Savior of my life 3- Anata no Unmei- Kapitola 4- Shledání

25. prosince 2015 v 14:21 | Alida
Z pohledu Rei:
Zavládla ticho.
Otočil se zpátky ke mně. Díval se mi do očí.
Pustila jsem jeho rukáv. Dal ruce podél těla, zmáčkl je v pěsti. Odvrátil pohled a pevně zavřel oči. ,,Ne nejsem." Když to říkal přešlápl.
Zamračila jsem se a potom usmála. ,,Ty jsi špatný lhář. Když si mi lhal, vždy sis přešlápl" rozesmála jsem se.
,,Nesměj se!" Otočil se na mě celý červený. Přestala jsem se smát. Všechno mi to došlo. Podívala jsem se znovu na něj. ,,Ty n-nejsi m-mrtvý?" vykoktala jsem.
Posadil se zase na židli. ,,Vzdávám se..."povzdech si a dal si a překřížil si ruce přes hruď.
,,Jak to, že jsi se neozval?" Cítila jsem jak mě píchlo u srdce.
Kazuki se na mě smutně podíval. ,,Myslel jsem, že jsi mrtvá. Po pravdě mi to řekli v nemocnici. Že jsi to ty a naše dcera nepřežily" Podíval se do země.
Cítila jsem jak začínám brečet. Snažila jsem se je utřít, ale tekly jak o závod. ,,Myslela jsem...."
Podíval se na mě. Všiml si, že brečím. Přisunul se blíže a objal mě. Taky jsem ho objala.
,,Myslela jsem, že jsi mrtvý! Tvé tělo se nenašlo!" cítila jsem jak vzlykám. Hladil mě po vlasech. ,,Omlouvám se" zašeptal. ,,A pak mi řekly, že má dcera je mrtvá. Strašně jsem se sesypala a...." Do hrdla se mi vehnal vzlyk.
,,Co...?" Cítila jsem jak sebou cukl. ,,Naše dcera je....?" Uslyšela jsem jak usilovně polkl.
Odtáhla jsem se od něj. Utřel mi rukou slzy. Položila jsem mu ruku na tvář. ,,Pojď s někým tě seznámím" Nechápal.
Vzala jsem ho za ruku. ,,A s kým?" Vstal ze židle a šel za mnou. ,,Neptej se" Otevřela jsem dveře. Poslechl.
,,Katano!" Katana se na mě otočila.
,,Ahoj" řekla s úsměvem. Fumito stál vedle ní a držel ji kolem ramen. Katana si všimla, že se s Kazukim držím za ruce. Tázavě se na mě podívala.
,,Katano, toto je Kazuki, tvůj otec. Kazuki, toto je Katana, tvoje dcera" Bylo ticho. Oboum spadla brada až na zem. Fumito koukal s vyvalenýma očima.
,,Co?" řekli oba naraz. Začali se navzájem prohlížet. ,,Ona?" ,,On?" řekli a ukázali na sebe prstem. Přikývla jsem. Podívali se na sebe.
,,Ale...." Začala Katana. Všechno jsem ji rychle vysvětlila. Kazukimu jsem řekla co se stalo a co udělala Eien. Nikdo nic neříkal. Fumito nás celou dobu sledoval.
,,Já má tátu?" Katana začala fňukat. ,,Já mám dceru?" Kazuki na ni zíral jako na ducha. Pak se objali a mě do toho nabrali. Spustili jsme rodinný pláč.
Fumito se rozhodl jít pryč, ale Katana ho chytla a vtáhla do našeho objetí. Trochu se červenal, určitě mu musí být trapně.
Když jsem se od sebe odtáhli. Kazuki se podíval na Fumita.
,,Ty jsi kdo?" ukázal na něj prstem. ,,Můj kluk" Katana se usmála od ucha k uchu. Kazuki nic neříkal. Pak se na mě otočil. ,,Reiri! Zmeškal jsem skoro všechno" Viděla jsem že mu je do breku. Poplácala jsem ho po hlavě. ,,To nic. Já taky" Pak jsem se musela zasmát.
,,Co takhle po škole jít do kavárny?" Navrhla Katana. ,,Musím se s ním více poznat" usmála se na Kazukiho. Ten nevěděl co říct. ,,Dobře." Souhlasil.
Z pohledu Shiro:
Probudila jsem se v cizí místnosti.
Snažila jsem si vzpomenout, na to co se vlastně stalo. Chvíli mi trvalo, než se mi to v hlavě rozjasnilo. Vše se mi vybavilo, jak jsem se zhroutila.
Znovu jsem zavřela oči. Cítila jsem se hodně unavená. Než jsem se nadála usnula jsem.
Z pohledu Arua:
Shiro se probudila, ale nijak nereagovala. Po chvíli znovu usnula. Políbil jsem ji do vlasů.
,,Jenom se prospi" Zašeptal jsem. Taky jsem zavřel oči.
Z pohledu Akage:
,,Vítáme vás na zahájení voleb předsedy studentské rady" ředitel stál na podiu.
Bylo tam asi 10 lidí. K mé smůle tam byla i Nozomi, která se na mě opovrženě smála. Raději jsem ji ignorovala.
,,Dneska proběhl výběr tří uchazečů" Vytáhl menší papír s výsledky. ,,V tomto kole hlasují učitelé. V dalším budou volit studenti. Teď, když uslyšíte vaše jméno, prosím přijďte na pódium" Rozbalil papír.
,,Nozomi Taida" Nozomi vstala a odkráčela na pódium.
,,Fuko Kirishima" dívka s hnědými vlasy a růžovýma očima šla taky na pódium, podle uniformy druhačka.
,,Akage Mori" rychle jsem se postavila a šla jsem na pódium.
,,Tak děkuji za vaši pozornost. Ostatním děkuji za účast. Můžete jít" Lidi nám zatleskali a potom odešli.
,,A vy" ředitel se otočil na nás. ,,Gratuluji" Každý z nás si s ním potřásl rukou.
Z pohledu Rei:
,,To bylo super" Kazuki se protáhl.
Katana už se vrátila na pokoj. ,,Netušil jsem, že máme tak skvělou dceru" Kazuki byl celý šťastný. Musela jsem se usmát. ,,No. A ještě ji poznáš. Má vážně zajímavé přátele" Podíval se na mě. ,,Aha" rychle mě chytl za ruku. Vyjekla jsem. Otočil si mě k sobě čelem.
,,A co budeme teď dělat my?" Zašeptal. Zčervenala jsem.
,,Dlouho jsem tě neviděl" Zašeptal mi do ucha. Zrudla jsem ještě více.
,,Ka-kazuki" koktala jsem. Rychlostí blesku se ode mě odtrhl a vzal mě do náruče. Cítila jsem jak mi nohy visí ve vzduchu. ,,Pust mě" Začala jsem ho bouchat do hrudi. ,,Ne" řekl a šel k ubytovnám pro učitele. ,,To není fér" Našpulila jsem pusu a dala jsem si ruce křížem přes hruď.
,,Chováš se pořád stejně" řekl. Podívala jsem se na něj. Mile se na mě usmíval.
,,Bože" zanadávala jsem. ,,Vypadá to, že jsi se vrátila do svého 17-ti letého já" usmál se ještě více. Cítila jsem jak zase rudnu.
Došli jsme ke dveřím. Jeho pokoj byl na druhé straně budovy. Ten pokoj měl zatím rezervní, doku se nedodělá v učitelské části.
Otevřel dveře, aniž by mě pustil. Pak zavřel.
V pokoji byla tma, protože byly zatažené závěsy. Položil mě na postel a šel rozsvítit lampu. Posadila jsem se a chtěla vstanou, ale byl zase u mě. Sklonil se nade mnou. Ruce mi podklouzly a zase jsem ležela na posteli. Skláněl se nade mnou, cítila jsem jeho dech na tváři.
,,Už tě nenechám odejít." Zašeptal. Pak mě políbil na ústa. Bylo to jak si pamatuji. Hřejivé a měkké. Cítila jsem jak se uvolňuji. Pak mi začal rozepínat košili.
Zmáčkla jsem bílou pokrývku na posteli. Ucítil jak jsem se napjala. Odtáhl se ode mě.
,,Děje se něco?" v hlase měl starost. Koukala jsem s vyvalenýma očima. ,,Ne. Promiň, jenom já... prostě..." Nevěděla jsem jak to říct.
,,Chápu" pochopil to. Díval se na zem. Oči měl přivřené. Pohladila jsem ho po vlasech. Podíval se na mě. Usmála jsem se, úsměv mi oplatil. Pak se ke mně naklonil. Znovu jsme se políbili.
Z pohledu Asashi:
Nedokážu uvěřit tomu, že jsem ho políbila.
Seděla jsem v knihovně. Když se to stalo, Iruka okamžitě zmizel pryč.
Měla jsem ruce na klíně. Pořád jsem si všechno přehrávala v hlavě.
,,Můžu si to půjčit?" Zvedla jsem hlavu. Akage na stůl položila knížku. Když jsem ji viděla píchlo mě u srdce. Vytáhla jsem papír na půjčování knih. Akage se podepsala a potom beze slova zmizela. Když zavřela dveře ozval se rozhlas.
,,Vážení studenti. Jak víte budou se konat volby do studentské rady. Vyhlašujeme uchazeče: Nozomi Taida třída 3-B, Fuko Kirishima 2-A, Akage Mori 3-B. Volby se budou konat následující dva týdny. Každý má jeden hlas. Děkuji za pozornost" zírala jsem s otevřenou pusou. Akage, ale proč? Nic jsem nechápala. Teď už s námi nebude trávit žádný čas.
Do očí se mi draly slzy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama