Savior of my life 3- Anata no Unmei- Kapitola 9- Úplněk

25. prosince 2015 v 16:13 | Alida
Z pohledu Asashi:
Dveře do mého pokoje se otevřely. Vešla služebná a položila mi na stůl tác s jídlem. Pohled ji padl tác, který tam položila odpoledne.
,,Nemáte hlad? měla by jste se před obřadem najíst..." promluvila ke mně, ale já ji ignorovala. Nechtěla jsem nikoho vidět.
Služebná sklopila sklopila zrak a poklonila se. Uslyšela jsem zaklapnutí dveří.
,,Odejdi" ozval se hlas, který mi naháněl husinu.
Služebná přikývla a odešla pryč. Ozvalo se zaklapnutí a potom kroky. Ucítila jsem jak se matrace pohnula, když na ni dosedla postava.
,,Proč nejíš?" zeptal se mě. Neodpověděla jsem mu. Celou dobu jsem nepřítomně koukala z okna a v ruce držela náramek. Cítila jsem se strašně slabá.
Shiki si ke mně sedl blíže. Natáhl ruku a prsty se dotknul mých vlasů. Uchopil jeden pramen a přičichl k němu. ,,Voníš jako jarní květy" naklonil se ke mně a ústa dal k mému uchu. ,,To se mi líbí" zašeptal. Čekal na mou reakci. Já se ale nepohnula.
Nakonec se odtáhl. ,,Však po sňatku mi budeš patřit, a potom uvidím" pohladil mě po rameni. Cítila jsem jak mi naskočila husina.
Prsty mě chytil za bradu a otočil mi hlavu k jeho. Zavřel oči a začal se přibližovat. Rychle jsem mu ucukla a sedla si dál. On se tomu jenom zasmál.
,,Uvidíme se večer má nevěsto" pohladil mě po tváři a potom odešel.
Sklopila jsem zrak a sevřela náramek. ,,Iruko..." Zašeptala jsem.
Z pohledu Iruky:
Cesta trvala dloho.
Vystoupili jsme z dodávky, asi 500 metrů před Shikiho domem. Sebrali jsme naše zbraně a pomalu se vydali k velkému domu. Napětí rostlo a ostatní měli chuť odejít. Ale drželi se, kvůli Asashi.
Mori-san zvedla ruku a my zastavili. ,,Dobře, znáte plán. Akage a její skupina půjdou pro Asashi. Akage víš kde je kaple?" Mori-san se otočila na Akage. Ta přikývla. ,,Fajn. Jste připraveni? Až tam vtrhneme nastane peklo" uslyšel jsem jak Shiro polkla, ale potom se vzpamatovala. ,,Dobře, hodně štěstí" pořála nám všem.
Připlížili jsme se k vysokému plotu. Jeden z mužů vzal obří kleště a vystřihl otvor. Postupně jsme šli dovnitř. Vešli jsme na území Shikiho domu. Díky bohu nikde nikdo nebyl.
,,Jdeme" naznačil Fumito a klusem jsme přeběhli ke stěně budovy. Muž, který přestřihl plot odešel k hlavní bráně. Mori-san se k nám připlížila a na stěnu položila malý přívěsek. Naznačila ať ustoupíme. Natáhla ruku a kolem ní se objevilo žluté světlo, začala odříkávat slova, kterým jsem nerozuměl.
Stěna se rozzářila a potom se tam objevil dvou metrová díra. Vplížili jsem se dovnitř. Na chodbě bylo ticho a ochranka nebyla v dohledu. Vše šlo zatím skvěle.
Pomalu jsme se vydali ke kapli. Když se venku ozvala obří rána spustil se alarm. Ani jsme nemrkli a byli jsme obklíčení.
,,Narušitelé! Musíme je zničit!" zařval jeden z mužů. Všichni se na nás vrhli.
Mori-san zvedla ruku a objevila se záře, několik jich upadlo do bezvědomí.
,,Rozdělte se!" zařvala po nás. Na její rozkaz jsme se rozběhli každý jinam. Muže to zmátlo tak se za námi vydali. Já zůstal s Fumitem a Katanou. Akage, Shiro a Aru se vydali někam jinam, aby je odlákali.
,,Drž se u mě" křikl Fumito na Katanu. Přikývla, že rozuměla.
Před námi se zastavili muži. Začali po nás střílet, ale štíty od přívěsků nás ochránili. Kulky se měnily v prach když se štítu dotkly.
,,Mágové?" vykřikl jeden z mužů uchváceně. ,,Zavolejte magickou jednotku!" Křikl po jednom z nich a ten se dal na útěk.
,,Neutečeš!" zařval Fumito. Vytáhl zbraň a zamířil na utíkajícího muže. Bez toho aby aktivoval amulet vystřelil. Muž zařval, kulka se mu zavrtala do stehna. Padl ke zemi a ze stehna mu začala téct krev. Katana si zakryla oči a odvrátila pohled.
,,Sakra!" Ozval se jeden z nich a vytáhl zbraň. Zamířil na Fumita a chystal se vystřelit. Ale rychle puškou pohnul a zamířil na Katanu. Fumito si toho všiml a vstřelil dříve než on. Kukla zasáhla jeho rameno. Muž zařval a padl ke zemi.
Fumito se mračil a byl naštvaný. Úplně se soustředil na zbraň a na ostatní lidi. Katana se na něj z úžasem dívala.
,,Jdeme" řekl a vyrazil jako střela v před. Šlo poznat, že pracoval jako osobní ochranka.
Jednou v létě odjel na speciální trénink, když byl v předposledním ročníku na základce. Kataně a Shiro řekl, že mají trénink s basketbalovým týmem a musí odjet. Potom co se zjistilo, že Katana je dcera Rei odešel. Ale teď se jeho smysly zase probudili. Mori-san o něm věděla, ale Fumito měl tenkrát krycí jméno. Patřil k nejlepším. Teď se potvrdilo, že každý máme svá tajemství. Jako rodina Mori a magie. Co nás překvapí příště?
Fumito postupně sundával lidi a my ho pozorovali. Katana nechtěla nikomu ublížit, takže jsme ji museli ochraňovat. Když Fumitovi nějaký muž unikl tak jsem se o něj postaral já. Samozřejmě pomocí amuletu.
,,Katano" Fumito k ní přišel a ona k němu vzhlédla. Oblečení měl od krve a na tváři taky. V obličeji byl dočista klidný. Šlo poznat, že to Katanu děsilo.
,,Ano?" řekla trochu vyděšeně.
,,Dáš mi ten meč co ti dala Mori-san?" natáhl k ní ruku.
Katana pomalu přikývla a podala mu meč. Fumito ho vzal do ruku a vytáhl ho z obalu. Čepel se ve světle zapadajícího slunce zaleskla.
Přípravy na akci nám zabraly skoro celý den a cesta sem trvala tři hodiny. Slunce už zapadalo a oblohu barvilo do oranžova.
Fumito zasunul katanu zpátky do pouzdra. ,,Jdeme" řekl bez náznaku jakéhokoliv pocitu.
Zůstali jsme stát. Střelil po nás pohledem. Katana se vylekaně přikrčila a schovala se za mě. Fumito se na ní díval, ale po chvíli vyvalil oči.
,,Katano? Děje se něco?" tentokrát zněl vylekaně. Natáhl k ní ruku, ale ona se schovala více za mě. Fumito vyvalil oči.
,,Děsíš mě...." zašeptala Katana a ucítil jsem jak mi zmáčkla zezadu košili. Díval jsem se střídavě na ty dva. Momentálně jsem si připadal jako stěna. A asi jsem byl. Ti dva si mě nevšímali.
,,Děsím? Katano, já bych ti neublížil..." teď mu došlo proč ho děsí. Podíval se na muže ležící v bezvědomí. Potom na své zakrvácené ruce a oblečení. Pustil ruce podél těla. ,,Promiň... Raději půjdeme..." zněl smutně. Otočil se a vydal se chodbou. Meč pevně svíral v ruce. Šlo vidět jak mu zbělaly klouby prstů.
,,Ublížila jsem mu?" Katana se na mě podívala. A v obličeji se ji značilo, že se cítí hrozně.
,,Nevím... Ale raději pojďme" řekl jsem ji a šel za Fumitem. Chvíli tam stála, ale potom se vydala za mnou.
Z pohledu Asashi:
Slunce začalo zapadat a obarvovalo mi zdi pokoje. Seděla jsem na posteli a koukala se na měnící se oblohu.
,,Madam?" ozval se hlas služebné. ,,Musíme vás připravit" v hlase jsem nenašla naléhání. Spíše čekala na mou reakci.
Nechci si ho vzít... Ale Iruka je mrtvý, mou vinou.... Jestli je toto trest, tak ho přijímám...
Postavila jsem se a šla ke služebné. Pomohla mi se dostat z rudých šatů.
Za chvíli dorazili další služebné a pomohli mi se okoupat. Učesaly a upravili mi vlasy. Potom jsem se oblékla do bílých šatů a rukavic dlouhé po ramena. Na hlavu mi dali stříbrnou korunku se závojem, kolem krku mi pověsili stříbrný řetízek s růži a dali mi stejné náušnice. Nakonec jsem si obula bíle střevíčky.
Služebné mě otočili ke zrcadlu. ,,Vypadáte jako princezna" pochválila mě jedna z nich. Dívala jsem se na svůj odraz. Možná viděli princeznu, ale já viděla zlomenou holku.
,,Páni! Sluší ti to! Jsi nevěsta mých snů..." Shiki vešel do místnosti ve smokingu. Služebné se mu poklonili a potom odešly z místnosti.
Shiki si mě prohlížel ze všech stran. V zrcadle jsem zahlédla jeho chlípný výraz. ,,Možná to chtělo větší výstřih..." Pohled se mu zastavil na mém hrudníku. Nepohnula jsem se. ,,No nic" zvedl ke mě pohled. ,,Jsi nádherná..." pohladil mě po tváři. Necukla jsem sebou.
,,Já půjdu na před. Za chvílí dorazí jedna služka. Odvede tě k oltáři" s těmito slovy odešel.
Zůstala jsem tam stát před zrcadlem. Chtěla jsem brečet, ale nešlo to.
Přešla jsem ke stolku a vzala náramek. Připnula jsem si ho na ruku. Bylo mi jedno, že se k mému oblečení nehodí.
,,Slečno?" dveře se pootevřely a dovnitř nakoukla služebná, která mi donesla jídlo a pomohla mi do šatů.
Přešla jsem ke dveřím a vydala se s ní pryč. Sbohem živote. Slunce za okny zapadlo.
Z pohledu Iruky:
Probojovali jsme se na menší náměstí, které bylo před kostelem. To musí být ta kaple. Slunce už dávno zapadlo a na východu vykukoval měsíc.
Katana se schovávala za mnou a já odrážel různé lidi, kteří utekli Fumitovi. Fumito se tvářil bezcitně. Už s Katanou nepromluvili.
,,Bráško!" ozval se Shiřin hlas. Shiro vyběhla z jednoho východu. Měla v patách Mori-san, Arua a Akage. Fumito se na ni ani nepodíval. Dále mlátil útočící lidi.
Shiro a ostatní k nám doběhli. Mori-san a Aru se pustili do bitvy. Po chvilce všichni padli k zemi.
,,Jste v pořádku?" Mori-san k nám přiběhla. Katana přikývla. ,,Mí chlapci zůstali v domě, je tam moc nepřátel. Snad jsou v pořádku..." ustaraně se podívala na budovu.
,,Bráško! Měla jsem takový strach!" Shiro skočila Fumitovi kolem krku, ale ten se ani nepohnul. Shiro to vyděsilo tak od něj vyskočila.
,,Bráško? Stalo se něco...." Pohled ji padl na jeh zakrvácené a potrhané oblečení. Výraz měl prázdný a obličej pokrytý šmouhami. Meč se leskl ve světla a na něm krvavé šmouhy.
,,Tak tohle je pověstný Faita? Mohla bych si tě najmout..." Mori-san si ho prohlédla. A potom se usmála
,,To není směšné!" Vyjekla Katana.
Mori-san se na ni podívala. ,,Omlouvám se, nechtěla jsem...."
Rychle jsem ji skočil do řeči. ,,Omlouvám se , že vás ruším, ale Asashi je vevnitř a nás čeká místnost plná nejlepších lidí, jací tu jsou" ukázal jsem na kostel.
Mori-san sebou trhla. Všichni se zatvářili, že jim došlo proč tu jsme.
,,Dobře jdeme" Mori-san se otočila k budově. Vydali jsme se za ní. Mori-san hodila amulet na dveře a ty se rozletěly. Vpadli jsme dovnitř a zbraně jsme měli tasené. Chvílí trvalo, než kouř zmizel.
,,Ale, ale. Zachránci dorazili" ten hlas jsem poznal okamžitě.
,,Shiki! Vylez ty hajzle!" Zařval jsem.
,,Jak hrubé, takhle se nemluví v kostele mladý muži..." Kouř se vypařil a Shikiho jsme uviděla před oltářem.
,,Jdete pozdě..." Asashi ležela na oltáři a byla v bezvědomí. Na ruce se ji třpytil zlatý prstýnek. Cítil jsem jak se mě zmocňuje vztek. Ostatní se zamračili.
,,Tak je načase spustit rituál!" rozpřáhl ruce a po místnosti se rozhořela světla. Z poza sloupů vyšli postavy zahalené v kápích.
,,Rituál?" zeptala se Akage.
,,To nemůžete!" Mori-san to okamžitě došlo. Ale nám ne. ,,Nemůžete použít měsíční světlo! Ještě není připravená a navíc její oči...." Shiki zvedl ruku aby ji umlčel.
,,To mě nezajímá. Moje žena nebude žádná slabotinka. Navíc máme štěstí, že je úplněk...." Usmál se a luskl prsty. Postavy se postavili kolem oltáře a začaly odříkávat magická slova. Objevilo se oranžové světlo.
,,Shiki!" Aniž bych si to rozmyslel. Vytrhl jsem Mori-san meč z ruky a rozběhl se za Shikim. Ten natáhl ruku a do hrudi mi narazila tlaková vlna. Narazil jsem do stěny.
,,Iruko!" Slyšel jsem Katanu. Fumito mi chtěl jít pomoc, ale obklíčili je.
Rychle jsem se postavil. A znovu se rozběhl na Shikiho. Ten mávl rukou a já doletěl an další stěnu. Z pusy mi vystříkla krev.
,,Nemáš proti mě šanci...." řekl výsměšně. Ale já se nevzdal. Znovu jsem se postavil a rozběhl se k němu. Shiki se usmál a odrazil mě další vlnou. Tentokrát jsem se vyhnul. Přiblížil jsem se, ale aniž bych stačil něco udělat, odkopl mě a já se skutálel po schodech.
Znovu a znovu jsem utočil, ale odrazil mě. Celý domlácený jsem padl na podlahu. Neměl jsem žádnou sílu. Podíval jsem se na Asashi. Měla klidný výraz a světlo ji obalilo celé tělo. Teď zářilo fialově.
Shiki šel ke mě a nohou mi dupl na záda. Zařval jsem bolestí. Slyšel jsem jak ostaní venku bojují.
,,Nemáš šanci odpade.... Jsi jenom odpad...." Znovu mi dupl na záda, ale s takovou silou, že se země podlomila.
,,Ale víš co? Udělám to laskavost... Řekni mi své jméno a já ti slibuji, že budu vyprávět příběh jak jsem tě nedokázal zachránit." Shiki se rozesmál. Potom mi znovu dupl na záda.
,,No?" chytil mě za vlasy a hlavu mi zvedl do vzduchu. ,,Jméno?"
Odmítal jsem mu cokoliv říct. Shiki se zamračila pustil mi hlavu na zem. Ucítil jsem jak se mi rozřízl rez.
,,Jak chceš...." Shiki se postavil. ,,Ale? Rituál bude končit.... prohráli jste" pomalým krokem se vydal k Asashi.
,,Ty jsi odpad...." zašeptal jsem. Otočil se ke mně a v očích se mu značil výsměch. ,,Jak si ji mohl ublížit? Vždy se usmívala a ty jsi ji zlomil...." Pomalu jsem se postavil.
,,Ty dokážeš vstát?" Shiki rozhodil rukama. ,,Jsi zajímavý! Tak pojď! Tentokrát tě zabiju!" Shiki se rozesmál.
Sepnul jsem ruce v pěst. Iruko? Víš o tom? Magie existuje a když věříš možná něco dokážeš... V hlavě jsem slyšel dědečkův a babiččin hlas. Oba dva říkávali to samé.
Jo věřím. Zavřel jsem oči. Věřím vám... Zhluboka jsem se nadechl.
Slyšel jsem jak se mi Shiki vysmívá. Ale jeho smích ustál, když se kolem mě objevil magický kruh. Byl oranžové barvy.
,,Nemožné! To amulety nedokážou" Shiki tomu odmítal uvěřit. Otevřel jsem oči a zamračil se na něj.
,,Ten výraz..." ukázal na mě. ,,Neříkej mi, nemožné..." Začal vrtět nesouhlasně hlavou. ,,Ty jsi z rodiny Taki?"
,,Jo, jak to víš?" zeptal jsem se ho. Začal nesouhlasně vrtět hlavou.
,,Mitaka a Shi Taki byli ochránci mé matky. Byli nejlepší nikdo se jim nevyrovnal..." Když jsem slyšel jména mých prarodičů zamrazilo mě.
,,Hmm zajímavé... Takže babička měla pravdu...." zasmál jsem se. Děkuji babi, dědo...
Zapřel jsem se do země a vystartoval po něm. Pořádně jsem mu vrazil a on odletěl. Narazil do okna a sklo se roztříštilo. Střepy mu poškrábaly kůži. Nevěřícně na mě koukal.
,,Prohrál si..." začal jsem se k němu přibližovat.
Shiki se tvářil vyděšeně, ale potom se usmál. Zašmátral pod sako a vytáhl pistoli. Zamířil na mě.
,,To nebude fungovat..." Zavrčel jsem.
Shiki zmáčk spoušť. Kulka se mi zavrtala do ramene. Vyvalil jsem oči a chytil se za rameno.
,,Anti magické kulky." řekl s úsměvem.
,, To ty jsi prohrál..."
Z pohledu Asashi:
Klid a tma. Nikde nikdo není.
Vzpomínám si, že nás napadli a unesli mě. Já se vzala Shikiho a potom upadla do bezvědomí. A Iruka... Ten je mrtvý...
Cítila jsem jak mě píchlo v hrudi.
Asashi. Někdo na mě volal. Asashi chytni se mě. Byl to známý hlas hodně známý.
Kdo jsi? Nemohla jsem mluvit, ale myšlenky se rozprostírali po černotě.
Pomůžu ti.... Přede mnou se zjevila dívka. Vypadala jako já, ale přes oči měla pásku. Natáhla ke mě ruku.
Proč? Nikdo na mě nečeká... On je mrtvý.
Moje druhé já se usmálo. Ale čeká je naživu.
Nevěřícně jsem se na ni podívala.
Otevři oči a uvidíš.
Koukala jsem se na na její ruku a přemýšlela. Nakonec jsem ji uchopila.
Prudce jsem otevřela oči. Do levého oka mě bilo fialové světlo, ale to po chvilce zmizelo. Pravým okem jsem viděla jenom tmu a strašně mě bolelo.
,,To ty jsi prohrál..." Otočila jsem se za Shikiho hlasem. Iruka před ním klečel a držel se za rameno. Kolem jeho těla byla slabá záře.
Vyskočila jsem na nohy a dřív než stihl zmáčknou spoušť jsem mezi ně vkročila.
Kulka se přede mnou vypařila. Oba dva na mě udiveně koukali.
,,Asashi!" Iruka na mě radostně zavolal. Ale já upírala pohled na Shikiho.
,,Shiki... Zlobil si. Zasloužíš si trest..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama