Savior of my life- Rei story- Kapitola 1- Když jsem tě potkala

25. prosince 2015 v 18:26 | Alida
Z pohledu Rei:
Nová škola, nový začátek. Tak se snaž! To bylo poslední co mi otec řekl, než jsem ráno nastoupila do vlaku.
Povzdechla jsem si. To se nikdy nezmění.
Podívala jsem se znovu na svou novou školu.
Proč mi tohle dělá? No jo já zapomněla. je to můj nevlastní otec.
Zavrtěla jsem hlavou abych to zahnala. Vždy jsem pro něj byla jen odpad. Moje matka se mě snažila zastat, ale on ji neposlouchal. Chudák máma zůstala tam s ním sama.
,,Ty jsi Rei Yurin, že?" Vedle mě se objevila červeno vlasá dívka. ,,Ahoj, já jsem Eien Kana. Mám tě tu provést" Dívka se na mě usmála. Úsměv jsem ji oplatila.
Vydala jsem se za ní. Všude bylo tolik studentů. Všichni Eien zdravili a tak i mě. Vypadalo to že je populární.
Postupně mi ukazovala části školy. Skončili jsme u mého pokoje.
,,Tak. Potřebuješ něco?" Sladce se na mě usmála. ,,Ne děkuji" Působila na mě příjemně. ,,Dobře. Kdyby jsi cokoliv potřebovala. Můžeš se na mě obrátit" Otočila se na odchod. Než zmizela za rohem zamávala mi. Taky jsem ji zamávala. Poté zmizela.
Zůstala jsem na chodbě sama. Otevřela jsem dveře.
Pokoj byl útulný a už jsme tam měla své věci. Tahle škola mi strašně připomínala chrám. Všude rostly Sakury, cesty byly kamenné a byli tu staré japonské budovy. Dokonce i místní koupelna byla jiná. Byly to přírodní lázně.
No nic měla bych vybalit.
Když jsem skončila, rozhodla jsem se, že si to tu ještě jednou projdu. Tentokrát ale sama. Vydala jsem se po stejné trase. Ale už tu nebylo tolik studentů.
Všimla jsem si, že někteří na mě zírají. Byla jsem tu nová, takže mě tu ještě neviděli. Cítila jsem se trochu trapně, takže jsem přidala do kroku.
Nedávala jsem pozor na cestu a skončila jsem někde u menšího rybníčku. Posadila jsem se na lavičku a zavřela oči. Užívala jsem si okolní čerstvý vzduch. Vedle mě byl slyšet zvuk malého vodopádu. Podívala jsem se do průzračné vody. Strašně jsem se lekla, když se tam objevil něčí odraz.
Stál tam nějaký kluk. Opíral se o strom a díval se na oblohu. Ucítil na sobě můj pohled a podíval se na mě. Jen tak jsme se na sebe dívali. Bylo hrobové ticho. Kolem nás padaly listy stromů.
Na podzim bylo celkem teplo. Takže vánek nebyl tak chladný, ale stejně jsem cítila chlad. Z jeho očí. Nebylo to tím, že by je měl modré, spíše takové červené. Ale byl tam chlad.
Uslyšela jsem smích. Kolem procházeli nějací studenti. Když si všimli toho kluka zastavili se. Poté něco zamumlali a odešli. Kluk se za nimi díval a mračil se. Poté šel pryč.
Vrátila jsem se do pokoje. Pořád jsem přemýšlela nad tím klukem. Vypadal...no zvláštně.
Posadila jsem se na postel. Dneska už jsem neměla náladu na nic.
Ráno mě probudil budík. Otráveně jsem ho vypla a posadila jsem se. Protáhla jsem ruce i nohy. Pak jsem vstala a šla se připravit.
Když jsem vyšla z pokoje stála tam Eien. ,,Čekám na tebe. Jsi se mnou ve třídě" věnovala mi sladký úsměv.
Vydala jsem se za ní. Jako vždy ji zdravil každý kolem koho prošla. Pár lidí pozdravilo i mě. Pozdrav jsem rychle oplatila. Došli jsme do třídy. Eien mi ukázala kam si můžu sednout. Pak zazvonilo a začala hodina.
Vypadá to, že mě hodiny budou bavit. Řekla jsem si v hlavě.
A byla to pravda. Hodiny byly zábavnější než na mé předešlé škole. Učitelé přednášeli učivo a byli plní života. Na mé staré škole to odvyprávěli nudně.
Než jsem se nadála byla přestávka na oběd. Eien jsem nikde nenašla, takže jsem se šla posadit k rybníčku. Díky bohu tam nikdo nebyl. Ani ten kluk.
Posadila jsem se a vytáhla krabičku s jídlem. Všimla jsem si, že v jezírku jsou i rybičky. Dívala jsem se na ně a přemýšlela jestli je můžu nakrmit. Najednou mě zamrazilo. Ohlédla jsem se.
Zase na mě visely ledové oči. A dost. Co má za problém? Rychle jsem se postavila a vydala jsem se za ním. Rychle se otočil a odešel.
Tak takhle ne. Zavrťela jsem hlavou.
Začala jsem ho pronásledovat. Vypadalo to, že si mě nevšiml. Zmizel v nějaké místnosti. Vešla jsem za ním a naštvaně zavřela dveře. Otočil se ke mně čelem. Vypadal překvapeně.
,,Ty!" Ukázala jsem na něj. ,,Provedla jsem ti něco?" nic neříkal. To mě namíchlo ještě více.
,,Hej, jestli ti něco vadí tak to řekni. Ale nemusíš se na mě tak chladně dívat." Podíval se mi do očí.
,,Do toho ti nic není. Eiino přisluhovačko."
Hrklo ve mně. Cože? Teď se naváží do Eien? Co to je za kluka? Přišla jsem k němu a stoupla si na špičky, abych se mu pořádně mohla podívat do očí.
,,Co se do ní navážíš? Eien je hodná" Zasyčela jsem mu do obličeje. Jenom se usmál.
,,Ty jsi tu nová, že? Asi nevíš co je zač. No, na to přijdeš sama" Sevřela jsem ruce v pěst. ,,Už tě nechci vidět." Otočila jsem se k odchodu. Chytla jsem za kliku, ale nešlo to otevřít. Ozvalo se zazvonění.
Sakra! Zanadávala jsem.
,,Ty dveře jdou otevřít jedině z venčí."
Otočila jsem se na něj. To tu budu muset zůstat s ním?
Dívala jsem se mu do očí. ,,Ale neboj. Tělocvikářka tu po hodině donese míče." Otočil se zády a díval se z proskleného okna ven.
Sedla jsem si na zadek, k němu zády, a překřížila jsem si ruce přes prsa.
No super. Tohle je jak blbej vtip. Po chvilce jsem uslyšela jak si sedá. Proti své vůli jsem se otočila. Zase se na mě díval. ,,Co je?" vyštěkla jsem po něm. Nic neříkal. To mě zase rozzuřilo. Chtěla jsem mu něco říct, ale promluvil dříve než já. ,,Kazuki, Kazuki Taio" pořád se mi díval do očí.
,,Co?" nechápala jsem. ,,Tak se jmenuji" trošku se usmál.
,,Rei Yurin" Raději jsem mu taky řekla své jméno. Otočila jsem se k němu zády.
,,Hej!" Zase jsem se na něj otočila. Mračil se na mě.
,,Co je?" řekla jsem naštvaně.
,,Až poznáš co je Eien zač, nechoď za mnou" Rychle jsem se postavila. ,,To si piš, že ne."
Byla to muka, ale nakonec přišla tělocvikářka. Ptala se nás co tu děláme, ale rychle jsem jí to vysvětlila. Kazuki utekl pryč. ,,Chtěla jsem odejít, ale něco bylo na zemi. Zvedla jsem to. Byla to nějaká kartička. Podle fotky byla Kazukiho, byl to průkaz na autobus.
Ach jo. To s ním musím mluvit znovu?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama