Únor 2016

Maho no Gadian- Kapitola 2- Pouto

28. února 2016 v 20:29 | Alida
Ahojte :D Přináším vám tu další díl Maho no Gadian. Vím že mi to trvalo, tak se omlouvám, ale tuhle povídku jsme vymyslely se sestřenkou a já s ní v poslední dobou nebyla, takže musím něco vymyslet sama :D No konec keců, přeji vám hezké čtení :D
Také bych vás ráda upozornila, že jsem u Eriky změnila vzhled. Nic velkého, jenom má tmavší vlasy :D


Z pohledu Kenta:
Pomalu jsem začínal nabývat vědomí. Před očima jsem měl zamlčeno a stěží jsem rozpoznal obličeje které se skláněly nade mnou. Když jsem konečně zaostřil, oslepilo mě sluneční světlo. Přikryl jsem si oči rukou.
,,Vypadá to, že je v pořádku, jenom se praštil do hlavy. Zítra ho můžeme pustit"
Rozhlédl jsem se. Ležel jsem na školní ošetřovně.
,,Poznáváš to tu?" Nějaká žena se na mě podívala a v rukou držela propisku a notes. Podle uniformy, jsem poznal, že je to školní sestra. ,,Jo jsem na ošetřovně. Co se stalo?" Z nějakého důvodu jsem si nemohl vzpomenout. Vzpomínky jsem měl zamlžené a bolest mi tepala v hlavě. ,,Zadělejte ty žaluzie. Je to nepříjemné" zasyčel jsem.
,,Dobře" Sestra se otočila a zadělala žaluzie. Světlo zmizelo. Oddech jsem si a pomalu se posadil.
,,Pomalu, nepřemáhejte se" sestra mi podepřela záda polštářem a dala mi ruku na čelo. ,,Nemá horečku, asi má jenom podrážděné oči" pomalu dala ruku dolů a podívala se do svého notesu, něco do něj zapsala a potom ho zavřela. ,,Dobře. Já už musím jít, jestli něco budeš potřebovat, stačí zavolat." Než odešla pryč, tak se otočila na Shinju a Naota. ,,Vy ho netrapte, potřebuje odpočívat" řekla přísně a zamračila se na ně. Oba dva přikývli a v tom odešla.
,,Jsi celej? To byla pořádná pecka to ti řeknu" Naoto se na mě zakřenil. Zůstal jsem na něj nechápavě zírat. Všiml si toho. ,,Hej! Kento! Víš kdo jsem?" Ukázala ukazováčkem na sebe a zazubil se u toho.
Párkrát jsem zamrkal a zatvářil jsem se ještě více nechápavě. ,,Ehm, nemám páru" samozřejmě jsem si z něj dělal srandu, ale on to nepochopil. Obličej mu zbledl, až začal splývat s bílou zdí za ním. ,, E- No- E- Eh" začal koktat, úplně byl ztracený.
Pohled jsem otočil k Shinju, která si zakrývala pusu, aby nevyprskla smíchy. Ona to prokoukla.
,,Ehm, Shinju, že?" zeptal jsem se ji. Pomalu přikývla hlavou a stále se snažila nesmát.
,,Ji si pamatuješ a mě ne? Tak to jsem skončili!" Naoto se naštval a pomalu začal odcházet. Snažil se tvářit neutrálně, ale jeho obličej se mu křivil, takže vypadal jako by spíše zadržoval dech.
,,Měj se Naoto" Zamával jsem mu na rozloučenou. Otočil se ke mě. ,,Měj se-" v tom mu to došlo. Hned ke mě došel. ,,Ty!" Ukázal na mě naštvaně ukazováčkem, ale sykl bolestí. Ruku měl obvázanou od zápěstí až po loket. Rychle si ruku přitáhl k hrudi a snažil se zahnat bolest.
,,Co se stalo?" Nedokázal jsem odtrhnou pohled od jeho obvázané ruky.
,,Praštil jsi se do hlavy to se stalo" řekl Naoto a postavil se vedle Shinju.
,,A co ti vlci?" zeptal jsem se. Shinju překvapeně vytřeštila oči a Naoto se tvářil vyděšeně. ,,Ty jsi na ně pamatuješ?" Shinju na mě nevěřícně koukala.
,,Jo, pamatuji, jeden z nich mě srazil k zemi. Já ucítil bolest na hlavě a něco mokrého na čele, potom si nic nepamatuji" vysvětlil jsem jim. ,,Takže co se stalo?" zeptal jsem se znovu.
,,Málem si tam umřel" řekla Shinju. Naoto se vyděsil a otočil se k ní. ,,Říkala jsi, že to nic není!" Zařval na ni.
Shinju zvedla ruku, aby ho uklidnila. ,, Řekla jsem málem" zdůraznila
Potom se ke mě otočila a podívala se mi do očí, tvářila se dost vážně. ,,Nebýt mé sestry bylo po tobě. Když tě ten vlk srazil na zem tak ti prokousl lebku hodně si krvácel." Začala vysvětlovat.
,,Jo to jsi pamatuji, byl jsem totálně vyděšený. Zůstal jsem jenom stát a zírat, další vlk se zatím vrhl na mě a já si pohmoždil ruku" Naoto ukázal na svoji obvázanou ruku.
,,Aha. Počkej, říkala jsi že mě Erika zachránila?" nemohl jsem tomu uvěřit. ,,Jak?" zeptal jsem se.
Shinju se poškrábala na hlavě. ,,No, nevím jak to vysvětlit je to dost složité. Ale dá se říct, že když si umíral, tak se tvá duše postupně dostávala na , jak říkáte vy lidi, na ,,onen svět"" Shinju udělala ve vzduchu uvozovky a pokračovala. ,,Moje sestra tvou duši zachytila a vrátila ji zpátky do tvého těla a tím ses s ní spojil magickým poutem. Udělala z tebe svého strážce, tedy polovičního, ještě jsi neprošel rituálem, ale to je teď vedlejší" Shinju na mě ukázala prstem ,,Magický strážce. Já a sestra jsem taky strážci, Strážci Podsvětí. Hlídáme bránu do podsvětí a ničíme tvory, které se dostanou do tady toho světa. To je náš úkol." Shinju si dala ruce křížem přes prsa a opřela se o okenní rám. ,,Našim dalším úkolem, který není tak velký, je si vybrat strážce, který nám bude pomáhat. Pro každého Strážce Podsvětí je vždy jeden Magický Strážce...."
,,Počkej" zvedl jsem ruku a snažil se ty informace zpracovat. ,,Ona si mě vybralo za toho Magickýho Strážce?" zeptal jsem se.
,,Ne, nevybrala, ale nechtěla aby jsi umřel. Takže musela. Moje sestra na to nevypadá, ale je to hodná duše"
Naoto se na Shinju díval se neuvěřitelným výrazem. ,,Páni" vydechl.
Shinju se zasmála a praštila ho po hlavě. ,,Jestli tu pusu budeš mít pořád tak otevřenou, vletí ti tam moucha."
Naoto se chytl za hlavu a křivě se usmál, Shinju mu úsměv oplatila, ale potom se otočila zase na mě, tvářila se vážně.
,,Moje sestra musela za tvou duši darovat část svých schopností, slib mi že ji ochráníš. Bude se tomu bránit, ale ledy se jednou prolomí, to mi věř" Shinju se zhluboka nadechla. ,,Ochraň ji, je moje jediná rodina" Shinju se poklonila.
Jenom jsem se na ni díval. Nedokázala jsem nic říct. Nemohl jsem ničemu uvěřit. Ale když jsem se teď tak díval na Shinju, jak mě prosí, tak jsem se usmál. ,,Jasně, slibuji!" řekl jsem.
,,Děkuji!" Shinju mě vděčně objala. Objetí jsem ji oplatil.
,,Tak my už půjdeme, nebo nás sestra seřve" řekla a společně s Naotem odešla.
Sklopil jsem hlavu. Všechno mi to připadalo jako sen. Umřel jsem. Řekl jsem si v duchu. Ale ona mě přivedla zpátky. Proč? Nic jsem nechápal. Sevřel jsem silně ruce v pěst a všiml si něčeho co se skrývalo pod mým rukávem. Pomalu jsem ho odhrnul a vydechl úžasem. Kolem zápěstí se mi jako náramek proplétalo tetování. Byly to hodně složité vzory, ale vytvářely nádherný obraz. Nemohl jsem říct co je na něm vyobrazeno, ale bralo mi to dech.
Po chvilce jsem si lehl zpátky do postele a zavřel oči.


Z pohledu Naota:
Já a Shinju jsem vyšli. Šli jsme mlčky a já byl pořád ze všeho otřesený.
,,Takže..." Shinju si vedle mě odkašlala a já se na ni podíval. ,,Je to hodně velký sousto, že? A to si představ, že já a Eri s tím žijeme od jak živa" řekl a usmála se.
,,No, to jo. Ale jsem rád, že je v pořádku" usmál jsem se na ni a snažil se trochu uvolnit.
,,Takže vy hlídáte podsvětí" řekl jsem. Nebyla to otázka, ale odpověděla mi. ,,Jo hlídáme. Je to naše práce"
,,A ty máš svého strážce?" zeptal jsem se ji. Zavrtěla nesouhlasně hlavou. ,,Zatím ještě ne, ale jednou budu muset." Trošku posmutněla, asi se ji do toho moc nechtělo.
,,A co přesně děláte?" zeptal jsem se, abych změnil téma. ,,Zabíjíme různé nestvůry, to co jsi včera viděl byli pekelní vlci. Pak jsou tu různí duchové, dále Kitsune a podobně. Ale nejhorší nestvůra je Démonický drak, tyhle potvůrky bys nechtěl potkat. Jsou větší než tato škola a chrlí oheň." vysvětlila.
Celý jsem se otřásl a na sucho polkl. ,,Aha"
,, A víš co je úplně nejhorší?" zeptala se mě. Tvářila se hodně vážně. Zavrtěl jsem nesouhlasně hlavou. ,,Izanami" řekla jediným slovem. ,,Je to proradná bohyně. Má ráda smrt a temnotu. A my musíme zabránit, aby se sem dostala. Hlídáme bránu do Yomi- to je místo kde je Izanami uvězněna. Legenda říká, že až se dostane ven tak vypukne chaos a konec světa"
,,Tak to je důležitá práce" nevěděl jsem co na to říct. Vypadá to, že v tomhle světě jsou věci, které by měly zůstat skryty.
,, Taky žere děti a kluky" usmála se. Ucítil jsem na zádech něčí dotek a projel mnou mráz. Rychle jsem uskočil. Ohlédl jsem se, ale nic tam nebylo. Shinju se vedle mě rozesmála. ,,Nesmíš všemu tak věřit. Neboj děti a kluky nežere" otírala si slzy kolem očí.
,,Hej! To bylo podlý" bránil jsem se. Ale ona se zase rozesmála

Další den:
Z pohledu Kenty:
,,Dávejte na sebe pozor, a kdyby vás bolela hlava, tak přijďte" řekla mi sestra. Kývl jsem hlavou a odešel pryč.
Konečně mě pustily a já se zase mohl vrátit do školy. Zrovna byla obědová přestávka a všude byla spousta lidí.
,,Kento!" ozvalo se za mnou. Otočil jsem se a uviděl Naota jak ke mě běží a mává mi. Za ním běžela Shinju.
,,Konečně tě pustili! Víš jaká byla bez tebe nuda? Tohle mi už nikdy nedělej" Naoto mě objal. Vždy tohle dělal, když jsem byl nemocný a vrátil se do školy. Pořád dělal scény. ,,No jo no" řekl jsem a poplácal ho po zádech. Nakonec mě pustil.
,,Ale víš co nechci vidět?" zeptal jsem se ho. ,,Co?" ,,Jak to vypadá v našem pokoji, když jsem tam nebyl" řekl jsem a strčil do něj loktem. ,,Hej! Já uklízel" řekl výmluvně. ,,Na to ti neskočím" řekl jsem a rozesmál se.
Shinju nás celou dobo pozorovala. ,,Vy jste vážně skvělí kamarádi" řekla a pokyvovala hlavou. ,,To se jenom tak nevidí"
Naoto se tomu jenom zasmál. Potom se otočil na mě. ,,Shinju je s námi ve třídě, to je super ne?"
,,Jo to je fajn. A co tvoje sestra?" zeptal jsem se.
,,Eri chodí s námi, ale je o rok starší, chtěla jít do školy stejně jako já" vysvětlila mi. A podívala se na mě zajímavým pohledem. Nevěděl jsem si jak to vyložit. Naoto se na mě podíval podobně.
,,No Kento. Máš starší holku" utahoval si ze mě Naoto. Trochu jsem zčervenal ,,Já s ní nechodím!" řekl jsem a praštil ho do čela. Naoto se zapotácel, ale smál se u toho jak blbý.
,,A kde vůbec je?" nedalo mi a musel jsem se zeptat. Myslel jsem si, že bude s Shinju, navíc s ní musím mluvit. ,,Nějak moc se staráš, kamaráde" řekl Naoto a ušklíbl se. Dal jsem mu další ránu do hlavy, ale on se zase rozesmál.
,, S Eri chtěli mluvit nějací studenti, tak za nimi šla. Myslím, že bude někde poblíž tělocvičny." Vysvětlila mi Shinju a snažila se ubránit smíchu. Zřejmě si s Naotem mysleli to samé.
,,Díky" poděkoval jsem a odešel pryč. Na sobě jsem cítil Shinjin pohled a slyšel Naota se smát. ,,Tak pozdravuj svoji holku!" zařval na mě. Měl jsem chuť se otočit a uškrtit ho, ale ovládl jsem se.


Došel jsem k tělocvičně a našel Eriku jak se baví s nějakými studenty. Po chvilce od ní odešli a ona tam zůstala sama. Pomalu jsem se k ní vydal, čekal jsem že si mě všimne a odejde. Ale jenom tak dále stála.
Chtěl jsem na ni promluvit, ale ona ze zapotácela a začala padat na zem. Rychle jsem ji zachytil. Oči měla zavřeně a stěží dýchala. Po chvilce otevřela oči.
Když ji došlo, že jsem to já tak ode mě odskočila. ,,Co ty tu děláš?" zeptala se a odtáhla se pryč. Rukama si ochraně zakrývala hrudník a probodávala mě pohledem.
,,Hledal jsem tě" odpověděl jsem ji. ,,Je ti dobře?" zeptal jsem se ji. Nevypadla dvakrát dobře. Byla bledá v obličeji a v očích se ji značila únava.
,,Proč se ptáš?" odsekla chladně.
,,No zachránila jsi mě. A Shinju říkala, že jsi mi dala polovinu svých schopností, nebo tak něco. A navíc vypadáš bledě." Řekl jsem ustaraně. Nechtěl jsem aby se kvůli mně cítila špatně.
,,Bože," Erika si dala ruku na čelo a sklopila hlavu. ,,Moje sestra by se měla naučit držet pusu" pomalu zvedla hlavu a dívala se na mě chladnýma očima.
,,Nepotřebuji tvoji pomoc, tak odejdi" otočila se k odchodu. Rychle jsem ji chytil za zápěstí.
Otočila se zpátky a chystala se mě kopnout, ale já se vyhnul. Vypadal překvapeně a já taky, nikdy jsem se tak dobře nevyhýbal. Ale to bylo vedlejší.
,,Co jsem ti kdy provedl?!" vykřikl jsem po ní. Už to ve mně vřelo nějakou dobu.
,, Pusť mě!" Vyštěkla a chtěla se mi vykroutit.
,,Pustím, ale nejdřív chci odpovědi" řekl jsem. Nic neříkala snažila se mi pořád vykroutit.
Povzdech jsem si a otočil ji k sobě. Ucítil jsem její vůni, voněla jako jarní louka plná květin. ,,Nesahej na mě!" Vykřikla a praštila mě. Pustil jsem její ruku a ona se dala na útěk. Vběhla mezi stromy. Vydal jsem se za ní.
Shinju mě prosila, nehodlám ji zklamat. Řekl jsem si v duchu. Dal jsem ji slib a ten dodržím, ale nejdřív musím znát odpovědi.
,,Eriko!" Zařval jsem . Neozvala se, dokonce se mi ztratila z dohledu. ,,Eriko! Ukaž se! Nic ti neudělám, jenom se chci na něco zeptat! Prosím!" Volal jsem, ale odpovědí mi bylo tíživé ticho. Rozhlížel jsem se a čekal na nějaké znamení, nebo pohyb. Prostě cokoli. Ale nic se neozvalo jenom ptáci zpívali v korunách stromů.
Po chvilce jsem si povzdechla a chystal se odejít, když v tom se ozvalo zapraskání. Prudce jsem se otočil a přiskočil k jednomu ze stromů. Vytáhl jsem Eriku na nohy, vypadal vyděšeně.
,,Jak jsi-?" řekla vyděšeně. Rychle jsem ji otočil a přitiskl ke kmeni. Byla uvězněná mezi mnou a stromem.
,,Pusť mě!" Chtěla se mi vykroutit, ale nedařilo se jí to.
,,Jen se chci na něco zeptat" řekl jsem. ,,Tak prosím, prosím poslouchej" řekl jsem klidným hlasem, ale byla jako divoké zvíře. Párkrát se mě snažila praštit, ale já se úspěšně vyhýbal. Odvracela ode mě pohled, snažila se na mě nedívat, a pořád něco říkala.
Chytil jsem ji za ruku a ona se mi podívala do očí. Vypadala hodně vyděšeně, v očích ji zářily strachem. ,,Pusť mě" řekla a v očích se jí zaleskly slzy. Překvapilo mě to a přinutil jsem se odstoupit. Čekal jsem, že zase uteče, ale ona zůstala stát na místě. Rukama se objímala a tělo se jí třáslo.
,,Tak co chceš vědět" Nepodívala se mi do očí.
,,Proč jsi mě oživila?" zeptal jsem se. Snažil jsem se ignorovat její vykolejení. ,,Vždyť mě nenávidíš."
Zvedla ke mě hlavu a už se zase tvářila normálně. ,,Nenávidím? A to ti řekl kdo?" zeptala se.
,,No, vypadá to tak. Když mě vidíš tak utečeš, nebo mě zmlátíš"
Erika si povzdechla. ,,No nemůžu tě vystát, ale to všechny kluky." řekla.
,,A proč?" zeptal jsem se pomalu.
,,Do toho ti nic není" odsekla chladně a její pohled se do mě zabořil jako tisíce jehliček.
,,Můžeš mi to říct" pobízel jsem ji.
,,Trhni si" zavrčela. ,,Nehraj si na neviňátko vy chlapi jste všichni stejní"
,,O čem to mluvíš?" Musel jsem přijít na to co má tahle holka za problém, jinak se k ní nedostanu.
Nic neříkala. Vše utichlo, ptáci už nezpívali, vnímal jsem jenom ji.
,,Eriko?"
,,To je jedno. Už se mnou nikdy nemluv" Erika se chystala odejít.
,,Počkej! Proč jsi mě oživila?!" Erika se zastavila. ,,Když tak nenávidíš kluky, tak jsi mě mohla jednoduše nechat umřít. Stejně můžeš mít jenom jednoho strážce! Tak proč já?! Nechápu to! Jak tě můžu ochránit! Jak můžu udržet slib co jsem dal Shinju! Řekni něco!" Slova se ze mě hrnula. Erika jenom stála. ,,Víš co, měla jsi se ušetřit tohohle trápení! Měla jsem mě jednoduše nechat chcípnout!" zařval jsem na ni.
Erika se prudce otočila a došla ke mě. Vrazila mi pořádnou facku.
,,Chceš vědět proč?!" zařvala na mě. ,,Protože nehodlám někoho dalšího nechat umřít přímo před mýma očima! Řeknu ti toto- nenávidím všechny! Lidé ublížili mě a mé sestře! Jeden muž vyvraždil naši rodinu a málem mě a Shinju znásilnil!" Erika do mě začala bušit pěstmi. Slzy se ji řinuly po tvářích. Teď už to nebyla ta chladná Erika. Byla jako malé dítě, ztracená.
,,Nechat tě umřít?! To bych nedokázala! Já už nechci, aby někdo umíral! Už znovu ne!" Erika propukla v pláč a spadla na zem. ,,Už nikdy, už nikdy...." šeptala a ramena se ji třásla.
Klekl jsem si k ní a vzal ji za ruku. Zvedla ke mě pohled. ,,Pusť mě" zašeptala. I když brečela a vylévala si srdce, tak ji chladnost nepřešla.
Nic jsem neříkal. ,,Pusť mě" zopakovala. Nebránila se. Celé její tělo se třáslo.
Vybavil se mi její vyděšené výraz když jsem ji držel u stromu. Muselo ji to něco připomenout. A teď, vypadala tak zlomeně. Nemohl jsem ji takhle nechat a odejít. Co bych to byl za člověka?
,,Dal jsem slib" začal jsem. ,,Slib tvé sestře. Že tě ochráním a hodlám ho dodržet, zachránila jsi mě a já ti hodlám sloužit." Poklekl jsem na jedno koleno a sklopil hlavu. ,,Je mi jedno, že mě nemáš ráda, ale já své sliby dodržím, takže tě budu chránit i když se ti to nebude líbit."
Erika byla potichu. Její tělo se přestalo třást. Podíval jsem se na ni. Podle jejího výrazu jsem poznal, že svádí vnitřní boj. Vím, že se takhle vtírat není hezké, ale slib je slib.
,,Dobře" řekla šeptem. ,,Přijímám tě jako mého ochránce." Hodně mě to překvapilo a podle jejího výrazu ji taky. Věděla, že nemá na vybranou, jiného strážce mít nemůže. A podle toho jak se tvářila Shinju je důležité mít strážce.
Po chvilce jsem ucítil bolest na pravé paži. Odhrnul jsem si rukáv a tetování mi zářilo. ,,Co to?" Podíval jsem se na Eriku. Měla zavřené oči a cosi mumlala. Její hlas se mi začal ozývat v hlavě. ,,Já Erika Yukiko, strážkyně podsvětí přijímám tohoto muže jako strážce. Prosím bohyni Amaterasu o požehnání a sílu, která udrží naše pouto. Jsem tvá služebná a svou a jeho krví dávám tomuto kouzlu sílu." Erika vytáhla malý nožík a zvedla mi ruku dlaní vzhůru. Zvedla nůž a řízla mě. Sykl jsem bolestí poté řízla ji sebe a propletla si se mnou prsty. Kolem nás se objevila modrá záře, která omotala naše ruce. ,,Kento Masuyi odteď mi budeš sloužit, poslouchat mé rozkazy a chránit mě. Slib mi věrnost, slib mi svůj život." Erika otevřela oči, které ji zářily rudým světlem. ,,Slibuji" Řekl jsem.
Erika se pousmála, její úsměv byl kouzelný. Vypadala uvolněně, a i tak trochu jinak. Viděl jsem v jejich očích, že mi chce věřit.
,,Jak slibuješ tak se stane. Odteď jsi můj Majikkugādo- Magický strážce" Světlo, které obmotávalo naše ruce začalo zářit a poté zmizelo.
Erika vydechla a podívala se na mě. ,,Hotovo."
Přikývl jsem a usmál se na ni. Když v tom se ji oči zavřely a ona spadla na zem. Vyvalil jsem oči.
,,Eriko! Eriko!" Rychle jsem se k ní přisunul a začal s ní třást.
Erika začala pohybovat víčky. ,,Mmmm... Nemusíš tak řvát" otevřela oči a podívala se na mě. Vydechl jsem úlevou.
Pomalu se posadila a protřela si oči. ,,To je jenom únava" řekla.
,,Promiň" ozval jsem se. Erika se na mě překvapeně otočila. ,,Za co?" nechápala.
,,Kvůli mě jsi se tak vyčerpala. I za to ostatní, za ty nehody, doopravdy jsem nechtěl" omluvně jsem se usmál.
Ona se ke mně otočila zády. Byla ticho. Chtěl jsem ji dát ruku na rameno, ale ona se rychle postavila. ,,Měli bychom jít. Přestávka bude končit" řekla a v tu chvíli zazvonilo.


Večer:
Z pohledu Eriky:
Stála jsem u okna a dívala se ven. Hvězdy svítily na noční obloze, bylo chladno a vlál jemný větřík.
Z koupelny se ozývaly zvuky sprchy. Shinju se šla koupat a u toho si pobrukovala. Věděla, že jsem s ním vytvořila pouto a tvářila se nadšeně.
Zhluboka jsem se nadechla nočního vzduchu a zavřela oči, ale v tu chvíli se mi v hlavě zjevila tvář toho muže. Muže, který mě a Shinju zabil rodiče. Muže, který se mi zjevuje ve snech a pronásleduje mě. Jeho chlípný úsměv a upocené ruce, křik mých rodičů, pláč mé sestry, pach krve a smrti- Nedokázala jsem nic udělat, byla jsem slabá.
Muž se v mé představě usmál a natáhl ke mě ruce. Rychle jsem otevřela oči a zakryla si ústa, abych nevykřikla. Srdce mi bušilo jako splašené. Pomalu jsem se uklidňovala.
Nadechla jsem se a vydechla. Teď už jsem silnější. Už nikdo neumře o to se postarám. Znovu jsem zavřela oči a soustředila jsem se na Kentu Masuyiho. Zjistila jsem, že právě šel spát. Toto pouto bylo tak divné, ale při tom přirozené. Jako bychom ho měli celý život, ne jenom pár hodin. Kdykoliv jsem mohla zjistit co dělá a kde je. Zavolat jej o pomoc. Nevím proč jsem souhlasila, stejně jsem neměla na vybranou. Ale v jeho očích je velké odhodlání. A to mě dojalo, mám pocit, že mu můžu věřit.
Když za mnou přišel, nevěděla jsem o tom. Ale vždy před tím jsem jeho přítomnost dokázala vycítit. Cítila jsem ji i když jsme neměli pouto. Zajímalo by mě proč. Je na něm něco zvláštního. Snažil se mě přemluvit, abych mu vše prozradila a já se po chvilce zlomila. Chtěla jsem mu toho tolik povědět. Hledat útěchu, potřebuji aby mě někdo objal a řekl, že to bude dobré. Ale nikomu nemůžu nic říct. Nikomu, je to mé a Shinjino tajemství.
Znovu jsem se nadechla nočního vzduchu a poté zavřela okno.
Doufám že se vám díl líbil :D

Valentýn

14. února 2016 v 10:33 | Alida
Zdravím vás!
Vím že moje aktivita na blogu není nijak slavná. Ale slibuji, že se zlepším! :D
No a jak jinak dneska je Valentýn a já vám chci popřát vše nejlepší :D
Taky už jsou to dva roky co bloguji. V tento den má můj předchozí blog dva roky. Ale já bych v tom chtěla pokračovat i na tomto blogu, protože nemám páru kdy jsem tento blog založila :D No jo ta moje mravenčí paměť :D Takže přeju mému blogu vše nejlepší! Chci ti říct že tě mám ráda, a díky tobě si někdo může přečíst mé zatracené povídky :D
Tak hezký Valentýn :D
https://pbs.twimg.com/media/CbI8cCBUYAEb398.png
Dále bych vás ráda informovala, že jedu tento týden na lyžák, takže tu nebudu. Takže i svým SB a ostatním blogerům nebudu kontrolovat články. Moc se omlouvám :D
Přes lyžák se pokusím vymyslet nějakou tu povídku ať se tu něco objeví. Už se mi v hlavě roní nápad na Maho no Gadian :D Tak uvidíme no :D Jestli se vůbec vrátím v celku :D
Tak zatím :D