Savior of my life 3- Anata no Unmei- Kapitola 13- Stahující se mračna

3. května 2016 v 16:19 | Alida
Tak po dlouhé další díl :D Já vím, že jsem vám napsala, že budu přepisovat první a začátek druhé série, ale bohužel mě vždy napadne pokračování na něco jiného. Samozřejmě mám v plánu pokračovat v přepisování, ale možná dopíšu celé SOML, a potom začnu s přepisováním. Kdo ví jestli se k tomu někdy dostanu, možná to budu vydávat na přeskáčku. Omlouvám se, jestli vás to mate.:D
Předem se omlouvám za pravopisné chyby.

Z pohledu Arua:
Vrtulník přistál a Shiro vedle mě vydechla úlevou. ,,Sakra, toto už nikdy" řekla. Rychle začala zápolit s pásem a po chvilce se ozvalo cvaknutí. Poté hned vyskočila z vrtulníku. ,,Pevná zem! Už tě nikdy neopustím!" řekla a rozplácla se na zemi.
Já také vylezl z vrtulníku a usmíval jsem se od ucha k uchu. Shiro byla vždy taková hyperaktivní, a to se mi na ni právě líbí. Samozřejmě i spoustu jiných věcí.
,,Arukoru-sama" ozvalo se za mnou. Po zádech mi přejel mráz. Své pravé jméno jsem už dlouho neslyšel, nikdy jsem ho neměl rád.
Otočil jsem se a spatřil služebnou. Stála před velkými dveřmi a všude byli bodyguardi. Shiro si vedle mě stoupla a chytla mě za ruku.
,,Následujte mě, prosím" řekla služebná. Se Shiro jsme se na sebe podívali a poté se vydali dovnitř. Shiro se mě držela jako klíště a neustále se ohlížela.
,,Měla jsi zůstat s Fumitem" zašeptal jsem. ,,Nenechám tě v tom" řekla a opřela se o mně. ,,Dobře, ale nezapomeň drž se u mě" řekl jsem přísně. Shiro přikývla a namáčkla se na mě ještě více a zavěsila se do mojí paže.
Blížili jsme se k dalším dveřím, které byly bohatě zdobené. Čím blíž jsme u nich byli, tím ostraha sílila. Bodyguardi nás sledovali jestřábíma očima a když jsem kolem nich prošel tak se mi mírně poklonili. Nenáviděl jsem to. Nenáviděl jsem to tu, ani tuto rodinu. Ale kvůli tetě jsem se hodlal vrátit.
Služebná se zastavila před dveřmi a vzala za kliku. Vešli jsme za ní. Vevnitř bylo přítmí. Šli jsme dále prázdnou chodbou, tedy vypadala prázdně, ale věděl jsem, že nás sledují. Ostraha je tu nejvyšší a nikdo bez povolení se sem nedostane, nebo se ztratí.
Nakonec jsme vyšli po schodech na horu. Služebná vyťukala složitý kód a zámek na dveřích cvakl. Vešli jsme do bytu, který měl prosklená okna. Hvězdy na nebi zářily a z venčí se ozýval hluk. Světla Tokia zářila a dodávala městu na kráse. Rád bych si to prohlížel, ale u jednoho s oken stál můj děda, Uria Tengoku. Nikdy jsem nu neříkal dědo, nepřipadám si jako by byl součástí mé rodiny. Vždy jsem mu říkal Uria, nedokázal jsem se přinutit mu říci ,,Dědo" nešlo to. Jako vždy měl na sobě oblek a vlasy i vousy perfektně upravené. Ruce měl založené za zády a díval se z okna.
,,Arukoru" řekl. Jasně že věděl, že tu jsem. On vždy věděl o všem. Služebná odešla do kuchyně, aby připravila čaj. ,,Vypadá to, že jsi si přivedl společnost" můj Uria, se otočil a já cítil jak Shiro vedle mě ztuhla. Přitáhl jsem si ji ještě blíže k sobě. ,,Jak je tetě Elie?" zeptal jsem se na rovinu.
,,Jako vždy jdeš rovnou k věci, bude s tebe skvělý vůdce" řekl a přistoupil k nám. Schoval jsem Shiro za sebe a zamračil se na něj. ,,Já vůdce nikdy nikdy nebudu" řekl jsem důrazně. Uria mě probodával očima. ,,To se ještě uvidí" řekl hromovým hlasem.
,,Pane, čaj je připraven" služebná přišla s podnosem. Uria nám kývnul ať si sedneme. Zatáhl jsem Shiro za ruku a sedl si s ní na sedačku. Obličej měla sklopený a lehce se třásla.
,,Tak jak se ti daří?" zeptal se Uria a sedl si na proti nám. Služebná nám začala nalívat čaje do šálků, ale nehodlal jsem se napít. Shiro také pochopila a raději se toho nedotkla. Nevíme totiž co v tom je.
,,Proč tě to zajímá?" zavrčel jsem. ,,No tak, Arukoru, nemusíš se tak chovat" řekl Uria. Poté se jeho pohled stočil k Shiro. ,,A jak se jmenuješ ty? Víš o tom, že jsi se ještě nepředstavila. Ah, promiň mi to. Já se vlastně taky nepředstavil. Jsem Uria Tengoku, vedu to tu. Jsem také Arukorův dědeček" řekl a natáhl k Shiro ruku.
Shiro zvedla pohled a v očích se ji značilo zděšení. ,,Ehm... Já..." Shiro nevěděla co říct. Podívala se na mě a vypadala zděšeně.
Chtěl jsem ji představit, ale on mě předběhla. ,,Jsem Shiro Kasaia, ráda vás poznávám" řekla tichým hláskem a potřásla si s jeho rukou. Poté si zase sedla vedle mě a snažila se tvářit normálně, ale ruce se ji třásly. Chytil jsem ji za dlaně a ona si se mnou propletla prsty.
,,A Shiro, doufám, že to nevadí, když ti budu říkat křestním. Jaký vztah máš vlastně s Arukorem?" zeptal se ji. Shiro se nadechla. ,,J-Já..." začala koktat.
,,To je jedno, Urio, teď bych rád šel za svou tetou" řekl jsem a rychle se postavil. Shiro mě následovala.
Uria nic neříkal. Vyšli jsme z jeho bytu a vydali se po schodech dolů. Tentokrát jsme nešli tou tmavou chodbou Ocitli jsme se v normálně osvětlené chodbě se zářivými barvami. Ale i tak tu nechyběli Bodyguardi.
,,Jsi v pořádku?" zeptala jsem se ji. Shiro zamrkala očima a pomalu přikývla. ,,Jo, ale tvůj děda, je děsivý" řekla.
,,Není to můj děda" odsekl jsem. Zněl jsem jinak než jak jsem původně plánoval. Shiro sebou škubla. ,,Aha, promiň" špitla.
Chtěl jsem se ji omluvit, ale pusu jsem zase rychle zavřel.
Došli jsme k pokoji, kde bydlela má teta. Zaklepal jsem na dveře a zevnitř se ozvalo ,,Dále".
Vzal jsem za kliku a vešel dovnitř. Teta ležela na sedačce, v pyžamu a dívala se na televizi. ,,Jestli jste mi přinesli další léky, dejte je prosím do kuchyně" řekla a neodtrhla pohled od obrazovky.
,,Ehm, teto El , to jsem já" řekla jsem. Teta se okamžitě otočila a v očích se ji značil šok. ,,Aru, co ty tu děláš?" Viděl jsem jak Shiro překvapilo to, jak mě oslovila.
Teta El vstala a pár rychlými kroky přešla místnost. Objala mě kolem krku a úlevou vydechla. ,,Ráda tě vidím" řekla a odtáhla se ode mě. Potom si mě prohlédla. ,,Vyrostl jsi, teď je z tebe pořádný kus chlapa" řekla a rozesmála se. Trochu jsem se začervenala. ,,Děkuji El" řekl jsem.
,,A kdo pak je toto? Je roztomilá" řekla a podívala se na Shiro. ,,Jsem Elie Tenkgoku a ty?" zeptala se.
Shiro se usmála. ,,Jsem Shiro Kasaia, moc ráda vás poznávám" řekla. ,,Já tebe taky" El ji oplatila úsměv.
,,Nestůjte tu tak, pojďte se posadit" řekla a zavedla nás ke sedačce. Posadili jsme se vedle sebe. El odběhla do kuchyně a donesla nám sklenku džusu. ,,Prosím" řekla. Vděčně jsem si sklenku vzal a napil se. Shiro udělala to samé.
,,Tak mi pověz. Jak se daří? Co škola?" zeptala se a posadila se na proti nám.
,,Jo mám se skvěle. A škola je úžasná, poznal jsem spoustu úžasných lidí." řekl jsem a usmál se.
,,Aha, to je úžasné. Jsem ráda, že jsi šťastný. A co tví rodiče?" upřela na mě pohled. Ale podle mého výrazu, uznala, že se neměla ptát. Než mohla cokoli říct, předběhl jsem ji.
,,Nevím, jak se mají. Nejsem s nimi v kontaktu, snažím se žít sám za sebe. A taky děkuji za to, že mi financuješ školu a vše ostatní" řekl jsem a poklonil se.
,,Ale to za nic. Vždy ti ráda pomůžu" řekla a založila si ruce v klín. ,,A ty Kasaia-san? Je Aru na tebe hodný?" zeptala se. Shiro trochu šokovalo, že ji to tak rychle došlo. El byla vždy hodně bystrá.
,,Stačí když mi budete říkat Shiro" řekla na začátek. ,,Ano, Aru je skvělý. Je milý a hodný, taky si s ním užiji hodně legrace, mám ho vážně r-ráda" řekla trochu se začervenala, překvapena vlastními slovy. Taky jsem se začervenal a odvrátil pohled.
El se zasmála. ,,To je náš Aru. Když byl malý, tak vždy pomáhal nemocným zvířátkům. Taky nedokázal vyslovit mé jméno, takže mi říkal prostě El a do dneška mu to zůstalo" El se zasmála.
,,El!" křikl jsem na ni. Bylo mi trochu trapně. ,,No, jo promiň" řekla a utřela si slzy.
,,Hlavní je že se máte rádi." Usmála se na nás. ,,Ehm, jestli to nevadí, ráda bych se na něco zeptala" Shiro se na ni podívala. ,,Ano, co pak?" El na ni upřela pohled.
,,Jakto že mu říkáte Aru? Já mu tak taky říkám, ale myslím, že jsem to vymyslela já, takže...." Shiro se nervózně zavrtěla.
,,Ach, to jsi byla ty?" Řekla překvapeně El. ,,Víš, Aru jednou přišel ze školy a pořád opakoval ,,Aru, Aru,Aru....' Bylo to k zbláznění. Zeptala jsem se ho jakto, že to pořád opakuje. A on my odpověděl s obřím úsměvem ,Mám kamarádku a ona mi tak říká! Moc se mi to líbí!' Také u toho skákal radostí. Byl na něj hezký pohled, tak jsem mu taky tak začala říkat. Jsem ráda, že jste se zase setkali" El se znovu zasmála nad tou vzpomínkou.
Naše konverzace plynula a El ráda povídala o různých věcech z mého dětství, bylo mi trapně, ale obě se tvářily šťastně.
Naši konverzaci přerušil vstup jednoho služebníka. ,,Omlouvám se za vyrušení. Ale Uria-sama si chce promluvit a Arukorem-sama, takže prosím, kdyby jste mě následovali." Poté se vydal na chodbu. Rychle jsem vyskočil na nohy a šel za ním. El i Shiro mi popřály hodně štěstí.


Z pohledu Arua:
Vešel jsem znovu do toho bytu, tentokrát sám. Vypadalo to, jako kdyby se Uria nehnul ze svého místa. Pořád seděl ve stejné poloze a tvářil se neutrálně.
,,Arukoru, posaď se" řekl a já si sedl.
,,O čem chceš mluvit?" zeptal jsem se a snažil se tvářit neutrálně.
Uria se postavila přešel k baru. Nalil si Whisky a otočil se na mě. ,, Dáš si?" zeptal se a ukázal na skleničku.
,,Ne, díky" odmítl jsem okamžitě. Uria jenom pokrčil rameny a napil se.
,,O čem jsi chtěl mluvit?" Z mého hlasu zněla netrpělivost.
,,Ano, o té holce" řekla a opřel se o pult. Zvedl ke mě pohled a pod vousy se usmál. ,,Chci, aby jsi se s ní přestal stýkat, její bratr mi jednou nadělal problémy. Nikoho takového v mé rodině nestrpím" pomalu zvedl skleničku k ústům a elegantně se napil. Znělo to jako rozkaz a ignoroval i mé vykolejení. ,,Cože?! ty mi nebudeš rozkazovat!" zakřičel jsem na něj. On ale zůstal klidný. ,,Arukoru" oslovil mě a přistoupil blíže. ,,Musíš myslet na budoucnost celé naší společnosti. Taková holka nestojí ani za zábavu, takže nechápu proč jsi s ní" řekl. Vzedmul se ve mě odpor. ,,Takhle o Shiro nemluv ona není žádná nána. Tak jako ty tvoje služky!" Zařval jsem a vydal se ke dveřím. Ale on mě chytil za paži.
,,Arukoru!" zařval. ,,Tohle chování nehodlám tolerovat! Jsi můj nástupce." jeho stisk zesílil, ale já se mu vytrhl. ,,Ty mi nebudeš rozkazovat!" S těmito slovy jsem vyběhl z místnosti.
,,Svému osudu neutečeš! To moc dobře víš!" zařval Uria, před tím než se zavřely dveře.
Utíkal jsem jako o život, jako kdyby bych se snažil utéct před všemi problémy. Nakonec jsem se zastavil. Uvědomil jsem si, že jsem se ocitnul na jednom za balkonů. Opřel jsem se o jednu stěnu a vydechoval. Ten pitomý stařík neví o čem mluví. A já se nehodlám stát jeho nástupcem! Řval jsem v duchu. Zvedl jsem ruku a pěstí praštil do stěny. Ucítil jsem štípaní jak se mi kůže odřela. Zamračil jsem se a z hrdla mi vyšel zvuk podobný zavrčení.
Chvíli jsem tam stál a nakonec se sesunul na zem. Ale co když má pravdu? Před svou rodinou se nedokážu schovat. A jestli se o to pokusím, všem bude ublíženo. Uria nemá smysl pro slitování. Zasáhla mě silná vlna strachu. Nikdy jsem se tak nebál, nechci aby se Shiro něco stalo, ani ostatním. Nikdy jsem to nechtěl. Ale můžu utéct? Nemůžu je to riskantní. Ale jestli nedokážu utéct, tak alespoň ohráním Shiro a ostatní. Jestli ona bude v pořádku já taky. Nezbývá mi nic jiného, než ji zlomit srdce. Bylo mi z toho hrozně, ale neměl jsem na výběr, jestli ji chci zachránit, musím jednat.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aria Aria | Web | 3. května 2016 v 18:40 | Reagovat

Moc krásný díl povídky :) Chci další prosím! :D Opravdu se mi tato povídka líbí :) Na začátku kdy Shiro se rozplácla na zem, protože jí zem chyběla :D Úplně jsem si to dokázala představit.
Už se těším na další díly :) Jsem zvědavá jak to dopadne :)

2 Alida Alida | Web | 3. května 2016 v 19:07 | Reagovat

[1]: Moc ti děkuji, pokusím se napsat co nejdříve :D

3 Yui-san Yui-san | Web | 4. května 2016 v 16:49 | Reagovat

Hezké. :) Jinak chci připomenout na mém blogu je kontrola affiliates, tak se tam prosím zapiš. Po případě pokud bys to nestihla tak mě kontaktuj na mail. ^^ Děkujuuu. :3

4 Alida Alida | Web | 5. května 2016 v 19:42 | Reagovat

[3]: Děkuji, už na to jdu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama