Savior of my life 3- Anata no Unmei- Kapitola 3- Slzy

25. prosince 2015 v 14:08 | Alida
Z pohledu Katany:
Měli jsme za sebou zahajovací den.
Fumito odešel na basketbal, Shiro do vaření, Aru šel nedobrovolně s ní. Asashi zmizela v knihovně a Iruka někam šel. Neměla jsem co dělat. Tak jsem se procházela.
Bylo slunečno a všude byli noví studenti. Vášnivě o všem možném diskutovali.
Zastavila jsem se poblíž jedné skupiny a zaslechla jsem jejich rozhovor. ,,Viděla jsem tu Nozomi Taidu! To není možné, že tu studuje!" ,,Jo já taky!" A tak se bavili o Nozmi.
Šla jsem dál, ale musela jsem se zase zastavit. ,,Viděli jste tu holku! Myslím tu zrzku!" Zastavila jsem se. Moc zrzek tu nebylo, takže to určitě musela být Akage.
,,Jo! Ona je naprosto překrásná!" Jedna holka s ní souhlasila. ,,Myslím, že se jmenuje Akage Mori!" Řekla zase jiná dívka. ,,Mori? Jako z té bohaté rodiny! Páni tu je tak velkých osobností!" A dívky se dále bavili o Akage. Musela jsem se usmát. jsem ráda, že je Akage tak populární.
Když už jsme se začala moc nudit, rozhodla jsem se navštívit Fumita.
Než jsem šla do tělocvičny koupila jsem pití. Jak ho znám určitě ho zapomněl.
Vešla jsem do tělocvičny. Zrovna měli rozehraný zápas. Hledala jsem Fumita, stál uprostřed hřiště a naznačoval ať mu přihrají. Spoluhráč mu nahrál. Lehce ho chytil a rozběhl se ke koši. Vyskočil a dal rovný koš. Vyvalila jsem oči. Vypadal tak dobře!
Fumito si mě všiml jak na něj zírám. Celá jsem zčervenala. ,,Tak myslím, že pro dnešek končíme" oznámil ostatním. Všichni se vydali do šaten. Jedině Fumito se vydal ke mně.
,,Ahoj!" řekl s úsměvem. Málem jsem omdlela. Podíval se na mě s nechápavým výrazem. Rychle jsem se vzpamatovala. ,,Ahoj" řekla jsem s rudými tvářemi. Podala jsem mu flašku s pitím.
,,Díky" vzal si ji a napil se. Flašku položil na zem. ,,Chceš si střelit na koš?" zeptal se. Rozzářil se mi obličej. ,,Jo" řekla jsem radostně.
Šla jsem za ním. Vzal míč. ,,Postav se před koš" Postavila jsem se na čáru kterou mi ukázal. Podal mi míč a šel za mě. Ucítila jsem jeho dech na krku. Trošku jsem zrudla. Vzal mi ruce a namířil ji na koš. Říkal mi instrukce a já ho poslouchala. Tedy snažila jsem se ho poslouchat. Jeho blízká přítomnost mě znervózňovala.
,,Chápeš?" Zeptal se. Trhla jsem sebou. ,,Jo" řekla jsem rychle. ,,No tak střílej"
Hodila jsem míč. Míč se dotkl koše, ale odrazil se a spadl na zem. Zklamaně jsem si povzdechla.
,,Nevadí" Otočila jsem se na Fumita a ten se zářivě usmíval. ,,Chceš to zkusit znovu?" Radostně jsem přikývla.
Z pohledu Shiro:
Odcházeli jsme z kuchyně. Nesla jsem si tašku toho co jsem napekla. Aru se nervózně usmíval. Moc mu to nešlo. ,,Promiň" řekl stydlivě. ,,Ale to nic" Usmála jsem se od ucha k uchu. Trochu se uvolnil. Ale potom se zastavil, protože něco zaslechl. Podíval se na dvě druhačky, které stály u automatu. Našpicovala jsem uši.
,,To bylo hrozné! Ten kluk to tam spálil! Nechápu proč ho tam Kasaia-san dotáhla." Jedna holka, myslím že se jmenuje Megumi Ao, vytáhla z automatu plechovku.
,,Ty to nevíš?" řekla její kamarádka, Yazawa Rika. ,,Co bych měla vědět?" Ao otevřela plechovku a napila se. ,,Oni spolu chodí" Ao vyprskla pití. ,,Co?" Podívala se na Riku. ,,Už od minulého roku. Ty jsi to vážně nevěděla?" Rika zvedla jedno obočí. ,,Ne. Jak se jmenuje Arukoru Tengoku?" Ao se zamyslela. ,,To je přece ten kluk z té dilerské rodiny" Rika přikývla. Podívala jsem se na Arua. Měl kamenný výraz. ,,Nechápu to..." Musela jsem se na ně zase podívat.
,,Proč se zahazuje s takovým trapákem? Její bratr je populární a musím přiznat, že je vážně hezký" Ao se zasmála.
Cítila jsem jak jsem se naštvala.
,,To taky nevíš? On má holku" Ao po ní střelila pohledem. ,,Co? Koho?" Rika se opřela o stěnu. ,,Katana Taio" Ao došlo kdo to je. ,,Nechápu je. Vždyť mají na lepší. Jako třeba já" Ao pohodila vlasy.
,,Ao! To neříkej! Není to hezké!" Vyhrkla rychle Rika. ,,Ale no tak. Mám pravdu ne? Ten Arukoru, nebo jak to bylo, nestojí ani za starou belu" Zasmála se, ten smích se do mě opřel jako poryv větru. ,,Ao! Pře-" Rika si mě všimla. ,,Kasaia-san" Ao se na mě otočila. Vydala jsem se k nim. Ao vypadala vystrašeně. Zírala na mě. Chytla jsem ji za límec. ,,Ty! Co si to dovoluješ?" Teď jsem se chovala jako bráška.
Ao nic neříkala. ,,Ty!" Cítila jsem jak ve mně vztek jenom vře. Málem jsem ji odhodila, i když byla o hlavu větší než já. Na rameno mi přistála ruka.
,,Shiro. Dost" Aru mluvil klidně. ,,Ale ona...." Aru se na mě díval chladnýma očima.
Pustila jsem ji. Ao se vydala pryč, ale Rika zůstala stát. ,,Moc se omlouvám. Občas neví co říká" Rika se poklonila a vydala se za Ao.
Aru pustil ruku z mého ramene. ,,Proč si mě zastavil!" Vyjela jsem okamžitě. ,,Nebyla by jsi o nic lepší než ona" Upřel na mě přísný pohled.
,,Nejsi moje máma!" Měla jsem v sobě spoustu vzteku a přestala jsem se ovládat.
,,Shiro...." Snažil se mě obejmout, ale vytrhla jsem se mu.
Podívala jsem se na něj. Z očí mi číšil vztek.
,,Uklidni se" řekl jemně. ,,Uklidni se? Uklidni se?!" Začala jsem řvát. ,,To ona by se měla uklidnit! Říkala o tobě strašné věci a ty to necháš tak!" Cítila jsem jak se mi hrnou slzy do očí.
Natáhl ke mně ruku, ale odrazila jsem ji. Vyvalil oči. ,,Nech mě!" Cítila jsem jak na mě vše dopadlo. ,,Shiro? Co je s tebou?" Vypadal ustaraně. Zamračila jsem se.
,,Víš co se mnou je?!" křikla jsem po něm. ,,Už mě to nebaví všechno přehlížet s úsměvem na tváři! Když se něco stane, snažím se to zahnat smíchem!" Po tváři mi stekla slza.
,,Nejdřív Katana málem umřela a já ji toho tolik neřekla do teď! Můj bráška byl úplně mimo a já s tím nic nenadělala! Pak jsem začala mít vidiny a někdo mi pořád něco šeptá! A teď nás Akage opustila!" Můj hlas se rozléhal chodbou. Cítila jsem jak brečím.
Zavřela jsem oči. Najednou jsem cítila jak mě někdo silně objal. Otevřela jsem oči. Aru mě objímal. Snažila jsem se mu vytrhnou, ale nepustil mě.
,,Shiro! Ovládej se! Nezapomeň, že díky tobě se cítíme lépe! Když jsi šťastná jsme šťastní i mi." Aru vzlykl. ,,Jestli se přestaneš ovládat je po všem!" Uvolnila jsem ruce.
Vypustila jsem pláč, který mě už dusil nějakou dobu.
Z pohledu Asashi:
Seděla jsem v knihovně a četla jsem si knížku. Moc studentů tu nebylo.
,,Ty jsi Mori-san?" Zvedla jsem pohled od knížky. Stála tam učitelka chemie.
,,Tohle ti posílá Umi-san" podala mi klíček. Umi byla bývalá knihovnice, ale už odmaturovala.
,,Předává ti vedení nad knihovnou" Chvíli mi trvalo, než jsem to zpracovala. Zamrkala jsem očima. ,,Děkuji! Pokusím se o nejlepší výkon" Vzala jsem klíč. Učitelka se usmála a odešla.
Podívala jsem se na klíček. Musela jsem se usmát. Zajásala jsem, rychle jsem se rozhlédla jestli tu nikdo není.
,,Co tak šťastná?" Iruka stál u jedné z knihoven. ,,Mám starost o knihovnu!" řekla jsem a poskočila jsem. Iruka se usmál. ,,Aha" Podíval se do země.
Zavřela jsem knížku a šla za pult, kde vždy sedávala Umi. Posadila jsem se na židli. Vytáhla jsem zapisovací knihu a dala ji na stůl.
,,Ty to prožíváš, že?" Iruka stál vedle mě a díval se na mě pobaveně. Přikývla jsem hlavou. Vešla jsem do skladu, který byl za pultem. Pusa mi málem spadla až na zem. Byla tam spousta zabalených krabic. Na jedné z nic byl dopis.
Ahoj Asashi,
promiň, že ti přidělávám starosti, ale mohla by jsi vybalit tyto nové knihy? V zadní části, řada 10, jsou nové police.
Děkuji,
Umi Furukawa
Podívala jsem se na krabice a spočítala jsem je. Bylo tam sedm krabic.
Iruka mi nakoukl přes rameno. ,,Páni! Spousta práce. Chceš pomoc?"
Podívala jsem se na něj. ,,Jo pomoc bych ocenila" Usmála jsem se. Trochu zčervenal.
,,Tak jdeme na to ne?" přikývla jsem a začala s první krabicí.
Z pohledu Akage:
Procházela jsem se po chodbách. Spousta studentů na mě koukalo.
,,Ehm, Mori-san?" Otočila jsem se. Byly tam nějaké nové studentky. Usmála jsem se na ně.
,,Potřebujete něco?" Dívky se usmály. ,,Jenom vám chceme říct, že vás obdivujeme" Vyvalila jsem oči. Ale potom jsem se zase usmála. ,,Děkuji" Dala jsem se na odchod.
Došla jsem k nástěnce. Do očí mi udeřil plakát. ,,Hledáme nového předsedu studentské rady! Hlaste se v ředitelně!"
Aha, bývalý předseda se odstěhoval. Mohla bych to zkusit. Vydala jsem se do ředitelny.
,,Dobrý den" Vešla jsem dovnitř. Ředitel zvedl pohled od monitoru počítače.
,,Ano? Přejete si?" Přišla jsem ke stolu. ,,Přišla jsem se přihlásit do voleb na předsedkyni studentské rady"
Ředitel vytáhl list. ,,Prosím vyplňte to" Podal mi papír. Vyplnila jsem ho a vrátila mu ho. Všiml si mého jména. ,,Takže Mori-san? Přeji hodně štěstí" Potřásla jsem si s jeho rukou a poté jsem odešla.
Vydala jsem se do knihovny. Musela jsem si něco zjistit. Vešla jsem dovnitř. Nikdo tam nebyl. Začala jsem pátrat po knížce. Ale uslyšela jsem smích. Velmi známy smích.
Asashi tam byla s Irukou a skládali knížky do poliček. Asashi se vydala pro další knížky, ale potom zakopla. Iruka ji chytil. jejich obličeje se začaly přibližovat.
Musím vypadnout. Vyběhla jsem pryč. Vrazila jsem do nějakého studenta. ,,Omlouvám se!" Začala jsem sbírat sešity. Všimla jsem si jména. Ryo Miro. Podala jsem sešity studentovi. Zase jsem se rozběhla pryč.
Z pohledu Rei:
Vešla jsem do kabinetu. Ryota seděl na židli a četl nějaké dokumenty.
,,Nové přihlášky do klubů?" Nakoukla jsem mu přes rameno.
,,Jo" povzdechl si. ,,Je toho hromada" Ukázal na papíry vedle sebe. ,,Aha" musela jsem se zasmát.
,,Pomůžu ti" řekla jsem a přitáhla si svoji židli. ,,Díky"
Začali jsme třídit papíry. Bylo ticho, šlo slyšet jenom šustění papíru.
,,Takže" přerušil to ticho. ,,Co si myslíš o prvním dni?" Podíval se na mě po očku.
,,No vypadá to dobře. Mám dceru ve třídě." Musela jsem se usmát. Dceru, to zní dobře.
,,Aha. Katana, že?" Přikývla jsem. ,,A co dělá otec?" Sekla jsem se v polovině pohybu.
,,Nic. Zemřel" trhl sebou. ,,To je mi líto! Promiň" Podívala jsem se na něj.
,,To je dobré. Stalo se to už dávno. Ještě než se narodila měl auto nehodu" trhl sebou. A chvíli se nehýbal. ,,Aha" řekl nepřítomně.
,,Jo a hezké vlasy" Začervenala jsem se. ,,Jo to je moje přírodní barva" Podívala jsem se na své vlasy. Vzala jsem pramen do ruky a usmála jsem se.
,,No vrátíme se k práci" řekla jsem rychle.
Když bylo hotové protáhla jsem se. ,,Je to za námi"
Ryota přikývl. ,,Díky za pomoc Reiri!" Cítila jsem jak mnou projel mráz. ,,Jak jsi mi to řekl?" Ryota se sekl. Poté se podíval jinam.
,,Ne to nic. Nevím jak mě to napadlo." Podívala jsem se na něj. ,,Takhle mi říkal jenom jediný člověk." Nepodíval se na mě. Prohlédla jsem si ho. Bíle vlasy, červené oči. A různé výrazy které používá...Zavrtěla jsem hlavou. To není možné. Vstal ze židle. ,,Musím jít. Zapomeň na to co jsem řekl. Je to nedorozumění. Měli bychom na to zapomenout, Reiri" Rychle jsem ho chytla za rukáv. ,,Kazuki..." Cítila jsem jak v něm hrklo. Podíval se na mě s výrazem zděšení. ,,Jsi to ty?" Nic neříkal. Zavládlo ticho.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama