Savior of my life- Hajimari no Ima- Kapitola 9- Tvá slova

20. prosince 2015 v 17:45 | Alida
Z pohledu Katany:
Naše obličeje se začali přibližovat. Jeho vůně mě obklopila. Pak se to pokazilo. Převalila se přes nás vlna.
Zakašlala jsem, ať ze sebe dostanu. Posadila jsem se. Voda mi odkapávala z vlasů. Fumito se sesbíral ze země a podíval se na mě. Okamžitě jsme se začervenali.
,,Sakra!" Zařvala Shiro a plácla Fumita po zádech.
,,Co tu vyvádíte vy dva?" Zeptala se Sensei. ,,N-nic!" řekli jsme na ráz.
,,Podezřelé" Shiro se na nás dívala se zkoumavým pohledem. Pak se rozesmála.
,,Tak myslím, že je na čase se vrátit" řekla Sensei.
Všichni jsme vyběhli z vody. Osušili se a vydali se k chatce. Pořád jsem si v hlavě představovala co se málem stalo. Zatřepala jsem hlavou.
Týden uběhl jako voda. (Omlouvám se, nevím o čem psát) A byl tu poslední den u moře. K večeru jsme si vyšli na procházku. No přesněji řečeno Sensei nás vytáhla ven, že nás chce někam zavést. Cestou jsme si povídali co jsme za týden zažili. Hrátky na pláži, výlet do hor, kde si Akage poranila kotník. Takže se kluci dohadovali kdo ji ponese. Nakonec se toho z vážnou tváří ujal Iruka. Pak noční výlet lesem. Tam na mě Shiro vybafla z poza křoví. Až jsem skočila Fumitovi do náruče. Den volna, kdy pršelo a mi museli zůstat v chatce. Ale i tak to byla zábava. Hráli jsme karty a převlékali se do kostýmů a dělali divadlo. Pohled na Fumita v prostěradle s růžovým kloboukem od Shiro, Jak hraje dámičku na čaji, byl k nezaplacení. Pak výlet do blízkého zábavního parku.
,,Jsme tady" Vytrhla nás Sensei z konverzace.
Před námi se tyčila budova. A na ní cedule: ,,Horká oáza". Byli jsme v horkých pramenech. Začali jsme všichni jásat.
,,Ale my nemáme ručníky" řekla Shiro. ,,Ručníky a ostatní jsem už zařídila, no tak si to užijte" řekla Sensei.
Vešli jsme dovnitř. Přišla k nám paní v kimonu a ukázala nám cestu. Kluci vešli do klučičích pramenů a my do holčičích. Sundaly jsme si oblečení a šli ven do pramenů. Sedla jsem si do vody. Byla to hloubka asi jako v plaveckém závodním bazénu.
,,Pozóóór!" zařvala Shiro. Skočila do vody kufr. Voda vystříkla vysoko do vzduchu. Shiro se vynořila a lehla si na záda. ,,Příjemné...." řekla a zavřela oči.
,,Tak, Katano" Shiro si sedla vedle mě.
,,Co?" řekla jsem a koukala se na měsíc. ,,Jaké co.... Jak to vypadá s tebou a mým bráchou?" Cukla jsem sebou. ,,Vůbec nijak!" začala jsem mávat rukama, až jsem spadla do vody.
,,Jak myslíš" Klekla si ke mě. A pošeptala mi. ,,Ale já vím, že ho miluješ" zrudla jsem.
Z pohledu Fumita:
Sedl jsem si do vody. Seděli jsme tam všichni kluci. Bylo ticho. Pak ho přerušil známý hlas. ,,Pozóóór!" Ozvalo se od vedle a poté zvuk vody.
Ta Shiro. Povzdechl jsem si. ,,Moje sestra je mimozemšťan" ,,A co si potom ty?" ťukl do mého boku loktem Aru. ,,Normální, na rozdíl od ní."
,,Jasně" Řekl, ale neznělo to moc přesvědčivě. Pak ho něco napadlo. ,,Co takhle si to užít?" řekl.
Posunul jsem se dále. ,,Jak to myslíš?" řekl Iruka a tak se posunul. ,,Ale, ví víte. Jsme středoškoláci a jsme v lázních. Vedle jsou holky, které se koupou a baví se." Nikdo z nás nechápal. ,,Bože, šmírovat je budeme!" řekl.
Párkrát jsem zamrkal. ,,V žádném případě, to odmítám" řekl jsem a zavrtěl hlavou. ,,Já taky" Souhlasil Iruka. ,,Byl to jenom vtip, já takový nejsem, skočili jste na to" zasmál se Aru. Hlasitě jsem si oddech úlevou. ,,Za to by tě má ségra vykuchala a dala si tě k večeři"
Vypadal vyděšeně. ,,Zapomeňte, že jsem něco říkal."
,,Vůbec nijak" Ozvala se Katana od vedle. A poté zvuk vody. Což znamenalo, že spadla. Zajímalo se mě co se stalo. Ale nechal jsem to být.
Z pohledu Akage:
Vyšla jsem v kimonu ven z šaten. Rozhlédla se nikde nikdo nebyl. Strávila jsem tam déle času než ostatní.
,,Ach jo" povzdechla jsem si a vyšla ven. Rozhodla jsem se projít po pláži. Měsíc v úplňku se tyčil na nebi a hvězdy svítili. Foukal jemný větřík, který si hrál s mými zrzavými vlasy.
Spravila jsem si kimono. ,,Proč jsou tak velké?" koukla jsem se na svůj hrudník a povzdechla si. Hrozně mě to štvalo.
Pak jsem uslyšela hlasy. Šla jsem za nimi, neboť se tam ozýval Katanin smích.
Když jsem ji uviděla prudce jsem zastavila a schovala se za strom. Byla tam s Irukou a cosi si povídaly. Vypadali šťastně. Cítila jsem bolest na hrudníku. Pak se přestali smát a o něčem vášnivě diskutovali. Z ničeho nic začala Katana křičet a skočila mu kolem krku. Z dálky jsem viděla jak brečí. Pochopila jsem.
Otočila jsem se a utíkala pryč. Vím, že si mě všimli. Zastavila jsem se a padla do písku. Koukla jsem se na svůj odraz ve vodě. Zmocnil se mě vztek. ,,Jak by mě mohl mít rád? Jak? Já jsem byla vždy mrcha. A ten můj obří hrudník. A navíc... navíc...,, Začala jsem brečet. ,,Dělala jsem si plané naděje. Poslední dobou jsme se spolu bavili tak moc a on byl pořád jen se mnou, že jsem si začala myslet bůh ví co" říkala jsem si sama pro sebe. Slza se mi skutálela po tváři. ,,Jsem blbá!" zařvala jsem.
,,Ne nejsi" Ozval se za mnou hlas. Otočila jsem se. Stál tam Iruka. ,,Iruka...." Couvla jsem. Díval se na mě. Začal foukat vítr.
,,Nejsi blbá, jsi chytrá." Snad mě neslyšel. Sice jsem mluvila po tichu, ale.... Koukl se na mě a přišel blíže. Pak si dřepl přede mě.
,,Nech mě být, já si nic nezasloužím" Sklopila jsem hlavu dolů a zabořila jsem nehty do písku.
,,Pořád to říkáš?" ,,Co ty o tom víš?" odsekla jsem. ,,Katana mi o tom řekla, o všem." ,,Jak jinak" byla jsem hnusná já vím. ,,Měl by jsi jít za ní už čeká." Pořád jsem se na něj nedívala.
,,Co?" nechápal. ,,Já vás viděla" Nic se neozvalo. ,,To není pravda. Lekla se kraba, který ji štípl" ,,Pěkná výmluva" Nadechla jsem se a usmála. Nebyl to šťastný úsměv, cítila jsem jak na mě jde hysterie.
,,Já říkám pravdu. Já... já má totiž rád tebe" rozbušilo se mi srdce.
,,Ehm, prosím? Tak mi řekni co se ti na mě líbí? Mé prsa, tělo, vlasy nebo že jsem bohatá, no jen povídej" Byla jsem více a více hnusnější. Lámalo mi srdce jak se tvářil. Nic neříkal. Postavil se na nohy.
,,Já to tušila.... Víš já mám být sama. Tak to mělo vždy být. Jednou budu mrcha, vždy budu mrcha. Tak to mělo být a bude" Prudce jsem se postavila na nohy a koukla mu zpříma do očí.
,,Matka měla pravdu, život není fér a musím bojovat jen za sebe. Sbohem" Chtěla jsem odejít. Ale byl rychlejší než já. Chytl mě za ramena a plnou silou na mě zatlačil. Převrátila jsem se dozadu. Zvedl se písek. Když dopadl. Vyvalila jsem oči. Ležela jsem na zemi a on se skláněl nade mnou.
,,Přestaň! Vzpamatuj se!" zařval a z očí mu padaly slzy. ,,Dost! Katana říkala pravdu! Nepropadni tomu!" řval dále. Stále jsem byla zticha. ,,Dost, Akage dost!"
,,Tak mi řekni co máš na mě rád!" křikla jsem po něm. ,,A řekni něco co mě přesvědčí, že nejsi jako ostatní kluci!" ,,Já mám na tobě rád to, že jsi chytrá, milá k ostatním. I kdyby jsi byla z chudé rodiny, měl bych tě rád. I kdyby jsi byla plochá měl bych tě rád. Je mi jedno jaká je tvá minulost. Je to minulost, teď se musíš dívat do budoucnosti. Tak se vzpamatuj. Kvůli mě, kvůli ostatním!" Hodně mě to překvapilo. Vysunula jsem se z pod něj.
,,Arigato, že mi věříš" začala jsem se vrtat v písku a přemýšlela nad tou poslední větou.
Zvedla jsem hlavu. V očích jsem měla slzy. Usmál se a políbil mě. Propletly jsme si prsty. Za námi šuměl oceán a jemný vítr si hrál s našimi vlasy.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama