Únor 2017

Šťastný Valentýn a také vše nejlepší mému blogu!

14. února 2017 v 10:38 | Alida |  Blog
Zdravím!
Jak si dnes užíváte Valentýn, já přímo úžasně. Konečně můžu oslavit jednu duležitou událost. A to že můj milovaný blog má už tři roky (když počítám a přechozí blog). Ano tento blog byl založen v prosinci, ale mé blogování začalo před třemi roky na mém prvním blogu a věřte tomu nebo ne, přesně na Valentýna!
Takže chci vám popřát vše nejlepší ke svátku všech zamilovaných! Samozřejmě nemluvím jenom o romantické lásce k vaší speciální osůbce, ale také k rodině a nejbližším přátelům!
Přeji hodně radosti a lásky!
Ještě bych chtěla věnovat speciální poděkování pro Ariu. Jsi úžasná a mám tě ráda za to, že navštěvuješ můj blog. Díky tobě jsem ještě neztratil chuť psát, protože mám pocit, že tu ty povídky píšu jen pro srandu králíků a nikdo je nečte. A potom bum! Okomentuješ mi povídku a mám zase náladu pokračovat. Děkuji ti jsi strašně zlatá!

Maho no Gadian- Kapitola 5- Řetězy bolesti

12. února 2017 v 15:42 | Alida
Nazdárek! Jakpak se máte? Já se mám dobře, i když by to mohlo být lepší. Víte, design mám hotový, ale vypadá to strašně, takže znova! Jako omluvu vám i tak vydám slibovanou kapitolu Maho no Gadian.
No, doufám, že si kapitolu užijete :D

Z pohledu Kenty:
Prohledali jsme celou školu, ale Erika nebyla k nalezení.
,,Přece se po ní nemohla slehnout zem" špitla Shinju. Rty semkla to tenké linky a oči se ji leskly slzami.
Naoto k ní přistoupil a položil ji ruce na ramena. ,,Najdeme ji, to ti slibuji" řekl vážně. Takového jsem ho ještě nikdy neviděl. Byl úplně jiný, od typického Naota, který byl neustále plný optimismu.
Shinju se na něj dívala a přikývla. Rukou si protřela mokré oči a popotáhla.
,,Ještě zbývá knihovna" řekl jsem jim. Oba dva kývli a vyběhli jsme ke schodům, ale než jsme stačili dát nohu na první schod, ozvalo se za rachocení kovu. Vyměnili jsme si tázavé pohledy.
,,Eri?" Zavolala tiše Shinju do tmy. Podivné rachocení kovu se přibližovalo.
Shinju svraštila obočí a přivřela oči, jako by v té tmě něco hledala. Také jsem svůj pohled upřel do tmy, ale nic jsem neviděl.
,,Pozor!" Zakřičela z ničeho nic Shinju a oba dva nás strhla stranou. Odletěli jsme do strany a vrazili do dveří, vedoucích do jedné třídy, a prolomily je.
Ozvala se rána a já zahlédl rudé světlo, přímo na místě, kde jsme ještě před chvíli stáli.
Shinju nás rychle vytáhla na nohy a schovala za sebe. Oči se ji fialově rozzářily a tělo ji objal proud magie.
Znovu se ozvalo kovové zarachocení, které tentokrát doprovázely i zvuky kroků.
Shinju zvedla ruku a kolem ní zazářilo fialové světlo. ,,Kai!" Zvolala a v ruce se ji zjevila Katana, kterou jsem viděl té noci, kdy nás napadli vlci.
Sevřela katanu v rukou a zaujala obranný postoj. ,,Držte se za mnou."Zašeptala a pohled upřela do chodby. Zvuky se nestále přibližovaly.
Uviděl jsem něčí postavu, obklopenou světlem, jak vchází do třídy. V tom momentě jsem zalapal po dechu, do hrudi mě udeřil zášleh magie.
Dívka, která vešla do místnosti, na nás upřela tvrdý pohled. Kolem rukou měla omotané řetězy, to by vysvětlovalo to chrastění.
,,Kdo jsi?!" Štěkla Shinju a nespouštěla z ní pohled.
Dívka nic neříkala, jenom zvedla ruku a řetězy se zavlnily. Pak škubla rukou a řetězy se vymrštily směrem k nám. Shinju neváhala. Pozvedla katanu a její čepel se rozzářila fialovým světlem. Pak švihla rukama a světlo z čepele vymrštilo směrem k řetězům. Došlo k nárazu a pár řetězů odletělo stranou, ale ne všechny.
,,Uskočte!" Křikla Shinju a my ji poslechli.
Dopadl jsem na tvrdou podlahu a málem si vyrazil dech. Řetězy hrubě narazily do okna a roztříštilo ho na tisíce kousků. Pak se svezly k zemi a poškrábaly stěnu hlubokými rýhami.
Neznámá dívka neváhala, znovu na nás zaútočila řetězy. Nikdo z nás nestihl v čas uskočit dostatečně daleko, takže se na nás sesypaly střepy z oken. Uslyšel jsem jak Shinju vykřikla.
Rychle jsem se rozhlédl a našel ji jak vyděšeně zírá před sebe. Také jsem se tam podíval a vytřeštil oči.
,,Naoto!" Vykřikl jsem. Můj kamarád byl svázán řetězy, které ho drtily. Naoto bolestně vykřikl a řetězy se více upnuly na jeho tělo. Po kůži mu začaly stékat stroužky krve, když se řetězy zařezaly do masa.
,,Naoto!" Vykřikla Shinju a vyskočila na nohy. Rozběhla se proti dívce, ale ta škubla rukou. Shinju odletěla dozadu, a nebýt mě, tak by vypadla ven z díry ve stěně. Zachytil jsem ji ve vzduchu a strhl ji stranou. Objal jsem ji a dopadl na záda.
Shinju ze mě slezla a chystala se na další útok, ale zastavil jsem ji. ,,To k ničemu nebude, zase tě odrazí."
,,Ale nemůžeme přece jenom tak stát a přihlížet! Musíme něco udělat!" Shinju se leskly oči slzami.
Znovu se ozval Naotův křik.
,,Tak mi řekni co mám udělat! Ve dvou nám to půjde lépe!"
Shinju se ke mně otočila. V očích se ji lesklo zděšení.
Další výkřik.
,,Shinju!" Okřikl jsem ji.
Nakonec mlčky přikývla.
,,Vezmi si tohle" zvedla ruku a objevila se další katana. Zachytil jsem ji.
,,Já jdu zleva, ty zprava!" Křikla a já kývl na souhlas.
Rozběhli jsme se proti té dívce. Mávla rukou a já odletěl dozadu. Vrazil jsem do stěny a sesunul se na podlahu.
Mezitím se Shinju podařilo seknout do řetězů, ve kterých byl uvězně Naoto.
Pouta zmizela a Naoto klesl k zemi. Neváhal jsem. Zapřel jsem se do noh a rozběhl se jim na pomoc.
Dívka mezi tím vyřkla nějaké slovo a ve vzduchu se objevily malé dýky. Pak mávla rukou a ty zamířily na Naota a Shinju, která se jej snažila zvednout ze země. Oblečení měl prosáklé krví a v očích nepřítomný výraz.
Dívčin chladný výraz se na ně zaměřil a tak i všechny dýky okolo. Znovu řekla podivné slovo a dýky se rozzářily, pak jako hvězdy začaly padat směrem k těm dvoum.
Nezaváhal jsem a před ty dva, zády otočený ke spršce dýk. Ty se mi zařezaly do masa a já zatnul zuby.
Shinju vytřeštila oči a málem upustila bezvládného Naota. ,,Bežtě!" Vykřikl jsem.
Shinju zavrtěla nesouhlasně hlavou. ,,Dělejte!" Tlak ze zad zmizel, došlo mi, že dýky zmizely. Dívka se na mně chladně a nenávistně podívala.
,,Vypadněte odsud, okamžitě!" Zakřičel jsem a vyšla ze mě vlna energie. Shinju se vyděsila a rychle podepřela Naota. ,,Půjdeš za námi, že?" Zeptala se šeptem.
Přikývl jsem. ,,A teď padejte!"
Dívka ke mně došla a já se prudce otočil. Napřáhl jsem se a chystal se jí udeřit do tváře, ale ona mávla rukou a já mě tělo zmrzlo. Cítil jsem jak se mi každý sval v těle napjal.
Koutkem oka jsem zahlédl Shinju i Naota jak mizí ve fialové záři.
Dívka se rozesmála. ,,To jsou tedy přátelé, nechali tě tady."
Upřel jsem na ni pohled. Až teď jsem si ji dokázal pořádně prohlédnout. Měla krátké tmavé vlasy a brýle. A ano, ten nenávistný chladný pohled, který se do mně zabodávala jak tisíce nožů.
Dívka mně pomaličku začala obcházet, jako šelma, která si prohlíží svou kořist, kterou zahnala do kouta. Momentálně jsem si tak i připadal.
,,To je škoda, mohl jsi se nám hodit. Cítím z tebe silný potenciál, byl by jsi dobrý sluha" řekla nežně. ,,Ale smrdíš poutem" zavrčela a zastavila se těsně přede mnou. Její obličej byl od toho mého jenom pár centimetrů. ,,Takže mi nezbývá nic jiného, než tě zabít."
Uchechtl jsem se. ,,Jenom se neboj. Erika za chvíli dorazí a-"
,,Nepřijde" přerušila mě. ,,Už jsem se o ní postarala. Chudáček, byla tak slabá."
,,Lžeš!" Vykřikl jsem. Při jejich slovech mě zamrazilo a žaludek se mi bolestivě sevřel.
,,Myslíš?" Pozvedla obočí. ,,Však si to cítil, nebo ne? Tu bolest, nesnesitelnou bolest." Dívka se rozesmála, když uviděla můj vyděšený výraz. ,,Ano, chápeš správně. Vaše pouto, je zrušené, to byla ta bolest. Bolest trhajícího se pouta. Zabila jsem ji, je po ni. Tak se s tím smiř, Romeo."
,,Ne..." Vydechl jsem. Erika? Jak?
,,Stále nevěříš? Tak pojď, ukážu ti to..."
Než jsem stačil něco dodat, tak dívka položila jeden prst na mé čelo. V té chvíli mým tělem projela příšerná bolest a oslepilo mě bílé světlo.
Po několika minutách jsem se konečně vzpamatoval a bílé světlo se rozplynulo.
K mému překvapení jsem se nacházel v knihovně.
A uviděl jsem Eriku jak stojí u jednoho regálu a pokládá knížky na poličky. Chtěl jsem na ni zavolat, ale z úst mi nevyšla ani hláska.
Pak se ozvalo křupnutí a světla v knihovně zhasla. Erika zpozorněla a přestala se hýbat.
Následně se ozval škrábavý a syčivý zvuk. Erika se prudce otočila a v té chvíli na ni vyskočilo ze tmy něco, co mě vyděsilo k smrti.
Obluda měla zapadlé oči a děsivě otevřená ústa s děsivými špičatými ústy. Její tělo bylo zdeformované s dlouhými drápy na rukou. Ještě více mě vyděsilo, že obluda měla lidské rysy.
Erika na příšeru zděšeně zírala. Ale rychle zatřepala hlavou a její tělo objalo modré světlo. Zvedla ruku a do vzduchu nakreslila podivný znak. ,,Nenrei!" Zvolala zvučným hlasem a v ruce se ji zhmotnila katana.
Následně zaujala bojovou pozici a na příšeru zaútočila. Ladným a smrtelným pohybem ji usekla hlavu a příšera se rozpadla.
Erika sáhla do kapsy a vytáhla kousek papíru. Netušil jsem, co chtěla udělat. A asi se to nedozvím, protože v té chvíli se znovu ozvaly škrábavé a sípavé zvuky. Pokusil jsem se na ni znovu zavolat, ale nedokázal jsem mluvit.
Najednou se ze stínů vynořily další příšery a obklopily ji. Bylo jich mnoho.
Erika nehnula ani svalem a příšery se na ní vrhly. Postupně jse odrážela, ale bylo jich mnoho. Postupně jsem ji ztratil v mase obludných těl a slyšel její křik.
Znovu se objevilo bílé světlo a já se ocitl zpět ve třídě. Přede mnou byla pořád neznámá dívka.
Dívka mávla rukou a mé tělo se mohlo zase hýbat. Ale místo toho, abych na ni zaútočil, tak jsem padl na kolena. ,,Ne..." Zopakoval jsem.
,,Ale ano" řekla dívka. ,,A ty jsi nic nedokázal udělat. A víš proč? Protože jsi slabý. A navíc tě ani nenaučila bojovat. Ani jsi ji pořádně nehlídal. Jsi strážce na nic."
Měla pravdu. Zklamal jsem. Byl jsem jejím strážcem sotva dva týdny, ale i tak jsem si měl dávat větší pozor. Je to moje vina. Zklamal jsem Shinju. Zklamal jsem Naota. A co nejhůř, zklamal jsem Eriku.
Celé tělo se mi roztřáslo.
,,Je to vážně škoda. Vážně z tebe cítím velký a silný potenciál" pokračovala dívka. ,,Byl by jsi výtečným služebníkem Izanami."
Dívka si přede mě klekla a prsty mi zvedla bradu. Přinutilo mě se ji podívat do očí. ,,Taková škoda..."
Škubla rukou a já ucítil na tváři pálení. Nechtem mi přejela po pravé lícní kosti. Ucítil jsem jak mi krev pomalu stéká dolů po kůži..
,,A teď to ukončíme" řekla vstala. Zvedla ruku a řetězy zlověstně zachrastily.
Znovu jsem sklopil hlavu. Byl to konec. Sám proti nic nezmůžu. Co mě to vlastně napadlo? Až teď jsem si uvědomil, jak moc jsem spoléhal na Eriku.
Uslyšel jsem zachrastění a řetězy vyrazily mým směrem. Omlouvám se.
Narovnal jsem se a zavřel oči. Na tváři se mi objevil úsměv. Alespoň jsem pomohl Shinju a Naotovi
Kenta! Uslyšel jsem v hlavě hlas a mé tělo se dalo do pohybu. Uskočil jsem stranou. Sám jsem z toho byl překvapený.
Řetězy dopadly na zem a roztříštily podlahu. Úlomky podlahy se rozletěly do všech stran, následovné vlnou prachu.
Dívka po mně střelila pohledem. ,,Tak ty jsi se ještě nevzdal? A co si jako myslíš, že sám zmůžeš?"
Sám jsem to nevěděl, mé tělo prostě... uhnulo, poté, co jsem uslyšel své jméno. Ten hlas mi někoho připomínal a já věděl koho. Byla to Erika.
Usmál jsem se a zapřel se o nohy. ,,I když tu nejsi, tak pořád na mě dáváš pozor, že? Zajímá mě jestli by jsi sis to přiznala..."
,,Co říkáš?" Zeptala se mě dívka.
Střelil jsem po ní pohledem a u toho se usmíval. Rukou jsem si setřel krev z tváře. Děkuji. Vyslal jsem myslí.
,,Ale nic, jenom že mě tak lehko nedostaneš" řekl jsem.
Dívka se zamračila. ,,Tak to se mýlíš."
,,Já si to nemyslím. Možná je Erika mrtvá, tedy jenom ty to tvrdíš. Ale já jsem pořád její strážce, takže něco umět musím." Na důkaz kolem mě zavál vítr a rozcuchal mi vlasy.
Objevila se slabá modrá záře, které obklopila mé tělo. Ucítil jsem pálení na levé ruce. Podíval jsem se tam a všiml si, že vzory, omotané kolem mého zápěstí, se rozšířily. Obsáhly mi celou paži.
Uslyšel jsem jak dívka zalapala po dechu. ,,Ne..." Zašeptala. ,,Proč ty?" Podívala se na mě a uviděl slzy v jejích očí.
Sám jsem nevěděl co to znamená, ale vykecávat se s ní by nemělo smysl. Raději jsem mlčel a upřel na ni pohled.
Než to stihla zaregistrovat, tak jsem byl u ní. Chtěl jsem ji odhodit dozadu, ale řetězy se objevily před ní a mě se zaryly do masa. Stiskl jsem zuby a potlačil výkřik.
Jeden řetěz mě obmotal kolem ruky a já prudce trhl. Řetěz se rozpadl a kousky kovu dopadly na zem. Dívka vykřikla a na její tváři se objevila prasklina.
Teď jsem měl možnost. Odhodil jsem ji na stěnu a ona vykřikla.
,,Ty!" Vykřikla dívka, když se sebrala ze země. Věnoval jsem ji úsměv. ,,Ano já."
Dívka zakřičela a řetězy vyrazily proti mě. Lehce jsem uskočil. Ale jeden řetěz mi obmotal kotník a následně se mnou hodil o zem. Z pusy mi vystříkla krev.
Škubl jsem nohou, jak jsem očekával, řetěz se rozpadl. Zaradoval jsem se a chystal se vyskočit na nohy. Ale najednou mi řetězy obmotaly celé tělo. Nedokázal jsem se pohnout. Snažil jsem se je zničit, ale když se jeden rozpadl, tak mě obmotal další.
,,Je to marné!" Vykřikla dívka a v sekundě byla u mně. Na tváři ji hrál šílený úsměv. Po levé půlce tváře se ji táhly praskliny.
,,To je tvůj konec!" Švihla rukou.
Najednou se objevilo fialové světlo a dívka odletěla dozadu.
Ucítil jsem jak ze mě řetězy spadly a následně mi někdo položil ruku na rameno.
Pak svět zmizel ve fialové záři



Z pohledu Shinju:
S Naotem jsme se přemístili do naší kmenové třídy. Bylo to první místo které mě napadlo. Bylo několik pater nad třídou, kde na nás zaútočila dívka. A nikdo zde nebyl.
Prudce jsem vydechla a padla na kolena. Vedle mě dopadl bezvládný Naoto.
Zamrkala jsem se a snažila se odolat nadcházejícímu bezvědomí. Silou vůle jsem si stoupla a přesedla k Naotovi. Krev mu prosakovala přes potrhané oblečení a místy měl na těle hluboké rány.
Neztrácela jsem čas. Položila jsem ruce na jeho hruď a nechala magickou energii protéct ven z mého těla, do jeho. Rány se začaly pomaličku zocelovat a krvácení ustávat.
Ale i tak, jsem nemohla vyléčit všechny. Stále jsem potřebovala magickou energii.
Když jsem jej konečně dostala z kritického stavu, tak jsem si oddechla. Ale následně se mi před očima objevily mžitky a já se zakymácela. Už jsem nadále nedokázala odolat náruči bezvědomí.

Cítila jsem jak se mnou někdo třese. Zamrkala jsem očima abych zaostřila. V uších mi pískalo a celé tělo bolelo.
,,Shinju! Shinju! No tak! Prober se!"
Konečně jsem se probrala a uviděla vyděšeného Naota. ,,Neřvi tak, nebo nás někdo najde" zašeptala jsem a usmála se.
Naoto vydechl úlevou. Ale hned se zase zděsil.
,,Kenta! Kde je Kenta?!"
Snažila jsem si vzpomenout na to co se stalo.
Seděli jsem ve školní kantýně. Erika se na nás naštvala a odešla. Následně jsme vrazily do zmateného Kenty a...
Okamžitě se mi všechno vybavilo.
,,Kolik uběhlo času?" Prudce jsem se posadila a snažila se ignorovat točení hlavy.
,,Nevím? Asi půl hodiny?"
,,Kenta tu stále není?" Podle Naotova vyděšeného výrazu jsem poznala pravdu
,,Sakra" zanadávala jsem. ,,Dej mi minutku."
,,Co chceš dělat?" Zeptal se mě a podepřel mě.
,,Buď z ticha a neruš mě" odstrčila jsem ho od sebe. Teď nebyl čas na spekulace.
Soustředila jsem svou magickou energii a propojila ji s naší třídou a tou druhou. Následně mě pohltilo světlo a já ucítila pach krve.
Uviděla jsem Kentu v řetězech a celého od krve. Vytáhla jsem z kapsy pečetící papírek a hodila jej na řetězy. Ty se rozpadly a já popadla Kentu.
Následně jsem se přemístila zpět do naší třídy a znovu upadla do bezvědomí.

Zdroj obrázku: http://gallery.minitokyo.net/view/625540


Návrat a spousta povídek!

7. února 2017 v 18:39 | Alida |  Mé kecy
Zdravím!
To byla doba co? Konečně jsem zpátky, ale i tak bude moje aktivita omezená. V předchozím pololetí jsem si zkazila jednu známku na poslední chvíli a teď se chci zlepšit, takže hlavně studium. Ve volných chvílích se chci hlavně věnovat psaní, protože je to asi jediný způsob jak se mohu pořádně odreagovat.
A teď něco co vás nepotěší. Vzpomínáte na originální design postav? No, moc jsme s tím nepohla. Nebudu se na nic vymlouvat, moc se mi do toho nechtělo. Fajn, holky vám zvládnu za jeden den. Ale kluci jsou oříšek, tak se omlouvám. No jo, je těžké zkombinovat učení a kreslení. Klidně bych studovala mužskou anatomii celý den, ale leze mi do toho učení a já si nechci zkazit známky!
A po špatné zprávě přichází něco, co vás možná potěší. Povídky!
Tááááákže, tu se trošku rozepíšeme..
Kromě zaměření na SOML, jsem pokračovala i v další povídce, obnovila starou a vymyslela dvě nové, jééééj!
Začneme s tím nejjednodušším.
1) Maho na Gadian
Mám vymyšleno hned několik kapitol. A také jsem začala s Designem postav. Mám hotovou Eriku a Shinju, ale jak už jsem zmínila výše, kluci budou problém. Ale pokusím se je dodělat do neděle.
Maho no Gadian bude první z povídek, která se tu objeví. Jestli vše vyjde jak má tak by datum vydání mělo být toto: 13.2. 2017. (Ale nic neslibuji)
Navíc se budu muset poprat s dalšími věcmi a designy, které chci přidat, ale to je možná vzdálená budoucnost.

2) Ai Yakusoku
Ano, jestli jste chodili na můj předchozí blog čtete správně. Návrat mé staré a milované povídky, kterou jsem přerušila, protože jsem nevěděla jak pohnout s dělem. V předchozích měsících jsem překopala děj, přidala pár postav a voala! Můžeme pokračovat.
Design postav jsem načala a asi tak přibližně vím jak budou postavy vypadat.
Možná i příběh?
Yuuta Shouhei je problémový kluk, kterého nezajímá okolní svět ani životy ostatních druhých. Se svou partou navštěvuje bary a užívá si života hříšnou cestou.
Yuutův život se začne měnit, když se setká s dívkou jménem Yukino Meiko. Yukino je odlišná od ostatních, není jim okouzlena.
Yuuta se rozhodne ji získat za každou cenu. Kdo by kdy tušil, že tohle rozhodnutí, požene osud dopředu?
Jeho život i životy jeho přátel se začnou drasticky měnit.
Jenomže jak se ví, v každém příběhu se skrývá někdo, kdo chce chod osudu překazit. Možná to nebude ten, koho jste očekávali...
Žánry: Romantika, Komedie, Randění, Delikventi, Minulost, Záhadný
Tak co jste natěšení? (musím krotit své sebevědomí, že?)
Datum vydání povídky není stanoven. Nejdřív design postav a potom kapitoly :D

3) Tamashi Yukari
Ach ano, nová povídka, nový příběh, spousta nových postav...
Příběh tohoto děje se bude držet mé lásky k romantice a nadpřirozenu. Myslím že hodně povídek, které tu jsou, i které se tu objeví, budou mít něco společného s těmito žánry. Neskonalá láska a tak dále. (Nemůžu si pomoct!) Tamashi Yukari, bude právě jednou z těchto povídek.
Příběh?
Dva životy spjaté stejným osudem a příběhem. Žijící v těsné blízkosti, ale jeden neví o existenci druhého. Jsou spřízněné duše, které mají v životě těžký úkol.
Yukari je studentka posledního ročníku Východní školy ve městě Feito. Tamashi je zase student posledního ročníku Západní školy ve městě Feito. Oba dva prožívají své životy naplno i se svými společníky- malými démony Kitsune jménem Mariko a Yuriko. Yukari dokáže vidět duchy a Tamshi duše živočichů i rostlin. Oba dva mívají podivné vidiny, ve kterých slyší hlas, který je jim neznámý, ale přitom známý.
Jednou v noci se ve snu probudí na neznámém místě. Obloha je zde pokrytá hvězdami a země je pokrytá loukami táhnoucí se kilometry daleko. Nachází se zde jeden jediný strom. Oba dva si myslí že je to jenom pouhý sen a že ten druhý je jenom výplodem jeho fantazie. Ale když na druhý den uslyší myšlenky od toho druhého a v noci se znovu ocitnou pod hvězdnou oblohou, začne jim docházet, že to má nějaký skrytý důvod...
Žánry: Romantika, Komedie, Nadpřirozeno, Magické bytosti, Tajemno, Tragédie
Hrůza co?
No nic. Postavy jsem začala tak črtat na papír. Jenom Yukari mám zatím jistou. No, kdo ví jak to dopadne.
Datum taktéž není stanovené. Musím udělat design postav, bez toho nic nevydám. Chci to tak dělat, protože se chci jak zdokonalit v kreslení, tak i být originální.

4) Fairy tail- OC Příběh
Už jsem se před tím o tomto zmiňovala. Příběh už mám na mátku vymyšlený a neustále se vyvíjí v mé hlavě.
Co se týče designu postav. Buď zprovozním SAI, nebo nakreslím ručně, ještě se rozhodnu.
Samozřejmě se ještě stále můžete přidat, přesněji svou/svého OC. Jestli máte zájem klikni zde.

5) Savior of my Life- Lost Soul
Konečně, mí miláškové.... Muhehe
Ano hrabe mi, ale co už. JSOU TO PŘECE MÍ MILÁŠKOVÉ! DÍKY NĚM JSEM ZAČALA PSÁT ATD! No jo klid.
Design postav?
Přiznám se, že mám Akage, Katanu, Shiro a načrtlou Asashi, ale není to ono. Budu se na to muset pořádně zaměřit. Nějak nemůžu vystihnout Akage na papír, stejně jako Asashi.
Takže se to odkládá (omlouvám se!).
Ale má to jedno pozitivum. Můžu pořádně promyslet příběh a nebudu to muset přepisovat (znovu jako první a druhou sérii...*povzdech*)
Takže se znovu OMLOUVÁM!
(Čte to vůbec někdo? Ahoj Ario!)
No i tak, dávala jsem vám už příběh?
Ryo Miro nastupuje do posledního ročníku na Střední školu Shin.
Vypadá jako každý normální kluk, jenom kdyby jej tak ostatní viděli. Kvůli jeho talentu v kreslení a zamračené povaze, jej všichni považují za podivína, často i homosexuála.
Ryo si ničeho z toho raději nevšímá a soustředí se raději na nastávající rok, ve kterém se rozhodl moc nedružit s ostatními spolužáky a lidmi na škole.
Jenomže jeho plány jsou narušeny, když se setká s neznámou dívkou, která o něm nic z toho netvrdí. Navíc jej ní táhne něco silného, má pocit, že ji musí chránit. Ale jak to udělat, když je dívka obalena tajemstvím?
Žánry: Romantika (Ach), Komedie, Nadpřirozeno, Magie, Tajemno, Tragédie, Bojová umění, Sečné i střelné zbraně, krev, Reinkarnace


Recenze?
No, no coment.

Takže to je vše zlatíčka.
Zatím!