" řekl Aru a podíval se na displej. Zamračil se a zvedl to.
,,No? Co chcete?" Zněl hodně naštvaně. Chvíli jenom kýval hlavou a mračil se. Ale v sekundě se mu výraz změnil.
,,Dobře, vyrazím hned" zněl hodně smutně a vyděšeně. Zavěsil a mobil dal do kapsy.
Dívali jsme se na něj a čekali na vysvětlení. ,,Moje teta je nemocná. Musím jet domů" slovo domů řekl se velkým odporem.
,,Půjdu se tebou!" Nabídla se rychle Shiro.
Aru se na ni podíval. ,,Ne. Shiro, naše rodina prodává drogy a vše možné, ale tohle je jenom malá část. Nikdo o tom neví, ale můj děda je šéfem jedné z největších mafii v Tokiu" Snažil se ji odradit.
,,Jedu s tebou a basta" řekla rozhodně.
Aru si poraženě povzdech a nesouhlasně zavrtěl hlavou. ,,Ale budeš se držet pořád u mě" řekl vážně přikývla.
,,Můžete letět vrtulníkem. Budete tam hned" Překvapeně a vděčně se na mě podívali.
,,Tak jo!" Fumito se ozval zcela nečekaně. ,,Atmosféra zhoustla. A já to tak nechci." Prudce se otočil na Shiro a ta pod jeho pohledem nadskočila. ,,Shiro! Poslouchej Arua, když řekne uteč, tak utečeš. Jasné! S mafií není žádná sranda, to mi věř" Shiro polkla a přikývla.
,,Tak a teď něco radostnějšího... Tahle atmosféra se mi nelíbí" otočil se na Katanu. Ta nechápala o co jde.
Fumito si klekl na jedno koleno a Shiro zajiskřilo v očích. Zašmátral do kapsy. ,,Katano Taio. Vím, že nejsem dokonalý. Jsem tvrdohlavý a musím být po mém. Ale o jednu věc tě musím požádat. Vezmeš si mě?" Zvedl ruku a zaleskl se prstýnek s modrým kamínkem.
Katana se na něj radostně dívala. ,,Ano!" zařvala a objala ho. Ten se postavil a nasadil ji prstýnek.
,,Jé! Budeš moje sestřička!" Shiro ji skočila po krku. Katana se usmála. Začali jsme jim gratulovat.
Po dvou hodinách odjeli Asashi, Iruka, teta Saya a Kaito. Za chvíli jeli i Shiro a Aru. Zůstali jsme jenom já, Katana a Fumito.
Z neznámého pohledu:
Tohle byla poslední nejšťastnější chvíle, kdy jsme byli spolu.
Zachránili jsme situaci se Shikim a budoucnost se zdála růžová.
Ale to jsme nevěděli, že tamto byl jenom začátek. Něco se chystalo zaútočit. Něco co ji zničilo, něco co ji zabilo. A já za to můžu.
Následoval něco, co zranilo srdce všech. A já mám pořád jednu jedinou otázku. Jak mě může milovat po tom všem?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama