Savior of my life 4- Lost Souls- Kapitola 3- Ukradené vzpomínky

28. července 2017 v 17:07 | Alida
Hej hej hej! Máme tu další kapitolu SOML. Tentokrát si užijeme trochu legrace s Shikim :D
Předem se omlouvám za pravopisné chyby a podobné věci...
Užijte si kapitolu :D

Z pohledu Shikiho:
Možná by jste mě teď mohli nazvat stalkerem, nebo tak něco.
Ano, vypadá to podezřele, když pořád pozorujete nějakou osobu. Zapamatujete si každé místo, které pravidelně navštěvuje.
Ale já o ní nesbírám informace, já už o ní všechno. Znám každý její pohyb, postoj těla, výraz tváře...
Každou středu se vydává do tělocvičny ve městě, aby trénovala tanec.
Hned po škole vyrazí na autobus s úsměvem na tváři a sluchátky na uších. V tělocvičně pilně trénuje se svou trenérkou. Večer, když už slunce zmizelo za obzorem, jde zpátky do školy, s pořád stejným úsměvem.
Jak jsem si toho nemohl před tím nevšimnout? Kdykoli mě neobskakovala, nebo jsem na ni neštěkal, tak utíkala do zahradního bludiště a tam tančila.
Párkrát jsem ji přistihl, ale ona o mě nevědla. Byla jenom dítě, které můj otec našel v prachu a ledu zničeného chrámu...
Zavrtěl jsem hlavou.
Ne, teď na to nesmím myslet. Upozornil jsem se v duchu.
Zrovna teď jsem ji sledoval, jak běhá v areálu školy. Sluchátka měla na uších, ale i tak jsem slyšel, co poslouchá. Melodická a uklidňující hudba, jako vždy. Dnes ale bylo něco jinak. Na obličeji ji mezi obočím vyskakovala vráska. Kdykoli melodie skončila a naskočila další, tak mumlala. ,,To není ono..."
Doběhla k dveřím do ubytoven a začala se protahovat.
Posadil jsem se do korun nejbližšího stromu a hleděl na ni dolů.
Proč jsem tu vlastně byl? Lidi mě zas tak moc nezajímají. Tedy jedině, když mám hlad.
Důvodem mé přítomnosti byla její ochrana.
Nesměla se se mnou setkat. A také se nesměla setkat s nikým dalším. Mým úkolem bylo zabránit celku v úplnosti.
A co tím chceš jako dokázat? Uslyšel jsem v hlavě uštěpačný hlas.
Sklapni. Nikdo se tě na nic neptal! Rozvztekal jsem se.
Vnitřní hlas se zasmál. Nezabráníš tomu, ať se budeš snažit jak chceš...
Ignoroval jsem ho.
,,Shiki-sama?" Za mnou padl stín.
,,Co je, Hatsuki?" Zeptal jsem se své osobní asistentky, aniž bych se otočil.
,,Už jste zase beze slova zmizel" řekla mi vyčítavě.
Uchechtl jsem se. ,,Žárlíš?"
,,Nevím o čem to mluvíte" řekla Hatsuki. Její tón byl vždy tak rezervovaný a profesionální. Občas jsem pochyboval, jestli vůbec něco cítí. Ale tohle si lidé mysleli i o mně, nebo ne?
,,Měli bychom se vrátit. Přišel vám další dopis od Sayi Mori a Eri Tengoku."
Povzdechl jsem si a vstal. Oprášil jsem si ruce o kalhoty a dal si je v bok. ,,Oni mi nedají pokoj, že?"
Hatsuki neodpověděla. Cítil jsem na zádech její otrávený pohled. Koho by bavilo pořád na mě dávat pozor?
Pohlédl jsem dolů na Yumeiko. Zrovna pila z flašky a pot se ji leskl na kůži.
,,Tak si ji vemte, když chcete. Jste pohledný a navíc mocný, každá holka je vaše, Shiki-sama" řekla Hatsuki.
Zavrtěl jsem hlavou a pohlédl na ni. ,,Hatsuki, Hatsuki" vrtěl jsem nesouhlasně hlavou. ,,Ona je jiná, víš?"
,,Jak jiná, Shiki-sama?" Zeptala se mě. Na tváři měla prázdný výraz.
,,To je jedno" řekl jsem. ,,Raději se vraťme. Nebo vypukne pátrací akce a to nechci." Uchechtl jsem se.
S Hatsuki jsme se nadpřirozenou rychlostí dostali na kraj Toshi a následně do lesů, kde se hluboko skrýval můj dům.
Oba jsme seskočili ze stromů k hlavní bráně. Upíři co tam byli na stráži s sebou ani nehnuli. ,,Dobrý večer, Shiki-sama" poklonili se mi.
Prošel jsem kolem nich s ironickým úsměvem. Ani jsem jim nevěnoval pohled, natož pozdrav.
Hatsuki mě doprovodila k mé pracovně, cestou se mi všichni poslušně klaněli.
Otevřel jsem zdobené dveře pracovny a pohlédl na Hatsuki. ,,Zařiď mi přísun kávy až do rána, čeká mě hodně práce" řekl jsem ji chladně.
Hatsuki přikývla, poklonila se a následně odešla.
Díval jsem se za ní.
Jak se může pohybovat v tak uplé sukni? Vím, že je upír, ale přesto...
Zavrtěl jsem nesouhlasně hlavou a vešel do pracovny, zavřel za sebou dveře a rozsvítil. Můj ironický úšklebek hned zmizel. Místo toho ho vystřídal nečitelný výraz. Ani teď o samotě jsem nemohl přestat být ve střehu. Neustále mě pozorovali.
Jako každý vůdce jsem si ve skupině musel udržet autoritu. A to jedině tak, že je budu mít všechny v hrsti. Nesmím být k ním vstřícný, nesmím být k nim být milý. Jenom dávat rozkazy a v případě nesouhlasu, či odporu, být zlý. A kdyby nastal případ vzpoury tak i bez mrknutí oka prolít tolik krve, dokud bych je zase nezískal pod kontrolu.
Ano, můj otec mi dal zajímavou výchovu.
Usedl jsem na židli za svým stolem a opřel se o měkké opěradlo.
V mém věku chodí lidé na univerzity, hledají si práci a životní partnery. Ale já to měl jiné. Vládl jsem rodině Miyori, rodině upírských démonů. Měl jsem tu hlavní slovo a největší moc.
Ale nemám na mysli moc, jako moc. V porovnání s mou mocí vlivem peněz a rodinného jména jsem nejsilnější. Ale z pohledu magické energie a síly jsem až druhořadý.
Iruka Taki. Upírský démon, který se probudil teprve před rokem. Nejenže patřil do rodiny Taki, rodiny která po staletí střežila tu mou, takže byli hodně mocní. Nejenže byl poloviční upír díky jeho matce. Mocný by se narodil tak či onak. V zapomenuté minulosti byl mým nejlepším bojovníkem.
Chtěl jsem ho zabít, zničit jeho život, ukrást mu životní lásku... Ale to vše se později vypařilo. K těm hrozným činům a myšlenkám mě hnala nenávist. Ale ta nenávist nepatřila mě. Byl jsem pod vlivem Paní smrti. Díky tomu, že mě Iruka i s Asashi dokázali porazit, jsem se od toho vlivu odpoutal a stal se volným. Ale i tak jsem nedokázal napravit to co jsem spáchal.
Iruka a ostatní mě teď nenávidí. I když jsem jim před rokem pomohl v boji s Ledovým přízrakem, ze kterého se nakonec vyklubala ta bělovlasá dívka, co tu s nimi tehdy byla...
Pohlédl jsem na svůj počítač a zapnul ho. Obraz se rozsvítil a objevila se moje emailová stránka, která byla zaplněna zprávami.
Tato stránka nebyla veřejná jen tak pro někoho.
Ano, v minulosti jsme si posílali normální dopisy po holubech a poslíčcích, ale i magická stvoření se musela přizpůsobit moderní době. A tak vznikla tahle stránka, kde se dokázali dostat jenom magičtí tvorové a mágové.
Klik jsem na první zprávu od Sayi Mori- hlavu rodiny nejmocnějších mágů Mori. V dopise mi psala o nějakých skupinových shledáních, která by se měla v nejbližší době uskutečnit. Srdečně mě na ně zvala a doufala, že se tam i ukážu.
Zavrtěl jsem hlavou a ironicky se usmál. ,,Zbytečné" zamumlal jsem a zprávu smazal. Další zpráva byla od Eri Tengoku, zpráva zněla úplně stejně.
Eri Tengoku nedávno převzala rodinu Tengoku. Ti ještě donedávna sloužili jako lovci mágů, ale po takové menší revoluci se z nich stali Lovci přízraků a začali spolupracovat s rodinou Mori.
I tuhle zprávu jsem smazal.
Ve stejnou chvíli se otevřely dveře pracovny a dovnitř vešla Hatsuki s mou slíbenou kávou.
Hatsuki položila podnos na stůl.
Natáhl jsem ruku a sebral hrnek s černou tekutinou. Pohodlně jsem se opřel o opěradlo.
,,Už jste si přečetl ty zprávy, Shiki-sama?" zeptala se mě Hatsuki.
Přikývl jsem a upil kávy. ,,Jenom blbý kecy. Jako bych se s nimi chtěl zavazovat" odfrkl jsem si.
Hatsuki se poklonila a následně odešla. Dveře se za ní tiše zavřely a já si povzdechl.
Práce, práce...
Narovnal jsem se a vrhl se do toho, co se ode mě čekalo. Aneb vedení ekonomické firmy, učetnictví...
Ani nevím jak dlouho jsem pracoval. Hodiny najednou odbíjely tři hodiny ráno.
Protřel jsem si unavené oči. Už několik měsíců jsem pořádně nespal. Nejlépe řečeno od té doby, co se objevil Ledový přízrak.
Kruhy pod očima jsem dokázal zamaskovat díky trošce magie. A únavu těla i duše díky přetvářce, kterou mě učili už odmalička.
Otočil jsem se na židli a pohlédl skrz velké okno ven. Okno vedlo na dlouhý balkón, ze kterého byl výhled na zahrady. Za kopec právě zapadal měsíc.
Napil jsem se kávy. Během noci se sem neustále střídali sloužící, aby mi vyměnili konvici. Samozřejmě, jak se ode mě očekává, jsem jim nepoděkoval.
Už zase si to přehnal? Uslyšel jsem v hlavě naštvaný hlas. Ale s tím hlasem před tím, neměl tento nic společného. Patřil někomu jinému, někomu ze zapomenuté minulosti.
Jestli se budeš pořád tak dřít, tak zkolabuješ. No, já se o tebe poté starat nebudu.
Z prázdným výrazem jsem zíral na měsíc.
,,Víš o tom, že jsi byla lepší asistentka než chladná Hatsuki?"
,,Neměl by jsi se tak dřít" uslyšel jsem uštěpačný hlas.
Povzdechl jsem si.
,,Ať chceš po mně cokoli, nezajímá mě to" otočil jsem se na židli a pohlédl tváří tvář osobě, která mě vyrušila. ,,Co chceš Reiko?"
Kluk s fialovými vlasy a purpurovýma očima se ušklíbl. ,,Jenom nesu vzkaz" řekl a ukázal na konev kávy. ,,Smím?"
,,Nemáš něco jiného na práci, než si hrát na poslíčka?" Zavrčel jsem.
Reika pokrčil rameny a nalil si kávu. Usedl na roh stolu a napil se.
,,Ale dost mě překvapuje, že tu jsi" vstal jsem a stoupl si k oknu, kde jsem se opřel o okenní rám a založil si ruce na hrudi. ,,Myslel jsem si, že jsi dostal dosmrtelný vyhazov za to, že jsi nezvládl přivést Ohnivou kněžku."
,,Dosmrtelný? Co je to za slovo" Reiki zavrtěl hlavou a položil hrnek vedle sebe. ,,Někdy máš divnou slovní zásobu. A také studenou hořkou kávu, jak to můžeš pít?"
Zabodl jsem do něj pohled. ,,Jak to že tě Paní smrti nezabila? Dala ti dobrou možnost, jak se před ní předvést. Dokonce se namáhala tak moc, aby ti pomohla se s dát dohromady."
,,Tu mrchu mi ani nepřipomínej" zavrčel.
,,Takhle by jsi o své paní mluvit neměl, jinak tě pošle na věčnost" řekl jsem poučně.
,,O ní nemluvím. Mluvím o Akage Mori. Stejně je to jedno, je mrtvá" hodil po mě pohledem. ,,Slyšel jsem, že jsi se tam tenkrát převedl. Co tě k tomu prosím tě vedlo?"
,,Já už k vám nepatřím. Vyřiď to svojí paničce a také všem ostatním, jako poslušný pejsek" zavrčel jsem.
,,Hele, Shiki. Já vím, že to máš těžké, ale-" Reika seskočil ze stolu a chtěl jít ke mně.
,,Dost!" Vykřikl jsem a kolem mě se zvedla vlna síly. Oči se mi rudě rozzářily.
Reika mírně ustoupil. ,,Máš to marné, osud nezastavíš. Celek se doplní. A v tu chvílí získá má paní zpět svou moc a znovu vstoupí do toho světa, který ji náleží."
,,Tenhle svět náleží lidem" zavrčel jsem a nechal své oči dále zářit.
,,Ale, ale" uchechtl se Reika. ,,Odkdy ti na těch smradlavých budižkničemu záleží? Že by se v tobě probudila lidskost?"
Sevřel jsem ruce v pěst a zaskřípal zuby. ,,Nemel hovadiny a raději vypadni. Než z tebe nadělám mastný flek na podlaze."
Reika zvedl v obraně ruce. ,,Jak chceš. Ale měl by jsi si dávat pozor, ať na to nepřijdou tví lidé. Nechceš přece v tom svém úlu ztratit autoritu, že?"
Výhružně jsem zavrčel.
,,Fajn, ale budeš toho litovat" na tváři se mu objevil zlověstný úsměv. ,,Ani tenkrát jsi svou sladkou léčitelku nezachránil, ani teď se ti to nepodvede."
Vytřeštil jsem oči. Ale než jsem stačil cokoli říct, tak Reika zmizel v tmavě fialové záři.
Prudce jsem se otočil a otevřel okno. Vyskočil jsem z něj a skrze zahrady se rychle dostal do lesa.
Ani ne za dvě minuty jsem klečel na vnějším okenním parapetě jejího pokoje.
Otevřel jsem prudce okenice, které byli otevřené tak, aby srkz ně pronikal čerstvý vzduch.
Vztekle jsem zavrčel.
Nad spící Yumeiko se nakláněl stín. Ve tmě se mihotal a vlnil jako plamen svíčky.
Stín ke mně otočil krvavě rudé oči, vycítil mou přítomnost. V rysech těla jsem rozpoznal démona-Oni.
Výjružně jsem zavrčel a skočil do místnosti. U toho jsem v sobě vyvolal magii, takže když se moje noha dotkla země, tak mě objala oranžová rudá záře.
,,Drž se dál" vrčel jsem dále.
Yumeiko se zavrtěla ve spánku a její oči se pod víčky pohnuly.
Prudce jsem se dal do pohybu, a než se stínový Oni dokázal pohnout, tak jsem mu na hruď nakreslil magický znak pro podsvětí. Stínový Oni začal vydávat zvuk podobný jekotu a skřípání, u toho se svíjel bolestí.
Yumeiko prudce otevřela oči a podívala se naším směrem. Její zelenomodré oči se rozšířily úžasem a následně děsem.
Stínový Oni se vypařil.
Pohlédl jsem na Yumeiko a u toho si dával dobrý pozor, ať mi stále září oči i magie okolo mě.
,,Co... Co jsi?" Zašeptala tiše.
Zvedl jsem ruky a dotkl se jejího čela. ,,Zapomeň, znovu..." zašeptal jsem.
Na jejím čele se objevil znak, který jsem ji tam nakreslil před rokem.
Yumeiko vytřeštila oči, pak je obrátila v sloup a omdlela.
Do mě se přenesly její vzpomínky od probuzení do teď. Spatřil jsem jejíma očima sebe. Stál jsem u její postele a oči mi děsivě zářily. Budil jsem v ní hrůzu, ale zároveň úžas.
Položil jsem Yumeiko opatrně na postel a přikryl ji. Pohlédl jsem na její spící tvář, přes kterou ji spadaly prameny růžových vlasů. Dostal jsem šílené nutkání ji ty prameny odsunout z tváře a tak ji vidět celou.
Sevřel jsem ruce v pěst a rychle vyskočil na okno. Přivřel jsem za sebou okenice na škvíru, naposledy se podíval na Yumeiko a zmizel v noci.
Nemířil jsem zpět do pracovny. Hatsuki si mě když tak najde.
Místo toho jsem zamířil do jedné z ulic.
Zastavil jsem se na jedné střeše naproti domu v starém dobrém japonském stylu. Světla byla zhasnutá a v domě vládl klid.
Seskočil jsem na střechu onoho a domu a postupně zkontroloval všechny pokoje, ale nikde nebylo nic nebezpečného. Všichni spali.
Usedl jsem na střechu onoho domu.
Stínový Oni... To už jsi tak silná? Vzhlédl jsem k obloze na které blikaly hvězdy.
Oni jsou démoni. U nich jako u všech magických stvoření existuje mnoha variací. Ale Stínoví Oni se objevovali jenom výjimečně. Byli to stíny pravých Oni, kteří jsou uvěznění společně s Bohyní smrti v podsvětí. Ale i když byli jenom stínem, dokázali napáchat mnoho škod, dokonce i zabít.
Pokud se do tohoto světa dostal Stínový Oni, znamená to, že Bohyně smrti zesílila, ale jak? Vždyť se pokouším zabránit jejímu návratu tím, že se snažím pokazit doplnění celku.
Co mi uniklo?

Předchozí/ Další

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aria Aria | 31. července 2017 v 14:58 | Reagovat

Jej to bylo hezky :) je uplne k neuvereni jak se Shiki zmenil, mel by byt takovy porad :D uz strasne moc se tesim na pokracovani, vsechna ta tajemstvi me hrozne lakaji :S

2 Alida Alida | 31. července 2017 v 18:19 | Reagovat

[1]: Moc děkuji :D
A neboj, těch tajemsví mám v plánu ještě hodně, i jejich vysvětlení samoszřejmě

3 Aria Aria | Web | 31. července 2017 v 19:21 | Reagovat

[2]: Mám na tebe takovou otázku :D Má Fray z FT modré nebo černé vlasy?

4 Alida Alida | 31. července 2017 v 19:51 | Reagovat

[3]: Černé :D

5 Aria Aria | Web | 31. července 2017 v 19:56 | Reagovat

[4]: Taky si myslím a vypadá to tak, ve skutečnosti je má tmavé modré :D Mě to tak nepřijde :D

6 Alida Alida | 31. července 2017 v 20:15 | Reagovat

[5]: Zeptej se Mashimy, ten by to měl vědět :D

7 Aria Aria | Web | 11. září 2017 v 21:58 | Reagovat

Vím že jsem ti psala na skype a teď otravuji i tady :D Doufám, že se brzo vrátíš a přijdou další díly SOML. Chápu že máš teď hodně věcí se školou, jen mám trochu starosti, že jsi dlouho nic nevydala, což mi příde nezvyklé :D Doufám, že se brzo vrátíš Onne-chan :)

8 Saky Saky | Web | 8. listopadu 2017 v 19:27 | Reagovat

Veľmi pekné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama