Srpen 2016

Pauza?

9. srpna 2016 v 20:16 | Alida
Zdravím!
Určitě jste si všimli, že moje aktivita za poslední půl rok stála za houby. Moc článků se zde neobjevovalo a když už jsem začala psát, tak mi do toho zase něco vlezlo.
Tak jsem se rozhodla dát si s blogem nachvíli pauzu. Nevím na jak dlouho, takže se mě prosím neptejte.
Chcete znát důvod? Tak tady ho máte:
Teď když jsem na Střední škole, tak je to pořád samé učení. O školním roku se musím pořád věnovat škole a jiným věcem. Nemám moc čas, a když si ho najdu, tak se věnuji něčemu jinému, třeba kreslení, čtení nebo koukám na anime a brouzdám po mých oblíbených stránkách.
Sice jsou teď prázdniny, ale na blog nemám náladu. Konečně můžu zase trávit čas s rodinou a ne mít pořád nos v učebnicíh a sešitech.
To je konec? Možná vás něco podobného napadalo.
Ne, není to konec, jenom si dávám pauzu, možná sem občas hodím nějaké recenze, ale povídky teď nečekejte.
S povídkami nekončím, se SOML mám velké plány a ráda bych se někdy pokusila nakreslit i Mangu.
Své SB budu navštěvovat pořád, patříte mezi mé oblibené stránky. :D
No to je asi vše co jsem vám chtěla napsat. Doufám že chápete.
Takže zatím! :D


http://67.media.tumblr.com/de9089c55a360bab8b0f33fdf86590ea/tumblr_mw4ix44ktk1qbvovho1_500.gif

Present and we- Kapitola druhá- Návrat

1. srpna 2016 v 22:24 | Alida
Po dlouuuuuuuuhéééééé době přináším pokračování Present and We. Taky jste si určitě všimli, že jsem přidal pár vedlejších postav.
Předem se omlouvám za pravopisné chyby : D

Z pohledu Taii:
Nevěděla jsem co říct. Dokázala jsem jenom nečině stát a zírat. Byl opravdu tady, tedy jestli se mi to všechno jenom nezdá.
Dívala jsem se do jeho hnědých očí, lesklo se v nich překvapení, které se změnilo v pobavení.
,,Dlouho jsme se neviděli." Řekl mi a na tváři se mu objevil úsměv.
,,J-jo..." Vykoktala jsem a odvrátila pohled.
Deset let, deset let byl pryč. A teď je zpátky, vrátil se. Konečně jsem se s ním zase setkala.
Cítila jsem jak mě zaplavuje vlna štěstí. Podívala jsem se na něj s úsměvem, ale ten mi hned povadl.
Sice se vrátil, ale pořád uplynulo deset let. Byl vyšší, dospělejší. Na tváři měl pořád ten klukovský úsměv, ale změnil se. Já se taky změnila.
,,Hodně jsi vyrostla." Kazuki si nevšiml změny v mé náladě. Zvedl ruku a rozcuchal mi vlasy. ,,I vlasy máš dlouhé, vypadáš jinak."
Rychle jsem se od něj odtáhla. Zaskočilo ho to.
,,Ty jsi se taky změnil" řekla jsem neutrálně. Pocity se ve mě svářely. Smutek, štěstí, radost, vztek a zklamání. Ale začal převládat vztek. Před deseti lety zmizel a od té doby se neozval. Teď je tady a dělá jako by se nic nestalo.
,,Ráda jsem tě viděla" řekla jsem mu a otočila se. Tvář jsem měla napjatou, jak jsem se snažila zadržet slzy.
,,Počkej, Taio!" Slyšela jsem jak mě volá, ale já se dala do běhu a ztratila se v davu.
Přeběhla jsem most a běžela rovnou domů.
Vběhla jsem do domu a práskla dveřmi. Naši zákaznici nadskočili a otočili kě mně zvědavé pohledy, ale já je ignorovala a vyběhla po schodech do svého pokoje.
,,Taio!" Volali na mě rodiče, ale já třískla dveřmi od pokoje a plácla sebou na postel. Zabořila jsem obličej do polštáře a zařvala. Slzy mi vytekl z očí.
Proč? Proč? Znělo mi pořád dokola v hlavě.
Uslyšela jsem otevření dveří. Pak jsem ucítila jak si někdo sedl ke mně na postel. Teplá ruka mi přistála na zádech a něžně mě hladila.
,,Zlatíčko, co se stalo?"
Natočila jsem hlavu a střetla se s očima mé matky. Odráželo se v nich naléhání. Viděla jsem, že ji přemohl mateřský instinkt. Věděla jsem že vždy dokázal pochopit vše co se stalo a nikdy mě nesoudila.
Polkla jsem vzlyk a objala ji.
,,Šššš," chlácholila mě ,,Bude to dobrý..."
,,Mami, něco se stalo" říkala jsem mezi vzlyky.
,,Copak se stalo?" řekla klidným hlasem.
,,Kazuki... On... On..." Dech se mi zadrhávala. Nebyla jsem schopná normálně mluvit. Zhluboka jsem se nadechla. ,,Kazuki se vrátil..."
Mamka se ode mě odtáhla a podívala se mi do očí. ,,To je dobře ne? Tak proč pláčeš?"
Chtěla jsem ji říct o všem, o té časové díře mezi námi. O tom jak mi došlo, že se změnil. Často jsem si představovala jak se vrátí, v těch představách jsem byla šťastná, ale teď v realitě, jsem byla nešťastná a naštvaná.
Netušila jsem jak to mamce vysvětlit. Dívala jsem se do jejich očí a uviděla v nich pochopení.
,,Všechno se spraví. Uvidíš." Mamka mě znovu objala a já se ji vyplakala na rameni.
,,Dneska nám nemusíš pomáhat" řekla mi. ,,Odpočiň si." Ještě jednou mě poplácala po zádech a odešla.
Zůstala jsem v pokoji, konejšily mě zvuky z venčí. Slyšela jsem zvuky moře, projíždějící auto, mluvící lidi, zpěv racků... Když jsem se dostatečně uklidnila, vešla jsem do naši restaurace a dala si na sebe zástěru.
,,Taio?" Taťka se na mě ustaraně podíval, mamka mu určitě všechno pověděla.
Věnovala jsem taťkovi zářivý úsměv. ,,Už je to dobrý, půjdu obsluhovat zákazníky" řekla jsem a vzala do ruky blok a tužku. Taťka přikývl, ale ustaranost z jeho tváře nezmizela.
Vše bude dobrý, vše bude dobrý... Opakovala jsem v duchu, ale v hloubi duše jsem věděla, že nebude.

Další den:
Z pohledu Taii:
Vešla jsem do domu Kimiko.
,,Dobrý den!" Zavolala jsem. Z kuchyně vykoukl Kimičin otec a kývl mi na pozdrav. Z poza něj vykoukl Jiro, mladší bráška Kimiko. Usmála jsem se na něj a on se začervenal potom se schoval do kuchyně.
,,Kimiko! Taia je tady!" Kimičin otec přešel ke schodům vedoucí do druhého patra.
,,Už jdu!" Ozvalo se z jejího pokoje.
Po chvilce se otevřely dveře a Kimiko vyšla ven. Měla na sobě modré šaty a vlasy sepnuté do copu. Obula si bílé střevíce na zavazování. Vedle ní jsem si v tričku, kraťasech a starých balerínách připadala jako modní pohroma.
,,Tak mi jdeme!" Zavolala Kimiko na svého taťku.
Když jsme vyšli na ulici Kimiko rozpřáhla ruce a protáhla se. ,,Nemůžu se dočkat!" Zvolala. Podívala jsem se na ni, usmívala se. V mysli mi vytanula vzpomínka ze včerejška. Ošila jsem se. Mám ji to říct? Nebo ne?
Nerozhodnost mě pohltila, takže jsem nedávala pozor co Kimiko povídala. Než jsem se nadála byla jsem v jednom obchodě s plavkami. A když se mě na něco zeptala byla jsem zmatená. ,,Eh? Co jsi říkala?"
,,Ptám se tě, které plavky jsou lepší. Modré, nebo červené?" zeptala se mě znovu. V rukou držela dvojdílné plavky se vzory květin. Podívala jsem se na ně a potom zase na ni. ,,Nevím, oboje dvoje vypadají hezky."
,,No to jsi mi pomohla." Kimiko si povzdechla a podívala se na plavky. Tvářila se hodně nerozhodně.
Rozhodla jsem se starosti s Kazukim hodit za hlavu. Ponořila jsem se společně s Kimiko do nakupování. Všechny starosti se mi vykouřily z hlavy.
Když jsme nakoupily šly jsme si koupit zmrzlinu. Stouply jsme si do fronty a dívaly se na menu. ,,Já si dám pistáciovou s oříšky a čokoládou a ty?" zeptala se mě. ,,Hmm..." podívala jsem se na seznam. ,,Vanilkovou" řekla jsem ji.
,,Vanilkovou?" Zeptala se mě udiveně. ,,Neměla by jsi si dát něco jiného?"
,,Proč?" Podívala jsem se na ni.
,,No, Vanilková je taková obyčejná..." Kimiko nesouhlasně zavrtěla hlavou.
,,Tak dobře dám si Vanilkovou s malinami a sirupem" řekla jsem ji. Ona se spokojeně usmála a otočila se k prodavačce. Ta nám řekla ať chvíli počkáme .
Sedly jsme si na volné místo a ponořily se do konverzace o zítřejším výletu. ,,Zajímá mě co Manami vyvede. Určitě něco šíleného a nebezpečného." Položila jsem svou nákupní tašku na zem a sedla si na židli. Kimiko nesouhlasně zavrtěla hlavou. ,,A to tu máme k tomu ještě Takaa, když ti dva něco vymyslí, tak to je katastrofa, no měli bychom se připravit." Kimiko si opřela bradu rukou. ,,A taky mě zajímá kde hodlají tábořit. Jestli ve stanu, musím se připravit na hroznou bolest zad a komáry."
Překvapeně jsem se na ni podívala. ,,Tábořit?" Zamrkala jsem. Nepamatuji si, že bychom se bavili o táboření.
,,Jo, táboření, ty jsi nedostala esemesku od Manami? Vždyť víš, že ona vše vymýšlí na poslední chvíli."
Vytáhla jsem mobil, a doopravdy tam byla esemeska o táboření, které mělo trvat tři dny. Asi jsem byla včera tak v šoku, že jsem ji nezaregistrovala. ,,Aha, moje chyba." Usmála jsem se a podívala se na ni.
,,Nevadí, asi jsi měla práci v restauraci, že?"
Otřásla jsem se. Měla bych ji to říct, má právo to vědět, stejně by na sebe narazili. A kdyby se dozvěděla, že já o ho potkala a neřekla ji o tom, byla by honě naštvaná.
,,No, víš..." Přerušila mě servírka s našimi zmrzlinami. Poděkovali jsme a já se zahleděla na svůj pohár. Znovu jsem začala váhat.
Měla bych to říct? Ano měla bych.
Zvedla jsem k ní odhodlaně pohled, ale Kimiko koukala kdesi za mě. Lžička ji vypadla z ruky a na stůl a poté se skutálela na zem. Ve tváři měla šokovaný výraz.
Otočila jsem se a uviděla Kazukiho, jak vychází z jednoho obchodu. Samozřejmě si nás všiml a zamával nám.
,,Ahojte, jak se máte?" řekl s úsměvem a stoupl si za mě. Můj údiv vystřídal stud. Vzpomněla jsem si na včerejšek. Na to jak jsem od něj utekla.
,,Kazuki..." Kimiko si stoupla a pořád na něj udiveně zírala.
Kazuki si ji prohlížel, ale nakonec se usmál. ,,Kimiko? Málem jsem tě nepoznal, jsi o dost vyšší. A už nemáš rovnátka." Řekl ji a usmál se.
,,Ty jsi se vrátil?" zeptala se ho. Pořád se tvářil udiveně, určitě tomu nemohla uvěřit.
Kazuki se na mě zmateně podíval. ,,Ty jsi jim neřekla, že jsem zpátky? Když jsi včera tak utekla, myslel jsem, že jim to jdeš říct."
Kimiko po mě střelila pohledem. ,,Ty jsi o něm věděla?"
,,Jo, chtěla jsem ti to říct, ale..." Nedokončila jsem to. Kimiko se zamračila a tvářila se hodně naštvaně. ,,A kdy jako? Měla jsi mi to říct hned. Ale asi jsi si ho chtěla nechat pro sebe, že? Víš co, tak jak chceš! Stejně jste byli pořád spolu už jako malí, tak proč ne i teď?!" Kimiko sebrala svou tašku a otočila se ke mě zády. ,,Kazuki, jestli chceš přijď zítra na pláž, ostatní tě taky rádi uvidí, tedy jestli to ona dovolí. A budeme tábořit." S tímto odešla.
Dívala jsem se na místo, kde před tím seděla. Zmrzlina se začal roztápět a smíchávala se s čokoládou. Oříšky se v ní topily. Moje na tom byla podobně.
,,Taio?" Kazuki mi dal ruku na rameno, otočila jsem k němu hlavu. ,,Asi jsem to pokazil, promiň mi to." Setřásla jsem jeho ruku z ramene.
,,Taio?"
Otočila jsem se k němu zády. Vytáhla jsem peníze a dala je na stůl. Hodila jsem si tašku na rameno a prošla kolem lidí, kteří celou dobu sledovali naši hádku.
,,Taio! Počkej!" Kazuki mě doběhl u fontány a položil mi ruku na rameno. Sklopila jsem svůj smutný pohled.
,,Ani nevíš jak jsem rád, že tě zase vidím." Neotočila jsem se. Jeho slova mě udělala šťastnou, ale i tak mě bolelo srdce.
,,Tak co se stalo? Udělal jsem ti něco?" Neodpověděla jsem. Dál jsem měla svěšenou hlavu, nedokázala jsem se otočit, podívat se do jeho smutných očí. Bylo to až moc bolestivé.
,,Taio? Podívej se na mě, prosím." Svírala jsem ruce v pěst. ,,Prosím," zopakoval.
Ucítila jsem jak dal ruku dolů. Slyšela jsem jeho hluboký nešťastný povzdech. ,,Ani se ti nedivím. Zasloužím si to. Nechal jsem tě tu, neozval se. A teď Kimiko..." Natočila jsem k němu hlavu. Díval se do křišťálové vody ve fontáně. ,,Jak jsem si mohl myslet, že bude vše stejné jako tehdy." Zvedl pohled, když už jsem k němu byla otočená úplně. ,,Musel jsem ti ublížit, je mi to líto." Dívala jsem se mu do očí a viděla v nich hlubokou lítost.
Kazuki se znovu povzdechl. Asi usoudil, že si mě neusmíří, když jsem nic neříkala. Otočil se k odchodu. ,,Měj se Ta... Tokizaki-san." Ucítila jsem bodnutí v srdci. Nejspíše usoudil, že už nejsem ta dívka z minulosti, teď jsem někdo jiný. Tak proč by mě měl oslovovat křestním jménem? Vždy jsem v něm četla jako v otevřené knize.
Dívala jsem se jak odchází, jak se vzdaluje v dáli. Nedokázala jsem nic udělat, pohnout se ani na něj zavolat. Byla jsem z toho oslovení jako přikovaná.
Chci to takhle? Je to tak správně? V hlavě mi hučely myšlenky. Posadila jsem se na okraj fontány a dívala se do vody. Zahlédla jsem svůj odraz. Po tvářích mi tekly slzy. Já brečím? Zvedla jsem ruku a a prstem otřela padající slzu. Podívala jsem se na svůj prst, kapka spadla do vody. Když se dotkla hladiny, vytvořila kruh, který se zvětšoval.
V tom jsem si něco uvědomila. Rychle jsem vyskočila na nohy a rozběhla se směrem kam zmizel Kazuki.
Tohle se nesmí stát... Nesmí... Já se nezměnila, jsem pořád uplakaná. Když pláču má rudý nos a hrozně mi z něj teče. A on se taky nezměnil, nesmál se mi, ani teď. Vím to, slzy se mi spustily když se mnou mluvil, jenom jsem si to neuvědomila.
Vyběhla jsem ven z obchodního domu. Rozhlédla jsem se a snažila se popadnou dech. Nikde jsem ho neviděla.
Riskla jsem to a rozběhla se doprava.
Probíhala jsem ulicemi, vyhýbala se lidem. Malém jsem vrazila do jedné ženy, omluvila jsem se ji a dala se zase do běhu.
,,Kazuki!" Zavolala jsem, když jsem ho zahlédla u květinářství. Rychle se ke mě otočil. Tvářil se překvapeně, když mě uviděl.
Prudce jsem se před ním zastavil a snažila se popadnou dech. ,,Je.. To v-v po-pořádku..." Snažila jsem se ze sebe dostat všechno co jsem mu chtěla říct, ale byla jsem strašně udýchaná.
Kazuki ke mě přistoupil. Smutně se na mě usmíval, než jsem se nadechla objal mě. Překvapilo mě to, ale nakonec jsem mu dala ruce kolem ramen. Pohladil mě po vlasech. ,,Omlouvám se..." Slyšela jsem vzlyky.
Ještě pevněji jsem ho obejala. ,,V pořádku." Jeho vůně byla tak známa. Cítila jsem, že se červenám, ale usoudila jsem že to bude z toho běhu.
Po nějaké chvíli se ode mě odtáhl. Usmíval se na mě tím svým klukovským úsměvem. Úsměv jsem mu oplatila.
Kazuki se zarazil a vytáhl kapesník. ,,Teče ti z nosu" řekl s vážným pohledem. Rychle jsem se vysmrkala.
Nevím proč, ale rozesmálo mě to. Kazuki se na mě nechápavě díval. ,,Čemu se směješ?"
,,Nechápu jak si můžeš nechat tak vážný výraz. Vždyť smrkám jako slon!" Vybuchla jsem v hlasitý smích. Kazuki se na mě křivě usmál a jenom pokrčil rameny.

Další den:
Z pohledu Taii:
,,Jak jsi mohla?!" Manami ke mě přiběhla a tvářila se nasupeně. ,,Kazuki se vrátil a ty jsi nám nic neřekla."
Podívala jsem se na ni a poté na všechny ostatní, tvářili se naštvaně.
,,No já..." Nemohla jsem to vysvětlit, protože Kimiko vybuchla. ,,Nic neříkej! Tvoje řeči mě nezajímají! Určitě jsi nám to neřekla, protože jsi s ním chtěla být! Nechtěla jsi aby s ním byl někdo jiný! Vždyť jsi jeho úžasná kamarádka!"
Na hrudi mi dopadla těžká tíha. Zalapala jsem po dechu. ,,Tak to není..."
,,Kimiko, uklidni se." Za mnou se ozval hlas. Ostatní zalapali po dechu.
,,Vůbec jsi se nezměnila, musíš pořád na všechny tak křičet?" Kazuki se zastavil vedle mě a mračil se. Sjel všechny pohledem a oni se přikrčily. Vždy to tak bylo, když jsme byli naštvaní, on nás vždy uklidnil. Jeho pohled byl smrtící.
Najednou jeho rysy změkly. Na tváři se mu rozzářil úsměv. ,,Rád vás vidím." Jeho pohled sklouzl na Manami. ,,Ahoj, Manami. Vidím, že jsi pořád stejně akční." Podíval se za ní na hromadu kufrů. Bylo tam všechno možné. Na výlety vždy Manami tahala spoustu zbytečných věcí. Manami se nervózně podrbala na hlavě. ,,Znáš to..."
Kazukiho pohled se přemístil na Tomu. ,,A ty se pořád tváříš nasupeně. Nemrač se, zkazíš nám počasí. A rád tě vidím Tomo."
Toma se nakonec uvolnil. ,,Nazdar, kde jsi se poslední dobou flákal?" Řekl a praštil ho do zad. ,,Nooo... Všude možně."
Kazuki se dále podíval na Kimiko. Ta se mračila a odvrátila pohled. ,,Hm!"
,,A Kimiko se vůbec nezměnila. Nebuď pořád taková nabručená, kazí ti to tvůj hezký obličej." Kimiko zrudla až za ušima. ,,Sklapni..."
Nakonec se Kazuki podíval na Takaa. ,,Ahoj, Takao, málem jsem tě bez brýlí nepoznal."
Takao k němu přišel.
Ozvala se rána a Kazuki skončil na zemi. Takao se nad ním tyčil a ruku danou v pěst dal podél těla. Kazuki si promnul poraněnou tvář. ,,Jak se opovažuješ se vrátit a dělat jako že se nic nestalo." Takao ukázal na mě. ,,Ani nevíš jak kvůli tobě trpěla!"
Takao se na Kazukiho vrhnul, ale on se odkutálel stranou.

Předchozí/Další

Aneko Kuro

1. srpna 2016 v 21:17 | Alida
Jméno: Aneko Kuro
Věk: 40
Karma: Kladná
Pohlaví: Žena
Aneko je velmi svědomitá a pracovitá. Ve světě je velmi uznávaná lékařka a svou práci miluje. Už od mala chtěla pomáhat lidem, tak se snaží svou práci plnit co nejlépe.
Vzhled
Aneko má černé vlasy a hnědé oči.
Rodina
Aneko má za manžela vyznámného politika Masaa se kterým cestuje po Japonsku a pomáhá nemocnicím s léčebnými procesy. Svého syna Takaa nechala v Enkai, ale hrozně se ji po něm stýská a nemůže se dočkat až se vrátí.

Masao Kuro

1. srpna 2016 v 21:12 | Alida
Jméno: Masao Kuro
Věk: 43
Karma: Kladná
Pohlaví: Muž
Masao je závistivý a pořád se mračí, díky tomu vypadá jako šéf nějaké silné mafie. Ale doopravdy je velmi přátelský a je známým politikem, který dokáže prosadit cokoli ve světe politiky.
Vzhled
Masao má blonďaté vlasy a zelené oči. Na tváři má vousy.
Rodina
Masao je ženatý s Aneki, která je uznávaná lékařka. Společně s ní se rozhodl cestovat po Japonsku a zlepšit si svou reputaci. Svého syna Takaa nechal ve městě Enkai, protože se společně s Aneko rozhodl ho nerozdělit od jeho přátel.

Naomi Fibuki

1. srpna 2016 v 21:05 | Alida
Jméno: Naomi Fibuki
Věk: 37
Karma: Kladná
Pohlaví: Žena
Naomi je laskavá a velmi pečlivá. Její pečlivost vyníká v její práci květinářky a její obchod je velmi vyhlášený. Také pracuje jako návrhářka zahrad a její práce je velmi ceněná.
Vzhled
Naomi má krátké hnědé vlasy a zelené oči.
Rodina
Naomi se provdala už v devatenácti kvůli neplanovánemu těhotenství. Muže kterého si vzala byl velmi násilný a často ji bil. Po narození jejího syna Tomy, už to nehodlala dále trpět. Muže udala na policii a požádala o rozvod. Od té doby už nechtěla věřit žádnému muži, ale když poznala Tadau, tak změnila názor. Po nějaké době si ho vzala a jeho dceru Manami si velmi oblíbila.

Tadao Fubuki

1. srpna 2016 v 20:58 | Alida
Jméno: Tadao Fibuki
Věk: 38
Karma: Kladná
Pohlaví: Muž
Tadao je poctivý a čestný muž. Ve svém životě se rozhodl věnovat vědě a rodině. Ale rodina má u něj vždy navrh, takže když je třeba přeruší nějaký pokus a hned jde na pomoc.
Vzhled
Tadao má tmavé vlasy a modré oči. Vždy na sobě nosí laboratorní plášť, který dostal od svého dědy.
Rodina
Tadaova první žena zemřela na rakovinu a tak zůstal nějakou dobu sám se svou dcerou Manami. Toto období bylo pro něj těžkým, ale díky své dceři, která ho povzbuzovala a rozesmívala se dokázal znovu zamilovat. Oženil se s Naomi a jeho život se zase projasnil. Jejího syna Tomu přijal jako vlastního.

Michi Nao

1. srpna 2016 v 20:49 | Alida
Jméno: Michi Nao
Věk: 40
Karma: Kladná
Pohlaví: Muž
Michi je starostlivý otec. Už od mala miluje moře a právě proto se stal rybářem a zdědil obchod po svých rodičích. Vždy se snaží své rodině vyhovět a vydělat dost peněz, ale většinu vydělává jeho žena, která je herečka.
Vzhled
Michi má hnědé vlasy a oči.
Rodina
Michi je ženatý s Arisu, která často jezdí po světě a hraje divadlo. I přes to na ni pořád myslí a nehodlá ji nikdy podvést. Na své děti je velice pyšný a v době Arisiny nepřítomnosti se o ně stará.

Arisu Nao

1. srpna 2016 v 20:44 | Alida
Jméno: Arisu Nao
Věk: 39
Karma: Kladná
Pohlaví: Žena
Arisu je velmi milá a atraktivní žena. Hraje divadlo a často jezdí hrát do Tokia. Je velmi populární ve světě celebrit. Ale i přes to nehodlá opustit svou rodinu a práci se snaží věnovat minimum svého čas a být dobrou manželkou a zároveň matkou.
Vzhled
Arisu má dlouhé hnědé vlasy a tmavě zelené oči.
Rodina
Arisu má manžela Michiho, kterého miluje a nikdy by ho neopustila. Její dvě děti Kimiko a Jiro pro ní tvoří velkou část života a snaží se jim co nejlépe věnovat.

Jiro Nao

1. srpna 2016 v 20:39 | Alida
Jméno: Jiro Nao
Věk: 10
Karma: Kladná
Pohlaví: Muž
Povaha
Jiro je malý kluk, který je velmi hyperaktivní. Pořád vymýšlí vtipy a zkoučí je na své sestře Kimiko. Ve škole je známý svými výtržnostmi a vtipy.
Vzhled
Jiro má světle hnědé vlasy a zelené oči.
Rodina
Jiro je mladší bratr Kimiko, kterou má rád a právě proto si s ní rád střílí. Svému otci pomáhá v obchodě s rybami. Svou matku zbožňuje a chtěl by se stát hercem jako ona.

Nori Seiji

1. srpna 2016 v 20:34 | Alida
Jméno: Nori Seiji
Věk: 40
Karma: Kladná
Pohlaví: Muž
Povaha
Nori je velmi aktivní. Pořád někde cestuje, takže netvraví skoro žádný čas doma. Práci nevěnuje skoro žádnou pozornost a snaží se žít naplno.
Vzhled
Nori má hnědé vlasy a oči.
Rodina
Nori je ženatý s Amelii, která vede jejich firmu. Láska už z jejich vztahu dávno vyprchala, ale zůstavájí spolu kvůli dojmu ve společnosti. Svého syna Kazukiho naučil, že si má svůj život užívat a žít jej podle svého.

Amelia Seiji

1. srpna 2016 v 20:27 | Alida
Jméno: Amelia Seiji
Věk: 38
Karma: Záporná
Pohlaví: Žena
Povaha
Amelia je vedoucí velké firmy v Americe. Svou práci zbožňuji více než svoji rodinu a snaží se si svůj podnik udržet, takže ho hodlá předat svému synovi Kazukimu. Povahově je velmi agresivní. Ve společnosti významných lidí působí auorativně a snadno si získá respekt a uznání.
Vzhled
Amelia má hnědé vlasy po pas a modré oči. Na sobě vždy nosí kostýmky a jiná společenská oblečení.
Rodina
Amelia žije společně se svým mužem Norim v Americe. Má syna Kazukiho, kterému hodlá předat firmu.

Miro Tokizaki

1. srpna 2016 v 20:21 | Alida
Jméno: Miro Toizaki
Věk: 41
Karma: Kladná
Pohlaví: Muž
Povaha
Miro je klidný a ochranářský. Svou rodinu miluje a má přehnané ochranářské sklony. Pro svou dceru a ženu by klidně nškoho zmlátil, kdyby jim někdo ublížil. Dále je vše moc řeší a dělá těžkou hlavu.
Vzhled
Miro má tmavé vlasy po ramena a pískově hnědé oči. Na tváři má jemné strniště, připomínají vousy.
Rodina
Mirova žena je Eri, kterou z hloubky svého srdce miluje. Jeho dcera je Taia, kterou pořád vidí jako malou holčičku a ochraňuje ji.

Eri Tokizaki

1. srpna 2016 v 20:06 | Alida
Jméno: Eri Tokizaki
Věk: 40
Karma: Kladná
Pohlaví: Žena
Povaha
Eri je velmi starostlivá a pečující matka. Svou rodinu miluje a snaží se být jí dobrým opatrovníkem. Pro svou dceru Taiu se tu snaží být i v těžkých chvílích. Povahově je klidná a vyrovnáná a vždy vše bere s nadhledem, narozdíl od jejího hrolivého muže.
Vzhled
Eri má krátké blonďaté vlasy a azurové oči.
Rodina
Eri má dceru Taiu a manžela Mira, oba je ze srdce miluje.