Savior of my life 3- Anata no Unmei- Kapitola 14- Touha po krvi

22. října 2016 v 12:13 | Alida
Tak a vítejte zpět v třetí sérii!
Než začneme, tak vám musím neco vysvětlit:
Od teď bude v SOML probíhat, tzv. ,,jeden den"(nebo jak to nazvat), to znamená, že každý z postav prožije od tohoto dílu jeden den po svém. První část bude Iruka a Asashi, druhá část Shiro a Aru a ve třetí části Katana, Akage a Fumito. Prostě proběhne jenom jeden den a za ten den se každému stane něco jiného. Doufám, že to chápete, protože nevím jak to vysvětlit. :D Tenhle den započne od příští epizody.
No nic užijte si to!
A omlouvám se za pravopisné a další chyby v textu. Občas jsem tak zažraná, že ani nevím co píšu.

Z pohledu Iruky:
,,No tak, snaž se!" Shiki mi už vážně lezl na nervy. S tím svým jízlivým úsměvem a poznámkami.
Znovu jsem se zapřel a rozběhl se proti němu. Chystal jsem se mu uštědřit ránu do boku, ale on se elegantně vyhnul.
,,No tak! Minule jsi byl více cool!" Řekl a napil se z flašky s vodou, kterou celou dobu tréninku držel v ruce. ,,Možná to bude tím, že tu nemáš tu svoji slečnu. Mám pro ni zajít? No a kdo ví, možná se nevrátím, jestli víš co tím myslím." Usmál se na mě chlípným úsměvem a znovu se napil.
Naštval jsem a rychle se rozběhl. Aniž by si to uvědomil, praštil jsem ho do břicha. Shiki vyprskl vody a zakuckal se. ,,Tak co lepší?" Zeptal jsem se ho a protáhl se.
Shiki se na mě otočil. ,,Co blbneš?"
,,Trénuju, s tebou mimochodem, jak jsi pořád opakoval."
,,Ale chlapci, přece se nebudete hádat." Moje babička seděla na dece a popíjela čaj.
,,Promiň babi, ale říkal si o to" řekl jsem a hodil na Shikiho naštvaný pohled. On pokrčil rameny a zase se napil.
,,To je sice pravda, Iruko, ale měl by si své emoce lépe kontrolovat" babička vstala a přešla ke mně. ,,Není to dobré, protože tak vyčerpáš hodně energie. Pak se dostaví touha po krvi."
,,Ano, ano. Já vím, už jsi mi to několikrát povídala." Řekl jsem. Došlo mi, že jsem zněl hodně naštvaně. ,,Promiň babi, jsem jenom podrážděný" omluvně jsem se na ni usmál.
Ona jenom mávla rukou. ,,To nevadí, miláčku. Ale nezapomeň" zvedla prst. ,,Kontroluj své emoce" řekli jsme naráz. Ona spokojeně přikývla a šla si znovu sednout. Povzdechl jsem si a otočil se na Shikiho. Ten nás se zaujetím poslouchal.
,,Tak co, pokračujeme, línej zadku?" Zeptal se mě.
,,To si piš, nakopu tě tak, že tě z toho ty tvé vtipy přejdou."

Z pohledu Asashi:
,,Můžeme začít?" zeptala se mě moje mamka. Přikývla jsem a zaujala správnou pozici. ,,Soustřeď se" mamka mě obešla. ,,Zavři oči, soustřeď se na dýchání." Dávala mi instrukce a já poslouchala.
Najednou jsem ucítila záchvěv, něčeho co jsem nedokázala popsat. A ten pocit sílil. Prostoupil mi celé tělo a já cítila jak se mí duše zatřepotala štěstím.
Prudce jsem otevřela oči a zalapala po dechu.
,,Šikovná" řekla mamka. Otočila jsem se na ni. Seděla na trávě a četla si knihu. Slunce barvilo okolí do oranžova.
,,Jak dlouho jsem se soustředila?" zeptala jsem se ji.
Zvedla pohled od knížky a usmála se na mě. ,,Tři hodiny, jsi velice šikovná. Některým trvá roky než dokážou co ty" řekla a přešla ke mě.
,,Myslím, že pro dnešek stačí." Mamka mi podala ruku a pomohla mi na nohy.
,,Mami?" zeptala jsem se ji, když jsme scházeli k našemu sídlu.
,,Ano?" zeptala se aniž by se zastavila.
,,Existují i jiní?"
,,Co tím myslíš?" Mamka se ke mně otočila.
,,Jako, jestli existuje něco jiného, kromě upírů a mágů. Tehdy jsi říkala, že se něco probouzí. A vím, že si určitě neměla na mysli Shikiho." Při té vzpomínce jsem se otřásla.
,,Ne, jeho jsem na mysli neměla." Mamka se dala znovu do pohybu a já ji dohnala.
,,Samozřejmě, že existují jiní. Zlí i ti dobří. Existují stvoření o kterých jsi ani nesnila a některá jsou moc nebezpečná. Jako například to co se probouzí."
Došli jsme ke dveřím a služebník nám otevřel. Následovala jsem matku do jídelny.
,,A to co se probouzí, co je to zač?" pobídla jsem ji.
,,Nejstrašnější duch, jaký může existovat. Potomek samotné bohyně smrti. Před dávnými časy jsme toto stvoření zastavili. Jeden odvážný strážce jej zapečetil. Ale v tom je i problém. Toto stvoření musí zapečetit jenom jedna jediná osoba, aby pečeť byla úplná. Jestli se tak nestane, pečeť se časem zlomí." Vysvětlila mi.
,,A jak se jim říká?"
Matka se otřásla a posadila se na židli. ,,Stvoření, které je dcerou samotné bohyně smrti, vládnoucí ledu a mrazu. Ovládající stínové vlky. Přináší jenom smrt, utrpení a zkázu. Ledový přízrak." Matčin hlas byl naplněný strachem. ,,Je mocná, dokáže vše zničit pouhým mávnutím ruky. A ona se právě probouzí. Lidé ji nazývali i dalšími jmény: Přízračná dívka, ledová smrt. Ale hlavní jméno je pro ni Ledový přízrak."
Polkla jsem a otřásla se. ,,A ten kdo ji dokáže zastavit? Říkala jsi, že strážce to nedokáže..."
Mamka zavrtěla hlavou. ,,Je to ještě složitější." Mamka se zavrtěla a přehodila nohu přes nohu. ,,Té, která má moc porazit ledový přízrak, se říká Ohnivá kněžka. Ta jediná dokáže dokončit pečeť. A tato kněžka má svého strážce, který ji ochrání před čímkoli a kýmkoli. A také má kousek jejich schopností."
,,Takže, tento strážce zapečetil ledový přízrak." Shrnula jsem. Mamka přikývla.
,,Tak proč nepoužijeme tu Ohnivou kněžku? Pak by jsi se nemusila tolik trápit" Položila jsem ruku na matčino rameno. Ta zavrtěla nesouhlasně hlavou. ,,Ohnivá kněžka zmizela společně s ledovým přízrakem. Asi si říkáš že když se přízrak probouzí, tak by tu měla být i nějaká kněžka, ne? Ale něco je špatně, už několik století se Ohnivá kněžka nezrodila." Mamka se na mě podívala. ,,Něco ti povím, Asashi. Povím ti příběh, příběh o smrti." Pomalu se ke mě natočila a její obličej zvážněl.
,,Když ještě existovala Ohnivá kněžka, celý tento svět halila magie. Existovalo spoustu strážců, upírů a dalších. Ale na tento čas se zapomnělo. A víš jak?" Zeptala se. Zavrtěla jsem hlavou. ,,Byla vymazána část historie, popravdě je právě rok 3122." Zalapala jsem po dechu.
,,Neuvěřitelné, že?" Mamka si podepřela bradu rukama. ,,Takový čas, jak se mohlo na něj zapomenout? Povím ti jak. Kdysi dávno existovala skupina strážců, která měla na starosti mír na zemi. Dvě kněžky a dva strážci, nejmocnější ze všech. První byla Ohnivá kněžka a její strážce. Ohnivá kněžka zapečeťovala nebezpečné zrůdy a bojovala s nestvůrami. Jediná ona měla moc zapečeťovat, společně s jejím strážcem. Další byla Vodní kněžka, ona hlídala magickou bránu, viděla do budoucnosti. A její strážce ji ochraňoval. Ale jednoho dne se objevil Ledový přízrak. Oni nebyli připraveni a Ohnivá kněžka padla. Ještě před tím, byli tito čtyři lidé na útěku před tyranskou vládou. Na své cestě potkali dalších sedm lidí. Dva z nich tvořili další strážci, jeden patřil ke vládnoucí rodině, pak dva upíři, jedna léčitelka a vesnická dívenka." Mamka se opřela o opěradlo židle. ,,Když se ledový přízrak objevil, nastal masakr. Nikdo z nich nepřežil. A toto je legenda nás mágů."
Celou dobu jsem bedlivě poslouchala matčin příběh. Chvíli mi trvalo, než jsem si to roztřídila v hlavě. ,,Takže nás čeká něco podobného?" Zeptala jsem se ji.
,,Něco tisíckrát horšího. Tentokrát nikdo ledový přízrak nezastaví. Nikdo..."
Nastalo ticho. Cítila jsem v hrudi tíseň. Cítila jsem bezmoc. Proč se toto děje? Projelo mi hlavou.

Z pohledu Iruky:
,,Znovu!" Shiki na mě zařval a já na něj znovu zaútočil. Hbitě se mi vyhnul a já spadl na zem. Prach se zvedl do vzduchu. Zalapal jsem po dechu.
,,Slabochu" Shiki se zasmál a šel se napít.
Posadil jsem se a opřel si jednu ruku o koleno. ,,Mizero" zavrčel jsem. Ale on si mě nevšímal.
,,Vodu?"
Otočil jsem se a uviděl usmívající se Asashi. V rukou držela láhev z vodou. Vděčně jsem ji převzal. ,,Díky" Zvedl jsem láhev k ústům a tekutina mi stekla do hrdla. Byl jsem zpocený a špinavý. A za celý den jsem uštědřil Shikimu jenom pár ran. ,,Jak to šlo?" Asashi si sedla vedle mě a opřela si hlavu o mé rameno.
,,Nic moc" pokrčil jsem rameny. Z dálky jsem probodával Shikiho pohledem, ten se jenom samolibě usmíval. ,,Nesnáším ho" zavrčel jsem.
,,To jsem dva" Asashi se zasmála. Natočil jsem k ní hlavu. Opírala se pi o ramenu a pozorovala Shikiho. Usmívala se od ucha k uchu. Cítil jsem jak mi můj naštvaný výraz povadl. Usmál jsem se a pozoroval ji.
Najednou jsem ucítil strašný tlak v hlavě. Srdce se mi rozbušilo a já měl pocit, že mi vyskočí z hrudi. Slyšel jsem divné šumění a svět mi před očima zrudl.
Uslyšel jsem divný tlukot a šumění zesílilo. Hned mi došlo co to je. Můj pohled se zaměřil na Asashinu tepnu na krku. V uších mi šuměla její krev a tlukot jejího srdce. Na sucho jsem polkl a zvedl ruku. Jenom si ji přitáhnout.
Když mi došlo, co chci udělat, zastavil jsem se. Sevřel jsem ruku v pěst a postavil se. Asashi se zatvářila překvapeně. Rychle jsem se od ní odvrátil. ,,Promiň, musím se osprchovat." Rychle jsem odešel pryč.
Zavřel jsem za sebou dveře koupelny a sesunul se na podlahu. Tep i dech se mi zrychlil. Cítil jsem palčivou bolest v hrudi, sucho v ústech. ,,Ne..Ne. Zastavte to.." Ruka se mi přesunula na krk. Cítil jsem bodnutí a poté krev, jak mi stéká po prstech.
,,Iruko?" Někdo zaklepal na dveře. Zůstal jsem nehybně sedět. ,,Iruko. Pusť mě dovnitř." Moje babička klepala na dveře.
Neodpovídal jsem.
,,Iruko, můžu ti pomoc." Poraženecky jsem vstal a otevřel ji. Babička se usmívala a vešla dovnitř. ,,Jsi v pořádku?" Její pohled se zastavil na mém poškrábaném krku.
,,Panebože" zvedla ruce, ale já rychle odskočil. ,,Prosím, ne." Odstoupil jsem od ní a opřel se od stěnu.
,,Iruko" Babička ke mě přistoupila. ,,Teď se musíš soustředit, potlač to" řekla mi.
Podíval jsem se do těch jejich milých očí plných lásky.
Zavřel jsem oči a snažil se uklidnit, po chvíli vše ustálo. Vydechl jsem úlevou.
,,Děkuji, babičko" řekla jsem a svezl se na podlahu.
,,Nemáš zač, můj hochu" Babička si naproti mě sedla. ,,Vyděsil jsi to děvče. Vypadala dost ustaraně" řekla mi.
Vytřeštil jsem oči. ,,To jsem nechtěl, já jenom" znovu jsem si vzpomněl na tu palčivou žízeň, ale rychle jsem to potlačil.
,,Musíš se napít." Babička mi položila ruku na rameno. ,,Jinak to nepůjde."
,,A máte tu sáčky s krví?" zeptal jsem se.
,,To nebude stačit, potřebuješ čerstvou krev." Babička se ke mně naklonila. ,,Myslím si, že tvé děvče ti rádo pomůže."
,,Ne!" Vyskočil jsem na nohy. ,,Ji ne!"
,,Nemáš na výběr. Jinak bude tvá žízeň sílit a můžeš ji ublížit." Babiččin hlas zvážněl. ,,A to nechceš, že ne?" Babička si přede mě stoupla.
,,To nechci, ale..." Nevěděl jsem co na to říct.
,,Je to jenom na tobě." Babička mě objala a poté odešla.
Zůstal jsem sám v tiché koupelně. V hlavě mi řvaly různé myšlenky. Netušil jsem co dělat.
Najednou jsem uslyšel kroky. ,,Iruko?" Byl to Asashin hlas, zněla doopravdy ustaraně.
Neváhal jsem, vyběhl jsem z místnosti jako stín.
Ocitl jsem se v obrovské knihovně. Obcházel jsem regály a postupně se ztrácel v jejich bludišti. V hlavě mi to šrotovalo, nechtěl jsem její krev, ale také jsem ji nechtěl ublížit.
Znovu mě zasáhl ten hlad a já se chytil za poličku. Pár knih spadlo na zem.
Přešel jsem k sedačce a posadil se na ni. Snažil jsem se žízeň potlačit, ale bylo to těžší a těžší.
,,Iruko?" Úplně jsem zapomněl na Asashi, a než jsem se nadál, stála tu přede mnou. Rychle jsem od ni odvrátil pohled.
,,Jsi v pořádku?" Zeptala se mě a posadila se na sedačku vedle mě.
,,Jo jsem, nemusíš si dělat starosti" řekl jsem ji. Můj hlas zněl hrozně naštvaně, tím jak jsem se snažil potlačit žízeň.
,,Mě v pořádku nepřijdeš" Uslyšel jsem jak se Asashi ke mě přisunula. ,,Podívej se na mě." Její ruka se dotkla mých zad. Projela mnou vlna horka. Ne, odejdi, prosím!
,,Prosím, podívej se na mě" její hlas zněl naléhavě. Ale já se odmítal otočit. Nechtěl jsem, aby mě viděla. Můj obličej, mé rudě žhnoucí oči.
,,Iruko, prosím..." V jejím hlase se značil smutek. ,,Chci ti pomoci" uslyšel jsem šustění látky. ,,Nech si pomoci."
Nereagoval jsem. Seděl jsem a podíval se na ni koutkem oka. Měla rozeplou košili a v očích se ji leskly slzy. ,,Prosím" zvedla ruce a natočila si k sobě můj obličej. ,,Chci ti pomoci" palci mě pohladila po tváři.
Její ruka se posunula na rány na mém krku. ,,Musí to bolet,že?" Podívala se na mě starostlivýma očima. Stále jsem si nezvykl na fialovou barvu jejího pravého oka. Ale i tak mi připadala krásná. Její přítomnost mě uklidňovala. Cítil jsem její vůni, srdce mi splašeně bušilo.
Asashi mě znovu chytla za tváře a přitáhla si můj obličej. Nedokázala jsem se bránit, i když jsem chtěl. Její rty se dotkly mých. Objal jsem ji kolem pasu a položil ji na záda.
Po chvíli jsem se od ní odtáhl. Oba dva jsme stěží dýchali.
Asashi nastavila hrdlo. V jejích očích se značil strach, ale hlavně láska.
Naklonil jsem se a odhrnul ji vlasy. Otevřel jsem pusu a ucítil jak mi narostly špičáky. Už jsem se skoro dotkl jejího hrdla, ale zastavil jsem se.
Asashi mě objala a přinutila mě, abych své ústa přiblížil blíže. ,,Je to v pořádku..." Zašeptala.
Zavřel jsem oči a zanořil zuby do masa. Asashi vyjekla a sevřel mi tričko.
Do úst se mi vlila horká tekutina. Cítil jsem jak se mé tělo nalévá novou energií. Bylo to úžasné, jako kdybych se znovu zrodil.
Z mé euforie mě vytrhlo Asashino zafňukáni. Rychle jsem si uvědomil realitu a přinutil se od ní odtrhnout. Rychle jsem uskočil dozadu. Krev mi stékala po bradě. Asashi ležela na sedačce a na krku měla dvě dírky ze kterých stékala krev. Tvářila se vyděšeně. A dívala se přímo na mě.
Ustoupil jsem dozadu. Ne, neměj ze mě strach. Říkal jsem si v duchu. Ale právě tak to bylo, měla ze mě strach.
,,Já... promiň." Otřel jsem si pusu a ustoupil dozadu.
Asashi se rychle posadila a natáhla ke mě ruce. ,,To je v pořádku." Její vyděšený výraz zmizel, tvářila se láskyplně.
Chytil jsem ji za ruku a propletl si s ní prsty. Poté si mě přitáhla a objala mě. ,,Už je to dobré" hladila mě po vlasech. Také jsem ji objal a nasál její vůni. ,,Už je to dobré..." zopakovala.
Doufám, že se díl líbil. A kdyžtak se omlouvám za obrázek, ale prostě se mi tento náramně hodil.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aria Aria | 22. října 2016 v 23:34 | Reagovat

Moc skvělý díl stejně jako předešlé povídky. Chvilinku mi trvalo než jsem si uvědomila co se v třetí sérii odehrávalo :D ale co mi furt vrtá hlavou je ten duch kterého Katana vidí kdo to je? No každopádně se těším na další díly :)

2 Alida Alida | 22. října 2016 v 23:37 | Reagovat

[1]: Hehe, to zjistíš :D A děkuji, další díl zítra :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama