Září 2016

Savior of my life 2- Kage Mirai- Kapitola 4- První rande

18. září 2016 v 19:14 | Alida
Z pohledu Katany:
Byla jsem zpátky z nemocnice. Doktor říkal, že je zázrak, když jsem se probudila. Povídal, že kdybych se do týdne neprobudila, zemřela bych. Ta rána, byla hodně hluboká a ztratila jsem hodně krve.
Když jsem se probrala, první koho jsem spatřila, byla Rei, tedy moje máma. Okamžitě mě objala a brečela. Byla jsem šťastná, že je má opravdová máma.
Další radost přišla, když mi sdělila, že mě má v péči. Když ji Fumito pověděl, že je má matka, tak nechala udělat krevní testy. A ty byly pozitivní! Má opravdová mamka hned podala stížnost na Eien, mou nepravou matku, a skončily u soudu. A máma to vyhrála.
Po mém probuzení mi udělali různé testy. Pak následovala chůze. Všechno jsem to zvládla výborně a doktor říkal, že je to zázrak. Už nebylo co řešit a tak mě pustili.
Všude byla spousta lidí, kteří už začali kupovat vánoční dárky. Bylo to jiné, něž když jsem tu byla jako duch. Pamatuji si na to. Sledovala jsem lidi. Párkrát jsem byla i se Shiro a ostatními. Ale oni mě nikdy nezaregistrovali.
Nejvíce mě, ale bolelo, že jsem nemohla pomoct Fumitovi. Vždy když jsem ho viděla, tak nepřítomně pozoroval okolí. Tolikrát, tolikrát, jsem s ním mluvila, ale on mě neslyšel. Ani nevěděl, že jsem přímo vedle něj. V noci nespal, probouzel se zpocený a udýchaný. Pořád si mumlal: ,Další noční můra?'. Párkrát, jsem si všimla, že ho pozoruje nějaká holka. Byla jsem z toho nešťastná. Párkrát jsem se sama sebe ptala. ,Co když se neproberu?' nebo ,Co kdyby na mě zapomněl?' Tak či tak, jsem si přála, ať je šťastný. A jestli si najde holku, tak ať je milá a má ho ráda, tak jako já.
Například Akage, hodně si rozuměli. Byla jsem i u rozhovoru o ní a Irukovi. Hned poté co jsem se vrátila, tak jsem se ji začala vyptávat, ale nenápadně, abych ji nevyděsila svým duchovým já. Řekla mi to samé co Fumitovi. Tak či tak, jsem ji podpořila, ale ona řekla, že ještě počká.
Nikdy v životě jsem nebyla tak šťastná. Shiro mě potom nepustila z dohledu. Dokonce na mě narvala červený šaty. Nechápala jsem proč, povídala, že je to překvapení na tu oslavu. Později mě podrobněji seznámila s jejím plánem.
Přivedla Fumita. Nejdřív jsem netušila, že je za mnou, koukala jsem se na zahradu, která byla přes zimu mrtvá a pustá. Ani sníh nenapadal. Byla to škoda, vždy jsem milovala sníh.
Když jsem ještě byla menší, tak jsem koukala z okna a pozorovala padající vločky. Vždy mě napadala jenom jedna věc. Jaké to je pomalu padat k zemi?
Z mého snění mě vytrhlo, že jsem za sebou ucítila něčí přítomnost. Nevím jak je to možné, prostě jsem to cítila.
Když jsem se otočila. Koukal na mě jako na přízrak, ani se mu nedivím. Musel si myslet, že je to jenom sen. Když mě objal, bylo mi teplo, ale takový to příjemný teplo.
Pak mě políbil a já cítila veškerý jeho smutek. Vše mi bylo tak moc líto, i jemu. Ale navzájem jsem si odpustili. Ostatní nám začali tleskat a gratulovat. U toho také brečeli.
A pak se stal zázrak. Začalo sněžit. Bylo to nádherné, jako z pohádky.
Od té chvíle se ode mě Fumito nehnul, ani na krok. Pořád mě držel za ruku. A tulil se ke mně. Shiro se přitom skoro vznášela. Pořád jsem ji musela kontrolovat, jestli nám neodletí. Měla málo od toho, aby omdlela na místě. A pořád řvala. ,,Už jsou spolu!" A poskakovala. Byla až moc hyperaktivní. K večeru už odpadla. Aru ji vzal a odnesl do jejího pokoje. Spala jako malé dítě.
,,Ale já se musím jít koupat!" smála jsem se a snažila se Fumitovi vyvlíknout. ,,Já ti nevěřím" Fumito mě nechtěl pustit. ,,No tak! Probudíš Shiro!" Snažila jsem se šeptat, ale moc to nešlo. Konečně mě pustil.
Oddechla jsem si. Půl hodiny jsem se mu snažila utéct, kdo by čekal, že to bude trvat tak dlouho?
V polovině kroku mě chňapl za ruku. Otočila jsem se na něj. ,,Vrať se brzy" zakřenil se. ,,Ano." Zatáhl mě za ruku a stáhl do náruče. Políbil mě a pak jsem z červenými tvářemi odešla do koupelny.
V koupelně jsem za sebou zavřela dveře, opřela jsem se o ně. Vydechla jsem. Cítila jsem jak mi buší srdce. Bylo mi taky příjemné teplo a mysl jsem měla plnou radostných myšlenek.
Když jsem se osprchovala. Všimla jsem si, že jsem si zapomněla pyžamo. Jak jsem mohla zapomenout pyžamo! Co mám dělat! Chytla jsem se za hlavu.
,,Uklidni se...." Zašeptala jsem si pro sebe. Přišla jsem ke dveřím a pootevřela je. ,,F-fumito?" Cítila jsem jak se červenám. ,,Co? Stalo se něco?" Slyšela jsem jak jde ke dveřím. ,,Ne! Nechoď sem" Zabouchla jsem dveře. ,,Katano?" Slyšela jsem jeho ustaraný hlas.
Sakra, asi mu dělám problémy.... Polkla jsem. ,,Z-avři o-či, zapomněla jsem si p-py-pyžamo...." Vykoktala jsem ze sebe.
,,To je všechno? Nemám ti ho donést?" Zrudla jsem ještě více. Sakra, já mám pyžamu v šuplíku se spodním prádlem. ,,To nepůjde..." Začal se mi chvět hlas.
,,Dobře, nekoukám" Pomalu jsem otevřela dveře a ujistila se jestli nekecá. Měl zakryté oči a byl otočený ke stěně. Po špičkách jsem se přiblížila ke skříni. Otevřela jsem šuplík a chňapla pyžamo. Pak jsem utekla zpátky do koupelny. Navlékla pyžamo a vyšla ven.
,,Hotovo" Otočil se na mě. První na mě zíral. Pak se usmál. Přišel blíže a chytil mě za ruku. Cítila jsem jak se mi zavírají oči.
,,Měl by jsi už jít, chce se mi spát." Protáhla jsem se. Otočila jsem se k němu zády a šla si lehnout.
Když jsem si chystala peřinu, chytil mě zezadu za pas. Vyvalila jsem oči. ,,F-Fumito?" Zakoktala jsem. ,,Zítra ráno se pro tebe stavím" Zašeptal mi do ucha. Otočila jsem se k němu čelem.
,,Jestli chceš být tajuplný, tak ti to nepomůže. Shiro je má spolubydlící, víš?"
,,Ale i tak se stavím. Zítra začíná víkend, co říkáš na rande?" Zeptal se a u toho se nepřestával usmívat.
,,Souhlasím." Pak jsem si stoupla na špičky a políbila ho. Chvíli jsme tam takhle byli, poté odešel a já sledovala jak se za ním zavírají dveře.
,,Hehe" Shiro se na mě otočila. ,,První rande?"
,,Ty jsi poslouchala?" zeptala jsem se ji. ,,Co jsi z toho slyšela?"
,,Všechno" řekla s lišáckým úsměvem. Já se rychle zahrabala pod peřinu a samým studem jsem nechtěla vylézt.

Další den:
Ráno jsem vstala brzy a rychle udělal hygienu. Shiro mě pořád pronásledovala a komentovala každý svůj krok jako při televizní soutěži.
,,A tady se naše dívka maluje! Jaký make-up použije, no jaký? Užijte si chvíli napětí dámy a pánové!" Nakonec jsem to nevydržela a vyhodila ji z koupelny.
Když už jsem byla hotová, tak jsem šla k šatníku. Tentokrát jsem nechala Shiro mi pomoc, ale ta musela na pomoc zavolat Akage. Nakonec tam skončila i Asashi.
,,Jo vypadá to dobře" holky se podívaly na svůj výtvor.
,,To je stejně jedno, beru si kabát, včera napadalo hodně sněhu" řekla jsem jim.
,,Ale i tak" řekla Shiro.
Oblékla jsem se. Jediné co zbývalo bylo počkat na Fumita.
Byla jsem strašně nervózní a Shiro tomu nepřilepšovala. Protože si celou dobu co jsem čekala, si broukala svatební pochod. Asashi a Akage se k ní přidali a u toho tančili a dělali blbosti. Bylo mi čím dál trapněji, ale byla jsem šťastná. Po dlouhé době jsem je viděla zase se usmívat.
Když se ozvalo zaklepání na dveře, dostala jsem nutkání zalézt do skříně. Ale Shiro mě dotáhla ke dveřím a otevřela.
Když mě Fumito uviděl tak zčervenal. Odvrátil pohled na stranu. ,,Sluší ti to..." Zamumlal. Já jsem se taky odvrátila. ,,Tobě taky..."
,,Tak padejte vy dvě hrdličky!" Shiro mi strčila do náruče kabát a vystrčila mě ven. Tam stál Fumito tak jsem do něj vrazila, ale on mě udržel.
Otočila jsem se na Shiro, ale ta s děsivým úsměvem zavírala dveře.
,,Tak jdeme?" Zeptal se mě Fumito a otočil se. Přikývla jsem a následovala ho.
Šli jsme vedle sebe a já se dívala na své nohy. A co teď? Nikdy jsem na rande nebyla? V duchu jsem začala panikařit.
,,Je hezky, že?" Ozval se Fumito. ,,J-jo" zakoktala jsem.
,,Něco ti řeknu, myslel jsem, že Arua s Irukou dneska vlastnoručně zabiji. Když jsem se chystal, tak tam s Irukou vtrhl a celou dobu si pobrukovali svatební pochod. Iruka taky tomu nepřidal, když jsem byl hotový tak na mě hodil lístky od růží." Fumito se zasmál.
,,U mě asi taky tak. Ale jediná Shiro si tam pobrukovala svatební pochod. Asashi a Akage u toho tančili valčík a předříkavali svatební přísahu. Ale i tak bylo hezké vidět úsměv na jejich tvářích."
,,Podle toho jde usoudit, že se Aru a Shiro k sobě hodí, občas mají oba ztřeštěné nápady." A měl pravdu, občas měli stejné nápady a parádně si rozuměli.
,,Takže, co máme v plánu?" zeptala jsem se ho.
,,Uvidíš" mrkl na mě.

,,Bruslení?" Udiveně jsem se na Fumita podívala. Právě teď jsme stáli ve frontě a čekali na lístky.
,,Ano, otevřeli nový stadión. A navíc je ledová plocha venku, takže je to dobře ne?" Podíval se na mě. Tvářila jsem se hodně udiveně, takže znervózněl. ,,Nebo jsem měl vybrat něco lepšího?" Zeptal se.
,,Ne!" Řekla jsem až příliš prudce. Pár lidí se na nás otočilo. Sklopila jsem pohled. ,,Je to dobrý nápad."
Když jsme došli k pokladně, tak se pán za pultem na nás podíval. ,,Prosím?"
,,Dva lístky" řekl Fumito.
Pán se usmál a utrhl dva lístky. ,,Dva lístky, pro krásný páreček." Cítila jsem jak se červenám. P-páreček?!
,,Děkujeme" řekl Fumito a vzal si od něj lístky. ,,Není za co a užijte si to!" Pán nám mávl na rozloučenou, Fumito na něj kývl.
Prošli jsme skrz oblouk ozdobený zářivými světýlky. Před námi šli lidi a šli celkem pomalu.
Najednou mi něco došlo. ,,Počkej ty neumíš bruslit" podívala jsem se na něj.
Fumito se začervenal a podíval se jinam. ,,Ale ty umíš."
Nechápavě jsem se na něj dívala.
Konečně jsme se dostali k ledovému poli. A bylo obrovské. Nebylo tam moc lidí, ale i tak zabíralo velkou plochu.
,,Tak co chceš dělat? Když neumíš bruslit?" Tázavě jsem na něj pohlédla.
,,Ale ty umíš" zopakoval to co řekl před tím. ,,Tak mě napadlo, že by jsi mě to naučila" dodal k tomu.
Zůstala jsem na něj zírat. Já a učit ho bruslit?
,,Asi to byl vážně špatný nápad..." Fumito se zatvářil zklamaně.
,,Ne" řekla jsem. ,,Ráda tě to naučím, ale víš se v tom taky zrovna neexceluji."
Za chvíli jsem už stála u vstupu na led. Dala jsem tam nohu a rozjela se. Objela jsem celé kolečko stadionu. Tohle mi chybělo!
Zastavila jsem se a podívala se vstupu na led. Fumito mě pozoroval a u toho se usmíval.
Přebruslila jsem k němu. ,,No tak pojď! Neboj ten led nekouše!" Řekla jsem a zasmála se.
Fumito mi věnoval nervózně úsměv. ,,Ne, jenom je kluzký..." Dal jednu nohu na led a potom druhou, u toho se křečovitě drže okraje.
,,Pusť se toho okraje" pobídla jsem ho. Poslechl mě, ale v tu chvíli spadl na zem.
Zasmála jsem se a pomohla mu na nohy. Znovu se chytil okraje. ,,Jak to můžeš vydržet!"
,,Neboj, to zvládneš!" Povzbudila jsem ho. ,,Příště mě ty naučíš hrát basketbal. A tentokrát budu nemehlo já."
,,Hele!" Okřikl mě, ale já se začala smát.
,,No tak! Zkus to znovu!"
Znovu poslechl a vážně to vydržel. ,,Jo!" Zaradoval se, ale v tom kolem nás prosvištělo malé dítě a on spadl na zem. ,,Au."
Znovu jsem se rozesmála a nabídla mu ruku.
,,Nesměj se!" Stáhl mě dolů a já spadla přímo na něj.
Oba dva jsme se začali smát. ,,No to jsi to vymysle. Jak vstaneme?" Řekla jsem mezi smíchem.
,,A sakra!" Fumito si uvědomil svou chybu.
Usmála jsem se a pomalu se vyškrábala na nohy. Pak jsem pomohla i jemu.
,,Tak a co teď? Mám se znovu pustit?" Zeptal se mě.
Zavrtěla jsem hlavou a stoupla si vedle něj. ,,Chytni mě za ruku" řekla jsem.
Fumito poslechl a propletl si se mnou prsty. Cítila jsem jak se červenám. ,,Tak a teď, jestli spadneš tak já taky! Tak pusť se!"
,,Ty jsi krutá!" Křikl po mně naštvaně.
,,No, kdybych uměla bruslit pozadu, tak by to možná šlo. Ale neumím" usmála jsem se na ně.
Fumito se pustil okraje a trošku zavrávoral.
,,Tak a teď se odraž nohou. Jemně a lehce, nedři moc na led. Také se moc nenakláněj dozadu, jinak spadneš. Stačí se mírně předklonit. A hlavně se neboj, držím tě!" Jako důkaz jsem mu stiskla ruku. On přikývl a udělal co jsem mu řekla. Pomalu jsem ho následovala. ,,No vidíš jak to jde!"
Po hodině už mu to šlo na výbornou. Fumito se rychle učil.
Zastavili jsme se u jednoho plotu a on vydechl úlevou. ,,Vidíš to! Jde ti to úžasně!" Pochválila jsem ho.
,,To proto, že jsi dobrá učitelka." Řekl mi a věnoval mi svůj nádherný úsměv. Začala jsem se červenat.
,,Tak pojď, jedeme!" Fumito mě chytil za ruku a zatáhl. Málem jsem upadla, ale udržela jsem rovnováhu a rozbruslila se za ním. U toho jsem se nahlas rozesmála.
Ruku v ruce jsme jezdili do kolečka. Také jsme si u toho povídali.
Po další hodině, jsme si rozhodli dát pauzu. Vyšli jsme z ledu a šli se posadit.
,,To pořádně člověka zahřeje, že?" Fumito se na mě usmál. Přikývla jsem na souhlas. ,,Ale i tak bych s dal čokoládu, co ty na to?" Znovu jsem přikývla.
Přešli jsme k malé kantýně a prodavačka se na nás usmála. ,,Co to bude?" Zeptala se.
,,Dvě horké čokolády." Objednal Fumito. Ona přikývla a otočila se k pultu.
,,Tak jak? Užíváš si to tu?" Zeptal se mě Fumito.
,,Jasně, že ano. Vždy si užívám když jsem s tebou" řekla jsem.
Fumito se začervenal. ,,Já taky." Jeho ruka našla mou a my si propletli prsty.
,,Tak dvě čokolády. Dneska máte štěstí, protože máme slevu pro páry." Prodavačka nám dala čokolády do rukou. Málem mi ta moje vypadla z ruky. Páry?!
,,Aha, tak děkujeme" Fumito se na ni usmál a zaplatil poloviční cenu.
Šli jsme se znovu posadit. Ještě jsem byla otřesená. To slovo pro mě bylo tak známé, ale i tak nové.
,,Katano? Posloucháš mě?" Byla jsem tak vyjevená, že jsem nedávala pozor.
,,Ach, promiň. Co jsi říkal?" Podívala jsem se na něj.
,,Jenom, že to bylo od prodavačky milé. Poznala, že jsme pár." Řekl a usmál se.
Zase to slovo. Cítila jsem jak my buší srdce. ,,Jo a my jsme pár, že?"
,,Ano!" Fumito se ke mě přitulil.
Opřela jsem si hlavu o jeho rameno. Ano, jsme pár.
Zdroj obrázku: http://www.zerochan.net/1959888


Savior of my life 2- Kage Mirai- Kapitola 3- Červená a bílá

18. září 2016 v 14:17 | Alida
Z pohledu Fumita
,,Bráško!" Uslyšel jsem za sebou známý hyperaktivní hlas. Shiro ke mě běžela. Mávala na mě oběma rukama, a vlasy za ní jenom vlály. ,,Tady jsi, pojď se mnou!" Chňapla mě za ruku a táhla pryč.
Neměl jsem sílu, abych se bránil. Stejně by mi to nevyšlo i kdybych ji měl, má sestra je mimozemšťan. Dotáhla mě před dveře, které vedly do společenské místnosti.
Přede dveřmi se zastavila a otočila se na mě. ,,Zavři oči!" Řekla. Chtěl jsem se zeptat proč, ale ona zvedla prst. ,,Zavři oči!" Zopakovala.
Povzdechl jsem si a zavřel je. Shiro mě vzala za ruku. ,,Neotevírej dokud ti neřeknu!" Přikývl jsem a cítil jak se mi na tvář dere úsměv. Ta Shiro.
Shiro otevřela dveře tak, až sebou třískli o zeď. ,,Mám ho" Zvedla mi ruku a mávala s ní ve vzduchu, jako s vlajkou.
Někam mě zatáhla a do ramen mi zatlačili něčí ruce. Posadil jsem se na něco měkého. Podle materiálu jsem poznal koženou sedačku.. ,,Teď si oficiálně náš zajatec." Slyšel jsem jak se Shiro zlověstně směje. ,,A výkupné nebereme!"
,,Tak lidi, připravit!" Shiro se přestala smát.
,,Tři, dva, jedna! Oči!" Pochopil jsem, že bych je měl otevřít. Ozavala se rána a na mě dopadly konflety. Rychle jsem si je zetřásl z vlasů a podíval se před sebe. Byli tam všichni: Shiro, Aru, Asashi, Askage, Iruka a Rei. Všichni se usmívali a na hlavách měli směšné narozeninové čepičky.
,,Co to má znamenat, kdo má narozeniny?" Zeptal jsem se a rozhlížel se po nazdobené místnosti. ,,Akage je má nejlbíš, ale až v lednu."
,,Toto je speciální oslava, aneb oslavujeme oslavu." Nedávalo to smysl, no jo Shiro nedává nikdy smysl.
,,Tak a teď! Spusťte obraz!" Shiro dramaticky ukázala na holé plátno, ale nic se nestalo. Nastalo trapné ticho. Shiro se otočila na Iruku. ,,Říkám! Spusťte obraz!" Zopakovala a znovu zapózovala.
Iruka se nevině usmál z poza počítače. ,,Načítá to..." Řekl.
Shiro poklesla ramena. ,,Sakra, tohle jsem naplánovala..." Ale hned se zase začala smát. ,,Tak dobře! Zatím můžu dodělat jednu věc!" Shiro vytáhla další narozeninovou čepičku a nasadila mi ji na hlavu. Gumu natáhla tak moc, že mě praštila do brady. ,,Au" otřel jsem si bradu. ,,Tohle je rodinné násilí."
,,Ale jdi ty" řekla Shiro a žuchla vedle mě na sedačku.
,,Konečně to načetlo!" Zaradoval se Iruka. ,,Tak dobře!" Shiro vyskočila na nohy. ,,Do třetice a naposled. Spusťe obraz!" V pokoji zhasla světla a všichni se posadili na sedačky.
Na plátně se rozsvítil nápis Prezentace. A pak to začalo. Shiro začala popisovat pečení. Jak jsem se sem dostal? Shiro začala něco mlét o mouce a ostatní se přiblble usmívali.
Byl jsem úplně mimo. V uších jsem slyšel šumění. V noci jsem spal v pořádku, ale i tak se na mě podepsaly, ty ostatní dny. Dal jsem si ruce do kapes a více ze zachumlal do pohovky. Akage ke mě přisedla. ,,Jsi v pořádku?" zeptala se.
Podíval jse se na ni. ,,Jsem unavený..." Jako zdůraznění jsem si zívl.
,,Tak a teď další část mé prezentace!" Zakřičela Shiro. ,,Tohle byla ta zábavná část a teď!" Jestli tohle bylo zábavné tak se bojím toho co následuje.
,,Spusť to můj počítačový mágu!" Ukázala na Iruku a ten na něco kliknul.
Koukal jsem na svoje boty. Chtěl jsem sebou prásknout a nikdy se neprobudit. Mozek jsem měl totálně nefunkční. Cítil jsem jak se kymácím a o něco jsem se opřel. Akage vyjekla, ale já neměl sílu na to se odtáhnou. ,,Fumito?" Zašeptala.
Shiro něco mluvila o objžívelnícíh, takže ji všichni poslouchali a snažili se tvářit zaujatě.
,,Je ti dobře?" Akage zvedla ruku a dotkla se mého čela. ,,Máš horečku..." Odtáhla ruku a chtěla se postavit, ale tím by riskovala to, že bych se vyvrátil, tak zůstala sedět.
,,Tak lidi! A teď nás čeká další část mé prezentace!" Bože co nás ještě čeká.
Čekal jsem něco ve stylu proč je vtip vtipný, nebo něco dalšího v Shiřiném podání. Ale místnosti se rozléhl smích. Bolestně jsem otevřel oči a na plátně uviděl video z plážovho výletu.
Shiro tam zrovna polívala Arua vodou z kýblu. Pak se tam objevila Akage a mávala do objektivu. Kamera se zaměřila na ležícího Iruku na dece jak spí, na zádech měl rozkresleného smajlíka. Akage se znovu usmála do kamery a dokreslovaa smajlíka z opalovacího krému. Ale Iruka se probudil a vyděšeně vyskočil. Akage na něj hodila neviný výraz a dala se na útěk. On nechápal co se děje, tak mu Asashi nastavila zrdcátko. On se zatvářil překvapeně, ale hned se začal smát. Akage mu mávala z bezpečné vzdálenosti.
Najednou se kamera obrátila, byl jsem tam já a stvěl hrad z písku. Naproti mě seděla Katana a plácala jednu hradbu. Když jsme si všimli kamery tak jsme se k sobě přiblížil a ukázali prsty do véčka. Pak jsme se rozesmáli. Vzpomínám, že jsem měl zavřené oči kvůli slunečnímu svitu a až teď jsem si všiml, že se Katana na mě usmála. V tom úsměvu bylo tolik lásky. Jak jsem to mohl jenom ignorovat? Tu její ásku?
Cítil jsem jak mi slzy kanou po tvářích, ani jsem si neuvědomil, že brečím.
,,Vidíš?" Řekla Akage a ukázala na usmívající se Katanu. Nevšiml jsem si, že video je zastavené. ,,Ona by nechtěla, aby jsi byl smutný." Akage mi položila ruku na rameno. ,,Měl by jsi se usmívat, tak jako ona. Měl by jsi se smát, pro ni."
Shiro ke mě přišla a natáhla ke mě ruku. ,,Má pravdu. Pojď, chytni mě za ruku. Nech nás tě od tama vytáhnout."
Ubíhali vteřiny.
Nakonec jsem kývl a chytil ji za ruku. Ona mi s uslzenýma očima skočila kolem krku. Taky jsem ji objal. ,,Bráško.. bráško..." Opakovala pořád.
Když se ode mě odtáhla tak se usmívala. ,,A teď tě čeká dárek" řekla a vytáhla mě na nohy. Akage mě radši podepřela. Vděčně jsem se na ni podíval.
Shiro mě odvedla do vedlejší místnosti. Tedy, ne místnosti, bal to malá terasa. Vzpomínám, že terasu vídám z jednoho úhlu zahrady.
Ucítil jsem studený závan venkovního vzduchu a přivřel oči. Ten přechod z tepla do zimy byl pro mě šok. Najednou se zvedl vítr a rozcuchal mi vlasy. Mě to bylo jedno, protože jsem zíral na jednu věc, ne osobu. Myslel jsem, že mám halucinace. Viděl jsem stříbrnou a bílou barvu. První jsem spatřil konečky stříbrných vlasu vlát ve větru. Pak i celou postavu. Byla otočená zády a opírala se o plot verandy. Vteřiny tikali. Pak sebou trhla a otočila ke mě hlavu. Její tvář se vůbec nezměnila. Měla modré oči jako oceán, ve kterých bylo vepsáno štěstí i smutek. Ale hlavně láska. Láska, kterou jsem myslel, že už nikdy nespatřím. Na sobě měla červené šaty, nejspíš ji byla zima, ale bylo jí to jedno. Věděl jsem, že to jeiné co ji zajímá jsem já.
,,Ahoj" řekla jemným hlasem. Cítil jsem jak mi slzy tečou po tvářích. Udělal jsem krok do předu. Otočila se celým svým tělem ke mně. Červené šaty ji perfektně padly, vypadala v nich nádherně.
,,Ka-Katano!" Rozběhl jsem se a objal ji. Přitiskl jsem se k ní a ucítil její známou vůni. Cítil jsem jak zhluboka dýchá, pak mi položila ruce kolem krku a položila hlavu na mé rameno. Modlil jsem se ať to není jenom sen.
,,Jsem zpátky" Zašeptala mi do ucha. Bez ohledu na Shiro a ostatní co nás pozorovali. Jsem ji vzal hlavu do dlaní a políbil ji. Zapojila se a já ji nehodlal pustit. Cytil jsem i za boky a ona mi dala ruce kolem ramen. Do toho polibku jsem dal celé čtyři měsíce smutku a ztracení.
Odtrhli jsme se od sebe. Ale hlavu jsem nechal u té její blízko. Dal jsem ji čelo na čelo. ,,Miluji tě" Zašeptal jsem ji. Usmála se a slza ji stekla po tváři. ,,Miluji tě.." řekla mi.
Ozval se hlasitý potlesk.
Koukli jsme se za sebe. Všichni nám tleskali. Akage a Shiro dokonce i brečeli. Shiro ukázala palec na horu. ,,Konečně vy dva" Říkala mezi vzlyky. Šíleně ji teklo z nosu. Aru ji podal kapesník a ona si ho utřela. Pak se vysmrkala. Udělala u toho takový randál, že se všichni zasmáli. Asashi si utírala oči, jako by se snažila odolat pláči. Rei se usmívala a po tvářích ji také tekly slzy. Iruka stál opřený u dveří a spokojeně nás pozoroval, oči se mu mokře leskly.
Vzal jsem Katanu za ruku a stiskl ji, stisk mi oplatila. Byl jsem moc šťastný, že ji mám zpátky.
,,Hele!" Akage ukázala na nebe a my vzhlédly.
Viděl jsem jak se Kataniny tváře rozzářily. ,,Sněží!" Řekla radostně.
Zdroj obrázku: http://www.zerochan.net/412065


Savior of my life 2- Kage Mirai- Kapitola 2- Bezmoc

17. září 2016 v 22:07 | Alida
V této kapitole jsem pár změn udělala. Předem se omlouvám za pravopisné chyby :D

Z pohledu Fumita:
Venku ubíhal celý svět, ale já to nijak nevnímal.
Zrovna jsme se vraceli z zápasu. Vyhráli jsem, ale mě to nijak nezajímalo. Nedokázal jsem myslet na nic. Připadal jsem si tak prázdný a bez života.
Autobus se skřípáním zastavil. Musel jsem vystoupit. Byl bych radší, kdyby mě odvezl někam do neznáma, daleko odsud.
Vyšel jsem jako poslední. Všude stáli různí spolužáci a gratulovali nám. ,,Fumito-sama!" uslyšel jsem za sebou. Neotočil jsem se. Mířil jsem k ubytovně. Hodně lidí se na mě usmívalo a gratulovalo mi. Ignoroval jsem vše kolem sebe.
,,Fumito, vítej zpátky. Jak se ti dařilo?" Zrovna jsem procházel kolem Akage. Podíval jsem se na ni a pokusil se slabě usmát. ,,No vyhráli jsme" řekl jsem.
Akage se ke mě připojila a já cítil jak na ní ostatní holky házejí vražedné pohledy.
Od té nehody byla Akage jediná, kterou jsem si k sobě pustil. S Shiro jsem moc nemluvil, neměl jsem na to sílu. Nic je nedávám za vinu, ale připomíná mi to ten incident.
,,Tak to gratuluji" řekla Akage a usmála se. Nevím proč, ale bylo mi dobře, když byla na blízku. Rozuměla mi a snažila se mě rozveselit. Něčím mi připomínala Katanu, občas se chovaly stejně.
,,Promiň, ale už musím jít..." Omluvil jsem se a vydal se ke svému pokoji.
,,Dobře, tak zatím" Akage zněla ustaraně, ale nešla za mnou.
Ve svém pokoji jsem hodil tašku na postel. Chvíli jsem se ani nehnul. S prázdným pohledem jsem pozoroval fotku na stole. Všichni se tam tak usmívali i já. Ale teď mi vůbec do smíchu nebylo. Ani do pláče, necítil jsem nic.
Pomalu jsem se otočil a vydal se do koupelny. Ani nevím jakou vodu jsem si pustil. Jestli byla studená nebo horká, to jsem nepoznal. Ale byl jsem tam tak dlouho, jako kdybych se snažil smýt ze sebe vše co se stalo.
Oblékl jsem se do nového oblečení a vyrazil ven. Cestou mě míjelo spoustu lidí, nějací mě dokonce pozdravili, ale já nic neříkal. V květinářství jsem koupil kytici růží. ,,Děkuji" řekl jsem sklesle prodavači.
Autobusem to netrvalo tak dlouho. Paní recepční mě okamžitě poznala a kývla na mě, že můžu jít.
Vešel jsem do místnosti, kterou jsem navštěvoval tolikrát, že si z ní pamatuji každý detail. Kytici jsem dal do vázy. Otočil jsem na spící Katanu. Vypadla tak klidně. Naklonil jsem se a políbil ji na čelo. Přál jsem si vidět její oči, které měly barvu jako oceán. Ale ty se neotevřely. Šel jsem se posadit na sedačku u její postele. Zívl jsem si. V noci vůbec nemůžu spát. Vždy se tam objeví a viní mě za její nehodu. Tyhle noční můry mě pronásledují. A nedivím se ji. Vše je má vina, kdybych ji nikdy nepoznal...
Cítil jsem se bezmocný. I ostatní, ale i přesto se snažili žít své životy, já ne. Nemohl jsem nic udělat. Ale tak moc jsem chtěl. Tahle bezmoc mě nakonec dostala a já přestal vnímat realitu.
Po pár hodinách jsem šel domů. Cestou sněžilo. Na pokoji jsem šel rovnou do postele. Zakryl jsem se dekou, až k hlavě. Zavřel oči a cítil jak znovu brečím. Po chvilce jsem usnul.
Všude bylo bílo. Z nebe padal sníh. Rozhlédl jsem se. A uviděl ji, dlouhé bílé vlasy ji vlály ve větru. Chtěl jsem se k ní rozběhnout, ale zvedl se vítr a ona zmizela v závěji sněhu.
Když se konečně vyjasnilo, nebyla tam. Začal jsem se rozhlížet. Pohled mi padl na červenou skvrnu v sněhu. Pár metrů dál ležela Katana. Měla vlasy špinavé a krvavé. Ležela v kaluži krve. Začal jsem couvat, až jsem do něčeho narazil. Otočil jsem se.
,,Vrahu" Ozval se chladný hlas. Pak se zvedl vítr a na nás začal padat ledový déšť. Ukázala na mě prstem. ,,Je to tvoje vina, lepší by bylo tě nikdy nepotkat" Koukala na mě ledovýma očima. Tvář ji pokrývaly krvavé šmouhy. Natáhla ke mě ledové ruce. Její tělo se proměnilo ve sklo a poté začalo praskat, skleněné střepy letěly přímo na mně. Zakryl jsem si hlavu.
Prudce jsem se posadil a ztěžka oddechoval. V pokoji byla tma.
Podíval jsem se na hodiny. Byla skoro půlnoc. Nahlas jsem vydechl a položil hlavu na polštář. Nemohl jsem usnout, kdykoliv jsem zavřel oči, uviděl jsem její výraz.
Schoulil jsem se do klubíčka. Na mém budíku naskočila půlnoc. Díval jsem na budík a u toho se snažil usnout, ale nešlo to.
Najednou jsem uslyšel jemný zpěv a něčí ruku na mých vlasech. Začínal jsem usínat. Poslední co jsem zahlédl byli stříbrné vlasy. Pak jsem usnul a žádné noční můry jsem neměl. Jediné co jsem slyšel byla melodie písně a jemný hlas.

Z pohledu Akage:
Vešla jsem do tělocvičny, Fumito stál pod košem a házel do něj míče. Míč se odrazil od koše a spadl na zem. Fumito zkusil hod znovu, ale míč dopadl vedle.
Přešla jsem k němu. ,,Dobrá práce" řekla jsem s úsměvem a dala mu flašku s vodou. Vzal si ji a napil se. Potom přešel k lavičce, která byla u jedné stěny a posadil se na ni.
Posadila jsem se vedle něj a podala mu ručník. Začal si utírat upocené čelo. ,,Je mi horko..." Řekl a znovu se napil.
,,Je tu teplo" řekla jsem. Pak jsem si uvědomila jak to vyznělo. Začala jsem se červenat. ,,Tak jsem to nemyslela" vysvětlila jsem.
,,Co myslíš?" Fumito se na mě podíval. Jasně, že mě neposlouchal, zase byl ponořený v myšlenkách na Katanu.
,,Ale nic" řekla jsem a zasmála se.
,,A jak se má Iruka?" Zeptal se mě náhle, zaskočilo mě to. ,,No, myslím, že dobře. Teď se vrátil s Aruem z Ameriky a od té doby trávil čas tím, že mu pomáhal s opravou, nebo doháněl učení z Asashi."
,,Takže spolu netrávíte čas?" Fumito na mě hodil tázavý pohled a vypadal zaujatě. Využila jsem toho a vysvětlila mu jak to teď mezi námi je. Alespoň jsem ho přivedla na jiné myšlenky.
,,Iruka má teď hodně práce s učením a motorkou. Také mám pocit, že to není ono." Vysvětlila jsem.
,,Co tím myslíš?" Zeptal se mě. Vypadal, že ho to zajímá.
,,Ta zamilovanost. Že se tvé srdce vznáší, chceš s tou osobou trávit každý den. Mám ho ráda, ale myslím, že ne až tak moc. Ani jsme se nelíbali. Prostě tomu něco chybí."
Fumito mě bedlivě poslouchal. ,,Aha. Mluvila si s ním o tom?" Zeptal se mě.
Zavrtěla jsem nesouhlasně hlavou. ,,Nevím jak to cítí on, nechci mu ublížit."
,,Měla by jsi s ním promluvit" navrhl Fumito. ,,Možná to pochopí, anebo ne. Nemusíš se s ním rozcházet. No a ohledně těch pocitů..." Z jeho pohledu jsem poznala, že zase myslí na Katanu.
Fumito zamrkal očima a usmál se. Byl to první opravdový úsměv, který jsem u něj viděla od té události. ,,Možná on není, ten pro tebe. Možná ten pro tebe ještě nepřišel." Řekl mi.
,,Asi máš pravdu. Někdy si s ním o tom promluvím." Protáhla jsem se. ,,Ach, jo, chci být taky zamilovaná!"
Fumito se zasmál. ,,No povím ti, že to není taková sranda."
A bylo to tu. Konečně jsem přišla na to jak ho rozesmát. Já nemám mluvit o Kataně, já o ni musím mluvit. Ona je jeho svět, také je to jeho jediný důvod k radosti.
,,Možná máš pravdu, ale za ty trable to stojí." Rozesmála jsem se.
,,Trable? Jaké trable?" Fumito se na mě tázavě podíval. ,,Jako třeba odhánět hmyz a zmlátit každého kdo se na tvou lásku toužebně podívá?"
,,Haha, to mi připomíná tu příhodu z broukem." V hlavě se mi rozkvetla vzpomínka. ,,Vzpomínáš, jak Katana a Shiro vyváděly, když ji do pokoje vlétl ten chrobák. Volali ti, ale ty jsi měl trénink, takže si mobil neměl u sebe. Tak zavolali mě a Shiro tvrdila, že je to otázka života a smrti. Okamžitě jsem pro tebe běžela. Vzpomínám, že jsi v té době byl uprostřed tréningu. Prostě jsi pustil míč který ses chystal hodit na koš a utekl pryč." Fumito se zasmál. ,,Jo a když jsme tam dorazily, tak se ty dvě krčily před hromadou polštářů a Shiro mávala vařečkou a řvala cosi o tažení na Zemi Nezemi. A když jsme konečně dostali toho brouka ven, tak mě Katana povalila na zem a řvala: ,,Myslela jsem, že umřu!"" Fumito se chytil za břicho a rozesmál se.
Pak jsme probrali další zábavné historky a než se nadáli, byl čas jít na ubytovnu.
,,Tak zatím Akage!" Fumito mi zamával a u toho se usmíval.
Také jsem mu zamávala. ,,Zatím!"

Měla jsem hlavu na stole. Koukala jsem se na fotky z letních prázdnin. Katana se všude usmívala. Zrovna jsem se dívala na fotku, kde ji Aru a Fumito vzali na ramena a dělali na ni grimasy. Další fotky byly podobné. Doufám, že se brzo zase shledáme.
Někdo mi zaklepal na dveře. ,,Dále!" Dovnitř vešla Shiro. Otočila jsem se k ní čelem. ,,Ahoj" Za ní se objevil Iruka, Aru a Asashi. ,,Ahojte" Oplatila jsem jim pozdrav.
,,Mám nápad" řekla Shiro a usmívala se.
Chtěla jsem se zeptat jaký, ale Asashi mě zastavila. ,,Jenom ji vyslechni" řekla a u toho se usmívala.
Kývla jsem a Shiro se nadechla. ,,Oslavu pro brášku! Musíme ho nějak rozveselit!" Rozpřáhla ruce a já na ni zůstala zírat. ,,A co budeme oslavovat?" Zeptala jsem se ji.
Shiro se usmála. ,,Nic, jenom ho chci rozesmát. A taky, chci ať myslí na něco jiného."
,,Tak to nepůjde" vložila jsem se do toho. Shiro se na mě ublíženě podívala. ,,Proč?"
,,Protože jsem na něco přišla" řekla jsem jim. Pak jsem jim vysvětlila, že my musíme o Kataně mluvit. ,, On na ni nechce přestat myslet, on na ni chce myslet."
Všichni na mě jenom zírali. Asashi si odkašlala. ,,To dává smysl" řekla. ,,Máš pravdu" přidal se Iruka.
,,Tak dobře, uspořádáme oslavu a vytáhneme na něj všechny historky o Kataně!" Shiro rozpřáhla ruce a začala poskakovat. ,,To je oč tu leží, ehm, tedy běží!" Shiro se rozesmála.
,,A musíme také pozvat Rei" navrhl Aru a chytil Shiro kolem pasu. Ta přestala poskakovat a opřela se o něj.
,,Jo, to tedy musíme" řekla Asashi. ,,Určitě se ráda dozví spoustu věcí o své dceři, před tím, než se probudí."
,,Ale je to stejně k neuvěření" promluvil Iruka. ,,Ona a její matka? Mělo mi to dojít podle těch očí, jsou úplně stejné."
,,Ano" řekla jsem. ,,Ale nejvíce dojemné bylo, jak se z toho Rei rozbrečela, když zjistila, že testy jsou pozitivní. Hned potom vytřela s Eien Saberu podlahu." Vzpomněla jsem si na to jak Rei vyhrála soud a získala Katanu do péče.
,, Jde vidět, že ji to změnilo život." Řekl Aru a měl pravdu. Rei byla poslední dobou tak šťastná a ještě šťastnější bude až se Katana probere. Jenomže jedna věc se jí už nevrátí. Její zesnulý manžel Kazuki Saberu, který zemřel při autohavárii, když Rei rodila. Hodně mi to připomínalo můj příběh.
,,Tak dobře! Kdy zahájíme náš tajný plán?" Zeptala se Shiro a ze stolu mi vzala papír a tužku.
,,A samozřejmě vám tam nesmí chybět hlavní host!" Ode dveří se ozval hlas. Všichni jsme se tam podívali a já nemohla uvěřit svým očím.
Zdroj obrázku: https://cz.pinterest.com/pin/506584658059673823/


Savior of my life 2- Kage Mirai- Kapitola 1- Yuuki

17. září 2016 v 22:05 | Alida

V téhle kapitole jsem nic neměnila, tedy něco co by udělao díru do příběhu, takže to nemusíte číst. To je jenom na vás :D
Předem se omlouvám za pravopisné chyby :D
Z pohledu Shiro:

Od té nehody, co stala na festivalu, uběhl podzim. Bylo 1. prosince a Katana se stále neprobudila. Fumito, byl pořád mimo, když nebyl ve škole, nebo na tréninku basketbalu, tak byl v nemocnici. Dneska, ale byla vyjímka na celý den, jel totiž na před vánoční turnaj, později o vánocích, bude závěrečný okresní turnaj. Aru a Iruka, jeli do Ameriky, kvůli součástkám na motorku. Takže jsme tu zůstali jenom já,Asashi, Akage a Rei.
Rei pořád řešila něco ohledně Katany. Dozvěděla se, že je to její dcera a Eien je teď za to stíhána. Nedávno byl soud a Rei ho vyhrála, takže teď ji čekalo spoustu papírování, ale vypadalo to, že si to užívá.
Asashi trávila čas v knihovně. Sice ji zdrtila ta nehoda, ale musela dohánět studium a doplnit si známky. S učením také pomáhala Irukovi, takže ti dva teď spolu trávili hromadu času.
Když teď tak nad tím přemýšlím, tak už netráví moc času z Akage. Ze začátku pořád chodívali na rande, drželi se za ruce a podobně. Ale to se nějak změnilo a Akage to nijak netrápilo. Spíše teď trávila čas s mým bratrem a snažila se ho rozveselit.
Mě se bráška vyhýbal, ani nevím proč. Hodně mě to zajímalo, ale když jsem s ním chtěla mluvit tak odběhl pryč, nebo myslel na Katanu.
Povzdechla jsem si. Já a Akage jsme seděli u mě v pokoji. Koukali jsme ven, kde to ani náhodou nevypadalo na prosinec. Na nebi nebyl ani mráček a svítilo slunce.
,,Myslíš, že bude letos sněžit?" Akage se opřela o okno a naklonila se ven. ,,Nevím" Zavrtěla jsem hlavou.
,,Je tu nuda, když nejsme, všichni spolu." Nahlas jsem si povzdechla a plácla sebou na postel. ,,Pane jo, nuda!!!" Křikla jsem do prázdna.
,,Nepůjdeme za Katanou?" Akage se přede mě postavila a nabídla mi ruku, aby mi pomohla vstát. Usmála jsem se a vzala ji za ruku abych vstala. ,,Vezmeme sebou Rei?" ,,Jasně" Kývla s radostí.

Dojeli jsme do nemocnice. Vystoupili z auta a vydali se k recepci.
,,Dobrý den" Pozdravili jsme všichni. ,,Dobrý den" Přes obroučky brýlí se na nás podívala mladá žena. ,,Přejete si?" Usmála se na nás.
,,Přišli jsme někoho navštívit. Jméno: Katana Taio" Začala něco hledat ve svém počítači. ,,Ano. Dobře můžete jít. Druhé patro pokoj 12" Zapsala něco do počítače. A znovu se na nás podívala. ,,Všechno?" ,,Ano, mockrát děkujeme" Rei za nás poděkovala.
Otočili jsme se ke schodům. Po chvilce jsme byli nahoře. Došli jsme k dveřím s číslem dvanáct. Zhluboka se nadechli, Rei vzala za kliku a dveře se otevřely. Vešly jsme dovnitř.
Vevnitř byl pach smutku a bolesti. Pípali tam přístroje. A Katana....Ta ležela na posteli. Měla zavřené oči a na puse takovou tu dýchací masku. Její hrudník se pomalu pohyboval, jak tiše dýchala. Z toho pohledu se mi znovu chtělo brečet
Potlačila jsem vzlyk a přišla k ní blíže. ,,A- ahoj" Hlas se mi třásl, tak moc jsem si přála ať na mě promluví. Chtěla jsem slyšet její hlas. Bylo mi těžko.
Nebyla jsem jediná, kdo se takhle cítil. Dokonce i Rei a Akage. Všude byly kytice, od různých spolužáků, plyšáky a podobně. Všichni doufáme, že se probudí. A nejvíc, asi můj bráška. Strávil tu tolik hodin. Byl pořád mimo. Když jsem se ho na něco zeptala. Pokrčil rameny a nic neřekl. V hodině nedával pozor. I prý na basketbalu stál a nic nedělal. Ale na zápas jel. Pořád je nejlepší hráč basketbalu na škole. A taky myslím, že to dělá pro ní. Nevím to jistě, ale mám takový pocit
Asi po hodině jsme odešli. Rozloučili jsem se s Katanou, ale odpovědí nám zůstalo ticho.
Venku mi zazvonil mobil. ,,Prosím?" Zvedla jsem ho a dala znak ať Akage s Rei počkají. ,,Shiro, jsem na letišti v Toshi a ztratil jsem Arua." Z druhého konce se ozval Iruka. Chvíli mi trvalo než mi to došlo. ,,Co????!" Zařvala jsem do toho mobilu. ,,No povídal si s někým na mobilu a když skončil, tak mi řekl něco o tom, že se omlouvá a že musí jít. A než jsem ho mohl zastavit. Ztratil se mi v davu. Hledal jsem ho po celém letišti a nemůžu ho nikde najít...."
,, Takže podruhé: Cože????????!!!!!!" Nemohla jsem tomu uvěřit. ,, V Americe mi taky zmizel na pár hodin. Když se vrátil tak se tvářil jako sluníčko." Iruka si povzdechl. ,,A než jsme odjeli tak se pořád tvářil nervózně a ustaraně." Vysvětlil mi.
Řekla jsem mu, že jsme hned tam a zavěsila.
,,Musíme na letiště!" Chytla jsem ty dvě za ruce. Nasedli do auta a rozjeli se pryč. Cestou jsem jim to vysvětlila.
Když jsme dojeli na místo. Otevřela jsem dveře a vyletěla z auta jako střela. Běžela jsem sprintem, mezi lidmi, kufry a vším možným.
Doběhla k místu kde se nastupovalo do letadla. A rozhlídla se. Nikde nic. Přimáčkla jsem si ruku na hruď a rozhlídla se ještě jednou. Už jsem chtěla zklamaně odejít, když jeden pán odjel s nějakým vozíkem kde byly na hromadě kufry. A uviděla ho, jak se s někým domlouvá. Ten muž přikývl a odešel.
Automaticky jsem se rozběhla k němu. A objala ho zezadu. Nadskočil, a když se otočil zjistil, že jsem to já. ,,Shiro?" Začala jsem se vydýchávat. ,,S- t-ihla j- jsem to...." Řekla jsem udýchaně.
,,Co?" Nechápal. ,,Ne..odjí..žděj...." Pořád jsem nemohla popadnout dech.
,,Co?" zopakoval. ,,Ale já nikam nejdu" Odtrhla jsem se od něj. ,,Co?" Teď jsem to zopakovala zase já. ,,No v Americe, jsem něco koupil a zapomněl na to. Proto jsem tady." Vysvětloval nervózně.
Pak se k nám vrátil ten pán s přepravkou. ,,Mělo to být překvapení, ale co....." Převzal si od něj přepravku a dal mu znamení, že může jít.
,,Co?" To slovo za chvíli bude přestávat dávat smysl, jestli ho pudu pořád opakovat.
,,No, napadlo mě, že Knightovi pořídím kamarádku." Koukla jsem se do přepravky. Koukala na mě bílá kočka jako sníh. ,,Páni, ta je roztomilá" ,,To je" Položil přepravku na zem a podíval se na mě. ,,Blbý co?" Pokrčil rameny.
Zamračila jsem se na něj. A dala si ruce v bok. ,,Teď ti něco řeknu" Zněla jsem jako něčí máma. Nahlas polkl. Nastalo tíživé ticho a já se do něj zavrtávala pohledem. Vypadal nervózněji a nervózněji.
,,To je ten nejlepší nápad!" Skočila jsem mu do náruče. A políbila.
Zaskočilo ho to. Chytil mě kolem pasu a přitiskl k sobě. Když jsme se od sebe odtrhli. Zjistila jsem, že sněží. Sníh se snášel z nebe a dopadal na zem.
Aru mě celou dobou sledoval a tvářil se zaujatě. ,,Jo měla by jsi být herečka" Zamrkala jsem. A pak ho píchla loktem do boku. ,,Myslíš?" Přikývl.
Vzal přepravku do jedné ruky a tou druhou mi chytl mou ruku. Vydali jsme se zpět před letiště. ,,A jak ji pojmenuješ?" Zajímalo mě. ,,Nevím..." Zamyslel se.
,,Tak co Yuuki? Je bílá jako sníh ne?" Přikývl na souhlas. Najednou jsem uslyšela známý dívčí smích. Otočila jsem se a koukala na průhlednou dívku s bílými vlasy. Mávala mi. A druhou rukou si dala ukazováček na ústa. Ať nic neříkám. Do očí se mi hrnuly slzy. Pak zavál vítr a ona se proměnila na bílá světýlka, která zmizela v dáli.
,,Děje se něco?" Aru se zastavil. ,,Ne nic, jenom mi něco spadlo do oka." Usmála jsem se a šla dál.
Zdroj obrázku: (Nemůžu ho najít :D)


Savior of my life 1- Hajimari no Ima- Kapitola 16- Naděje

17. září 2016 v 20:35 | Alida
Dnes přináším další nával dílu ze SOML. Ještě vydám dvě kapitoly druhé série okolo desáte hodiny. V první kapitole druhé série jsem nic neměnila, tak ji nemusíte číst.
Předem se omlouvám za pravopisné chyby :D

Z pohledu Katany:
Obklopila mě chladná temnota. Už jsem ani necítila déšť, který mi kapal na tváře. Ležela jsem v nekonečné tmě. Posadila jsem se a rozhlédla se. Nikde ani náznak světla.
Podívala jsem se na své ruce, ale ani ty jsem neviděla.
Co se právě stalo? Mysl jsem měla zamlženou. Snažila jsem se rozvzpomenout, začala mě bolet hlava. Potom přišel nával vzpomínek.
Aha, vzala jsem si život. Znovu mě rozbolelo srdce a slzy kanuly po tvářích.
,,Ano má milá" Ozval se hlas odněkud z temnoty. Rozhlédla jsem se. ,,Kdo jsi?" Zeptala jsem se.
,,Chápu... Ještě jsi si nevzpomněla... Ale nevadí." Rozhlížela jsem se a snažila se najít zdroj hlasu. ,,Pojď za mnou, něco ti ukážu." Přede mnou se zjevila postava zahalená v kápi a maskou na tváři. Natáhla ke mě ruku a já ji uchopila. ,,Ještě nemůžeš odejít,ne dokud nebude celek hotový."
Najednou se objevilo zářivé světlo, které mě obklopilo. A temnota zmizela.
Náhle světlo mě přinutilo zavřít oči, když jsem je otevřela nacházela jsem se v nemocnici. Rozhlédla jsem se po prázdné chodbě. Mé oči se zastavily na jediných dveřích, něco mě tam táhlo. Přešla jsem k nim a vzala za kliku, ale mé prsty prošly skrz. Podívala jsem se na své ruce, byly průhledné.
Já jsem duch? Začala jsem panikařit. Znovu jsem se snažila vzít za kliku, ale nic. Co budu dělat? K té místnosti za dveřmi mě to nesmírně táhlo.
Zavřela jsem oči a udělala několik kroků v před, když jsem je znovu otevřela nacházela jsem se v nemocničním pokoji.
Za mnou byly zavřené dveře. Já prošla dveřmi?! Nemohla jsem tomu uvěřit.
Rozhlédla jsem se po místnosti. Uviděla jsem ostatní jak sedí v křeslech nebo na židlích. Spali. Přišla jsem k Shiro a pokusila se ji sáhnout na ruku, ale nešlo to. Ruka prošla skrz, stejně jako u kliky. Shiro něco zamumlala a více se přitulila k Aruovi. Usmála jsem se.
Pak jsem přešla k dalšímu křeslu, tam ležela Asashi a měla na sobě deku. Iruka seděl na židli a podřimoval.
Přešla jsem k posteli a uviděla své tělo jak leží na ní leží. Na tváři jsme měla dýchací masku do ruky zavedenou hadičku, která vedla od sáčku s nějakou tekutinou. Na druhé jsem měla elektrody, které vedly od přístroje, který měřil můj srdeční puls.
U postele byla daná židle a na ni seděla Akage. Spala.
Znovu jsem se rozhlédla, jedna osoba scházela. Ani mě nepřekvapuje, že tu není. Lhal mi.
Rozhodla jsem se vydat ven. Lidé mě nezaregistrovali. Když jsem se jim postavila do cesty, tak mnou prošli.
Tentokrát mě můj instinkt zatáhl k lesu. Stál tam menší domek a uvnitř se svítilo.
Uslyšela jsem zevnitř hlasy. ,,Fumito, teď se tam vrátíš a uděláš vše co jsem ti řekla" Prošla jsem dveřmi dovnitř. Fumito seděl na židli, byli tam nějací chlápci v černém obleku a má matka. Chodila po místnosti sem a tam.
,,Nikdy v životě by mě nenapadlo, že bude ona její učitelkou" Cítila jsem jak mě zamrazilo. Koho myslí?
,,Proč jsi mě neinformoval?" Má matka se na Fumita naštvaně podívala,
,,Bohužel mi to nedošlo, madam." V očích měl prázdno. Stoupla jsem si před něj a zamávala mu rukou před obličejem. Nic.
,,Ta pitomá Rei, myslela jsem, že je po ní, že ji smutek ze ztráty muže a dcery zardousí. Vyměnila jsem svou mrtvou dceru za její, však si to zasloužila kráva jedna pitomá. A co z toho mám? Nevděčnou děvku, která neposlouchá." To mě zarazilo. To mluví o mě? Neskončila. ,,Kdyby, se dozvěděla o tom, že nejsem její pravá matka, byla by to ostuda před společností. A to si jako členka mojí rodiny, nemohu dovolit."
Zastavil se mi dech. On o tom věděl? Bylo mi stále hůře a hůře. Moje matka je Rei? Co ještě je v mém životě lež?
Fumito nic neříkal. Jenom ji dál pozoroval.
,,No to jedno, nějak to vyřeším. Je na čase se vrátit do Tokia" Přišla k němu blíže, pohladila ho po tváři a políbila. Obrátil se mi žaludek.
Pak i se svými kumpány odešla pryč.
Fumito se pořád nehýbal. Díval se do prázdna a jeho výraz byl bez emocí. Nedokázala jsem se na něj dívat.
Už jsem chtěla odejít, když sklopil hlavu. ,,Promiň, Katano."
Zarazilo mě to a zůstala na něj zírat. ,,Promiň, mi to. Kéž bych tě poznal jinak. Proč? Proč to tak musí být" Fumito dal ruce do dlaní. ,,Ani nevíš jak tě miluji, rve mi to srdce..."
Chtěla jsem mu toho tolik říct, ale nešlo to. Nemohla jsem mluvit. Otevřela jsem ústa, ale nevyšla, ani hláska. Pomalu jsem k němu přistoupila. Natáhla ruku a dotkla se jeho tváře. Ano dotýkala jsem se jeho tváře, cítila jsem teplo jeho těla.
Cukl sebou. ,,Co to?" Rozhlížel se ale nic neviděl. ,,Asi jsem se už z toho zbláznil."Zatřepal hlavou. ,,Musím na vzduch" Vstal z židle a vydal se směrem do lesa. Šla jsem za ní. Cestou pořád cosi mumlal a vinil se. Bylo mi hrozně. Co jsem to provedla? Jestli se dozví o tom co stalo, a to se určitě dozví, roztrhá ho to na kusy.
V hlavě mi zazněla jeho slova. ,,Nesnesl bych pomyšlení, že bych ti ublížil. A teď nesnesu pomyšlení, že bych tě ztratil."
Fumito se zastavil u jezera, ani jsem nevěděla, že tu nějaké je. Díval se na hladinu a beze slova se vydal do vody.

Z pohledu Fumita:
Díval jsem se na hladinu jezera. Dostal jsem neodolatelné nutkání se zchladit, přijít na jiné myšlenky. Beze slova jsem se vydal do vody.
Lehl jsem si na záda. Koukal jsem na noční oblohu a poslouchal šumění malých vlnek. Hvězdy tak krásně svítili. A měsíc byl stříbrný jako její vlasy. Vybavil jsem si její nádhernou vůni. Proč to tak musí být? Ale doopravdy jsem i trochu rád, alespoň jsem ji potkal. Kéž by to šlo změnit. Zavřel jsem oči. Cítil jsem se vůči ní špatně, ale co jsem měl dělat? Dlužil jsem jim to. Protože mi zachránili sestru...
Vlnky na jezeře mi začaly narážet do hlavy,. Z vlnek se staly vlny a já se musel narovnat. Kde se to vzalo? Díval jsem se na bouřící se hladinu přede mnou. Pak se objevilo zářivé světlo, ve které jsem poznal něčí siluetu. No super a teď mě unesou mimozemšťani. Pomyslel jsem sarkasticky a představoval si něco mezi Shiro a zelenou obludou. Nechápu kde se ve mě ten sarkazmus vzal.
Záře pomalu opadla a já zůstal užasle zírat. Přede mnou byl někdo koho jsem chtěl a zároveň nechtěl vidět.,,K-Katano? Co to má znamenat?"
Přišla blíže. Položila mi prst na ústa. ,,To bude dobrý" Její hlas se mi nesl v mysli jako ozvěna ,,Co se stalo? Co tu děláš? A proč jsi průhledná? Snad...." Díly skládačky mi začaly zapadat do sebe. Snad mě nepřistihla jak mluvím s její matkou? To by znamenalo, že... Nedokázal jsem tu myšlenku dokončit.
,,Pššt. Ty za nic nemůžeš, nebyla to tvá vina, nebyla to ničí vina." Nepohybovala rty, ale slyšel jsem její líbezný hlas. ,,Je to pravda? Že toho lituješ?"
Chvíli mi trvalo, než mi došlo co tím myslí. ,,Ne nelituji, jsem rád, že jsem tě potkal." Snažil jsem se jí obejmout, ale nemohl jsem se jí dotknout.
,,Prosím, postarej se o ostatní. Jako první by jsi měl Shiro otřít nos, vypadá strašně." V hlavě se mi rozezněl její smích. Ale v očích se ji leskly slzy.
,,Snad, ty jsi..." Ztěžka jsem polkl. ,,...mrtvá?"
,,Ani já to nevím, jsem v nemocnici. Jsou tam i ostatní. Potřebují tě. A má matka taky, musíš ji to říct, že jsem její dcera. Prosím..." Jemně mi vzala ruce do svých jemných dlaní.
,,To jí řekneš sama, ne?"
Zavrtěla hlavou. ,,Nemůžu, nedokážu se vrátit. Nevím proč..." Cítil jsem mokro na tváři. ,,To ne...." Zašeptal jsem. Neudržel jsem v sobě ten smutek, který se ve mě hromadil tolik let. ,,Neplač... Vždy jsi říkal, že to nic nevyřeší" Pohladila mě po tváři a utřela mi kutálející se slzy. Pak mě políbila na čelo a oddálila se. ,,Sbohem, Fumito Kasaia. Postarej se o ostatní. Miluji tě, tak moc tě miluji. Možná se potkáme v dalším životě. Jak říkala Akage, ty jsi ten jen pro mě a já pro tebe, jestli se máme setkat, tak ať se tak stane." Natáhl jsem k ní ruku. A znenadání ji objal. Opravdu jsem se jí mohl dotknout. Jemně jsem ji stiskl v náruči.
,,Neodcházej" Slzy mi tekly proudem. Její tělo se začalo vypařovat. Kolem nás létala bledě modrá světélka a unášela ji po kouscích pryč.
Už jsem nehodlal marnit čas. Alespoň na chvíli. Vzal jsem jí obličej do dlaní a políbil ji. Zapojila se. Cítil jsem jak se rozpadám na kousky, celý můj svět. Ona je můj svět.
Po chvilce jsem ucítil ve své náruči, jenom prázdno, byla pryč. Zůstal jsem tam jenom já.
Doplaval jsem k břehu a padl na chladnou zem. Pěstí jsem praštil do země. ,,Proč?! Proč?!" Křičel jsem a u toho brečel.

Dorazil jsem do nemocnice a cítil se... prázdný.
Vešel jsem dovnitř a našel ostatní jak bedlivě poslouchají Akage, která se jim vyprávěla tom, jak Katanu našla v kaluži krve. Akage se u toho celá třásla. Iruka a Asashi ji drželi, každý z jedné strany.
Když mě Shiro uviděla rozběhla se ke mě. Objala mě a zabořila obličej do mé mokré košile ,,Kde jsi byl?!" Zakřičela a u toho nahlas brečela. Pohladil jsem ji po vlasech. ,,To je teď jedno... Už jsem tady."
Rozhlédl jsem se a snažil se najít Rei. Našel jsem ji jak se o něčem baví s doktorem. ,,Rei, musím vám něco říct." Rei se na mě podívala, oči měla mokré a zarudlé.
Nadechl jsem se. ,,Katana je vaše dcera" Vyvalila oči. ,, Jsi si jistý?" Vypadala tak šokovaně. V očích se ji leskla naděje. ,,Jsem. Vím to. Její nepravá matka mi to řekla, že ti ji v nemocnici vyměnila za svou."
Rei se otočila na doktora. ,,Můžu udělat, krevní testy" Řekl a podíval se na hromadu papíru ve své náruči.
,,Eien, to je ti podobné" uchechtla se Rei. ,,Mě to bylo hned jasné, je podobná Kazukimu, ty její vlasy. A povahou je taky dost podobná na mě."
,,Tak dobře, půjdu ji odebrat krev." Doktor se otočil ke dveřím.
,,Co ona žije?" Doktor se na mě otočil. ,,Vlastně, ano, ale je v hlubokém kómatu. Může trvat dlouho než se probudí. Nebo se neprobudí vůbec." V mém nitru zajiskřila jiskřička naděje.
Zdroj obrázku: http://www.zerochan.net/22939

Předchozí/ Další (S2)


Rei Taio (S2)

17. září 2016 v 20:16 | Alida
Rei Taio
Věk: 36 (19.března)
Pohlaví: Žena
Titul: Učitelka na střední škole
Karma: Kladná
Rei je milá, hodná a spolehlivá. Ale když musí tak dokáže být i hodně přísná, ale své studenty má moc ráda. Svou práci hodně zbožňuje.
Vzhled
Rei měla jako mladá purpurové vlasy, ale ty si obarvila na hnědou. Má modré oči. Její nejčastější oblečení je košile a dlouhé sukně.
Rodina
Reiin manžel zemřel, před šestnácti lety, když byla v nemocnici. Po porodu se dozvěděla, že její dcera zemřela. Ale to byla lež její dceru vyměnili a po dlouhé době se s ní znovu shledala. Její dcera je Katana, která pro ní tvoří celý svět
Koníčky
Rei ráda učí studenty. Také umí úchvatně hrát na klavír a je trenérkou týmu roztleskávaček.

Asashi Mori (S2)

17. září 2016 v 20:14 | Alida
Asashi Mori (Asaši Mori)
Věk: 17 (7.října)
Pohlaví: Žena
Titul: Studentka, Knihovnice
Karma: Kladná
Asashi, je milá, přátelská dívka. Nedokáže si pomoct když je někdo v nouzi a v té chvíli se chová jako něčí matka.
Má vysoké sebevědomí a je moudrá. Dáva přednost rozumu před city.
Vzhled
Asashi má blonďaté vlasy a zelené oči. Uniformu má jako od odstatních dívek.
Rodina
Asahi, má matku (Saya Mori), (Otec je vedoucí velké firmy v Rusku). Ale jako náhradu má matčiného bodyguarda, který je s ní už od dětsví.
Nemá sourozence, ale má sestřenku Akage, která je pro ni jako sestra.
Koníčky
Asashi ráda čte knihy a taky se zajímá o literaturu.
Zdroj obrázku: http://www.zerochan.net/1400275

Iruka Taki (S2)

17. září 2016 v 20:10 | Alida
Iruka Taki
Věk: 17 let (19.července)
Pohlaví: Muž
Titul: Student
Karma: Kladná
Iruka je toho moc nenamluví a je taky trochu plachý. Ale i tak se rád s každým spřátelí. Rád si ale stojí pevně za svými rozhodnutími a těžko mění názor.
Vzhled
Iruka má černé vlasy a oči.
Rodina
Iruka pochází z Ameriky, ale je to čistý Japonec. Do Japonska přijel aby se mohl starat o svou nemocnou babičku (Mitaka Taki). Jeho rodiče zůstali v Americe, aby se mohli starat o jejich obchod s rybami.
Chodí s Akage Mori a má ji také rád. Jeho dobrými přáteli jsou Fumito a Aru a rád s nimi něco podniká. S Katanou si moc rozumí a rádi si spolu povídají. S Shiro si občas rád zasportuje a vždy soutěží v tom kdo dá nejvíce gólů.
Koníčky
Rád hraje Fotbal a jezdí na motorce. V budoucnu chce pracovat jako profesionální fotbalista.
Zdroj obrázku: http://www.zerochan.net/1709424 (oříznuté)

Aru Tengoku (S2)

17. září 2016 v 20:07 | Alida
Aru Tengoku
Věk: 17 let (5.dubna)
Pohlaví: Muž
Titul: student, delikvent
Karma: Kladná
Aru je veselé a milé povahy. Všichni ho odsuzují kvůli jeho rodině a právě proto nemá moc přátel. Ale když se na něj podíváte jinak tak zjistíte, že je úplně jiný, než se na první pohled zdá.
Vzhled
Aru má tmavé modré vlasy a modré oči, skoro až černé.
Rodina
Jeho rodina je známa tím že prodává drogy, cigarety a alkohol nezletilým. Arukoru znamená v překladu alkohol, jméno mu dala matka která na něm je do dnes závislá. Kvůli jeho rodině a jménu se mu začali ve škole vysmívat a tak ho to přivedlo k jeho samotařskému životu.
Chodí se Shiro Kasaia, která mu ukazuje radost ze života a právě proto ji má tak moc ráda. S Fumitem a Irukou občas něco podniknou a všichni tři si moc dobře rozumí. S Akage a Katanou nemají moc společného, ale i přes to si rozumí.
Koníčky
Rád píše básně a skládá hudbu a opravuje auta. V budoucnu nechce pracovat v rodinném podniku, ale chtěli by být mechanik.

Shiro Kasaia (S2)

17. září 2016 v 20:05 | Alida
Shiro Kasaia
Věk: 17 (27. listopadu)
Pohlaví: Žena
Titul: Studentka
Karma: Kladná
Shiro je hodně energická a ze všeho si dělá srandu. Je tak hodně optimistická a vše vidí přehnaně růžově. Ráda se směje a snaží se každému zlepšit náladu. Je trošku nemotorná a dětinská.
Vzhled
Shiro má dlouhé modré vlasy a fialové oči. Vlasy ráda nosí různě sepnuté a vymýšlí si i vlastní účesy.
Rodina
Shiro má matku (Hana Kasaia) a otce (Juhi Kasaia), kterému říká Jui. Má bratra Fumitu, kterého by za nic na světě nevyměnila a strašně ho má ráda, takže si z něj pořád dělá srandu.
Pochází z Tokia, ale v městě Toshi se cítí víc doma. Takže má v plánu tu bydlet a pracovat jako dospělá. Její rodiče ji to nechtějí dovolit. Jako výmluvu si vymyslela, že s ní Fumito zůstane.
Její kamarádkami jsou Akage Mori a Katana Taio. Katanu spíše bere jako sestru a tak se i občas k ní chová. Chodí s Aru Tengoku a taky ho strašně miluje. Iruku si moc oblíbila, protože má dalšího člověka do koho může rýpat. Taky si ho moc oblíbila a občas si spolu dají zápas v kopané.
Koníčky
Shiro chodí do kroužků vaření, takže ráda peče a vaří. V budoucnu by si chtěla otevřít vlastní cukrárnu. Taky by se ráda usadila a měla rodinu.
Dále se ráda mazlí se svým černým kocourkem Knightem a bere ho jako svého největšího miláčka.
Shiro si také ráda hraje s vlasy a vymýšlí všemožné účesy.
Zdroj obrázku: http://www.animecharactersdatabase.com/sp/character.php?id=22368

Akage Mori (S2)

17. září 2016 v 20:00 | Alida
Akage Mori
Věk: 17-18 let (10.ledna)
Pohlaví: Žena
Titul: Studentka, členka rodiny Mori
Karma: Kladná
Akage je milá a laskavá. Je hodně odvážná a nebojí se žádných výzev. Její otec ji naučil aby žila svůj život a aby se nevzdávala. Podle toho se tak řídí.
Vzhled
Akage má dlouhé vlnité zrzavé vlasy a fialové oči. Ve vlasech ráda nosí květiny ve formě sponek.
Rodina
Akage patří do jedné z nejbohatších rodin Japonska. Má matku (Kurimu Mori) a staršího bratra (Haru Mori) a mladší sestru (Fuyu Mori).
Její otec zemřel při havárii letadla když jí bylo 5 let. Od té doby se bojí letadel a výšek. Její otec ji nejvíce miloval a byl s ní v jejich nejhorších chvilkách. Právě proto ji jeho smrt ranila a toho využila její matka. Právě proto se tak Akage chová.
Má ještě tetu (Saya Mori), kterou bere jako svou pravou matku. Dále má sestřenku (Asashi Mori), která momentálně studuje v zahraničí.
Její nejlepší kamarádkou je Katana Taio, kterou má moc ráda a je ráda, že se s ní baví. Shiro a Fumito Kasaia jsou její dobří přátelé, kteří ji vždy podrží v těžkých chvílích. S Aruem si moc nepovídají, ale je moc ráda, že je v jejich skupině. Chodí s Irukou Takim, ale místo lásky k němu začíná cítit spíše náklonnost.
Koníčky
Ráda dělá pokusy a studuje léčivé byliny. V budoucnu by chtěla najít nějaký nový lék. Mezi její další koníčky patří pěstování květin. Má v plánu jít na zdravotní školu.
Zdroj obrázku:http://e-shuushuu.net

Fumito Kasaia (S2)

17. září 2016 v 19:30 | Alida
Fumito Kasaia
Věk: 18 (25. října)
Pohlaví: Muž
Titul: Student
Karma: Kladná
Fumito je milý a přátelský. Někdy to ale přehání a chová se až moc ochranářsky. Je hodně populární, ale spíše mu to leze na nervy. Hodně holek mu vždy dává nějaké dárky, ale on je vždy odmítne.
Vzhled
Fumito má krátké hnědé vlasy a světle hnědé oči.
Rodina
Fumito žije se svou matkou (Hana Kasaia) a otcem (Juhi Kasaia) a o rok mladší sestrou (Shiro Kasaia). Jeho rodiče ho velmi milují a jeho sestra ho někdy až moc bere za svého staršího brášku. Takže se ji nikdy nezbaví a pořád do něj musí rýpat. Všechny své přátele bere spíše jako svou rodinu, protože si se všemi moc dobře rozumí. Chodí s Katanou, kterou má rád už dlouho.
Koníčky
Fumito rád hraje Basketbal a chodí na dlouhé procházky. Na škole je velmi populární, protože je nejlepší hráč basketbalového týmu. Plány do budoucna zatím nemá.
Zdroj obrázku: http://www.zerochan.net/1952420

Katana Taio (S2)

17. září 2016 v 19:12 | Alida
Katana Taio
Věk: 18 (13. srpna)
Pohlaví: Žena
Titul: Studentka
Karma: Kladná
Katana je milé a přátelské povahy. Má moc ráda svoje přátele a udělala by pro ně první poslední. Právě proto nerada vidí, když se někomu ubližuje a někdo je nešťastný. Sama zná smutek, takže se snaží lidem co nejvíce pomáhat.
Vše si někdy bere moc osobně a vážně, takže lehce začně žárlit, nebo být smutná.
Je tvrdohlavá a vždy dříve jedná, než myslí.
Vzhled
Katana má dlouhé stříbrně- bílé vlasy a modré oči. Pár vlasů u uší má vždy zapletené do dvou copků.
Rodina
Katana je adoptovaná a její pravá matka se jmenuje Rei Taio, která učí na její škole. Její otec nežije a je jedináček.
Její nejlepší kamarádkou je Akage Mori a obě dvě si moc rozumí. Shiro Kasaia je její kamarádka, ale spíše ji připadá jako sestra. Katana chodí s jejím bratrem Fimitem Kasaiou se kterým se zná už od mala, když ji zachránil tehdy život. Aru Tengoku a Iruka Taki jsou také její moc dobří přátele. Všechny je spíše bere jako součást rodiny.
Koníčky
Katana má ráda různé léčivé bylinky a zajímá se o medicínu. V budoucnu by chtěla studovat na zdravotní škole a stát se lékařkou.
Zdroj obrázku: http://gallery.minitokyo.net/view/677310 (oříznuté)

Savior of my life 2- Kage Mirai- postavy

17. září 2016 v 19:04 | Alida
Zdroj obrázku: http://www.zerochan.net/459982

Hlavní postavy








Vedlejší postavy

Vedlejší postavy

Savior of my life 2- Kage Mirai- rozcestík

17. září 2016 v 18:57 | Alida
Zdroj obrázku: http://e-shuushuu.net/image/350864/




Příběh:

Katana leží v bězvědomí v nemocnici a nikdo neví kdy se probudí, nebo jestli ne.
Všichni ostatní se snaží žít normální život, ale na událost z letního festivalo se nedá zapomenout.
Fumito se stálé vyní a příchází o vůli žít. Skoro nejí a nespí. A když už usne tak se mu zdají děsivé noční můry. Jedinou jeho oporou se stane Akage, která se snaží zlepšit jeho náladu.
Stíny, které měly spát se probouzejí a do skupiny se krade temnota, která bude chtít oběť. Nepřítel je skrytý a nikdo nemá ani tušení o tom co se má stát.
Žánry: Romantika, Komedie, Tragédie, Střední škola, Záhadný, Randění, Nadpřirozeno

Savior of my life 1- Hajimari no Ima- Kapitola 15- Chladný déšť

16. září 2016 v 22:15 | Alida
Tak a tu přidávám další díl :D
Chtěla bych se co nejdříve vrátit ke třetí sérii, takže zítra nás čekají další díly, zatím nevím kolik.
Předem se omlouvám za pravopisné chyby :D

Z pohledu Katany:
,,Kde jsou?" Řekla jsem netrpělivě a přecházela sem a tam. Pořád jsem hlavě viděla Akagin vyděšený výraz a Iruku jak za ní utíká.
,,Nevím" řekl Fumito a pozoroval mě jak přecházím sem a tam.
,,Doufám, že se jim nic nestalo" Asashi vypadla ustaraně a netrpělivě vyhlížela ze dveří. Povzdechla si a otočila se na nás. ,,Co se to tam vůbec stalo?" Zeptala se mě.
Rychle jsem jim všechno vysvětlila.
Asashi zavrtěla hlavou. ,,Ta Akage, někdy je až moc zbrklá. Doufám, že se Irukovi podařilo si ji udobřit. Někdy dokáže být tvrdohlavá."
Ozvaly se kroky a dovnitř vešla Akage s Irukou. Měli propletené prsty a usmívali se. Všichni jsme zamrzli na místě a jenom na ně zírali. Jediná Shiro zaječela a skočila po nich. ,,Konečně!!! Vám to trvalo!!!" Dost se na ně mačkala, takže ji Fumito s Aruem museli odtáhnout. A použili k tomu snad všechnu energii a sílu kterou měli. A když ji dotáhli tak začala objímat je a u toho něco blábolila. Fumito zakoulel očima. ,,Uklidni se, ty mimozemšťane" řekl ji.
Shiro se zhluboka nadechla a uklidnila se. Pustila Arua i Fumita a podívala se na Akage s Irukou. ,,Gratuluji" řekla jim a oni se začervenali.
,,Tak a je to, teď už zbýváte jenom vy dva." Shiro ukázala na mě a na Fumita. Podívali jsem se na sebe a zčervenali.
,,Katano?" Ozval se Iruka. Otočila jsem se na něj. ,,Děkuji ti, že jsi mi pomohla" řekl
,,Co?" Zamrkala jsem očima. ,,Já nic neudělala..."
,,To je jedno" řekl rychle Iruka.
,,A já ti děkuji, že jsi mu o všem řekla" řekla Akage a objala mě. Překvapilo mě to, ale obejmutí jsem ji oplatila.
,,Tak a teď zpátky do chaty, ráno vyrážíme a ještě není zabaleno" řekla Rei-sensei a všechny nás poslala do šaten ať si sebereme věci.
Shiro se pořád vyptávala Akage na podrobnosti. Ta ji s rudými tvářemi odpovídala.
,,A políbili jste se?" Zeptala se horlivě Shiro.
Akage se zamyslela. ,,No chtěli jsme, ale najednou zafoukal vítr a mě do tváře vletěly vlasy" zasmála se.
Shiro vypadala zklamaně, ale na tváři se ji znovu rozlil úsměv. ,,Neboj, jestli máte být spolu tak ten čas přijde!" Řekla a praštila ji po zádech.

Z pohledu Akage:
Po našem výletě se každý rozjel do svých domů. Já jsem se přes prázdniny několikrát sešla s Irukou a zašli jsme na rande. Díky tomu jsme se ještě lépe poznali. Věděla jsem teď o něm hodně věcí a on zase o mě.
Když prázdniny skončili tak jsme se zase vrátili ve škole. Shiro byla jako u vytržení, protože několik týdnů neviděla Arua. Přes prázdniny si psali, ale nic nenahradí jeho přítomnost, jak tvrdila.
Po návratu do školy se začaly zařizovat věci ohledně festivalu. Naše třída se rozhodla otevřít kavárnu a tak jsem pomáhala s výzdobou. Díky tomu jsem se sblížila se spolužáky a už se mě tak neštítili. Ale i tak tam pořád byly známky z mé minulosti. Díky Irukovi jsem to dokázala překonat a nevzdávat to.
Než jsme se nadáli tak nastal festival. Přes den jsme byli v kavárně a obsluhovali zákazníky. Z půjčovny jsme si půjčili různé kostýmy, aby to bylo zajímavější.
Když festival skončil tak jsem se vrátila na svůj pokoj. Konečně jsem měla spolubydlící a byla jim Asashi.
,,Máš tu dopis" sdělila jsem Asashi a podala mi obálku. Ona ji vzala a otevřela. Zatvářila se zklamaně. ,,Mamka píše, že to bohužel na festival nestihne, ale poslala nám kimona." Řekla a rozhlédla se po pokoji. Až teď jsem si všimla, že na stole leží krabice. Přešly jsme k ní a otevřely ji. Uvnitř byla hromada kimon a úplně nahoře byl vzkaz: Užijte si festival, i za mě! Saya Mori.
Podívala jsem se na kimona. Potom jsme všechny svolaly ať si vyberou jaké se jím libí. Já jsem měla zelené s žlutými květy. Katana modré a k rukávům vystínované. Shiro fialové s lístky sakury. Asashi měla červené se složitými vzory. Aru modré, Fumito hnědé a Iruka tmavě zelené.
Shiro byla z toho štěstím bez sebe a trvalo ji dobrých patnáct minut, než mě přestala objímat. Katana se chovala hrozně tajemně a bylo jasné, že na dnešek něco plánuje. Kluci to moc neřešili, prostě si vzali kimona a odešli.
Přišel večer a mi se rozhodli podívat po stáncích a později i na ohňostroj, Zrzavé vlasy jsem si sepnula do drdolu. Dala si kimono. A vyrazila ven. Všichni už tam čekali. Dokonce i Rei. Rei nás požádala ať ji tak oslovujeme. Protože s tím přídavkem Sensei si připadá strašně stará.
Začali jsme procházet stánky a já si koupila co se mi líbí. Protože většina peněz šla do školního fondu na nové vybavení a další věci. Peněz jsem měla vždy dost, tak jsem se je rozhodla správně využít.

Z pohledu Katany:
Byla jsem nervózní, ale musela jsem to udělat. Problém byl v tom, že jsem s ním nebyla ani chvilku sama, protože Shiro chtěla pořád hrát hry a soutěžit. Docházela mi už trpělivost.
,,Na Katano, teď ty" Shiro mi podala míček. Vzala jsem ho a vší silou ho hodila na terč. Terč spadl a ozval se zvonek. ,,Já to zvládla" začala jsem poskakovat a Shiro se mnou. Jedna paní mi podala mou výhru, modrého méďu. Shiro se nehodlal vzdát a pokoušela se napodobit můj výkon.
,,Fumito, koukni jak je roztomilý." Otočila jsem se na místo, kde jsem si myslela, že stojí, ale nebyl tam. Otočila jsem se za sebe a viděla ho jak flirtuje s nějakou černovlasou holkou. Poklesly mi ramena a úsměv zmizel s tváře. Sklopila jsem hlavou dolů.
Shiro už neměla nervy na to házet míč na terč tak přišla ke mě. ,,Přísahám, že je ten terč přilepený..." Mumlala si pro sebe.
Když si všimla jak jsem skleslá tak se začala okamžitě vyptávat, ale já nic neříkala, neměla jsem náladu. Shiro se rozhlédla po zdroji mém špatné nálady a když uviděla Fumita, jak flirtuje s tou holkou, tak se nafoukla jako žába. ,,Hej, brácha! Nástup!" zařvala na něj. Slyšela jsem kroky jak přišel blíže.
,,Kdo to je?" zeptala se. ,,To je Amy, nastupuje tu příští rok." Vysvětlil ji. ,,To není důvod, aby jsi s ní flirtoval" Shiro poklepávala nohou. Ruce měla dané křížem přes hrudník a u toho se mračila.
Podívala jsem se na Fumita a ten vypadal, že toho má akorát tak dost. ,,Hej, Shiro přestaň! Pořád mi říkáš co mám dělat, jsi panovačná a všechny pořád prudíš! Pořád jenom meleš, meleš a meleš! Dej mi už konečně pokoj!" Shiro mlčela, pak začala vzlykat. Slova se ujal Aru. ,,Co to do tebe vjelo!" zakřičel na něj. ,,Do mě? Nic. To ona si začala!" ,,To není důvod , aby jsi ji říkal tak strašné věci." hájil Shiro Aru. ,,Ty mě taky nech na pokoji. Z ničeho nic si přijdeš a začneš rozkazovat!"
Vypukla hádka. Všichni přes sebe řvali. Jediná já jsem stála a cítila jak brečím. Akage se taky dívala ne dvakrát šťastně. Bylo mi čím dál hůře. Asashi k nám dorazil se zmrzlinou a smála se. Když spatřila tu hádku tak se na mě tázavě podívala.
,,DOOOOOOOOOOST!!!!" zařvala jsem. Pár lidí se zastavilo a kouklo se na nás. Přestali se hádat. Otočila jsem se na patě a utekla pryč. Cestou jsem upustila méďu. Slyšela jsem jak na mě volají. Ale, já je neposlouchala. Už mě nebaví jak se pořád hádají, poslední dobou se to stávalo často.
Doběhla jsem do školní zahrady. Tam jsem spadla na kolena. A rozbrečela se. Bylo mi hrozně. Proč se hádají? Jsou přece přátelé, nebo ne? Nevěděla jsem co dělat. Zase se mě zmocnil stísněný pocit. Polilo mě horko a vzduch se oteplil. Ve mě se probudil vztek. Jak? Proč? Proč? V duši se mi rozpoutala bouře. Viděla jsem jak tráva pode mnou černá. Cítila jsem se hůř a hůř.
Uslyšela jsem kroky. Otočila jsem se. Určitá osoba tam stála a rozhlížela se po mě. Pak si mě všiml. Vstala jsem na nohy. A rozběhla se pryč. Byl rychlejší. Chytl mě zezadu kolem pasu, otočil k sobě a objal.
,,Pust mě..." řekla jsem po tichu. Teplo se mě pořád obklopovalo, nevím odkud se vzalo, ale bylo to příjemné. Probouzelo to ve mě něco... ani nevím jak to popsat. Vztek mě pohltil a já si připadala klidná. Ledově klidná.
,,Ne, nepustím tě, dokud se neuklidníš" řekl mi Fumito a pevně ji mě objal. On to horko necítí? A odkud se vzalo?
,,To ty by jsi se měl uklidnit, to si Shiro nezasloužila, byl jsi hodně zlý Fumito." Řekla jsem ledově.
Cítila jsem jak se zhluboka nadechl. ,,Já vím, ale už mi ruply nervy."
,,Já vím, že občas leze na nervy, ale myslí to dobře. Shiro má dobrý instinkt, komu věřit" Zněla jsem čím dál chladněji a odtažitěji.
,,Všichni tě teď hledají, když jsi utekla vzpomněl jsem si na to co se stalo před desíti lety a měl strach, že tentokrát tě nikdo nezastaví" Zesílil své objetí. Rozbušilo se mi srdce. Teď jsem měla možnost. Horko ustálo a zase vše bylo normální. Podívala jsem se za něj a uviděla trávu na které jsem seděla. Byla nepoškozená. To se mi to zdálo?
Ucítila jsem jak mě pevněji objal. Došlo mi to, měla jsem možnost. Teď nebo nikdy, Katano. V duchu jsem se povzbudila.
,,Vadí mi to" začala jsem. ,,Co ti vadí?" zeptal se a pořád mě objímal.
,,Vadí mi, že flirtuješ s jinýma holkami. Vadí mi, že mě bereš pořád jako nejlepší kamarádku." Polevil sevření a podíval se mi do tváře. Nic neříkal. V očích měl zmatení.
,,Moc mi to vadí, protože..." umlčel mě svými rty. Zatočil se mi svět. Modlila jsem se, ať to není sen. A jestli je, tak se nechci probudit. Zavřela jsem oči a zapojila se do polibku.
Opravdu se to děje? Nezdá se mi to? V duchu jsem byla zmatená, ale dělo se to. On mě líbal a já jeho. Znamená to, že mě miluje?
Po chvilce jsme se od sebe odtrhli. Stála jsem a bušilo mi srdce. ,,J- já" koktala jsem. Položil mi prst na rty a objal mě. ,,Miluji tě." zašeptal mi do ucha.
,,Já tebe taky." Řekla jsem bez rozmyšlení. ,,Už od jak živa, když jsem tě potkala."
,,Já vím" řekl mi.
,,Co?"
,,Já to vím, ale dělal jsem, že to nevidím..." Pevněji mě objal.
,,Proč?" Zeptala jsem se ho celá zmatená. ,,Proč by jsi to dělal?"
,,Protože jsem se bál, že to tak není. A kdybych se ti přiznal, tak mě odmítneš a já tě už neuvidím. Shiro na nás pořád s tím narážela a ty jsi se chovala tak, jako by ti to vadilo. Měl jsem strach."
,,Já si myslela to samé..." Řekla jsem.
Znovu mě políbil a pak znovu. Bylo v tom toho tolik, tolik nevyřčeného. Mezi polibky mi řekl tolik věcí kolik mi chtěl říct. ,, Už od malička jsem se těšil až si půjdeme hrát. Když jsem jednou přes léto odjel na ten dlouhý tábor, tak jsem myslel jenom na tebe. Po základní škole jsem měl strach, že odejdeš na střední školu někam jinam, ale ty jsi se rozhodla jít sem.
Vždy když jsem se vrátil ze zápasu a uviděl jsem tě, bylo mi jedno, že jsem vyhráli, nebo prohráli. Vždy mi stačil tvůj zářivý úsměv. A v zápasech jsem se vždy snažil kvůli tobě, myslel jsem na tebe a hrál pro tebe.Když jsem odjížděl na zápasy, bylo mi hrozně, že tě neuvidím.Moc se mi nelíbilo jak jsi si dobře rozuměla s Irukou a on se tě pořád na něco vyptával, žárlil jsem. Když jsem tě spatřil v těch plavkách, uvědomil jsem si jak si krásná. Po té co jsem ti stříkl tu slanou vodu do očí, jsem se chtěl utopit. Nesnesl bych pomyšlení, že bych ti ublížil. A teď nesnesu pomyšlení, že bych tě ztratil."
Poslouchala jsem vše co mi říkal a u toho se vznášela na obláčku. Bylo mi nádherně.
Společně jsme usedli na blízkou lavičku. Hlavu jsem měla opřenou o jeho rameno a ruce jsme měli propletené. Druhou rukou mě objímal kolem ramen a svou hlavu si opřel o mou.
Nastalo ticho, momentálně jsme byli jenom my dva, sami.
Najednou jsem ucítila jak strnul. Zvedla jsem k němu pohled a uviděla ho jak se dívá kamsi do dáli. Podívala jsem se tam, ale nic neviděla.
,,Co se děje?" zamrkal a hodil po mě úsměvem. ,,Nic, jenom jsem si na něco vzpomněl. Ty by jsi měla zajít za ostatními, určitě si dělají starosti" Pohladil mě po vlasech. Znovu se podíval na to místo a já nechápala co se děje.
,,Neboj, jenom musím někam zaskočit" řekl. Vstal ještě jednou mě políbil a odešel.
Zůstala jsem sedět na lavičce a užívala radost z toho, že mě miluje. Připadala jsem si jako v ráji.
Vstala jsem a podívala se na nebe, objevilo se tam pár mraků. To mě zklamalo. V dálce se ozvalo zahřmění. To ne,snad nebude pršet? Měl se konat ohňostroj a déšť by vše mohl pokazit.
Rozhodla jsem se najít ostatní a ujistit je, že jsem v pořádku.
Procházela jsem zahradou, když jsem zaslechla hlasy. Uslyšela jsem, že někdo řekl mé jméno. Radši jsem se tam vydala, nechtěla jsem mít špatnou pověst.
Když jsem konečně uviděla obrysy postav, chtěla jsem zavolat, ale zamrzla jsem na místě. Projel mnou mráz, rychle jsem se schovala za kamennou zídku. Opatrně jsem tam nakoukla ať zjistím co se vlastně děje.
Byla tam má matka, se svými bodyguardy. Před ní klečel on.
,,Jak se opovažuješ? Nevíš co bylo v naší domluvě? Dali jsme ti peníze na uzdravení tvé sestry. A ty jsi nám slíbil, že ji pohlídáš a nic víc. A teď jsem uviděla tohle." Byla naštvaná a to dost.
,,Omlouvám se. Neovládl jsem se, už se to nestane. Postarám se o to, aby to vypadalo jako omyl." Vysvětloval Fumito a jeho hlas byl jako mrtvý, bez života.
,,Dobře, to jsem chtěla slyšet" řekla a pokynula ať vstane. Fumitovy oči byly prázdné. Díval se na mou matku a ta se usmívala.
,,Ještě jednou se omlouvám" Poklonil se Fumito. Matka k němu přistoupila a objala ho. ,,Tak jsi hodný..." Potom vzala jeho tvář do dlaní a políbila ho. On zůstal stát, neodtáhl se.
Měla jsem zlomené srdce.
Vyplížila jsem se pryč a poté začala utíkat.
Nechtěla jsem nikoho vidět, tak jsem šla za budovu jídelny a tam se opřela o dveře. Slzy mi mlžily zrak. Zběsile jsem si je utírala.
Cítila jsem jak na mě spadla kapka a potom další. Rozpršelo se a voda se mi vsakovala do šatů a do vlasů.
Nemůžu nikomu věřit. Fumito je matčin poskok, v tom případě je v tom namočená i Shiro. Nemůžu nikomu věřit.
V mém zorném poli se zaleskla ostrá věc. Vzala jsem střep do rukou, stejně jako před 10 lety. Stejně jako v ten den kdy jsem jeho potkala. Ale byla to další lež.
Sevřela jsem střep a bodla se do břicha. Proč žít? Proč? Všichni jsou lháři... Bolelo to, ale ne tak moc jak mě bolelo srdce. Kapky krve dopadly na zem. Vytáhla jsem střep a hodila ho na zem. Vzala jsem mobil a vytočila číslo jedné osoby, se kterou jsem musela mluvit. Jediné osobě které jsem věřila, ale i tak jsem nedokázala žít.
,,Katano? Kde jsi? A jsi v pořádku?" Akage zněla ustaraně.
,, Neboj se, za chvíli budu v pořádku, za chvíli vše skončí" Měla jsem slabý hlas.
,,Co se děje? Katano?" Slyšela jsem Shiro jak se něčemu směje. Také hlasy hodně lidí.
,,Vyřiď ostatním, že jim děkuji, a že je mám moc ráda, že jsem je potkala. Byla s vámi zábava." Pak mi mobil vypadl z ruky a já padla k zemi. Voda vytřískal i s kapičkami krve. Pak mě objala chladná temnota.

Z pohledu Akage:
Ozvalo se pípnutí. Katana zavěsila. Chtěla jsem říct ostatním co se stalo, ale nebyl čas. Rozběhla jsem se pryč. ,,Akage! Kam běžíš?" řval za mnou Iruka, neodpověděla jsem. Rozhlížela jsem se. Ale nikde jsem ji neviděla. Volala jsem její jméno, ale nic, Zkusila jsem mobil, ale nebyla dostupná.
Přes déšť, který najednou nastal, jsem špatně viděla. Zahnula jsem k zadnímu vchodu od školní kuchyně. A uviděla ji jak leží na zemi v kaluži krve. Vedle ní krvavý střep, krev se ji řinula z břicha. Oči měla uzavřené, tvář uvolněnou s milým úsměvem.
,,Katano!" Padla jsem k ní na kolena. Neodpovídala. Nevím co se stalo, ale potřebovala pomoct. Stěží dýchala a byla v bezvědomí.
,,Pomoc!!! Pomoc!!! Pomozte ji někdo!!!"
Ke mě doběhl muž ve strážnickém obleku. ,,Co se stalo?"
,,Moje... M-moje kamarádka potřebuje pomoct!" Kývl a zavolal se své vysílačky. Nevěděla jsem co říká. Klepalo se mi celé tělo a přes slzy jsem skoro neviděla. Objala jsem ji pevněji.
Po chvilce dorazila záchranka. Jela jsem s nimi. V nemocnici mi půjčili jeden z nemocničních obleků ať neprochladnu, také abych na sobě neměla zakrvácené kimono. Katanu odvezli na sál.
Seděla jsem na chodbě a koukala do prázdna. Chvíli u mě byl policajt a ptal se mě na ten incident. Snažila jsem se odpovídat, ale byla jsem mimo. Nakonec usoudil, že nejsem pachatel a odešel.
Po půl hodině dorazili ostatní. Shiro měla rudé oči a tekly ji nudle z nosu. Aru taky brečel, ale ne tak moc. Rei vypadla, že se sesype. Iruka ke mě přišel a položil mi ruku na tu mou. Snažila jsem se usmát, ale nešlo to. Asashi si sedla vedle mě a konejšivě mě objala. Ale já byla jako mrtvá, pořád jsem viděla Katanu v té kaluži krve.
Pak jsem si uvědomila, že tu není Fumito, ale nemohla jsem vydat ani hlásku. Teď jsem se jenom modlila. Ať je Katana v pořádku.
Zdroj obrázku: http://www.zerochan.net/336940


Savior of my life 1- Hajimari no Ima- Kapitola 14- Tvá slova

16. září 2016 v 20:00 | Alida
Jak jsem slíbila :D

Z pohledu Katany:
Když se náš výlet moři blížil ke konci, tak jsme se rozhodli zajít do místních lázní.
Akagina noha se už zlepšila a dokázala chodit, i když trochu belhavě.
Vešli jsme do lázní, které se jmenovaly ,,Horká oáza". Přišla k nám paní v kimonu, která nás přivítala a ukázala nám šatny. Kluci vešli do klučičích pramenů a my do holčičích. Sundaly jsme si oblečení a šli ven do lázní. Všude byla pára, také tu nikdo nebyl, což mě překvapilo. I ta paní byla hodně překvapená, že nás tady vidí. Nejspíš v horkých letních dnech sem nikdo moc nechodí.
Sedla jsem si do vody a vydechla. Voda příjemně hřála a tak jsem se do ní celá ponořila. Byla to hloubka asi jako v plaveckém závodním bazénu.
,,Pozóóór!" zařvala Shiro a rozběhla se. Skočila do vody kufr. Voda vystříkla vysoko do vzduchu. Zakryla jsem si oči a zasmála se. Akage i Asashi se také začaly smát.
Shiro se vynořila nahoru a lehla si na záda. ,,Příjemné..." řekla. Potom si mě všimla a rychle ke mě doplavala.
,,Tak, Katano" Shiro si sedla vedle mě.
,,Co?" řekla jsem a koukala se na měsíc. ,,Jaké co... Jak to vypadá s tebou a mým spřízněným bráškou?" Cukla jsem sebou. ,,Vůbec nijak!" začala jsem mávat rukama, až jsem spadla do vody.
,,Jak myslíš" Klekla si ke mě. A pošeptala mi. ,,Ale já vím, že ho miluješ" zrudla jsem.

Z pohledu Fumita:
Sedl jsem si do vody a užíval si ticha. Ale to moc dlouho nevydrželo. ,,Pozóóór!" Ozvalo se z vedlejších lázní. Poté následovala rána a zvuk vody.
Ta Shiro. Povzdechl jsem si. ,,Moje sestra je mimozemšťan."
,,A co si potom ty?" ťukl do mého boku loktem Aru. ,,Normální, na rozdíl od ní." Řekl jsem mu a hodil na něj Shiřin děsivý úsměv.
,,Jasně" Řekl, ale neznělo to moc přesvědčivě
Nastalo další ticho, ale Arua něco napadlo. ,,Co takhle si to užít?" řekl.
Posunul jsem se dále. ,,Jak to myslíš?" řekl Iruka a tak se posunul. ,,Ale, ví víte. Jsme středoškoláci a jsme v lázních. Vedle jsou holky, které se koupou a baví se." Nikdo z nás nechápal. ,,Bože, šmírovat je budeme!" řekl.
Párkrát jsem zamrkal. ,,V žádném případě, to odmítám" řekl jsem a zavrtěl hlavou. ,,Já taky" Souhlasil Iruka.
,,Byl to jenom vtip, já takový nejsem, skočili jste na to" zasmál se Aru. Hlasitě jsem si oddechl úlevou. ,,Za to by tě má ségra vykuchala a dala si tě k večeři."
Vyděsil se a zpanikařil. ,,Zapomeňte, že jsem něco říkal."
,,Vůbec nijak!" Ozvala se Katana od vedle. A poté zvuk vody. Což znamenalo, že spadla. Zajímalo se mě co se stalo. A bylo mi jasné, že v tom má Shiro prsty.

Z pohledu Katany:
Po koupeli jsem se šla projít po pláži. Měsíc krásně svítil a já poslouchala tiché šumění moře.
,,Katano?" Ozvalo se a já se otočila, ke mě šel Iruka.
,,Ano? Co potřebuješ?"
,,Chtěl bych se na něco zeptat" Iruka došel ke mě a tvářil se nervózně.
,,Ptej se" pobídla jsem ho.
,,No, víš, jde o Akage" viděla jsem jak se červená. Musela jsem se usmát. Tak o tohle jde.
,,Povídej" znovu jsem ho pobídla.
,,Chtěl bych se zeptat na tu událost s těmi holkami a s tím klukem. Co s tím má Akage společného?"
,,Aha, na to by jsi se měl radši zeptat ji. Ale víš co?" Řekla jsem mu. ,,Vypadáš, že jsi hodný kluk a určitě jsi si prožil svoje, tak ti něco málo povím." Podívala jsem se nahoru na nebe, které bylo poseté hvězdami. ,,Víš, Akage vyrůstala v bohaté rodině. Její matka umřela při porodu a otec když ji bylo pět let. Po té nehodě se ji ujala její nevlastní matka, která nebyla dobrým příkladem starostlivé matky. Vychovala z Akage princeznu s nosem nahoru. Chodila za školu, nosila krátké sukně a malovala se tak, až to bylo nezdravé. Ale pak se něco stalo a ona se změnila." Podívala jsem se mu do očí. ,,Ze začátku jsem ji neměla ráda a ona mě, byly jsme rivalky. Neuvěřitelné, že?" Iruka přikývl. ,,A teď jsou z nás báječné kamarádky, navzájem si pomáháme."
,,Aha, takže s těma holkami a klukem z dřívějška se scházela?"
,,Ano" přikývla jsem. ,,Na zbytek se raději zeptej ji. Kdo jiný ti to může lépe povědět?"
Iruka přikývl. ,,Máš pravdu. A děkuji."
,,Nemáš za co." Usmála jsem se na něj. ,,Měli bychom se vrátit." Obešla jsem ho a šlápla na něco ostrého. Vyjekla jsem a uskočila, přímo Irukovi do náruče.
,,Co se děje?" zeptal se vyděšeně.
,,Na něco jsem šlápla" podívala jsem se na zem a uviděla ostrý kámen. ,,Au" zasyčela jsem.
Iruka se na mě podíval. ,,Nekrvácíš?" Zeptal se.
Podívala jsem se na nohu. ,,Díky bohu ne, mám totiž boty, ale ten kámen je pěkně ostrý..."
Podívali jsem se na sebe a zjistili, že se objímáme. Oba jsme se začali nahlas smát. ,,Promiň, že jsem ti tak skočila do náruče" řekla jsem.
,,To-" Iruka najednou strnul. Díval se kamsi za mě.
Otočila jsem se a uviděla Akage jak se otáčí a utíká pryč.
,,Sakra" zaklela jsem.
,,Jdu za ní" Iruka mě pustil a rozběhl se za Akage.

Z pohledu Akage:
Vyšla jsem v kimonu ven z šaten. Rozhlédla se nikde nikdo nebyl. Strávila jsem tam déle času než ostatní.
,,Ach jo" povzdechla jsem si. Rozhodla jsem se projít po pláži. Měsíc v úplňku se tyčil na nebi a hvězdy svítili. Foukal jemný větřík, který si hrál s mými zrzavými vlasy.
Spravila jsem si kimono. ,,Proč jsou tak velké?" koukla jsem se na svůj hrudník a povzdechla si. Hrozně mě to štvalo.
Pak jsem uslyšela hlasy. Šla jsem za nimi, neboť se tam ozýval Katanin smích.
Když jsem ji uviděla, prudce jsem se zastavila a schovala se za strom. Byla tam s Irukou a cosi si povídaly. Vypadali šťastně. Cítila jsem bolest na hrudníku. Pak se přestali smát a o něčem vášnivě diskutovali. Z ničeho nic začala Katana křičet a skočila mu kolem krku. Z dálky jsem viděla jak brečí. Okamžitě mi všechno do sebe zapadlo.
Otočila jsem se a utíkala pryč. Vím, že si mě všimli.
Mělo mi to být jasné, jsou si tak podobní. Vím , že Katana miluje Fumita, ale ten o ní nejeví moc velký zájem. Takže mi bylo jasné, že si brzy najde někoho jiného.
Zastavila jsem se a padla do písku. Koukla jsem se na svůj odraz ve vodě. Zmocnil se mě vztek. ,,Jak by mě mohl mít rád? Jak? Já jsem byla vždy mrcha. A ten můj obří hrudník. A navíc... navíc..." Začala jsem brečet. ,,Dělala jsem si plané naděje. Poslední dobou jsme se spolu bavili tak moc a on byl pořád jen se mnou, že jsem začala doufat něco víc." Říkala jsem si sama pro sebe. Slza se mi skutálela po tváři. ,,Jsem blbá!" zařvala jsem.
,,Ne nejsi" Ozval se za mnou hlas. Otočila jsem se a uviděla Iruku jak ke mně jde.
,,Iruko..." Vyskočila jsem na nohy a couvla dozadu. Znovu začal foukat vítr. Upravila jsem si vlasy, abych na něho viděla.
,,Nejsi blbá, jsi chytrá." On mě slyšel? Mluvila jsem šeptem, tak jak?
Iruka ke mě přistoupil a já znovu couvla. ,,Nech mě být, já si nic nezasloužím" Sklopila jsem hlavu dolů a zabořila jsem nehty do dlaní
,,Pořád to říkáš?"
,,Co ty o tom víš?" odsekla jsem. ,,Katana mi o tom řekla, o všem."
,,Jak jinak" byla jsem hnusná já vím. ,,Měl by jsi jít za ní, už čeká." Nedokázala jsem se na něj podívat.
,,Co?" zeptal se.
,,Viděla jsem jak se objímáte. A taky jste vypadali tak šťastně. Jste si hodně podobní, rozumíte si..." Nepřestávala jsem mluvit.
,,To není pravda. Katana omylem šlápla na ostrý kámen, takže se lekla."
,,Pěkná výmluva" Nadechla jsem se a usmála. Nebyl to šťastný úsměv, cítila jsem jak na mě jde hysterie. Byl to ten opovrhačný úsměv a pohled, moje stará známá maska.
,,Já říkám pravdu. Já... já má totiž rád tebe" řekl. Rozbušilo se mi srdce. Co říkal? Už jsem si začala myslet, že sním a každou chvíli se probudím v horké vodě v lázních.
,,Ehm, prosím?" Zamrkala jsem očima, ale hned nasadila masku. Tohle jsem už zažila s Reikim, znovu tak pitomá nebudu. ,,Tak mi řekni co se ti na mě líbí? Mé prsa, tělo, vlasy nebo že jsem bohatá, no jen povídej" Byla jsem více a více hnusnější. Lámalo mi srdce jak se tvářil. Nastalo mučivé ticho. Dívala jsem se mu do očí a tvářila se chladně.
,,Já to tušila... Víš já mám být sama. Tak to mělo vždy být. Vždy o všechno přijdu. Ti jenom pro mě neexistují, byla jsem tak bláhová" povzdechla jsem si a hystericky se rozesmála. ,,Jednou budu mrcha, vždy budu mrcha. Tak to mělo být a bude" Zpříma jsem mu pohlédla do očí a spatřila zmatení a bolest.
,,Kurimu měla pravdu, život není fér a musím bojovat jen za sebe. Sbohem" Chtěla jsem odejít. Ale byl rychlejší než já. Chytl mě za ramena a přitiskl k sobě. Srdce mi splašeně bušilo v hrudi. Ale ne tak jak bych čekala, něco tam bylo jinak, ale co?
,,Přestaň! Vzpamatuj se!" zařval. ,,Dost! Katana říkala pravdu! Nepropadni tomu!" řval dále. Stále jsem byla zticha. ,,Dost, Akage. Dost!"
,,Tak mi řekni co máš na mě rád!" zakřičela jsem. ,,A řekni něco co mě přesvědčí, že nejsi jako ostatní kluci!" Chtěla jsem se od něj dotrhnout, ale nepouštěl mě.
,,Já mám na tobě rád to, že jsi chytrá, milá k ostatním. I kdyby jsi byla z chudé rodiny, měl bych tě rád. I kdyby jsi byla plochá měl bych tě rád. Je mi jedno jaká je tvá minulost. Je to minulost, teď se musíš dívat do budoucnosti. Tak se vzpamatuj. Kvůli mě, kvůli ostatním!" Hodně mě to překvapilo. Cítila jsem jak mi svaly ochabují. Tělo se mi začalo třást.
,,Děkuji, že mi věříš" položila jsem mu hlavu na rameno a nechala slzy téct po tvářích. Pořád jsem musela přemýšlet nad tou poslední větou. Kvůli mě, kvůli ostatním! Ano ostatní, mají mě rádi a já je. Znamenají pro mě hodně.
Odtáhla jsem se od Iruky a podívala se mu do očí. ,,Děkuji, taky tě mám ráda."
Iruka mi vzal obličej do dlaní a já zavřela oči, naše obličeje se začaly přibližovat. Když v tom zafoukal vítr a odvál mi vlasy do obličeje. Otevřela jsem oči a začala se smát. Iruka taky.
Nakonec jsem se o něj opřela. ,,Děkuji ti."
Iruka si se mnou propletl prsty a objal mě. ,,Já děkuji tobě."
,,Půjdeme za ostatními" řekl mi a já odtáhl se ode mě. Ruku v ruce jsme se vydali zpět do lázní.
Zdroj obrázku: http://www.zerochan.net/1091647 (oříznuté)


Savior of my life 1- Hajimari no Ima- Kapitola 13- Řeka

16. září 2016 v 18:10 | Alida
Další kapitola!
Dneska kolem osmé hodiny, by měl vyjít další dílek.
Předem se omlouvám za pravopisné chyby :D

Z pohledu Fumita:
Následující den jsme se vydali na pláž.
Shiro si z nás pořád dělala srandu, z toho jak jsme byli vyděšení. Také si nemohla odpustit a pořád básnila a tom jak byla na mě Katana navěšená. Nakonec přestala, když jsem ji praštil do čela.
Když jsme došli na pláž tak jsme já a kluci roztáhli deky a zabodli slunečníky do písku. Holky se mezitím šli převléct do plavek. Ptal jsem se jich, proč se nepřevlékly v chatě. Shiro začala cosi blábolit a místě a čase. Někdy jim vážně nerozumím.
,,Ale včerejšek mě vážně dostal" ozval se Iruka když upravoval deku. ,,Bylo to jak scéna z hororu."
,,Moje sestra je nějaká neznáma entita, já to pořád říkám" ozval jsem se a položil na zem tašku se svačinou.
,,Tak co jsi tedy ty?" Zeptal se Aru s úsměvem.
Zamračil jsem se. ,,Podle toho, že jsme pokrevně příbuzní, tak sám nevím" napodobil jsem Shiřin strašidelný úsměv a podíval se na ně. ,,Ale kdo ví..." řekl jsem zlověstně. Oba dva couvli a já se začal smát.
Oba si vyměnili pohledy, ale nakonec se taky rozesmáli.
,,A také podle toho jak je Shiro majetnická, tak se brzy také nakazíš naším rodinným virem" postrašil jsem Arua. Ten strnul a s vyvalenýma očima se na mě podíval. Ale pak se začal smát, oba jsem se k němu přidali.
,,Čemu se tu tak smějete?" Ozvala se za námi Shiro. Podívali jsme se na ni. Na sobě měla fialové bikiny. Na tváři měla ten svůj děsivý úsměv. ,,Že by jste mi něco tajili?" Zeptala se a přešla k nám.
,,Vůbec ne" Zavrtěl jsem nesouhlasně hlavou, ale u toho se nepřestával smát.
,,Hmm?" Shiro si stoupla na špičky a zadívala se mi do očí. ,,To bych ti radila můj spřízněný bratře."
Odtáhla se ode mě a změřila si Arua pohledem. Přešla k němu a celého ho obešla. ,,Hej krasavče neviděl si tu někde mého kluka. Vypadal jako ty, ale nebyl takový svalovec." Pořád kolem něj obcházela a skenovala ho jako průzkumná sonda. ,,No to je náhoda já taky někoho hledám." Dal ji ruce na ramena a zastavil ji. ,,Pěkné plavky" řekl jí. ,, Pěkný svaly, choď bez trika častěji" ukázala na něj.
Nesouhlasně jsem zavrtěl hlavou. ,,Problém?" Zeptala se Shiro. Znovu jsem zavrtěl hlavou. ,,Jenom mě občas překvapuje co to z tebe vypadne." Shiro se usmála.
Po chvíli se objevila Asashi s Akage. Akage v černých plavkách a Asashi v červených. Viděl jsem jak se Iruka červená a přinutilo mě to k úsměvu. ,,Sluší vám to holky" ukázal jsem palec nahoru a Akage se začervenala. Asashi mi věnovala úsměv a šla si pro krém na opalování.
Za nimi vyšla Rei-sensei ve zelených plavkách a v rukou nesla ručníky. ,,Vám to taky sluší" řekl jsem ji.
Re-sensei ze zasmála. ,,Děkuji, ale nemysli si, že ti zvednu za pochvalu průměr ve škole " obešla mě a položila ručníky na zem. ,,To jsem nemyslel" dodal jsem.
,,A mě ho zvednete?" Zeptala se s nadějí Shiro a zapózovala. ,,Mám spoustu pochvalných poznámek" zatočila se na jedné noze a rozpřáhla ruce.
,, Samozřejmě, že ne Kasaia-san" řekla Rei-sensei. Shiro se zatvářila zklamaně. Ale rychle se vzpamatovala a mrkla kamsi za mě. Někdo mi poklepal na rameno. Otočil jsem se. A málem mi vypadly oči z důlků.
Katana na sobě měla světle modré plavky a až teď jsem si uvědomil jakou má prima postavu. Cítil jsem jak se červenám a rychle odvrátil pohled. Asi dneska dostanu úžeh.
,,Sluší ti to" zamumlal jsem.
,,Tobě taky" řekla a po chvíli si uvědomila co řekla. Také odvrátila pohled a červenala se jak rajče.
,,Jdeme si zahrát s míčem do vody. Nebo se mi tu brácha spálí na úhel." Řekla Shiro a u toho se nezapomněla přiblble usmívat. Hodil jsem na ni vražedný pohled.
Shiro se vydala k vodě. Aru využil její nepozornosti, vzal ji do náruče a vešel s ní do vody. Ve větší hloubce ji pustil a Shiro vyjekla. Začala lapat po dechu a mávat rukama. ,,Hej neutop mi ségru!!" zařval jsem na něj, ale on se jenom šibalsky usmál. Shiro využila jeho nepozornosti a skočila mu na záda. On se převrátil a ve vodě skončili oba dva.
Akage a Iruka se tomu zasmáli a začala vodní bitva. ,,To si nesmíme nechat ujít. Pojď Katano!" chytl jsem ji, za ruku a trhl s ní takže se rozběhla se mnou vtrhli jsme přímo do té bitvy.
Rei-sensei se k nám také rozhodla přidat. Nakonec to bylo kluci vs holky. I když byly v přesile, vyhrávali jsme.
Asashi nás pozorovala z pláže. Ležela na dece a opalovala se. Akage a Iruka ji to nehodlali darovat, tak se k ní rozběhli. Akage ji chytla za ruce a Iruka za nohy. Nakonec taky skončila ve vodě a tvářila se vyděšeně.
,,To vám nedaruji!" Zakřičela a se smíchem na ně začala stříkat vodu. ,,Uteč!" Zakřičela Akage na Iruku a dala se útěk. Asashi je začala pronásledovat.
,,Katano!!!" zakřičel jsem. Otočila se na mě a já jí vodu stříkl rovnou do obličeje. Vyjekla a nestihla si zakrýt oči. Sykla bolestí a zakryla si je. Sklopila hlavu.
Rychle jsem k ní přeběhl a dal ji ruku na záda. ,,Promiň, jsi v pořádku?" žádná odpověď. Bože, musím být opatrnější.
,,Katano, promiň mi, nectěl jsem. Nebylo to naschvál." Dal jsem ji ruce na ramena. ,,No tak řekni něco."
Katana si klekla. Rukama si utírala oči.
,,Katano?" Najednou proti mě vystříkla vody. Já se tak lekl, že jsem spadl do ledové vody. Zalapal jsem po dechu a přes mokré vlasy se na ni podíval. Myslel jsem, že brečela, ale spíš se smála.
Postavil jsem se na nohy. ,,Ty mrňavá!" zařval jsem a skočil po ní. Oba jsem spadli do vody.
Voda se zvedla nahoru a pak spadla dolů jako závoj.
Zavřel jsem oči, ať mi se mi voda nedostane do očí. Když jsem je otevřel, zjistil jsem, že se na mě Katana vyděšeně kouká. Ležela a já na ní. Slyšel jsem jak jí buší srdce.
,,Fumito?" Zašeptala. Já jí pohladil po tváři. A shrnul ji vlasy s obličeje. Byla rudá až za ušima. Pak se čas zastavil. Byli jsme jen mi dva. Naše obličeje se začali přibližovat.
Cítil jsem její dech, její vůni. Začala zavírat oči a já taky, když se přes nás převalila vlna. Oba jsem zalapali po dechu a rychle se posadili. Začal jsem si utírat tvář. V puse jsem měl slanou chuť tak jsem ji vyplivl. Katana začala kašlat.
Podívali jsem se na sebe a začali se smát.
,,Hej! Co to tu provádíte za nemravnosti?" Shiro k nám přiběhla a zase se usmívala.
Zčervenal jsem, když jsem si vzpomněl na to co jsme málem udělali. Odvrátili jsme od sebe pohlede. ,,Nic!" Řekli jsme naráz.

Z pohledu Katany:
Nemůžu tomu uvěřit. Já a Fumito jsme se málem políbili! Ještě teď mi bušilo srdce, měla jsem pocit že mi vylétne z hrudi a odletí do sedmého nebe.
Po dvou hodinách na pláži jsme se vydali zpátky na chatku.
Já, Akage a Asashi, jsme vytáhly lehátka a začaly se opalovat.
Pořád jsem na to musela myslet, na jeho dech. Jeho pohled, vůni. Na to jak mi bušilo srdce a tělem rozlilo příjemné horko.
Posadila jsem se a podívala se po něm. Teď hrál fotbal s Aruem, Irukou a Shiro. Zrovna se rozbíhal proti Irukovi, ale ten míč bezchybně sebral.
,,Katano?" Uslyšela jsem. Otočila jsem se na Akage. ,,Co se to tam před tím stalo? Vypadali jste jaky by jste se chtěli propadnout do země." Akage se usmívala. Asashi se za ní posadila a dala si sluneční brýle na hlavu. Hodila na mě tázavý pohled. ,,Vy spolu chodíte?" Zeptala se mě.
Začala jsem se červenat. ,,N-ne" řekla jsem.
,,Aha, promiň" řekla Asashi a napila se vody, kterou měla položenou na stolku. ,,Jenom se snažím pochopit jaké tu máte mezi s sebou vztahy." Podívala se směrem kde se hrál fotbal.,,Shiro a Aru spolu chodí, že?" Znovu se podívala na mě. Přikývla jsem na souhlas.
,,A ty a Fumito ne." Nebyla to otázka, ale přikývla jsem. ,,Ale to nechápu, tak dobře spolu vycházíte..." Asashi se zamyslela a když si všimla mého zaraženého pohledu tak se omluvila. ,,Promiň, jenom mě to napadlo."
,,V pořádku" řekla jsem ji.
,,Hej! Lidi!" Shiro k nám běžela a zběsile mávala rukou. ,,Co takhle vyrazit na túru?" Zeptala se nás.
,,No..." začala jsem. Ale to k nám přišel Fumito a ručníkem si otíral pot z čela. Fotbal hrál jenom v kraťasech, takže měl hrudník holý. Začala jsem se červenat.
,,No tak, bude sranda" řekl a usmál se na mě. Cítila jsem jak taji.
,,Tak dobře" rozhodla jsem.

Z pohledu Shiro:
Po hodině jsme byli připraveni vyrazit. Rozhodli jsme se navštívit jednu proslulou svatyni v horách.
,,Běžte opatrně" řekl Aru a podíval se do mapy. ,,Je tu úzká cesta poblíž srázu, ale můžeme to vzít lesem." Podíval se na nás. ,,Myslím, že to bude lepší" řekl Fumito a podržel jednu větev, aby mohla Katana projít.
,,Já myslím, že ne. " Vložila se do toho Asashi. ,,Nevzpomínáš na to co se stalo posledně?" Všem bylo jasné, že narážela na to, jak Aru navigoval v autě.
,,Neboj, mám to zmáknuté" ujistil ji Aru.
,,Jo, stejně jako minule" neodpustila si Asashi. Aru ji ignoroval.
Tak jsme šli lesem a co se stalo? Ztratili jsme se.
Momentálně jsme trčeli někde na mýtině obklopené stromy. Aru se snažil vyluštit, kde se nacházíme. Asashi se mu snažila pomoc, ale nemohli se dohodnout, tak se začali hádat. Katana se do toho vložila a snažila se je uklidnit.
,,Tak se vrátíme" navrhla Akage a rozhlédla se. Oni ji nevěnovali pozornost. ,,Kudy jsme to jenom přišli?" Akage začala obcházet stromy, jako by hledala známku našich stop.
,,Možná tudy?" Oddělala jednu větev.
,,Pozor!" Zakřičel Iruka, ale bylo pozdě. Akage zakopla o tlustou větev, která byla schovaná v houští. Ozvalo se zaječení a ona spadla na zem. Fumito a Iruka byli okamžitě u ní.
,,Jsi celá?" Zeptal se jí Iruka a prohlížel si ji.
,,Bolí mě noha" řekla a sykla bolestí.
Fumito si k ní klekl a podíval se na nohy. ,,Možná je zlomená..." Chtěl ji prohmatat, ale Akage zavrtěla hlavou. ,,Neozvalo se křupnutí."
Rei-sensei k ní také přistoupila a z tašky vytáhla lékárničku. ,,Můžu?" zeptala se. Akage přikývla.
Fumito pomohl opřít Akaginu nohy o učitelčino koleno. Akage se u toho tvářila hodně bolestivě.
Rei-sensei opatrně prohmatala nohu. ,,Je jenom naražená" ujistila ji. ,,Ale neměla by jsi na ni šlapat. Takové úrazy se stávají, když mám v tělocviku skok do dálky." Rei-sensei vytáhla obvaz. Opatrně jej obmotávla kolem Akaginy nohy.
,,A nic jiného tě nebolí?" Zeptal se Iruka. Ona zavrtěla hlavou.
,,Co se stalo?" K nám přišla Asashi. S Aruem. Byli tak ponoření do hádky, že si toho ani nevšimli. Katana se je snažila uklidňovat, takže to taky nezaregistrovala.
Asashi si klekla k Akage a na tvářil měla starostlivý výraz.
,,Zakopla jsem, ale není to vážné" vysvětlila Akage.
,,Někdo ji bude muste ponést. Raději by na ni neměla moc stoupat" řekla Rei-sensei, když skončila z obvazováním.
,,Já ji vezmu" řekl rychle Iruka.
,,Ale,ale" vložila jsem se do toho a usmívala se. ,,Že by ses nám nějak moc o ní zajímal?" Naklonila jsem se k nim a oni zčervenali.
,,Shiro" řekl Fumito. ,,Tohle není zábavné, je zraněná." Uslyšela jsem jak je naštvaný, tak se i tvářil.
,,Aha, promiňte" řekla jsem a odtáhla jsem se. Neměla jsem ráda, když je na mě bráška naštvaný.
,,Raději bychom měli najít cestu pryč" Katana se do toho vložila. Ostatní přikývli.
Asashi a Aru se zase začali dohadovat, ale tentokrát klidněji.
Akage zatím posadili na pařez a Iruka byl poblíž ní. Fumito začal obcházet stromy a přemýšlel kudy jít.
Já jsem se opřela o strom a zavřela oči. Vážně nemám ráda, když se na mě bráška zlobí. Jenom jsem je chtěl poškádlit, nechápu proč tak vyletěl.
Povzdechla jsem si a dala si ruce křížem přes hrudník.
Najednou jsem slyšela podivné šumění. Otevřela jsem oči a rozhlédla se. Šumění bylo blízko, znělo to jako řeka. Jestli si vzpomínám tak na mapě je řeka, která vede ke svatyni.
Chtěla jsem na ostatní zavolat, ale byli zabraní do jiných věcí. Možná bych se měla zmínit alespoň bráškovi, ale ten se soustředil na okolí.
Tak jsem se rozhodla tam vydat sama. Přikrčila jsem se a vydala se směrem odkud zvuk vycházel.
Když jsem prošla jedním houštím, tak se přede mnou objevila krásná řeka. Dívala jsem se jak křišťálová voda teče a slunce ozařovalo její hladinu. Bylo to magické.
Sundala jsem si batoh ze zad a šla k řece. Dala jsem do ní nohy a ucítila jak mě pohltila radost.
Zavřela jsem oči a šla dál. V hlavě se mi ozval hlas. Cítíš to? To je tvá součást, ale dávej si pozor. Nepřítel je blíž než se zdá. Tragédie se nesmí opakovat.
Hlas jsem nepoznávala, ale něco mi říkalo, že jej dobře znám.
Otevřela jsem oči a uviděla, jak se nade mnou leskne vodní hladina. Počkat? Nade mnou leskne vodní hladina?
Chtěla jsem zakřičet, ale z úst mi vystoupili bublinky. Jak jsem se sem dostala? Začala jsem máchat rukama,ale najednou mě strhl proud.
Já tady umřu?!

Z pohledu Fumita:
Už po několikáté jsem obešel mýtinu kde jsme zastavili.
Naštvaně jsem kopl do kmenu jednoho stromu. Kde to sakra jsme?
Uslyšel jsem zašustění a uviděl Shiro jak se plíží někam pryč. Podíval jsem se na ostatní. Asashi a Aru se stále věnovali mapě. Katana se jim snažila pomoc.
Akage seděla na pařezu a bavila se s Irukou a Rei-sensei. Rozhodl jsem se je nerušit a tak se za Shiro vydal sám.
Ale když jsem vyšel k jedné řece, nikde nebyla. Rozhlédl jsem se a uviděl její batoh. Podíval jsem se do vody a spatřil jak na hladin vyšly bublinky.
,, Panebože" začal jsem nadávat a rychle si sundal tašku. Skočil jsem do vody a plaval dolů.
Shiro tam bezvládně ležela, vypadla že je v bezvědomí. Rychle jsem k ní doplaval a dal si její ruku kolem ramen. Otevřela oči a vypadala překvapeně.
Společnými silami jsme vyplavali na hladinu. Shiro zalapala po dechu. Doplavali jsme ke břehu a tam si lehli na zem. Oba jsem ztěžka oddechovali.
,,Bráško?" podívala se na mě.
,,Co se sakra stalo?!" Vyjel jsem na ni. ,,Co jsi tam dělala?"
Shiro se zatvářila vyděšeně. ,,Já... Já jsem uklouzla..." řekla mi a podívala se jinam.
,,Jak jsi mohla sakra uklouznout?!" Vyjel jsem na ni.
,,Já..." začala , ale já ji rychle objal. ,,Tohle mi už nikdy, nikdy, nedělej. Rozumíš?"
Shiro se celá třásla, ale nakonec mě také objala. ,,Ano, rozumím."
,,Shiro? Fumito?" Z lesa vyšla Katana a když nás uviděla tak se celá vyděsila. ,,Co se vám stalo?" Okamžitě si k nám dřepla. ,,Jste celí mokří!"
S Shiro jsem se na sebe podívali. ,,No, Shiro uklouzla a spadla do vody, já ji musel zachránit" vysvětlil jsem rychle.
,,Panebože!" Katana nám skočila kolem krku. ,, Když jste najednou oba zmizeli, tak jsem se vyděsila k smrti!"
,,Katano..."
,,Jsem ráda, že jste v pořádku." Řekla a u toho fňukala.
Z lesa vyšli ostatní a když nás uviděli, tak se tvářili stejně. Řekl jsem jim to samé co Kataně. Aru z toho málem dostal mrtvici. Okamžitě Shiro začal prohlížet a hledat nějaká zranění.
,,Příště nám řekněte, když se rozhodnete vypařit" upozornila nás Rei-sensei. Ujistil jsem ji, že to uděláme.
,,Ale je na tom i něco pozitivního" řekla nám Asashi.
,,Co?" zeptal jsem se ji.
,,Našli jste svatyni." Asashi ukázala za mě a já se otočil. A vážně byla tam dřevěná stavba v japonském stylu, ale byla celá zarostlá a stěny prohnilé.

Z pohledu Akage:
Když se Shiro a Fumito usušili, vydali jsme se ke svatyni. Vypadala opuštěně a neudržovaně.
Iruka mě celou dobu nesl na zádech a já se snažila moc nečervenat. Noha mě stále bolela, ale i tak jsem byla schopná trošku chodit. Rei-sensei mi to zakázala. Říkala, že by se to tak mohlo zhoršit.
,,Je to škoda" ozvala se Asashi. ,,Kdyby ji udržovali, turisti by se sem jenom hrnuli."
Podívali jsme se na stavbu. Měla pravdu, svatyně byla překrásná.
,,Hele!" Shiro ukázala na stavbu. ,,Tamhle jsou dveře, co takhle se podívat dovnitř?" Než stačil kdokoli něco říct, tak se k nim vydala.
Všichni jsme se na sebe podívali a následovali ji. Shiro lehce otevřela dveře a dovnitř vniklo sluneční světlo.
Vnitřek svatyně byl celý pokrytý prachem.
,,Můžeš mě posadit tamhle" řekla jsem Irukovi a ukázala na zaprášenou lavičku. Přešel k ní a Asahi ji oprášila. Pomalu mě na ni posadili. ,,Děkuji" řekl jsem.
,,Vypadá to hodně starobyle, ani nedokážu zařadit do století" Rei-sensei začala obcházet místnost a hledala nějaké známky historie. ,,Je to divné... Hlavně ty vzory."
Podívala jsem se na stěny a uviděla oranžové vlny, spirály a květy. Když jsem se na to podívala objektivně došlo mi že je to zobrazení ohně.
Podívala jsem se na další stěnu a tam byly světle modré spirály, vlnky a vločky. Ty z pohledu z dálky, vytvořily velkou vločku.
,,Ale je to hezké" řekla Asashi a přidala se k Rei-sensei.
Znovu jsem se rozhlédla a uviděla Katanu jak stojí vzadu u stěny. Pomalu jsem se postavila a belhavě k ní došla.
Iruka se momentálně bavil s Fumitem. Společně řešili, něco ohledně střídání jak mě ponesou.
,,Katano?" Zastavila jsem se u ní a opřela se o stěnu. Neotočila se na mě, ale dívala se do dřevěného výklenku. Také jsem se tam podívala a uviděla sochu ženy v kimonu s napřaženýma rukama.
,,Páni" vydechla jsem. Žena měla zahalenou tvář, v rukou měla zasazené krystaly, které připomínaly oheň.
,, Je to nádherné" vydechla Katana a já přikývla.
O kousek dále se nacházela další soška, další žena, ale v rukou měla krystaly připomínající led. Katana se na druhou sošku podívala a otřásla se. ,,Zamrazilo mě..."
,,No, je tu zima" řekla jsem ji a samotnou mě taky zamrazilo.
,,Měli bychom se vrátit" Asashi k nám přišla a podívala se na nás. ,,Brzy zapadne slunce, musíme se vrátit než bude tma."
Obě dvě jsme přikývly. Iruka mě znovu vzal na záda a vydali jsme se k naší chatce.
Zdroj obrázku: http://www.zerochan.net/1400268


Diplom od Sumiya

11. září 2016 v 13:55 | Alida |  Blog
Sumiyo, moc ti děkuji za tento překrásný diplom a také za to, že jsi přijala mou žádost o spřátelení na svém blogu. Vážně a srdečně ti děkuji :D