Leden 2016

Savior of my life 1- Hajimari no ima- Kapitola 1- Začátek

23. ledna 2016 v 19:12 | Alida
Tak jak jsem slíbila. Přepíšu první a drhou sérii. Doufám, že se nezlobíte, ale já už od toho potřebuji klid. Pořád mě to hlodá, jaké tam mám díry v příběhu :D
Předem se omlouvám za pravopisné chyby :D

Z pohledu Katany:
Ležela jsem v posteli a byla ve světe snů. Zdálo se mi o zasněžené krajině. Všude padaly zimní vločky a na nebi se třpytil měsíc. Zvedla jsem ruku k nebi a chtěla jednu z vloček chytit. Ale najednou všechno zmizelo a uslyšela jsem otravný zvuk. Zašmátrala jsem rukou na stolek a vypnula budík.
Otevřela jsem oči a zamžourala do světla, které se linulo přes závěsy. Posadila jsem se na postel a ještě napůl spala.
Vedle mě se ozvala rána a já se probudila. Rychle jsem se otočila a uviděla Shiro rozpláclou na zemi. Nohy ještě měla na posteli a její kocourek Knight se válel na jejím polštáři.
Shiro zvedla hlavu a rozhlédla se. Z pusy ji tekla slina a oči měla přimhouřené. Její pohled se nakonec zastavil u mě.
,,Ohayo...." řekla a snažila se postavit, ale nemohla se vymotat z peřiny. Takže znovu spadla. Musela jsem se zasmát.
,,Pomoc! Peřina se proti mě spikla!" řvala Shiro a nemohla se z toho vymotat.
Vylezla jsem z postele a pomohla ji ven.
Shiro se vyprostila ze zajetí peřiny a povzdechla si. Knight se za celou dobu ani nehnul a klidně si dále spal. ,,Už zase obsadil celý polštář..." Shiro se usmála a začala kocourka hladit. Ten začal příst jako motorka.
Otočila jsem se a můj pohled utkvěl na hodinách. Párkrát jsem zamrkala, jestli dobře vidím a vykřikla.
,,Co se děje?" Shiro se prudce otočila a připravila se na útok. Rozhlédla se a nechápavě se na mě podívala.
,,Přijdeme pozdě!" řekla jsem ji rozběhla se do koupelny.
,,Panebože! To už je tolik!" Shiro začala panikařit a otevřela prudce skříň, až to divně zaskřípalo.
Po pár minutách jsem vyběhly z pokoje a já se snažila sníst svůj toust. Běžely jsem prázdnými chodbami a proběhly kolem recepční, která se nás lekla tak, že málem vylila kafe.
Vyběhly jsme ven. Ranní slunce osvětlovalo školní areál a studenti se pomalu loudali k hlavní budově.
Já a Shiro jsme vydechli úlevou a usmály se na sebe. ,,No tak to jsme mohly zpomalit" řekla jsem ji a ona se najednou rozesmála.
,,Co je?" vyjekla jsem a začala panikařit. ,,Máš převrácený svetr" ukázala na mě a smála se.
Začala jsem se červenat a podívala se na sebe. Rychle jsem si svetr zpravila a pořád se červenala. Shiro se vedle mě smála a já ji za to praštila do hlavy.
,,Au" chytla se za hlavu a pořád se smála. Musela jsem se taky usmát.
,,Půjdeme?" řekla jsem ji a ona s nadšením přikývla a z veselým krokem se vydala k hlavní budově.
Shiro si začala něco pobrukovat a hopsala u toho. Zavěsila se do mě a já ji napodobila.
Shiro se najednou zastavila a se mnou to škublo. ,,Shiro?" otočila jsem se k ní, ale ona se dívala někam jinam. Podívala jsem se tím směrem a zahlédla Arukora Tengoka. Místního flákače, který pochází z dilerské rodiny.
Opíral se o plot a nevypadalo to tak, že se někam chystá. Vypadal spíše znuděně. Kolem něj šly nějaké studentky. Arukoru se na ně zamračil a ony se polekaly. Potom se mu omluvily a odběhly pryč. Arukoru se za nimi díval a tvářil se naštvaně.
Shiro si vedle mě odfrkla. ,,Co má za problém?" řekla a zamračila se. ,,Nevím" pokrčila jsem rameny.
Arukoru se podíval naším směrem a mě zamrazilo. ,,Radši půjdeme" řekla jsem Shiro. Ta přikývla a pomalu se vydala k hlavní budově. Ale pořád ho sledovala a vypadala zaujatě. Mě pod jeho pohledem mrazilo v zádech.


Po první hodině jsem se vydala do další učebny. Na chodbách bylo plno a lide se mezi sebou bavili. Shiro měla další hodinu někde jinde a já zůstala sama.
Dneska se vrátí, řekla jsem si v duchu. Nemůžu se ho dočkat. Usmála jsem se a přemýšlela nad tím jak ho přivítám.
Byla jsem tak zabraná do svých myšlenek, že jsem nedávala pozor na to kam jdu. Do někoho jsem vrazila a já spadla na zadek.
Zvedla jsem hlavu a podívala se na toho, do koho jsem vrazila. Naproti mě byla Akage Mori, nejpopulárnější holka na škole. Nevím proč, ale ona mě nikdy neměla v lásce.
,,Omlouvám se" řekla jsem a postavila se. Nabídla jsem ji ruku, ale ona se jenom zamračil. ,,Nešahej na mě" zavrčela a z jejich fialových očí sršela zlost. Polkla jsem a dala ruku dolů.
Akage se postavila a mračila se na mě. ,,Dávej pozor kam jdeš" zněla dost naštvaně. Po chvilce ji došlo kdo jsem. ,,Katana Saberu, že?" řekla a usmála se. Byl to takový nepříjemný úsměv.
,,Kde máš tu svou pitomou kamarádku. Vás dvě vidím pořád spolu.... Nechápu jak se s ní můžeš bavit. Nedivím se, že tě vykopli z domu. Nechápu co na tobě Fumito vidí, vždyť má na lepší" sjela mě pohledem a pohodila vlasy.
Ve mě se vzedmul vztek. ,,Co jsi to říkala o Shiro?" Zaskřípala jsem mezi zuby.
,,Že je pitomá" řekla a rozesmála se jako harpyje. Zaťala jsem ruce a aniž bych si to uvědomila vrazila jsem ji pořádnou facku. Několik studentů se zastavilo, aby zjistili co se děje.
Akage stála jako opařená a na líci měla rudý flek. Dala jsem ruku dolů a vyděšeně na ni koukala. ,,Omlouvám se, já...." Aniž bych to řekla otočila ke mě hlavu. V očích měla slzy a ještě něco..... Vypadalo to jako, lítost? Dívala jsem se na ni a nevěděla co říct.
,,Co se tu děje?" za námi se ozval hlas. Studenti ustoupili a objevila se Rei Taio, místní učitelka. První se podívala na Akage, který se držela za líco a poté na mě.
,,Pojďte za mnou" řekla a otočila se. Udělala jsem to co řekla. Studenti si začali něco šuškat. Zahlédla jsem mezi nimi i Shiro, tvářila se ustaraně.
Došli jsme do kabinetu a učitelka za námi zavřela. ,,Tak mi řekněte co se stalo" řekla a opřela se o stůl.
,,To ona si začala" řekly jsem na ráz a ukázaly na sebe navzájem. Učitelka si povzdechla. ,,Je mi jedno kdo si začal, ale toto nehodlám tolerovat. Už se to nikdy nestane jasné?" řekla a spražila nás pohledem.
Obě dvě jsme přikývl a sklopili hlavy. ,,Dobře, běžte" Sensei se otočila a posadila se na židli.
Akage i já jsme vyšly z kabinetu. Podívala jsem se na ni. Stála vedle mě a držela se za líco. Dívala se do země. Otevřela jsem pusu, ale ona se ke mě prudce otočila. Mračila se ale v očí měla smutek. ,,Buď za všechno ráda. Alespoň ti vše vychází" řekla a odešla.
Dívala jsem se za ní a nevěděla co říct. Co to mělo znamenat?


Po vyučování jsem byla stále otřesená z toho co se stalo. Pořád jsem viděla Akagin výraz a její smutek. Nic jsem nechápala. Vždy jsem myslela, že je to jenom mrcha, která si s každým užívá. Ale ten její výraz....
Uslyšela jsem zvuk motoru a otočila se ke školní bráně. Zastavil tam autobus a zevnitř vyběhli naši basketbalisté a roztleskávačky. Byli tak plní života a o něčem vášnivě diskutovali. Když jsem ho zahlédla zůstala jsem stát jako opařená.
Fumito si vytáhl batoh a začal se rozhlížet. Když mě uviděl tak mi zamával. Nevím proč, ale do očí se mi začaly hrnout slzy. Rozběhla jsem se k němu a objala ho kolem pasu.
,,Oj, klid Katano" řekl a pohladil mě po hlavě. ,,Vítej zpátky" řekla jsem a u toho fňukala.
,,Fumito" ozval se hlas. ,,Běž se se svou holkou cukrovat někam jinam!" Jeho kamarádi se rozesmáli.
,,Nechte toho. Není to moje holka, běžte si po svých" trošku mě zabolelo u srdce.
,,Tak co se děje?" zeptal se a jednou rukou mi setřel slzy.
,,Už nikam nejezdi, bez tebe jsem tak osamělá a navíc to tu nezvládám" řekla jsem a znovu ho objala.
,,Ach jo, ty se nezměníš" řekla a taky mě objal. Cítila jsem jak se červenám, voněl tak dobře a tak známě. Nechtěla jsem ho pustit, chtěla jsem takto zůstat na věky.


Z pohledu Akage:
Opřela jsem si hlavu o chladné sklo okna. Dívala jsem se ke školní bráně. Zrovna přijel školní autobus a z něj vystoupili basketbalisté a roztleskávačky. Po chvilce vystoupil i Fumito Kasaia, hvězda naší školy.
Pozorovala jsem ho jak si bere tašku a po chvilce k němu přiběhla i Katana a objala ho. Smutně jsem se usmála a zavřela oči.
Závidím ji, má tak dobré přátele. Proč jsem na ni vůbec začala řvát? Vůbec to nechápu... Povzdechla jsem si a podívala se na ně. Bylo mi čím dál smutněji. Chtěla bych se s nimi taky kamarádit, jsou skvělí. Ale nemůžu....
,,Akage? Jdeme?!" Za mnou se ozval naštvaný hlas mé ,,kamarádky". Otočila jsem se k ní. Vypadala jako klaun pusu měla rudou jako krev a kolem očí stíny. Vedle ní stála moje další ,,kamarádka". Obě dvě se tvářily naštvaně.
,,Jo, už jdu" řekla jsem a znovu se podívala ven. Katana a Fumito odcházeli pryč a o něčem se bavili. Otočila jsem se zády a vydala se pryč. Je načase nasadit masku. Řekla jsem si a u srdce mě zabolelo.


Z pohledu Katany:
Ucítila jsem na sobě něčí pohled. Otočila jsem se a v okně školy zahlédla Akage jak se otáčí a odchází pryč.
,,Děje se něco?" zeptal se mě Fumito a podíval se nahoru. ,,To nic" řekla jsem a šla dál.



Asashi Mori (S1)

23. ledna 2016 v 17:44 | Alida
Asashi Mori (Asaši Mori)
Věk: 16 (7.října)
Pohlaví: Žena
Titul: Studentka, Knihovnice
Karma: Kladná
Asashi je přátelská a odvážná. Má mateřskou povahu a každému ráda s něčím radí. Je hodně starostlivá a nebojí se ukázat své seběvědomí. Je hodně moudrá a vždy se snaží řídit rozumem.
Vzhled
Asashi má blonďaté vlasy a zelené oči.
Rodina
Asahi, má matku (Saya Mori), (Otec je vedoucí velké firmy v Rusku). Ale jako náhradu za otce má matčiného bodyguarda, který je s ní už od dětsví.
Nemá sourozence, ale má sestřenku Akage, která je pro ni jako sestra.
Koníčky
Asashi ráda čte knihy a taky se zajímá o literaturu.
Zdroj obrázku: http://www.zerochan.net/1347347

Rei Taio (S1)

23. ledna 2016 v 17:40 | Alida
Rei Taio
Věk: 36 (19.března)
Pohlaví: Žena
Titul: Učitelka na střední škole
Karma: Kladná
Rei je milá, hodná a spolehlivá. Ale když musí tak dokáže být i hodně přísná, ale své studenty má moc ráda. Svou práci hodně zbožňuje.
Hodně si rozumí s Katanou a má ji ze všech nejraději. Vždy ji poradí ve špatných chvílích a spíše ji bere jako vlastní dceru, než pouhou studentku.
Vzhled
Rei měla jako mladá purpurové vlasy, ale ty si obarvila na hnědou. Má modré oči. Její nejčastější oblečení je košile a dlouhá bíl sukně.
Rodina
Rei nemá rodinu ani děti. Kdysi dávno byla vdaná a čekala dítě. Oba dva čekal smutný osud. Manžel ji zemřel před porodem, při auto havarii. A Když porodila, tak po pár hodinách ji řekli že její dcera zemřela. Ze smutku a truchlení se dostala po 2 letech. Rozhodla se že si splní svůj sen a stane se učitelkou.
Koníčky
Rei ráda učí studenty. Také umí úchvatně hrát na klavír a je trenérkou týmu roztleskávaček.

Iruka Taki (S1)

23. ledna 2016 v 17:37 | Alida
Iruka Taki
Věk: 16 let (19.července)
Pohlaví: Muž
Titul: Student
Karma: Kladná
Iruka, pochází s Ameriky. Do Japonska se vrátil kvůli své nemocné babičce.
Iruka je trochu plachý, ale i při tom strašně milý. Rád si ale stojí pevně za svými rozhodnutími a těžko mění názor. Také se spíše řídí pocity než rozumem. Když chodil do Americké školy tak byl od spolužáku diskriminován kvůli rase. Od té doby se snaží co nejlépe pomáhat lidem, které potakl stejný osud.
Vzhled
Iruka má černé vlasy a oči.
Rodina
Iruka pochází z Ameriky, ale je to čistý Japonec. Do Japonska přijel aby se mohl starat o svou nemocnou babičku (Mitaka Taki). Jeho rodiče zůstali v Americe, aby se mohli starat o jejich obchod s rybami.
Koníčky
Rád hraje Fotbal a jezdí na motorce. V budoucnu chce pracovat jako profesionální fotbalista.
Zdroj obrázku: http://www.zerochan.net/1856011 (oříznuté)

Arukoru Tengoku (S1)

23. ledna 2016 v 17:36 | Alida
Aru Tengoku
Věk: 17 let (5.dubna)
Pohlaví: Muž
Titul: student, delikvent
Karma: Neutrální
Arukōru vypadá na první pohled jako pouliční kluk, který chodí po diskotékách a fláka školu. Ale když ho poznáte zblízka, tak se dozvíte že je přátelský a rád žertuje. Jenom kvůli svojí rodině se tak chová.
Postupem času se změní díky Shiro a její dobré náladě. První to nebude chtít, ale Shiro nedokáže vidět lidi jak se trápí. Dala mu přezdívku Aru. kterou si velmi oblíbil. Tak mu také budeme říkat Postupem času vznikne mezi nimi silné poutu a něco víc než přátelství.
Vzhled
Aru má tmavé modré vlasy a modré oči, skoro až černé.
Rodina
Jeho rodina je známa tím že prodává drogy, cigarety a alkohol nezletilým. Arukoru znamená v překladu alkohol, jméno mu dala matka která na něm je do dnes závislá. Kvůli jeho rodině a jménu se mu začali ve škole vysmívat a tak ho to přivedlo k jeho samotařskému životu. Až díky Shiro poznal co to je radost života.
Koníčky
Rád píše básně a skládá hudbu a opravuje auta. V budoucnu nechce pracovat v rodinném podniku, ale chtěli by být mechanik.

Fumito Kasaia (S1)

23. ledna 2016 v 17:34 | Alida
Fumito Kasaia
Věk: 17 (25. října)
Pohlaví: Muž
Titul: Student
Karma: Kladná
Fumito je milý a přátelský. Má hodně ochranářskou povahu a lehko se naštve. Ale i jinak je to normální kluk s milou povahou.
Vzhled
Fumito má krátké hnědé vlasy a světle hnědé oči.
Rodina
Fumito žije se svou matkou (Hana Kasaia) a otcem (Juhi Kasaia) a o rok mladší sestrou (Shiro Kasaia). Jeho rodiče ho velmi milují a jeho sestra ho někdy až moc bere za svého staršího brášku. Takže se ji nikdy nezbaví a pořád do něj musí rýpat. Jeho nejlepší kamarádka Katana je taky součástí jeho rodiny a moc dobře si spolu rozumí.
Koníčky
Fumito rád hraje Basketbal a chodí na dlouhé procházky. Na škole je velmi populární, protože je nejlepší hráč basketbalového týmu. Plány do budoucna zatím nemá.
Zdroj obrázku: Tumblr (oříznuté)

Shiro Kasaia (S1)

23. ledna 2016 v 17:31 | Alida
Shiro Kasaia
Věk: 16 (27. listopadu)
Pohlaví: Žena
Titul: Studentka
Karma: Kladná
Shiro je hyperaktivní a střelená dívka, která se pořád jenom směje a dělá si ze všeho srandu. Je taky pořádná optimistka a všechno vidí růžově. Je trošku nemotorná a dětinská.
Vzhled
Shiro má dlouhé modré vlasy a fialové oči. Vlasy ráda nosí různě sepnuté a vymýšlí si i vlastní účesy. Nejčastěji je ale má sepnuté ve dvou culících.
Rodina
Shiro má matku (Hana Kasaia) a otce (Juhi Kasaia), kterému říká Jui. Má bratra Fumitu, kterého by za nic na světě nevyměnila a strašně ho má ráda, takže si z něj pořád dělá srandu.
Pochází z Tokia, ale v městě Toshi se cítí víc doma. Takže má v plánu tu bydlet a pracovat jako dospělá. Její rodiče ji to nechtějí dovolit. Jako výmluvu si vymyslela, že s ní Fumito zůstane.
Občas do Fumita naráží s tím že si vezme Katanu a budou mít děti. Katana je pro ni jako sestra.
Koníčky
Shiro chodí do kroužků vaření, takže ráda peče a vaří. V budoucnu by si chtěla otevřít vlastní cukrárnu. Taky by se ráda usadila a měla rodinu.
Dále se ráda mazlí se svým černým kocourkem Knightem a bere ho jako svého největšího miláčka.
Shiro si také ráda hraje s vlasy a vymýšlí všemožné účesy.
Zdroj obrázku: http://www.zerochan.net/460012

Akage Mori (S1)

23. ledna 2016 v 17:29 | Alida
Akage Mori
Věk: 17 let (10.ledna)
Pohlaví: Žena
Titul: Studentka, členka rodiny Mori
Karma: Neutrální
Akage je trochu nafoukaná a ráda se povyšuje nad ostatní. Nemá tohle chování zrovna ráda, ale musí, protože ji k tomu nutí její matka. Podle její matky je Akage ostudou jejich rodiny.
Popravdě je to, ale milá a laskavá dívka, která si připadá strašně osaměle. Závidí všem ostatním, ale nejvíce Kataně, takže občas ji řekne něco co nechce. Taky je někdy moc nerozhodná a všechno bere vážně.
Vzhled
Akage má zrzavé vlasy a fialové oči. Ve vlasech ráda nosí květiny ve formě sponek.
Rodina
Akage patří do jendé z nejbohadších rodin Japonska. Má nevlastní matku (Kurimu Mori) a staršího bratra (Haru Mori) a mladší sestru (Fuyu Mori).
Její pravá matka zemřela při porodu. Poté si její otec vzal sestru od pravé matky.
Její otec zemřel při havárii letadla když jí bylo 5 let. Od té doby se bojí letadel a výšek. Její otec ji nejvíce miloval a byl s ní v jejich nejhorších chvilkách. Právě proto ji jeho smrt ranila a toho využila její matka. Právě proto se tak Akage chová.
Má ještě tetu (Saya Mori), kterou bere jako svou pravou matku. Dále má sestřenku (Asashi Mori), která momentálně studuje v zahraničí.
Koníčky
Ráda dělá pokusy a studuje léčivé byliny. V budoucnu by chtěla najít nějaký nový lék. Má v plánu jít na zdravotní školu. Mezi její další koníčky patří pěstování květin.
Zdroj obrázku: http://www.zerochan.net/2000971

Katana Saberu (S1)

23. ledna 2016 v 13:57 | Alida

Katana Saberu
Věk: 17 (13. srpna)
Pohlaví: Žena
Titul: Studentka
Karma: Kladná
Katana je přátelská a ke každému vstřícná. Ráda každému vyhoví, ale někdy dokáže být hodně žárlivá a všechno bere vážně. Je občas hodně tvrdohlavá a vždy začne dřív jednat, místo toho aby si to pořádně promyslela.

Vzhled
Katana má dlouhé stříbrně- bílé vlasy a modré oči. Pár vlasů u uší má vždy zapletené do dvou copánků.

Rodina
Katana je jedináček. Její rodiče se jmenují Eien Sāberu a Bei Sāberu, kteří si ji moc nevšímají. Pochází s velmi bohaté rodiny. Matka na ni neustále řve a otec ji ignoruje.
Jako malá utekla, když na ni rodiče řvali, za něco co neudělala. Tak utekla do parku, kde chtěla svůj život ukončit, protože ji její kamarádky opustily (kvůli tomu že zjistili, že jim lhala o tom že je z bohaté rodiny). Tam se setkala s Fumitem. První ho žádala ať odejde. Ale on zůstal a utišil ji. Poté co ji slíbil, že bude její kamarádem tak je pro ní jediná opravdová rodina, společně s jeho sestrou Shiro.
Postupem času se do něj zamiluje, ale Fumito to neví. Taky hodně žárlí, když s ním mluví nějaká jiná holka.

Koníčky
Katana má ráda různé léčivé bylinky a zajímá se o medicínu. V budoucnu by chtěla studovat na zdravotní škole a stát se lékařkou.
Zdroj obrázku: http://www.zerochan.net/172246


Savior of my life- Hajimari no Ima- Kapitoly

23. ledna 2016 v 13:39 | Alida



































Savior of my life- Hajimari no Ima- rozcestík

23. ledna 2016 v 13:35 | Alida




Příběh:
Sedmnáctiletá Katana Saberu pochází z bohaté rodiny a svoje rodiče nemá moc v lásce. Právě proto se rozhodla jít do školy, která je daleko od jejího rodného města Tokia, Školu navštěvuje společně se svým nejlepším kamarádem Fumitem a jeho sestrou Shiro.
Dny plynou normálně, ale po chvilce začnou dít změny, které povedou k jedné tragédii. Katana se dozvídá, že celý její život možná není takový jako si původně myslela.
Žánry: Romantika, Komedie, Střední škola, Tragédie



Nápad- SOML

22. ledna 2016 v 16:22 | Alida |  Mé kecy
Zdravím!
Ráda bych vás informovala, že mám něco v plánu se SOML. Nevím jak na to budete reagovat, takže vám zdůrazňuji že je to jenom nápad.
Napadlo mě že bych to trošku přepsala. Když jsem SOML začala psát, tak to byl jenom takový malinký nápad, ale vyklubala se z toho povídka, s nekonečným příběhem :D, kterou jsem si oblíbila.
Když jsem založila nový blog, tak jsem tu musela vše přetáhnout a znovu pročíst, kvůli různým chybám atd... Když jsem ty kapitoly postupně četla, tak jsem došla k závěru, že to nemá hlavu ani patu. No jen se na to podívejte, ze začátku romantika a na postupem času trochu nadpřirozeno a teď je z toho magie a všude lítá krev. Neříkám že toho lituji, osobně si myslím, že se příběh dobře vyvíjí a tak, ale prostě.... Když jsem to začala psát, tak jsem moc psát příběhy neuměla, ale postupem času při psaní (a samozřejmě jsem toho hodně za tu dobu přečetla, jak knížek ta povídek :D) jsem zjistila, že se příběh možná trochu odklonil a změnil se děj. Aniž bych si toho všimla. Což je samozřejmě moje chyba jako autora.
Taky bych chtěla zdůraznit, že vztahy mezi postavami nejsou nijak dobré (podle mého názoru). Hned jsem všechny spárovala a moc jsem nad tím nepřemýšlela, právě proto vznikl ten zvrat mezi Irukou, Akage a Asashi. U Arua a Shiro bych se taky chtěla více rozepsat, protože mi přijde divný, že se po x letech setkali a najednou BUM, jsou spolu. A taky je v povídce napsané jaké jsou holky dobré kámošky, ale co kluci? Ti tam moc velkou roli nemají, sem tam možná něco je, ale ne tolik kolik je potřeba. Moc nepíšu z jejich pohledu a taky nezdůrazňují koníčky, jak holek tak kluků. Ty nemám moc dobře sepsané. Taky bych potřebovala změnit povahové vlastnosti, protože psát o každým že je tzv. milý a přátelský, mi nepřijde vhod. To bych mohla rovnou napsat: Postavy- Všechny se chovají stejně jejdiná Shiro je více střelená :D
Mám tu povídku moc ráda a chtěla bych ji pořád a pořád zdokonalovat a vymýšlet další a další příběhy.
Kvůli těmto důvodům bych chtěla povídku změnit. Jenomže se teď nemůžu rozhodnou jestli je to dobrý nápad. Samozřejmě některé věci se nezmění a možná, možná nám připide pár postav. Právě proto bych se vás, kteří čtou mou povídku, zeptala co si doopravdy myslíte o této povídce. Ráda bych znála váš nároz a díky nim se i zlepšila.
No pořád je to nápad. Prostě se budu muset rozhodnut.
Děkuji za váš čas a doufám, že mi povíte svůj názor :D Doufám, že jsem vás u svého článku, který se spíše podobá slohovce, neunudila k smrti :D
Alida

Savior of my life 3- Anata no Unmei- Kapitola 12- Noční nebe

17. ledna 2016 v 17:47 | Alida


Zdravím!
Tak je to tady. Je tu další díl SOML :D Doufám, že si povídku užíváte :D


Z pohledu Rei:
,,To myslíte vážně?" Překvapením jsme se vyskočila ze židle. Cítila jsem jak ze mě zmocňuje radost. Tohle byl jeden z mých nejlepších dnů.
Doktorka se na mě usmála z poza stolu. ,,Ano testy to potvrdily. Gratuluji vám"
,,Moc děkuji!" Poklonila jsem se doktorce. Vzala si svoje věci a vyběhla pryč. ,,Neshledanou!" Zavolala jsem ještě.
Běžela jsem rovnou domů. Vždy jsem se tam vracela nerada, ale teď vím, že tam na mě někdo čeká. Někdo na koho jsem čekala celý život. Až se nakonec ukázal, už podruhé. Byla jsem tak šťastná, že není mrtvý. Konečně jsem měla rodinu!
Moje matka žije daleko a kvůli mému nevlastním otci s ní nemůžu mluvit. Je moc přísný. Už když jsem byla na střední tak mi dělal peklo. Ale díky tomu, že mě poslal na tu střední, která spíše připomínala chrám, jsem mohla potkat Kazukiho. Ze začátku jsem ho neměla ráda, ale srdci neporučí nikdo.
,,Taio-san! Buďte opatrná!" Bylinkářka na mě mávala z poza jejího stánku a u toho se usmívala. Zamávala jsem ji taky a nepřestala utíkat.
Když jsem konečně doběhla k mému domu, zastavila jsem se. Zhluboka jsem se nadechla a vešla dovnitř.
,,Jsem doma" řekla jsem když jsem vešla dovnitř. Vždy když jsem to tak udělal, odpovědí mi bylo ticho. Ale přes prázdniny jsem tu měla Katanu a teď....
,,Vítej zpátky" Kazuki vykoukl za obýváku. Usmál se na mě a já mu úsměv oplatila.
Vyzula jsem si boty a vešla dovnitř. Kazuki se vrátil do obýváku a vypnul televizi. Potom se posadil na gauč.
,,Tak jak bylo? Co říkal doktor?" Kazuki se ke mě otočil a já si sedla vedle něj. Tvářila jsem se jako sluníčko.
,,No, už vypadáš líp. Takže jsi něco špatného snědla? Když ti bylo ráno tak špatně?" Zeptal se mě a přisunul se blíže.
,,Ne" zavrtěla jsem hlavou a nepřestala se usmívat. ,,Ale klidně dále hádej" pobídla jsem ho.
,,Tak fajn.... Chřipka?" zeptal se. Zavrtěla jsem nesouhlasně hlavou. ,,Neříkej mi, že máš nějakou nemoc!" Vyděsil se a rychle se postavil na nohy.
,,Uklidni se" snažila jsem se ho utěšit. ,,Neboj jsem zdravá."
Kazuki si oddech a znovu se posadil. Upřel na mě rudé oči a řekl: ,,Tak co to bylo?" zeptal se.
,,No..." nevěděla jsem jak začít. Srdce mi najednou splašeně bušilo. Cítila jsem se strašně nervozní.
,,Tak co?" Naléhal na mě. Úplně to z něj vyzařovalo, jak ho to zajímá.
,,No, já...." Nedokázala jsem se vymáčknout, prostě to nešlo.
,,Moment" Kazuki se zamračil. ,,Mám pocit, že toto se už stalo..." Kazuki zavřel oči a opřel se o opěradlo.
Chvíli nastalo ticho. Kazuki se snažil přijít na to co mu to připomíná. Po chvilce se zatvářil překvapeně a podíval se na mě. ,,Ty jsi...." Kazuki polkl a zůstal na mě zírat. Nastalo ticho, jenom z venku šlo slyšet jak projelo auto.
,,Jo" řekla jsem, ale hlas se mi chvěl.
Kazuki se zatvářil ještě více překvapeně. Pusa se mu otevřela a jenom a mě zíral. Bylo to nepříjemné. Ale vypadal tak roztomile.
,,Nezírej na mě tak" byla jsem červená až za ušima. Bylo mi trpně a ten jeho pohled byl tak roztomilý. Bylo mi čím dál větší horko.
,,To" Kazuki promluvil. Otočila jsem k němu hlavu. ,,To je úžasný!" Kazuki mě chytl za boky a postavil se. Dost jsem se polekala. Zatočil se mnou ve vzduchu a já srazila nohama sklenku s vodou, co byla na stole. Sklenka spadla na koberec a tekutina se vylila a pomalu se vpíjela do koberce.
Kazuki mě potom postavil na zem a pořádně mě objal. Nevěděla jsem co dělat, ani co říct.
,,To je ta nejlepší zpráva!" Kazuki byl štěstí bez sebe.
Nevím proč, ale po tváři mi stekla slza a za ní další. Nevěděla jsem co říct. Jenom mi prostě tekly po tvářích.
Kazuki se ode mě odtáhl a usmíval se od ucha k uchu. Ale když si všiml že pláču, tak mu úsměv povadl.
,,Co se děje?" zeptal se a setřel mi slzy, ale další mi jenom tekly z očí. Zavrtěla jsem hlavou a schovala obličej do dlaní.
,,Rei..." řekl mé jméno s takovou něhou, že se mi splašilo srdce.
Cítila jsem jak mě objal a posadil se se mnou na gauč. Seděla jsem mu na klíně a plakala jako malý dítě. Hlavu jsem měla položenou na jeho hrudi a máčela mu košili.
Kazuki mě hladil po vlasech a držel mě za ruku.
,,Mám pocit... že... je to..... jenom ....sen" říkala jsem mezi vzlyky. ,,Nechci... se už .... nikdy... probudit" slzy mi tekly proudem. Zmáčkla jsem mu košili a on mě pevněji objal.
,,To je dobrý, jsem tady a už tě neopustím. Přísahám..." Zašeptal a políbil mě na čelo. Přejel mi rukou po tváři a jemně mě mi zvedl hlavu.
,,Jsi jak malý dítě" řekl a utřel mi slzy. Potom zavřel oči a políbil mě. Bylo to tak známé. Jeho rty na mých. A hlavně ten pocit domova. Zavřela jsem oči a vychutnávala jsem si ten moment.
Po chvilce se ode mě odtáhl a já otevřela oči. Slzy mi už přestaly téct.
,,Tak je to lepší" řekl a usmál se. ,,Jo" řekla jsem.
,,Takže budu táta jo?" řekl trochu pitomě.
Musela jsem se rozesmát. ,, Ale ty už táta jsi"
,, Vím, ale tentokrát nehodlám nic zmeškat" pohladil mě po vlasech. Opřela jsem si hlavu o jeho hruď. ,,Já taky ne"


Z pohledu Asashi:
Přijeli jsme k nějakému domu. Byla to taková menší verze našeho domu. Dům byl obklopen zahradami, které zářili barvou všech možných květin. V zahradě také poletovali motýlci.
Akage by se to líbilo. Usmála jsem se a dotkla se prsty skla od okna auta.
,,Jsme tady" z místa řidiče se ozval Kaito, mamin osobní ochránce. Kaito vytáhl klíče ze zapalování a vystoupil. Obešel auto a otevřel mé mamce dveře. Vděčně se na něj usmála a vzala ho za ruku, ať ji pomůže z auta. Vydali se společně k budově.
Vzala jsem za kliku a chystala se otevřít, ale někdo mě předběhl. Iruka mi otevřel dveře. Se zaujetím jsem ho sledovala. Všiml si mého pohledu a zčervenal až za ušima. ,,Nekoukej na mě tak. No tak pojď" řekla a nastavil mi ruku.
Přinutilo mě to k úsměvu. ,,Děkuji pane" řekla jsem ironicky. Zčervenal ještě více, ale mou ruku nepustil.
Ruku v ruce jsme se vydali ke dveřím budovy a otevřely je. První co jsem uviděla byla moje kamarádka, a taky ochránkyně, Mizuki. Zůstala jsem na ni zírat, byla ke mě otočená zády. Po chvilce se otočila a její pohled zůstal viset na mě.
,,Mizuki!" Vyjekla jsem a skočila ji kolem krku. Poplácala mě po zádech. ,,Už je to doba Asashi-sama, jak jsi se měla?" zeptala se a já se od ní odtáhla.
,,No dobře i špatně, však víš" řekla jsem ji po pravdě. Přikývla že chápe a strnula. Zůstala zírat za mě a její výraz se změnil na nepřátelský.
,,Říkala jsem si, že tu něco smrdí. Kde se tu vzal upír" Mizuki se stoupla ochranářsky přede mě a sáhla k pasu pro zbraň. ,,Jak se tu opovažuješ ukazovat" zavrčela.
Iruka vypadal vyděšeně a nevěděl co říct. Rychle jsem zasáhla. ,,To je dobré Mizuki, je s námi" položila jsem ji ruku na rameno, ale s ní to nehnulo. Pořád sledovala Iruku jako ostříž.
Povzdechla jsem si a obešla ji. ,,Asashi-sama?!" Dost ji to překvapilo. Přišla jsem k Irukovi a vzala ho za ruku. Byl celý ztuhlý. Podíval se na mě vyděšenýma očima. Vřele jsem se usmála a pomalu ho přivedla k Mizuki. Ta se tvářila dost zaskočeně.
,,Tohle je Iruka Taki, je našim hostem. A také mým přítelem" představila jsem ho. ,,A toto jsem Mizuki Reina, moje osobní strážkyně. Je hodně tvrdohlavá, takže si na ni nevyskakuj" vysvětlila jsem Irukovi.
Iruka na sucho polkl a natáhl k ni volnou ruku. ,,Rád tě poznávám, Mizuki" řekl a usmál se na ni.
Mizuki na se zamračila. Podívala se na jeho ruku a odrazila ji pryč. Iruku to zaskočilo. ,,Neříkej mi jménem, upíre. Jestli něco provedeš Asashi, tak tě vlastnoručně zabiji" zaskřípala zubama. Potom se otočila ke mě a poklonila se. ,,Uvidíme se později" řekla a odešla.
,,Co jsem ji udělal?" zeptal se.
,,Mizuki přišla jako malá o rodiče. Nenávidí přízraky a upíry, kteří zabili její rodiče" vysvětlila jsem mu.
,,Aha" řekl a podíval se směrem kde před tím stála Mizuki.
,, Jí to přejde, jenom počkej" řekla jsem mu a stiskla mu ruku. Stisk mi oplatil.
,,Kdo by to kdy čekal. Vy dva a spolu?" Ozval se za námi ironický hlas. Iruka se prudce otočil a zůstal zírat na osobu, která tam stála. Okamžitě jsem ztuhla a po zádech mi přejel mráz. Iruka vedle mě zavrčel. ,,Co ty tu děláš?"
Pomalu jsem se taky otočila a cítila jak mi strachem buší srdce. Iruka mě schoval ochranářsky za sebe. Oči mu začaly nebezpečně rudě zářit.
,, Čekal jsem lepší uvítáni" Shiki si nás prohlížel. Na těle měl několik obvazů a pozoroval nás se zaujetím.
,,Jak jsi se tu dostal?!" Vyštěkl Iruka.
Shiki mu nevěnoval pozornost. Spíše se zaměřil na mě a usmál se. Přišel blíže. Iruka se celý napjal.
,,Zdravím tě moje milovaná Asashi" řekla a natáhl ke mě ruku na pozdrav. Iruka mu ji chytil a zmáčknul. Ale se Shikim to ani nehnulo. ,,Jestli se ji jenom dotkneš, zabiji tě" řekl. Dost mě to zaskočilo.
,,Co se to tu děje?" ozval se hlas mé matky. Vyšla z místnosti, kde před tím stál i Shiki. Za zády měla Kaita a ten vše bedlivě pozoroval.
,,Řekla jsem ti ať se chováš slušně Shiki" štěkla moje mamka. Shiki pokrčil rameny a vytrhl se Irukovi. Pak od nás odstoupil a opřel se o stěnu.
,,Co tu dělá mami?" zeptala jsem se.
,,Budeme potřebovat jeho pomoc. Vím, taky se mi to nelíbí, ale Mitaka-san se tak rozhodla" vysvětlila.
,,Mitaka-san?" řekl Iruka. Neměla jsem páru jak to myslel.
,,Ano, já můj drahý Iruko" z místnosti vyšla další osoba. Byla to stará dáma s krátkými šedými vlasy. Mile se na nás usmála.
,,Babi?" Iruka ji oslovil. Překvapeně jsem zamrkala. Žena která tam stála byla Mitaka Taki. Jeho babička a taky upír.
,,Ty musíš být Asashi" pomalu přistoupila ke mě a podala mi ruku. Přijala jsem ji, její ruka byla na dotek tak jemná. ,,Ano" řekla jsem a potřásla si s ní.
,,Si moc hezká" řekla a já se začervenala. ,,Děkuji"
,,Prosím, postarej se o Iruku. Sice na to nevypadá, ale je to potížista" řekla a Iruka zrudl. ,,Babi...."
,,Promiňte, že vás ruším, ale ráda bych všem řekla proč jsme se sešli." Přerušila nás moje matka.
,,Ale nejdřív bychom se měli přesunout do vedlejší místnosti" řekla a otočila se.
Následovali jsem ji. Vešli jsem do obývací místnosti. Všichni se někam posadili, tedy až na Kaita, která se postavil za křeslo, kde seděla má matka.
Posadila jsem se mezi Iruku a jeho babičku. Shiki se posadil na volnou židli a tvářil se znuděně.
,,Tak půjdeme rovnou k věci" řekla moje mamka a mi se všichni na ni podívali.
,,Určitě víte co se stalo při posledním úplňku" začala. V hlavě se mi vy zobrazili vzpomínky na tu noc. Celá jsem se otřásla. Iruka si se mnou propletl prsty a stisk mi ruku. Trošku mě to uklidnilo.
,,V onu noc se probudila magie uvnitř mojí dceři, díky zakázanému rituálu" zamračil se na Shikiho, ale ten se jenom provokativně usmíval. ,,Později se taky probudila upíři stránka tady Iruku" otočila pohled k Irukovi. Slyšela jsem jak na sucho polkl.
,,Důvod proč tu jsme je ten, že je budeme muset vytrénovat" Mamka si opřela lokty o stůl a ukázala na Shikiho a na Mitaku-san. ,,Mitaka-san a Shiki budou trénovat Iruku. Naučí ho vše potřebné o upírech a jejich životě" řekla. Potom se podívala na mě. ,,Já a Kaito budeme trénovat tebe Asashi" přikývla jsem na souhlas. Pořád jsem byla ze všeho otřesená.
,,Trénink začneme zítra, zatím můžete jít" řekla. Všichni se postavili a Iruka pomohl své babičce na nohy.


Z pohledu Akage:
,,Děkuji za pomoc" řekla jsem a otočila se na Fumita. Ten položil poslední květináč na zem a oprášil si ruce. ,,Nemáš za co" řekl.
Usmála jsem se na něj. Zapadající slunce mu barvilo vlasy do měděné barvy a oči ještě do světlejší žluté. Všiml se mého pohledu a otočil se ke mě. Okamžitě jsem se začervenala.
,,Mám něco na tváři?" zeptal se mě. Zavrtěla jsem hlavou. Srdce mi splašeně bušilo. Uklidni se. Říkala jsem v duchu. Už před nějakou dobou jsem si to uvědomila, ale od včerejška, když ji požádal o ruku mi to došlo.
,,Děje se něco?" zeptal se mě a tvářil se ustaraně. Zavrtěla jsem hlavou. ,,Ne nic, už můžeš jít" otočila jsem se k němu zády a otevřela pytel z hlínou.
Srdce mi tak hlasitě bušilo. Jsem ráda, že tě Katana má. Jsi úžasný. Říkala jsem si v duchu. Ale cítila jsem se trošku smutně. U Už dlouho vím, že k němu nějaké city chovám. Od té doby kdy mě zachránil. Tam na školní ošetřovně. Byla jsem ráda, že je s Katanou šťastný. Ale občas jsem měla chuť mu to říct.
Uslyšela jsem jeho kroky, když odcházel. Měla bych to říct, i když vím, že ničeho nedosáhnu. Sevřela ruce v pěst a prudce se postavila. ,,Fumito!" Zavolala jsem. Otočil se ke mě a zastavil se. Byl sotva tři metry ode mě. Tváře se mi červenala. Fumito mě pozoroval a čekal na to co řeknu.
Polkla jsem. Teď nebo nikdy. Neboj bude ti líp. Říkala jsem si v duchu.
,,Víš já...." řekla jsem a sevřela sukni svých šatů. ,,Je tu něco co ti musím říct." Vypadal zaujatě a trpělivě čekal, co mu řeknu.
Uhnula jsem pohledem a zhluboka se nadechla. Potom jsem se mu podívala do očí. Otevřela pusu a: ,, Mám tě ráda" řekla jsem. Srdce mi bušilo až v uších. Fumito vyvalil oči a zůstal na mě zírat. ,,Vím, že máš Katanu, ale prostě...." povzdechla jsem si a sklopila zrak. ,,Chci abys to věděl"
Nastalo tíživé ticho. Čekala jsem na to co řekne. Po nějaké chvilce se ozval. ,,Děkuji" řekl. Dost mě to zaskočila. Zvedla jsem pohled a uviděla ho jak pozoruje zapadající slunce. ,,Děkuji" zopakoval. ,,Jsem za to rád, ale já miluji Katanu..." Otočil se ke mě a mile se usmál.
,,Já vím, jenom, nevím, chtěla jsem...." Nevěděla jsem jak to popsat. Přišel blíže a pohladil mě po vlasech, dost mě to zaskočilo. ,,Vím, co myslíš" zvedla jsem k němu hlavu. ,,A taky vím, že na tebe určitě někdo čeká. Někdo kdo tě bude milovat, jako já miluji Katanu" Dal ruku dolů. Pomalu jsem přikývla.
Ještě jednou se usmál a potom odešel.
Svezla jsem se na zem a opřela se o stěnu. Srdce mi splašeně bilo. Do očí se mi dostávaly slzy a já si je utírala. Co jsem si sakra myslela?! Vždyť je zasnoubený!
Po pár minutách jsem se uklidnila. Byla ještě jedna věc, kterou jsem chtěla udělat. Ne, musela jsem udělat.
Vytáhla jsem telefon a vytočila Irukovo číslo. Zvedl to na druhé zazvonění. ,,Akage? Děje se něco? Jestli chceš mluvit za Asashi zavolá ti ji?" jeho hlas zněl ustaraně.
,,Ne" řekla jsem. ,,Chci mluvit s tebou. Musím se tě na něco zeptat" řekla jsem a polkla.
,,Dobře, mluv. Jsem jedno velký ucho" řekl.
,,Když si se mnou chodil" začala jsem. ,,Bylo to jenom z lítosti, že? Neomlouvej se" řekla jsem rychle než stačil cokoli dodat. ,,Já to vím. Litoval si mě. Viděl si ve mě sebe. Jak to ostatní ubližovali ve škole v Americe. Nevadí mi to. Když si mi řekl, že mě máš rád, dost mě to zaskočila. Ale byla jsem tak šťastná. Možná si mě měl ráda, ale ne tak jako Asashi viď? Věděla jsem to, od té doby co jsi ji poprvé uviděl. Byl jsi jako opařený" musela jsem se nad tou vzpomínkou zasmát.
Bylo ticho. Myslela jsem si, že zavěsil, ale mýlila jsem se. ,,Máš pravdu. Je mi to líto, ale přece jsem něco málo cítil. Ale ne tak jako k Asashi. Promiň jestli ti to ublížilo"
Zavrtěla jsem hlavou. ,,Ne jsem v pořádku, děkuji že jsi mi to řekl. Pozdravuj Asashi" řekla jsem rychle a zavěsila. Ruce se mi začaly třást. Věděla jsem to. Tak proč to tak bolí? Zeptala jsem se samy sebe. Opřela jsem si hlavu o kolena a nechala se ukonejšit tichem.
Když slunce zapadlo rozhodla jsem se jít projít do místního parku.
V parku bylo ticho a vycházející měsíc zářil na nebi společně s milióny hvězd. Pozorovala jsem nebe a přemýšlela nad spoustou věcí.
,A taky vím, že na tebe určitě někdo čeká. Někdo kdo tě bude milovat' V hlavě se mi ozvala Fumitova slova.
Kdo ví, možná se ten kdo na mě čeká dívá taky na hvězdy. Řekla jsem si pro sebe v duchu a usmála se.
Byla jsem tak zabrána do svých myšlenek, že jsem nedávala pozor na cestu a do někoho vrazila. Byla to pořádná rána a já neudržel rovnováhu. Cítila jsem jak padám dozadu a potom něčí teplé paže jak mě chytají kolem pasu. Bylo to tak prudké, že jsem začala padat do předu. Ozvala se rána a já dopadla na někoho.
,,Au" ozval se hlas. Pomalu jsem otevřela oči. Ležela jsem na zemi, spíše na někom. Zvedla jsem hlavu a uviděla neznámého kluka. Podíval se na mě a já zčervenala rychle jsem z něj slezla. ,,Omlouvám se" řekla jsem a posadila se vedle něj. ,,Nějak jsem se moc zamyslela"
Kluk ze zatím posadila třel si týl hlavy. ,,Ne, já se omlouvám, nedával jsem pozor na cestu" podíval se na mě.
Cítila jsem jak jsem ztuhla. Jeho oči byly tak modré. Jako letní nebe. Taky na mě zíral. Rychle jsem se ošila ,,Um- já-" nevěděla jsem co říct.
,,Jsi celá?" zeptal se mě. ,,J-jo" vykoktala jsem ze sebe. ,,A ty?" zeptala jsem se ho.
,,Myslím že ano" postavil se a pomohl mi na nohy. Potom pustil mou ruku a nervózně se podrbal na hlavě. Nervózně jsem se na něj usmála.
,,Vážně se omlouvám ,jaksi jsem se zahleděl na oblohu" řekl a podíval se na horu. ,,Jo já taky" řekla jsem mu.
,,Dneska je tak krásně" řekl trochu zasněně. Musela jsem s ním souhlasit.
,,A co tu vůbec děláš tak sama? Není to nebezpečné?" zeptal se. Dost mě to zaskočilo. ,,Nevím. Prostě jsem někdy ráda sama" odpověděla jsem a podívala se na něj.
Díval se na mě modrýma očima a jemný větřík mu čechral černé vlasy. ,,Aha"
Nastalo trapné ticho. Neodolala jsem a musela jsem si ho prohlédnout. A něčeho jsem si všimla. ,,Ty krvácíš!" Vyjekla jsem a vzala ho za ruku. Trhl sebou, když jsem se dotkla jeho dlaně. Vytáhla jsem kapesník a zavázala mu ránu. ,,Děkuji" řekl a trošku se červenal. ,,To nic" odvrátila jsem hlavu.
,,Myslím že už bych měl jít" řekl najednou. ,,Jo" řekla jsem.
Vzal si tašku ze země a vydal se pryč. Taky jsem se pomalu vydala svou cestou. Po pár krocích jsem se zastavil a podívala se na nebe. Začal foukat příjemný vánek a ten si hrál s mými vlasy.
http://img07.deviantart.net/2623/i/2015/032/3/d/starry_night_sky_by_dimdimensions-d8g9ezr.jpg

Doufám, že se vám díl líbil.