Savior of my life 3- Anata no Unmei- Kapitola 6- Děditství

25. prosince 2015 v 15:10 | Alida
Z neznámého pohledu:
Celý náš život se začal pomalu měnit. Nevědomky jsme si ubližovali, ale také si snažili co nejvíce pomoc. Dodneška se vzpomínám na tu chvíli, kdy jsem ji viděla zemřít. Pořad mám před očima její obraz jak její tělo zaří bílým světlem a kolem ní se objevují zářivá světélka. Když se nad tím zamyslím. Vždy nás dohromady poutalo, tajemství které nikdo nevěděl. Dokonce ani my dvě.
Z pohledu Katany:
Ráno mě probudil zvuk budíku. Shiro se ho snažila, napůl ve spánku, vypnout. Výsledek byl takový, že se roztříštil na podlaze. Shiro cosi zabručela a promnula si unavené oči. Potom se posadila a protáhla se.
Všechny jsem se vyškrábaly z postele. Včera jsme to na té párty přehnali. Byli jsme vzhůru dlouho do noci. Vzpomínám si, že nejvíce si to užívala Shiro. Na každého se lepila a vyptávala se na různé věci.
Promnula jsem si oči a zývla si. Vešla jsem do koupelny a opláchla si obličej. Pak jsem se na sebe podívala do zrcadla. Vytřešitla jsem oči. Připadala jsem si průhledná. Vyděsila jsem se a rozhlédla se. Holky byly vedle a hledaly ručníky. Podívala jsem se na svůj odraz. Ale vypadla jsem normálně.
Asi ještě spím. Pomyslela jsem si.
Po chvilce jsme byly upravené a připravené na další školní den. S kluky jsme se setkali před ubytovnou. Taky vapadali hodně unaveně.
Cestou ke třídám jsme toho moc nenamulivili. Posadila jsem se do lavice a hlasitě si zívla.
,,Nevyspaná?" drkl do mě loktem Fumito. Přikývla jsem že ano. Znovu jsem si zívla. Byla jsem strašně vyčerpaná. Položila jsem hlavu na stůl a zavřela oči.
,,Mori-san?" nějaké holky se zastavily u Agakiny lavice. Podaly ji nějaké papíry.
,,Přejeme hodně štěstí" a odešly. S Fumitem jsme se na ni se zájmem otočili.
,,Co to je?" Fumito ji nakoukl přes ruku. ,,He?" Fumito se na papír zamračil.
,,Co tam je?" Zajímalo mě. A snažila se podívat na papír. Akage rychle papíry schovala.
,,Nic důležitého" schovala papíry do složky a tu dala zpátky do aktovky.
,,Jak nic? Rada jako vážně?" Fumito se na ni zamračil. Akage se nevině usmála.
,,Vlastně něco takového hlásili...." Položila jsem si prst na bradu a zamyslela se. Pak jsem sebou cukla.,,Ale to.... Budeš mít moc práce a tak...." začala jsem panikařit.
,,Stejně nemám šanci" řekla Akage smutně. ,,Je tam Nozomi a nějaká super chytrá holka, takže...." Sklopila zrak.
Chtěla jsem něco říct, ale zazvonilo na hodinu.
Mamka vešla do třídy. Automaticky jsme se postavili.
Odbíjelo na přestávku na oběd. Sešli jsme se pod Sakurou. Byl to takový náš strom. Vždy jsme tam sedávali. Posadila jsem se vedle Akage a ta vytáhla krabičku s obědem.
,,Ach jo!" Shiro kecla na zadek velde mě. ,,Nesnáším testy a navíc, vůbec to nechápu" praštila hlavou o stůl.
,,Ale nic!" Vystartovala. ,,Teď je čas jídla!"
Vytáhla si oběd a pustila se do něj. Jenom jsme ji pozorovali. Podívala se na nás. ,,Ko fe?" řekla s pusou plnou jídla. Fumito je přes stůl plálcl do hlavy. ,,Nemluv s plnou pusou. Jsi snad dítě?" zavrtěl nesouhlasně hlavou. Shiro se jenom zazubila.
,,Živí jak Asashi říkala" ozval se milý hlas. Okamžitě jsme se otočili. Za námi stála žena s blonďatými vlasy a fialovýma očima. Chvýli mi trvalo než mi došlo kdo to je. Popravdě mi pomohla Akage a Asashi.
,,Mami?" Asashi rychle vstala. Akage taktéž. ,,Teto Sayo..." obě k ní přišly.
,,Jak se máte?" Na všechny se podívala. Potom sklopila zrak na Asashi.
,,Co tu děláš?" řekla udiveně. Akage se taky tvářila nechápavě.
,,Práce" řekla jedním slovem, ale obě dvě hned pochopily. Jedině my jsme pořád nechápali.
,,Ach. Vysvětlím jim to" Asashi si všimla našich pohledů. ,,Mamka pracuje jako podnikatelka. Má ve všem velké slovo. Stará se skoro o všechno."
Kývli jsme že chápeme. Akage se posadila zpátky vedle mě. Asashi se šla taky posadit. Ale její matka ji zastavila.
,,Asashi, to je pro tebe. Možná tě to bude zajímat" podala ji obálku. Asashi si přečetla od koho to je a rychle ji dala do tašky. ,,Jo díky. Zatím." Její matka odešla. Všichni jsme se dívali na Asashi.
,,Co je v té obálce?" vyslovila naši myšlenku Shiro.
Asashi celá zkoprněla. ,,Ale to nic. Oh! Musím do knihovny!" Sebrala tašku a odběhla pryč.
,,Podezřelé...." zašeptala Shiro. Musela jsem kývnout, že souhlasím.
,,Já mám taky práci" Akage taky odešla.
,,Já musím na basket" řekl Fumito. Vlepil mi rychlou pusu a vydal se k tělocvičně.
,,Dneska se nabírají členové do fobtalu, takže zatím" Iruka se rozloučil a byl pryč.
Zůstali jsme jenom já, Shiro a Aru.
Shiro se cpala jídlem, ale pak se zakuckala. ,,Mám kroužek vaření" vyskočila na nohy, vzala tašku a byla v trapu. Za ní se jenom prášilo. S Aruem jsme se na sebe podívali.
,,Půjdu za ní. Vypadá to, že ji baví mě komandovat" zasmál se a pomalým tempem se vydal za Shiro.
Zůstala jsem sama. Rozhodla jsem se, že se podívám za mamkou, ale nejdřív si odnesu věci.
Vzala jsem tašku a šla k ubytovnám. Hodila jsem tašku na postel a otočila se na patě.
V tom se mi udělalo zle. Zamlžilo se mi před očima a já cítila jak padám. Dopadla jsme na chladnou zem. Cítila jsem jak se mi paralyzovalo tělo. Nemohla jsem se hnou.
Co to? Projelo mi hlavou.
Pak jsem uviděla modré světlo. Pokoj se ponořil do tmy. Jenom malé modré světlo ozařovalo místnost. Čas se blíží. Jedna padne, druhá zůstane. Obě nemohou žít. Je na čase vybrat si tvou cenu. Ozval se mi v hlavě hlas dívky, kterou až moc dobře znám.
Snažila jsem se postavit, ale svaly mě neposlouchaly.
Dochází vám čas. Váš konec se blíží. Která zemře? Dívka pořád něco šeptala.
,,Nech mě!" Zaječela jsem a zatřásla hlavou.
Světlo zmizelo. Pokoj ozářilo sluneční světlo. Vyskočila jsem na nohy a běžela pryč.
Z pohledu Asashi:
Zavřela jsem za sebou dveře knihovny.
Rychle jsem se posadila a vytáhla obálku. Roztrhla jsem ji a vytáhla papír. Bylo tam málo slov, nebyl moc dlouhý. Ale i tak krátkými slovy mě šokovala.
On je zpátky? Vyděsila jsem se. Vypadá to, že na naši dávnou dohodu nezapomněl. Ruce mi klesly. Co budu dělat?
Z pohledu Arua:
Zvuk tříštící se misky všechny vylekal. Shiro stála a umyvadla a pod nohy měla střepy. ,,Kasaia? Jste v pořádku?" Učitel k ní přišel a tvářil se ustaraně. Přišel jsem k nim.
Shiro sebou trhla a podívala se na misku. ,,Omlouvám se, hned to uklidím."
Shiro se sehnula a začala sbírat střepy. Nějaká holka ji podala pytel na odpadky.
Když to posbírala postavila se a uklonila. ,,Omlouvám se, půjdu to vyhodit. Omluvte mě" a odešla z místnosti. S učitelem jsme se na sebe podívali.
,,Raději půjdu za ní" zdělil jsem mu. Učitel přikývl a potom se vrátil k hodině.
Zavřel jsem za sebou dveře a vydal se ke košům. Shiro tam nehybně stála, hlavu měla svěšenou a pytel pořád v ruce.
,,Shiro?" Položil jsem ji ruku na ramen. Trhla sebou a vytřeštila na mě oči.
,,Co jsi viděla?" zeptal jsem se jí. Tohle se ji už párkrát stalo.
,,Krev, všude byla krev. Lidé křičeli a na obloze byla nějaká postava. Neviděla jsem ji do tváře, měla masku a na hlavě kapuci. Bylo to strašné...." Po tváři ji stekla slza. ,,Asi jsem se zbláznila..." začala vrtět nesouhlasně hlavou.
,,Nevím, ale musíme být na pozoru. Vše se děje z nějakého důvodu" snažil jsem se ji uklidnit milým hlasem.
Vděčně se na mě podívala. Hodila pytel do koše. ,,Pojďme do třídy..."
Z pohledu Akage:
Vypnula jsem kohoutek a voda přestala téct. Zvedla jsem hlavu, ale jako kdyby mi na ni dopadlo nějaké závaží. Začala jsem rychle oddechovat a opřela se o umyvadlo. Vše se točilo.
,,Akage?" ozval se chlapecký hlas. ,,Nikdy na sebe nezapomeneme slibuješ?" V hlavě se mi objevil obraz mě a nějakého kluka. Byli jsme děti. Na kluka jsem neviděla, jakoby byl jenom stín. Něco mi podával.
Ozval se smích nějakých holek. Rychle jsem zatřepala hlavou. Nějaké dvě holky vešly na záchody. Zatřepala jsem hlavou a pomalu vyšla ven.
Z pohledu Iruky:
Vydal jsem se pryč s hřiště. Byl jsem strašně rád, že mi trenér nabídl místo.
Napil jsem se vody a spravil si tašku. Zahnul jsem za roh a málem vrazil do Asashi.
,,Promiň" řekl jsem rychle. Nereagovala.
,,Asashi?" oslovil jsem ji. Trhla sebou. ,,Iruko? Kde jsi se tu vzal?" koukala na mě překvapeně.
No kde. Málem jsme do sebe vrazili. To jsem chtěl říct, ale viděl jsem její nepřítomný výraz.
,,Stalo se něco?" zeptal jsem se ji. Jenom zavrtěla hlavou a podívala se mi do očí. ,,Iruko, můžu se tě na něco zeptat?" dost mě tím překvapila, zněla vážně. Pomalu jsem přikývl. Otevírala pusu, ale zarazila se.
,,Ale nic" obešla mě. Chytil jsem ji za ruku. ,,Co? Můžeš mi to říct." Řekl jsem ji mile. Dívala se na naše ruce a po chvilce se mi vytrhla. Pak beze slova odešla.
Z pohledu Asashi:
Iruka zůstal za mnou. Nechala jsem ho tak v hlavě jsem měla spoustu jiných starostí. Teď musím najít mamku.
Našla jsem ji lehko, zrovna vyšla z kanceláře ředitele. Všimla si jak se k ní blížím tak se ke mně otočila.
,,Asashi? Stalo se něco?" zeptala se mě.
Podívala jsem se jí do očí, viděla jsem trochu zamlženě. Vytáhla jsem dopis a dala ji ho. Převzala ho a přečetla. Zvedla obočí v údivu.
,,Takže se vrátil... Pojď se mnou." Otočila se a šla k učitelským ubytovnám. Odemkla dveře od svého pokoje a vešla. Já šla za ní. Dveře zaklaply a vevnitř byla tma.
,,Mami?" zeptala jsem se ji. Nic neříkala, jenom přede mnou nehybně stála. O krok jsem k ní přistoupila. Chtěla jsem na ni položit ruku, ale prudce se ke mně otočila. Tím mě vylekala a já uskočila.
,,Asashi, chtěla jsem ti to říct, až budeš o něco starší, ale asi nemám na výběr" Její hlas se o něco změnil. Překvapením jsem zamrkala.
,,He?" dodala jsem.
,,Rodina Mori, je tu už od dávných časů. Vždy jsme byli nejmocnější rodinou v Tokiu." Byla tma ale podle její hlasu, jsem poznala, že se zatvářila smutně.
,,Poslední dobou, se objevuje, no... Nevím jak to říct. Před dávnou dobou se nám něco povedlo zastavit, ale zdá se že se to probudilo." Nechápavě jsem na ni koukala.
,,Původně jsem chtěla požádat Akage, ale to nepůjde." Uslyšela jsem jak ji klapou podpatky na podlaze. ,,Ten dopis, nám může zaručit bezpečí na několik tisíciletí, ale je na tobě jestli tu nabídku, která tam stojí přijmeš" Ozvalo se zaskřípání jak otevřela skříň.
,,Když jsme byli já a bratr mladší, byli jsme nejsilnější, ale chudák umřel..." Mamka si povzdechla a zavřela skříň. ,,Teď chci požádat tebe, aby jsi zastavila to co se blíží."
Ozvalo se zapráskaní a objevil se žlutý plamen. Jenom si tak plál ve vzduchu.
Zírala jsem na mamku. V rukou držela něco dlouhého, bylo to obvázané. Mamka si poklekla. Vylekala jsme se. Neměla jsem páru o tom co se děje.
,,Asashi, teď je čas aby jsi se probrala." Podala mi tu věc a hlavu měla sklopenou. ,,Mami?" Nechápala jsem.
Nic neříkala, tak jsem uchopila věc kterou mi nabízela. Sundala jsem obvaz a uviděla složité vzory na rukojeti.
,,To je katana?" Vyndala jsem čepel, to se zalesklo ve světle plamínku. Najednou se čepel rozzářila. Vyjekla jsem a meč pustila. ,,Mami co se děje?" zděsila jsem se.
,,Asashi.... Potřebuji aby jsi zabila věci, které přijdou. jedině naše rodina je může porazit" Mamka se postavila a položila mi ruce na ramena.
Zabít? Vytřeštila jsem oči. Rychle jsem se jí vyvlekla a beze slova vyběhla z pokoje. Co se to děje?
Oběhla jsem strom a z druhé strany do někoho vrazila. ,,Asashi?!" Vyjekl překvapeně Iruka. Pak si ale všiml mého uslzeného obličeje. Chytil mě za ruku a odtáhl pryč.
,,Co se stalo?" zeptal se. Zavrtěla jsem nesouhlasně hlavou a snažila se mu vyvlíknout, on mě ale rychle objal. Překvapením jsem se prudce nadechla.
,,Nemusíš mi to říkat, ale uklidni se" zašeptal.
Uvolnila jsem svaly a uklidnila se.
,,Lepší?" zeptal se. Přikývla jsem a on se chtěl odtáhnout, ale nepustila jsem ho. ,,Ještě chvilku." zašeptala jsem mu do ucha. Nakonec zůstal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama