Savior of my life- Rei story- Kapitola 2- Podzimní větřík

26. prosince 2015 v 21:50 | Alida
Zdravím! Tak po hoooooooooooodně dolouhé době vám přináším další díl Rei story! Doufám, že se vám bude líbit :D


Z pohledu Rei:
Naštvaně jsem procházela chodbou. A ani jsem svůj vztek nehodlala zakrývat.
Lidé mi uhýbali z cesty a jenom se na mě zvědavě dívali. Bylo mi to fuk. Stejně je to všechno jeho vina. Kdybych za ním nešla a neuvízli bychom v té místnosti, tak bych si teď nemusela prožívat tyhle muka.

Před pěti minutami:
,,Já za to nemůžu ty dveře se prostě zabouchly!" Vysvětlovala jsem naštvaně učiteli. Ten si povzdech a vzhlédl od papíru. ,,Dobře chápu vás, ale i tak vás, slečno Yurin, trest nemine" učitel se podíval za mě a kývl hlavou na Kazukiho. ,, A jeho taktéž. Musíte si to odpykat, takže budete celý týden zametat listí v areálu školy" řekl.
,,Ale-" učitel zvedl ruku, aby mě umlčel. ,,Je vám to jasné, slečno Yurin" opřel se do mě kazatelským pohledem.
Poraženě mi poklesla ramena. ,,Ano sensei" zamumlala jsem. ,,Tak jsem domluveni" učitel na nás kývl hlavou. ,,Už můžete jít."
Kazukimu to nemusel říkat dvakrát. Jenom se otočil a vyběhl za kabinetu. Poklonila jsem se učiteli, na rozloučenou, a rozběhla jsem se za ním.
Když za mnou zaklaply dveře od kabinetu, probudil se ve mně vztek. Kazuki nikde nebyl. Naštvaně jsem se vydala na dvůr, kde měla naše práce začít.

Tak toto se všechno stalo. Měla jsem takový vztek. Ne na to, že si mám zametat, to mi nevadí. Ale to, že mi všichni pořád rozkazují. To jsem si toho užila doma od svého otce. Nový začátek, no to určitě tati.
Dorazila jsem na dvůr. Ukázalo se že jsem tam sama. Kazuki se neodvážil ani přijít.
Vzala jsem naštvaně smeták a začala jsem zametat. Šlo to stěží, protože foukal slabý vítr a vždy mi pár listů odfoukl pryč.
,,To vypadá dost otravně" ozvalo se za mnou. Otočila jsem se. Stála tam Eien a usmívala se na mě. ,,Ahoj" pozdravila mě.
,,Ahoj, jo a je to otrava. Navíc ten Kazuki mi má pomáhat a ani se neuráčil přijít" odsekla jsem naštvaně.
,,No tak Rei, klid" Eien mi položila ruku na rameno a snažila se mě uklidnit. ,,Je to blbec, nech ho být."
Povzdechla jsem si. ,,Jo asi máš pravdu" zavrtěla jsem nesouhlasně hlavou. ,,A co ty tu děláš?" zeptala jsem se ji.
,,Jenom tu procházím, právě teď mířím za angličtinářkou, říkala, že potřebuje s něčím pomoct" vysvětlila mi rychle. Přikývla jsem, že chápu. ,,Tak já mizím, užij si zametání" řekla a zasmála se.
Nevím proč, ale taky mě to přinutilo k úsměvu.
Než Eien zmizela za rohem, tak mi ještě zamávala. Hned jsem se díky ní cítila lépe.
,,Nechápu co proti ten blbec má" mumlala jsem si pro sebe a při tom zametala. ,,Vždyť je to prima holka"
Soustředila jsem se na zametání a poslouchala to ticho, které nastalo. Slabý větřík foukal a hrál si s mými vlasy.
Ticho přerušili kroky. Povzdechla jsem si a otočila se. ,,To ti to trva-" zasekla jsem se. A zírala před sebe.
,,Omlouvám se. Myslela jsem, že jste někdo jiný" začala jsem se omlouvat.
Muž se jenom mile usmál a spravil si černé vlasy stažené do culíku. ,,Nic se neděje. Každý se jednou zmýlí" muž na měl upřel černé oči. ,,Copak tu děláte tak sama slečno?" Zněl tak přívětivě a tak mile. Jeho oči se do mě vpíjeli a já se cítila nějak uvolněná.
,,Musím tu zametat" řekla jsem. ,,Jako trest. A ten co mi měl pomáhat se ani neukázal" řekla jsem naštvaně a pokračovala v zametání. Na koště jsem tlačila tak moc, že se div nezlomilo. Ale divně praskalo.
,,Tak to není žádný gentleman" muž se usmál. Přišel ke mě blíže a vzal mě za ruku. ,,Tak jemné ruce" přejel mi po dlani. Dívala jsem se na něj s šokovaným výrazem. Všiml si toho. ,,Ach, omlouvám se" pustil mou ruku a omluvně se usmál.
Odtáhla jsem ruku pryč. ,,To nic."
,,Chtěla by jste pomoc?" zeptal se náhle.
,,Ne to nemusíte... ehm?" uvědomila jsem si, že se nepředstavil.
,,Naoto Manzo, učitel japonské kultury. K vaším službám" a poklonil se mi.
,,Já jsem Rei Yurin" představila jsem se rychle. Natáhl ke mě ruku a já si s ním potřásla.
,,Tak vy jste ta nová?" usmál se a pustil mou ruku. ,,Jak se vám tu zatím líbí?" zeptal se mě.
,,Jo, ujde to, ale jeden člověk mi leze na nervy. Nejradši bych ho praštila do obličeje" řekla jsem bez rozmyšlení. Rychle jsem si zakryla pusu. ,,Promiňte, tak jsem to nemyslela."
Ale Manzo- sensei se usmál. ,,To nevadí. Klidně vás vyslechnu" řekl a posadil se na lavičku. Naznačil ať si přisednu.
,,Jestli vám to nevadí" řekla jsem a posadila se vedle něj. Koště jsem opřela o lavičku a ruce si položila na klín.
,,Povídejte, možná vám poradím" řekl a usmál se. Cítila jsem jak mi začal věnovat celou svou pozornost.
,,No, jak začít?" Zamyslela jsem se. ,,Jsem tu sice druhý den, ale nemůžu ho vystát. Je otravný a někdy nepředvídatelný." začala jsem povídat. ,,Pořád mě pozoruje, jako bych mu něco provedla, nebo, já nevím. Chová se jako moje máma" podívala jsem se na oblohu kde teď nebyl ani mráček. Větřík zase začal foukat a několik neposlušných vlasů mi zavál do obličeje. Rukou jsem si je strčila za ucho a povzdechla si.
,,Hmm... Zajímavé" Manzo-sensei se zamyslel. ,,Myslím, že by jste ho měla ignorovat. A on vás určitě nechá na pokoji" navrhl.
,, Možná máte pravdu...." otočila jsem se k němu a můj pohled něco zachytil. Moje dobrá nálada se roztříštila jako sklo. Nahromadil se ve mě vztek. Rychle jsem vyskočila na nohy. ,,Hej! Kde se loudáš?! To mě tu necháš makat samotnou!" Kazuki se líně opíral a jeden trám, který držel střechu. A samozřejmě mě zase propaloval ledovýma očima. Odvrátil pohled a otočil se.
,,Kam si myslíš, že jdeš!" Sehla jsem se a chytla jsem co mi přišlo pod ruku a hodila to po něm. Malý kamínek ho trefil do hlavy. Naštvaně se na mě otočil.
,,Hej! Co děláš?!" zařval na mě a třel si místo, kde ho kamínek zasáhl.
,,Spíše co děláš ty? Máme tu práci!" Křikla jsem po něm. Bože musím něco praštit.
,,Když se tak dívám, tak už máš náhradu" ukázala na Manza-sensei. Ten nasadil překvapený výraz. ,,Já?" ukázal učitel na sebe prstem. ,,Raději půjdu Yurin-san. Rád jsem si s vámi popovídal" učitel se ladně postavil a odešel směrem k budově.
Když procházel kolem Kazukiho, tak se jejich pohledy střetly. Z Kazukiho číšila nenávist. Manzo- sesnsei se tvářil poklidně. ,,Měl by jste pomoc dámě, Taio-san" a odešel.
,,Jo jasně...." zavrčel Kazuki. Potom hodil po mě naštvaným pohledem. Co jsem mu zase provedla?
,,Ty snad přitahuješ špatný lidi. Máš na sobě nějaký magnet, nebo co?" zeptal se.
Malém jsem vybouchla jako sopka. ,,Jediný špatný jsi tu ty. Nechápu co proti ostatním máš" překřížila jsem si ruce přes hrudník.
,,Jde poznat že jsi nová." Kazuki zavrtěl nesouhlasně hlavou a přišel blíže. Naklonil se nade mnou. ,,Být tebou, nikomu, nikomu, nevěřím" dívali se mi rovnou do očí. Jeho oči byli zblízka tak rudé, jako květy růží co jsme měli na zahrádce. Než je můj nevlastní otec vytrhal a vyhodil. To místo je teď zarostlé plevelem. Měla jsem ty růže moc ráda, zasadily jsme je spolu s maminkou.
,,A ty nejsi moje máma" zavrčela jsem. Sebrala jsem koště a hodila ho po něm. ,,Raději makej"
Vzala jsem si druhé koště a už se na něj nepodívala.
,,Jak chceš, ale pak za mnou nechoď" řekl. ,,To víš že ne" zavrčela jsem. Sevřela jsem pevně koště v rukou až mi zbělely klouby. Já ho nesnáším! Zakřičela jsem v duchu.
Nastalo ticho. Každý si zametal svoje a nepromluvil.
Bože, ten mě tak vytáčí! Cítila jsem jak ve mně vře vztek. Já něco, nebo někoho, brzy zmlátím!
,,Rei" ozval se za mnou. Otočila jsem se. ,,Co je!" Vyštěkla jsem a zamračila se na něj. Tvářil se normálně. Už nebyl naštvaný. Dost mě to překvapilo.
,,Asi jsme nezačali nejlíp" začal. Tak teď ho to mrzí! Co si o sobě sakra myslí? Bože, ten mě vytáčí! Cítila jsem jak mě vztek dostává. Já mu vrazím! A bude pokoj! Rozhodla jsem se. Ale něž jsem stačila udělat krok promluvil.
,,Nerad si dělám nepřátele. Nechceš to zkusit znovu?" řekl a usmál se. Srdce se mi splašilo. On se tak kouzelně usmívá. Bylo to jiné, než když se na mě usmál Manzo-sensei, od něj byl úsměv spíše takový starostlivý. Ale tenhle, byly v něm nějaké emoce, ale nemohla jsem určit jaké.
Ale i tak. Nedám mu co chce. ,,Trhni si" zavrčela jsem. Jeho úsměv mu zmizel. Tvářil se jako nakopnuté štěně. Bylo mi to jedno. Se mnou si nikdo hrát nebude!
Otočila jsem se a pokračovala v zametání. Už jsem se na něj nepodívala.

Večer:
Z pohledu Rei:
Převalovala jsem se v posteli. Nemohla jsem spát. Pořád se mi v hlavě přehrávala ta hádka a taky ten jeho ublížený pohled.
To jsem přehnala. Pomyslela jsem si. Svědomí mě hlodalo a mě hrozilo, že asi zešílím.
,,Bože" zašeptala jsem a posadila se. Musím na čerstvý vzduch, jinak se zblázním.
Vyšla jsem z pokoje a nakoukla na chodbu. Nikde nikdo nebyl. Přešla jsem na druhou stranu chodby a otevřela dveře od ubytoven. Čerstvý vzduch se mi dostal do plic. Cítila jsem jak se uvolňuji a nálada se mi zlepšuje.
,,To je příjemný" nadechla jsem se a podívala se na oblohu. Měsíc zářil a osvětloval vše okolo. Hvězdy si na nebi blikaly. Znovu vál ten příjemný podzimní větřík. Dala jsem si vlasy za ucho a zaposlouchala se do nočních zvuků. Po chvilce jsem otevřela oči. Rozhlédla jsem se a spatřila postavu. Zaostřila jsem pohled. Vlasy se mu leskly ve měsíčním světle a vypadaly jako ze stříbra. Pohled měl sklopený a díval se do knížky.
Nejspíš na sobě ucítil můj pohled, protože se podíval mým směrem. Na nose měl brýle v červených očích se značilo překvapení.
Zavřel knížku a vydal se za mnou. Nic jsem neříkala, jenom jsem sledovala jak se přiblížil.
,,Já..." začala jsem když byl u mě. Ale on se jenom smutně usmál. ,,To nic, neomlouvej se. Chápu. Nejsem tvoje máma, nemám ti co rozkazovat. Neboj už na tebe nepromluvím" otočil se k odchodu.
,,Počkej" řekla jsem náhle. Samotnou mě to překvapilo. Neotočil se jenom řekl: ,,Rei, jak jsem řekl. Nikomu nevěř. Lidi mají rádi různé masky" a potom odešel.
Větřík začal zase vát a hrál si s mými vlasy. Dívala jsem se na místo, kde byl ještě před chvílí. Neměla jsem tušení co se právě stalo, ale budu mít konečně pokoj. Tak proč se citím tak opuštěná? Řekla jsem si pro sebe v duchu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aria Aria | 27. prosince 2015 v 9:00 | Reagovat

Boží díl! Já chcu pokračování :D moc se ti díl povedl :) tesim se na další :)

2 Alida Alida | Web | 27. prosince 2015 v 10:38 | Reagovat

[1]: Děkuji :D Pokusím se napsat co nejdříve :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama