Maho no Gadian- Kapitola 6- Chuť krve

5. července 2017 v 12:26 | Alida
O jéjé! Další kapitola Maho no Gadian :D
Tak, vím , že předchozí kapitola byla před hrozně dlouhé dobou, takže rekapitulace.
Na scénu nám konečně přišel první nepřítel, který tvrdí, že zabil Eriku. Totálně vytočený Kenta s ní bojoval, ale neměl šanci. Mezitím Shinju vyléčila rány Naotovi, který to chudák schytal jako první.
No, uvidíme jak to bude pokračovat....
(Mám pocit, že z téhle povídky bude horor, nebo co...)

Z pohledu Kenty:
Ucítil jsem pod sebou tvrdou zem. Do úst se mi nahrnula další krev. Rychle jsem vyskočil do kleku a začal dávit.
Rozkašlal jsem se a sípavě zalapal po dechu. Pohled na tu kaluž krve mě vyděsil. Otřel jsem si rukou ústa a polkl. Pachuť krve byla silná, znovu se mi zvedl žaludek.
,,Shinju!" Uslyšel jsem hlas, který zněl strašně zoufale.
S vyděšeným výrazem jsem se otočil. Hlava se mi příšerně točila, ale i tak jsem se dokázal postavit na nohy.
To co jsem uviděl, se mnou pořádně otřáslo. Shinju ležela v bezvědomí na zemi, byla bledá jako samotná smrt. Naoto, který byl od krve s ní třásl a neustále ne ni volal.
Jak jsme se dostali do toho všeho? Pomyslel jsem si. Nikdy mě nenapadlo, že budu bojovat s nadpřirozenem. Jedná věc, proč jsem přišel na tuto školu, bylo utéct daleko od toho místa, které nás s Naotem tak zničilo. Chtěli jsme jenom začít znovu, nic víc.
Ale všechno se zvrtlo, ve chvíli, kdy jsme se setkali s nimi.
Ale, vážně toho setkání lituji?
Sevřel jsem ruku v pěst a stiskl čelisti. Proč se tohle musí dít?
V hlavě jsem spatřil obraz Eriky.
Ona to nikdy nevzdala, nikdy. Až do konce se bránila a bojovala do posledního dechu. Moc ji ještě neznám, ale díky našemu poutu jsem k ní byl nejblíž, než kdokoli jiný.
Uvolnil jsem čelisti a přistoupil k Naotovi.
Erika je pryč, a my musíme dodělat to, co ona začala. Ne, to co už začalo hodně dávno. Ona a její sestra to jenom museli převzít.
Pomalu jsem se k nim přistoupil. ,,Na-" Nedořekl jsem to. Ucítil jsem , jak se mi do úst řine další krev. Prudce jsem se otočil a padl na kolena. Přitiskl jsem si ruku na ústa, abych zastavil dávení. Ale nepovedlo se mi to.
,,Kento!" Vykřikl vyděšeně Naoto a položil mi ruku na rameno.
Rozkašlal jsem se. Celé tělo se mi třáslo. Svět se mi rozmazával před očima. ,,Co se stalo?" Vydechl jsem těžce.
,,Nevím. Shinju prostě zmizela a pak se zase objevila, společně s tebou. Následně upadla do bezvědomí." Podíval jsem se na Shinju. V místnosti byla tma, takže vypadala jako mrtvá. Ale podle jejího povrchního dýchání, tomu ještě tak nebylo. Pak jsem si něčeho všiml a vyděsil se. Shinju měla na sobě krev.
,,Neboj" utěšil mě Naoto. ,,Ta není její, už jsem to zkontroloval."
Částečně se mi ulevilo.
,,Ale nejspíše je tvoje" řekl a pohlédl na krev, kterou jsem právě vyzvracel.
,,Jsem v pořádku" pokusil jsem se ho uklidnit. Následně jsem si stoupl, ale svět se se mnou zatočil. Zavrávoral jsem a malém spadl, ale Naoto mě podepřel. ,,Pomalu..." Zašeptal.
,,Musíme vypadnout, než se ukáže ona" řekl jsem mu.
Naoto už se nadechoval k pořádnému protestu.
,,Musíme, jinak to bude ještě horší" s tím málem sil, co mi zbylo, jsem se od něj odstrčil. Naoto se tvářil nesouhlasně, ale přikývl. ,,Vezmu Shinju, zvládneš to?"
Přikývl jsem.
Pomohl jsem Naotovi Shinju na záda. ,,Máš ji?" Zeptal jsem se ho.
,,Jo, a teď ty" chytil si lépe Shinju a podepřel mě.
,,Jsem v pořádku" začal jsem protestovat.
,,To vidím, jsi bílý jak stěna a máš rudé bělmo" řekl.
Vytřeštil jsem oči. Tohle jsem nevěděl, ale určitě jsem vypadal hrozně po tom co se stalo.
,,Přestaň protestovat a nech mi ti pomoc. Vám oběma" prosil mě pohledem.
Pochopil jsem, proč se tak choval. Důvodem, proč jsme byli tak zničení, bylo, že se zranil a Shinju ho musela odnést. Tím pádem jsem zůstal sám tváří tvář nepříteli.
,,Dobře" souhlasil jsem. Naotoův obličej se uvolnil.

Trvalo nám strašně dlouho, než jsme konečně dorazili ke schodům. Pro Naota to bylo asi nejhorší. Na zádech nesl bezvládnou Shinju a u toho musel ještě podepírat mě. Ale tvářil se odhodlaně.
Pomalu jsme začal scházet schody. V ten moment se ozvaly mé rány. Trhl jsem s sebou. Nohy se mi podlomily a já padl k zemi. Naoto s sebou trhl, pokusil se mě udržet na nohou, ale pustil mě. Jinak by totiž spadl i on a Shinju.
,,Jsem v pořádku" řekl jsem zadýchaně. Moc jsem ho nepřesvědčil, protože se mi z úst vyřinula krev.
,,Musíme něco udělat" řekl Naoto, posadil a opřel Shinju o zeď. ,,Takhle nemůžeme dále jít."
,,A co chceš udělat, Sherlocku?" Zeptal jsem se a pokusil se usmát. Ale vtipkovat nebyl dobrý nápad. Naoto se zamračil.
,,Můžu jít najít Eriku. Ty tu zatím zůstaneš s Shinju. Erika si se vším poradí." Už chtěl odběhnou pryč, ale zastavil jsem ho. ,,Ne, nechoď" řekl jsem rázně.
,,Proč?" Zeptal se mě zmateně.
V ten moment se mi sevřelo srdce. Naoto o tom ještě nevěděl, ani Shinju. Když mi to ta dívka řekla, oni tam nebyli. Bylo mi hrozně mu o tomhle říct takhle. Ale ještě horší byla představa, až to budu muset říct Shinju.
Nadechl jsem se. Srdce mi těžce bušilo, bylo mi hrozně. ,,Protože-" Začal jsem. Ale přerušilo mě zasípání.
Shinju s sebou škubla a prudce otevřela oči. Zalapala sípavě po dechu a chytila se za hlavu. ,,Au..."
,,Shinju!" Řekli jsme s Naotem jednohlasně. Byla to úleva ji vidět při vědomí, dokonce začínala mít i normální barvu.
Shinju se na nás zmateně podívala. Zamrkala očima, asi nás v té tmě moc neviděla. Naoto k ní přistoupil a klekl si. Shinju se na něj usmála.. ,,Nazdárek hoši, vypadá to, že zítra zaspíme" zasmála se, ale následně sykla bolestí. Chytila se za hlavu. ,,Sakra..." zavrčela.
,,To jo, Erika bude nás zabije" usmál se Naoto a klekl si před ní. Při zmínce o Erice se mi sevřely všechny vnitřnosti. Jak jim to mám říct.
Naoto ji položil ruku na rameno. ,,No, to bude průser jak vrata. Dobrý?"
,,No, mám pocit pořádné kocoviny a asi zase omdlím, ale jinak bezva a co ty?" Zazubila se.
,,Bolí mě tělo a málem jsem umřel. Ale život je krásný." Oba dva se na sebe zazubili.
Chtěl jsem říct, že bychom si mělo pohnout, ale v tom mě zabolely rány. Objal jsem si břicho rukama. Ucítil jsem, jak se mi krev řine z úst. Také jsem ucítil, jak mi vytéká z nosu. Svět se mi točil před očima.
Uslyšel jsem jak na mě ti dva volají. Pak jak se mezi sebou hádají.
Pomalu jsem začal ztrácet vědomí a svět mi mizel před očima.
Zavřel jsem oči a sípavě se nadechl. Krev mi začala ucpávat dýchací cesty, připadalo mi, jako že se topím. Ne, nepřipadalo, já se doopravdy topil. Topil jsem se ve vlastní krvi.
Pak jsem ucítil hřejivé teplo, které mi prostoupilo celým tělem. Prvně jsem si myslel, že umírám, protože bolest začala ustupovat.
Přinutil jsem se otevřít oči a uviděl Shinju jak nade mnou klečí a z rukou ji vychází světlo. Naoto byl hned za ní a v jeho tváři se střídala úleva s nesouhlasem.
Světlo pomalu začalo ustávat a Shinju se usmála. Ale hned na to se naklonila dozadu. Nebýt Naota, který ji zachytil, by se rozplácla na schodech.
Pomalu jsem se posadil a podíval se na své tělo. Nejhorší rány přestály krvácet a už to tak nebolelo. Dokonce se mi zase dobře dýchalo a pachuť krve zmizela.
,,To je vše co jsem zmohla" zašeptala Shinju. Slabě se na mě usmívala.
,,Udělala jsi toho dost" řekl Naoto a pevněji ji objal. Vyčerpaně se o něj opřela a vydechla. Už zase byla bledá, alespoň byla při vědomí.
,,Kéž by tu byla Erika, s ní by bylo vše jednoduší..." Zašeptala. ,,Kde je tak dlouho? Určitě vycítila magii..."
Hrklo ve mě. Najednou jsem se Shinju nedokázal podívat do očí. Odvrátil jsem pohled a stoupl si na nohy. ,,Měly bychom jít. Jinak nás najde a teď už se z toho nedostaneme."
,,Počkej" zastavil mě Naoto. Střelil jsem po něm podrážděným pohledem. Vážně bychom se odsud měli dostat co nejdříve. Tohle neustále zastavování nám nepomůže. ,,Co?"
,,Dej ji ještě pět minut, než se trochu sebere" kývl hlavou na Shinju, která měla zavřené oči a lehce dýchala.
Povzdechl jsem si. ,,Jen pět minut. Ale jestli se cokoli pohne, tak zdrháme" opřel jsem se o stěnu a založil ruce do kapes kalhot.
,,Dík" řekl Naoto a stoupl si ke stěně. se blíže ke stěně. Tam si sedl a přisunul si Shinju blíže k sobě.
,,Nechápu jak se vše mohlo tak pokazit..." Řekl Naoto. Jenom jsem zabručel a pozoroval okolí. Také jsem špicoval oči, jestli neuslyším řetězy.
,,Zajímá mě, kde je Erika" pokračoval Naoto. ,,Určitě už musela něco vycítit. Proč ji to trvá?" Pohlédl na mě, jako by čekal, že mu dám odpověď.
Nic jsem na to neříkal. Stále jsem nevěděl jestli je pravda to co ta dívka říkala. Jestli je Erika doopravdy mrtvá, tak proč jsem před tím dokázal vyvolat magii? A navíc říkala, že smrdím poutem. Ale pokud je Erika mrtvá, tak žádné pouto v sobě nemám...
,,Doufám, že se jí nic nestalo..." Pokračoval Naoto ,,Jinak je vše v háji." Povzdechl si.
,,Eri se vrátí" ozvala se Shinju. Stočil jsem k ní pohled. Usmívala se na mě a v oči ji jenom zářily. ,,Eri se vrátí, já to vím. Nedovolila by, aby se nám něco zlého stalo."
Odvrátil jsem pohled. ,,Doufám, že máš pravdu" zamumlal jsem.
,,Vrátí se a nakope té holce zadek. Věř mi" pokračovala Shinju.
,,Hm..." V tom jsem si vzpomněl na tu dívku, na to kde jsem ji viděl. ,,Rika Ayama" vyhrkl jsem.
,,Co?" Ozval se Naoto a já se na ně podíval. ,,Rika Ayama, sekretářka studentské rady. Viděli jsme ji přece na zahajovacím ceremoniálu. Stála na pódiu společně s dalšími členy Studentské rady."
Naotovi se rozšířily oči. ,,Máš pravdu, vzpomínám si."
,,To je divné" řekla Shinju. ,,Jak to že jsme ji s Eri nevycítily?" Zavrtěla hlavou. ,,Strážci se dokáží poznat. Cítíme ze sebe magii. Ať je to Magický strážce, či Strážce podsvětí. Ani Padlí strážci nejsou výjimkou."
,,Padlí strážci?" Zeptal jsem se. O těch mi Erika neříkala.
,,Ano, Padlí strážci. Ti již sešli z naší cesty a vydali se po cestě Izanami" vysvětlila Shinju.
,,A ty řetězy, nějaká speciální zbraň?" Ptal jsem se dál. Jak se říká, poznej svého nepřítele.
,,Ano, ale tyto řetězy patří mezi normální magické zbraně" pokračoval Shinju. ,,Ještě existuje jeden druh speciálních zbraní. Je jich celkem dvanáct, všechny stejně silné. Tyto zbraně si jednou za čas vyberou svého Strážce. Já vlastním Yottsu- čtvrtou, neboli také Kai- čas. Kai má, jako každá z Dvanácti zbraní, speciální schopnost. Čas je vodičem našeho života. Dokáže jej započít, zničit nebo také zastavit. Právě proto jsem specializována na pečetě."
,,A Erika?" Zajímalo mě. ,,Jakou z Dvanácti zbraní vlastní?"
,,Nanatsu- sedmou, nebolí také Nenrei- Věk."
,,A to znamená?"
Shinju na mě mrkla. ,,Zeptej se později Eri, ona ti to vysvětlí. Je přece tvá svěřenkyně. Musíš se učit pouze od ní."
Znovu ve mě hrklo. Málem jsem řekl: Ta mě už nic nenaučí. Ale nechtěl jsem zničit její naději. Místo toho jsem se usmál. ,,Jo."
,,Když už je o ni řeč" vložil se do toho Naoto. ,,Je na čase ji najít a nakopat té holce zadek."
Já i Shinju jsme přikývli. V duchu jsem se modlil, ať má pravdu. Ať najdeme Eriku živou, zdravou a totálně naštvanou. Ne... Zavrtěl jsem hlavou. Ne, nesmím na to myslet.
Shinju se pomalu zvedla ze země a Naoto ji podepíral.
,,Můžeme?" Zeptal jsem se jich. Oba dva na mě kývli.
Otočil jsem se a udělal krok v před, ale v tom mi něco zatarasilo cestu. Objevila se rudá záře a přede mnou se zvedla stěna. Narazil jsem do ní.
Následně jsem uslyšel výkřiky a zlověstný smích.
,,Na-šla-jsem-vás" ozvalo se výsměšně ze tmy, ze které se později vynořila Rika Ayama.
Couvl jsem dozadu. Zaujal jsem ochrannou pozici před Shinju a Naotem. Uslyšel jsem křik. Otočil jsem se a uviděl Shinju jak klečí na zemi, kde ležel Naoto. Volala na něj a z očí se jí řinuly slzy.
,,Co se stalo?!" Zeptal jsem se a otočil se zpět k Rice. Ta se samolibě usmívala. Řetězy se kolem ní vlnily jako hadi.
,,Nevím! Jeho rány začaly znovu krvácet!"
,,Jed mého zlatíčka vždy dokončí co začal" řekla Rika a pohladila jeden z řetězů, jako by to bylo její milované dítě. Udělalo se mi z toho zle.. ,,Za chvíli je řada na tobě, Kento Masyui."
Zamračil jsem se. ,,To se nestane!" Vyštěkl jsem.
Rika pozvedla obočí. ,,Vážně? A jak mi vysvětlíš toto?" Ukázala na Naota v bezvědomí.
Sevřel jsem čelisti a pokusil se znovu zavolat magii, ale v tom jsem ucítil strašnou bolest.
Padl jsem na kolena a zalapal po dechu.
Přes okna jsem zahlédl jak se měsíc schoval za mraky. Jako by se na naši porážku nehodlal dívat. Chodbu pohltila tma. Jediné co jsem viděl, byly rudě zářivé Rikiny oči a rudé světlo, které jí halilo.
,,Co jsem říkala?" Rika pokrčila rameny. ,,Jed mého zlatíčka vždy dokončí co začal. A teď, se shledáte s tou druhou!"
Švihla rukou a řetězy se zavlnily a vystřelily naším směrem. Ozvalo se hrozivé zařinčení. Okamžitě jsem si stoupl před Shinju, která objala Naota.
Znovu jsem se snažil vyvolat magii, ale odpovědí mi bylo prázdno. Tohle byl konec, řetězy se nacházely už jenom kousíček od nás. Naše smrt byla nevyhnutelná.
Ale než nás řetězy mohly zasáhnout ozvala se kovová rána. Uviděl jsem něčí postavu, jak ladně dopadla na zem.
Naoto zachroptil a z jeho úst se vyřítila krev, která se děsivě leskla. Shinju mu zašeptala povzbuzující slova.
Poté vzhlédla k postavě, která nás zachránila. Měsíční světlo proniklo mraky a ozářilo Eriku, která zabodávala vražedný pohled do Riky.
,,Eri!" Vyjekla Shinju a po tvářích ji stekly další slzy.
Erika se na nás podívala a v tváři se ji mihla zloba. Nejdřív se podívala na vyčerpanou Shinju, která objímala krvácejícího a skoro mrtvého Naota, kterému se z pusy vyřinula další krev. Duhovky se ji rozzářily nebezpečnou rudou barvou.
Pak se podívala na mne a ještě více svraštila obočí, když spatřila mé hluboké rány a krev, která z nich vytékala.
Pomalu otočila hlavu na Riku, která se samolibě usmívala. ,,Erika Yukiko, už jsem si říkala, kdy se ukážeš..."
,,Nakonec jsi se dočkala" řekla Erika chladným smrtícím hlasem. Přejel mi mráz po zádech.
Erika pozvedla katanu, kterou celou dobu svírala v ruce a probodla Riku pohledem. ,,A teď" její oči se ještě více rozzářily a kolem ní se zvedlo modré světlo. ,,Tě zabiju" řekla rázně.
(Zdroj obrázku: zerochan)

Předchozí/ Další

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama